Lezim ve varici vane a para stoupa k bodovkam v podhledu... safra, to uz jsem prece psal i pred rokem, vzdyt je to furt stejny ... a nebo ne?
Pocasi ze by clovek auto ven ani nevyhnal. Jazlovicka kluziste, ale hlavni krasne nasolena. Mlhos je stalice, uz dela louzicku na kruhaku. Camrda radosti smykuje. Valime do Brandejsa, v Pocernicich snehova prehanka, silnice zbelala. Od Melnika to fouka jedna radost. U
Zalozny pribrzduje Vasek, kamarad od Kapra. Ma luxusniho zimaka na carbonech, pry se mu valely v garazi. Ve ctyrech je to jeste vetsi prca nez dosud. Blaznivy Treneruv plan na kafe do Steti zacina mit jasne obrysy. Brodime se do Melnika, blatniky vse spolehlive chytaji, silnice cerne. Olizuji si rty a mam je plne soli. Mlhos hlasi, ze to bude sul z Polska. Zkusime to kolem elektrarny, prejizdime Labe v Melniku. Myslim na vsechny, se kterymi jsem tu kdy jel... Sice jedeme furt proti vetru, ale zatim je to prekvapive tak krasne bezbolestne. Za elektrarnou bilo. Asi chranena oblast a nebo dosla sul z Polska. Zaciname mit brzdene zimaky, snih se nabalil pod blatniky, jedeme urcite pres 500Wattu. Adrenalin stoupa, ale vune kafe uz je citit. Houpneme na druhou stranu Labe a hura do tepla pumpy. To nejlepsi
kafe na svete. Euforie, placame si dlanemi jak mali kluci. Camrda shani
pytliky, ty jedny navleky na tretry nejsou to prave. Jeste selfie by
Steti a muzeme vyrazit. Zacala letecka hodinka. Malokdy jdeme pod 35km/h. Vitr se stal nasim pomocnikem, vznasime se v cyklistickych oblacich, myslenky jen na to, jak na jare vsechny voblozime! Neskutecny chvile, ty sracky vsude kolem nas, a my jedeme ve stylu kratky-kratky. Ohleduplny kamion to bere v leve skarpe. To potesi. Melnik je tu jako nic, stejne tak Kostelec. Proc to nazpet vzdy tak utece? Vasek vali na Brandejs, my po trase Kbelske casovky zase na Bechovice. Mlhos ma technicky problem s retezem, unava sili, tycinka a teply cas z termosky prijde vhod. Dubeč a Camrda se odpojuje. Jiz nejsem moc fresh, zacinam i blbe slyset, Mlhos se me asi ptal, jestli jeste dam Pruhonice a ja mu rozumel, ze mam jit na spic. Takze v Mecholupech se s nim ani nerozloucim, promin. Musim zastavit, stara okorala tycinka ze zadni kapsy chutna jako kaviar se sampanskym. Domotal jsem to domu. Do kybliku tepla voda s jarem a vymydlit zimacka na dalsi sichtu. Prosolene hadry do pracky, nepamatuji se, ze bych mel nekdy solne mapy az na podkolenkach. Kluci diky, hluboko si zapisuji do vzpominek, byla to velka epicka
pecka!
:: 
