Akce Anketa 2019

Akce Anketa patří do kategorie Společenská akce. Datum: 2019-12-31.

:: Šablona s otázkami :: Diskuze

Historie: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017

• Dreamer – 26666 + 2666
  
  Rok 2019 je minulosti a nastava cas bilancovani. Co se tyce sportovnich aktivit, kazdy rok se snazim zakoncit s hezkym cislem najetych km na kole a v poslednich letech i tech bezeckych. Letos jsem pred Vanoci vedel, ze na kole to bude pres 26 tisic na kole a kolem 2,5 tisice v teniskach, coz je “silene” cislo a obnasi to pres 1300 hodin pohybu za rok, kazdy tyden minimalne 20 hodin, nebo v prumeru pres 3.5h denne a je to muj dosavadni rekord. Samozrejme intenzita se v prubehu roku lisila podle rocniho obdobi, zavodu, unavy a momentalni chuti. Zaroven cisla ale ukazuji, ze kdyz na to prijde, da se vse zvladnout s normalnim zivotem, protoze volny cas se porad najde.
  
  Zpet ale k magickym sestkam, protoze to na ne puvodne nevypadalo. Pred Vanoci jsem si nechal vytrhnout zub a az do Stedreho Dne dobiral antibiotika a tak jsem zadny plan na konec roku nemel. Pocasi take moc nepralo, prvni svatecni dny sice bylo pomerne teplo, ale kazdy den jsem zmokl, at uz na kole, nebo i pri behani. Od pondeli 23. prosince jsem si tak kazde rano pred snidani sel zabehat na 15km a po odpocinku a dalsich povinnostech vzdy po obede vyrazil na 30-40km na kole, pekne na pohodu. Tedy az na ty zmokle navraty, ale kdyz jsem videl jak dojizdeli zablaceni cyklokrosari na poharu v Namuru, byl jsem na tom jeste dobre.
  
  Stedry den i Bozi hod vanocni probehly v podobnem duchu, v poznamkach k treninku mam “heavy rain at the end”, coz asi mluvi za vse. Od Jeziska jsem ovsem dostal hi-tech vyhrivane rukavice a na Stepana jsem je poprve vyzkousel. Coz znamenalo ze jsem vyjel na krosovem kole a mel v planu delsi svih, mozna i stovku, kdyz se zadari. Ranni beh jsem logicky vynechal, po vecernim sledovani filmu Ad Astra (libilo se) jsem stejne vstaval o neco dele. Vyjizdim smer Vseruby, Folmava, je pod mrakem, ale dnes konecne bez deste, teplota do 5st. Topeni na rukavicich zapinam po 2.5h, kdy uz mi ruce zacinaji studit a citlivost v prstech mizi. Jestli nekdo cekal, ze budou topit jako kdyz date ruce na horky radiator, tak vas zklamu. Nic takoveho se nekona, ale teplo citit je a hlavne po sjezdu se brzy citlivost do rukou vraci. Tak fajn, pokracuji v jizde, prichazi trochu hladak a s nim i poprve prijde do mysli uvaha, co by to obnaselo, abych mel na konci roku 26666 + 2666 km?
  
  Asi stokrat tu myslenku zavrhuji jako vec nemoznou, ale neda se nic delat, uz je to tam. I kdyz to jeste nemam presne spocitane, vim ze mi chybi relativne dost a ze jestli tomu chci dat sanci, musim zacit co nejdrive, nejlepe hned ted 26.12., protoze do konce roku zbyva par dni. Kdyz konecne prosity dojedu se soumrakem v 16h odpoledne domu, zjistuji ze mam dnes najeto 116 km. To je hezke, peknych 16km k dobru. Rodice se ptaji, kdy budu obedvat a ja v euforii odvetim, ze jeste ne, ze se jdu jeste probehnout na 10 km. Tady se to asi zlomilo, no ale zustante doma, kdyz musite do konce roku nabehat jeste 90 km a mate na to 5 dni? A k tomu 300 km na kole?
  
  Stepan byl vypeceny, ale ta nejvetsi legrace ma teprve prijit. Delam si jakysi plan, jak tyhle objemy dat do konce roku, ale porad mi to moc nevychazi. Nastesti zub uz neboli a tak me nic nelimituje. V patek v 7h rano jdu behat a dam radeji rovnou 20 km, ktere si predtim namerim na mape, protoze beham bez hodinek a tak potrebuji vedet vzdalenost dopredu. Pekne kolem prehrady a jeste si to protahnout az skoro do Hamru, 10km tam a 10km zpatky. Odpoledne 50 km na kole. Sobota jako pres kopirak, opet 20km, jen ty km navic si namerim trochu jinym smerem, ale jinak je to podobne, prvni hodinu beh potme s celovkou, pak se zacne rozednivat, pozdravim pasouci se stado ovci nad prehradou a za svetla mezi prvnimi pejskari podel Uhlavy mirim domu a tesim se na snidani. Jo a taky je rano cim dal vetsi zima, dnes uz trochu mrzlo, ale jinak se takhle po ranu beha dobre, byt na nejake intervaly uz to opravdu neni, maximalne zrychlim na efekt pred temi pejskary na konci, kdyz uz vim, ze jsem skoro doma. Po obede opet kolem 50km na kole, uz by to slo ulehcit si to trochu na silnicce, ale kdepak, pekne jezdim porad na tezkem crossu a mirim nekam do kopcu kolem Hojsovy Straze, byt vim ze na rovine by km naskakovaly snadneji.
  
  Nedeli planuji volnejsi, protoze ma byt nejvetsi zima a naopak v pondeli a utery ma byt teplo. Rano je pekna zima -5st, na mistni sjezdovce zacinaji chrlit umely snih, no to nevim jak dlouho jim vydrzi, kdyz se ma zase od pondeli oteplit. 15 km je tam a jasna ranni obloha slibuje hezky den. To uz vim, ze s bezeckymi km to vypada dobre a cil je na dohled. V euforii tak doma rozstipu varku spalku dreva, aby bylo cim topit. Pri snidani si ctu rozhovor s ex cyklokrosarem K. Ausbuherem, pry se dal na kuzelky, jiste zajimavy sport, ale kolo je kolo. A tak odpoledne hura na kolo. Jasna obloha trva, ale zima je porad. Navic neverim, ze v pondeli bude +8 tak chci i dnes dat pres 50 km. Za mestem me predjizdi cyklista na gravelu, ktereho jsem potkal uz na Stedry den. Tak prima, davame se do reci a jedeme spolu. Chce jet na Spicak, tam se mi tedy uplne vzhledem k zime nechce, ale co, obleceny jsem dobre, tak jedu s nim. Do kopce se jede pekne, mozna je mi az moc teplo. Ze Spicacckeho sedla to vezmeme po lesni ceste na Hojsovku, kde je ale trochu snehu, tak je treba hlavne ve sjezdu jet opatrne, preci jen je to moje prvni jizda na snehu tuto zimu. Sjezd k prehrady je pekne ledovy a kdyz se s Michalem loucim, mam toho docela dost a nezavidim mu ze ho jeste ceka kus cesty domu. Mistni ledove kluziste je obsypane lidmi a ja doma take rozmrzam az do vecera.
  
  Pondelni rano a davam jen 11 km, protoze mam dopoledne par povinnosti. Porad jsou -4st, takze jsem vlastne rad, ze nemusim bezet dele. Pri snidani si ctu rozhovor Martinem Macikem, ktery se chysta se svym dakarskym specialem Karel na blizici se Rallye Dakar v Saudske Arabii, tam budou mit jiste i v lednu aspon teplo. Ja cekam na teplo u nas a tak se na kolo dostavam az po 12h, opet sviti slunce, ale slibovanych 8st nikde, jsou 3st. Porad ale lepsi nez vcera, mirim tak opet na Spicak a pod Pancir, ktery ale dnes vynechavam. Trocha naledi na hlavni, tak opet opatrne. Vyhledy az do Alp, snehu poskrovnu, nikde se tu nelyzuje, maximalne par deti na bobech na zbytcich snehu. Na hlavni pod Spicakem me predjizdi v aute Kamil Koprnicky ktery byl asi na bezkach v Nemecku. Stahne okynko a dela si srandu z mych Kopka navleku do mrazu na riditka, ze pry co to mam a ze je +5st. No jasne, to sice je, ale kdyby vedel, co uz mam za sebou a ze stejne po sjezdu k prehrade promrznu, protoze teplota opet pomalu ale jiste pada k nule, mluvil by jinak. Dojizdim domu, 55 km je tam a ja uz toho mam opet plne zuby, vsak minuly tyden to bylo 30h aktivit, to je jako nekde na jarnim objemovem soustredeni na Kanarech, ne v zime na Sumave, tak jeste aby to nebylo znat.
  
  Silvestr a zbyva 15 km behu a 68 km na kole. Rano jasna obloha, vybiham v pul osme, prave se rozedniva. Na zaprazi u domku u reky sedi jako skoro vzdy mistni senior, zdravim ho a rikam ze letos je to posledni beh. Je kolem nuly, zasnezovani na sjezdovce je vypnute. Pod prehradou najednou foukne alpsky fen, to je panecku teplo! Otocka a mirim stejnou cestou zpatky. Senior stale sedi na zaprazi a rika ze dneska je to bez hribecku (cimz narazi na muj letni vybeh, kdy jsem nasel hriba a bezel s nim domu). Posledni dva tri km bezim co to jde, vsak je to letos opravdu naposledy. Je to tam, 2666 km v tomto roce nabehano, euforie! Snidane, chvile pauza a letos naposledy se obleci do cyklistickeho, zbyva najet 68 km. Zatahlo se, ale je sucho a docela teplo kolem 6st. Krasne by se dalo vse najet na silnicce, ale ne, ted uz nepolevim a tak opet osedlam tezky kros a mirim k nebeske brane jmenem Pancir. I posledni usek se da vyjet, jen trocha naledi, vidim vztyceny palec ridice v protijedoucim aute. Nahore je docela zima, slunce davno zmizelo. Rychle jednu dve fotky a hodit to na tymovy Whatsupp, kde se do me pri pohledu na Kocoura v ledove vode pusti jeste vetsi zima. Lidi je tu nahore jako na Vaclavaku, ale neni se co divit, na Silvestra kazdy miri do hor. Sjedu dolu, dotocim posledni km navic, pricemz par km pred barakem zavadim slapkou o zivou kocku, ktera mi prebehla pres cestu, aniz by se rozhledla, ale nastesti vse dobre dopadlo.
  
  Prichazi euforie cislo dve, to co rano na Stepana vypadalo jako nedostizny sen, tedy behem sesti dnu ujet 400 km na kole a ubehnout 90 km, se stalo skutecnosti a ja tak mohu uzavrit rok 2019 hodnotami 26666 km a 2666 km. A jako kazdy rok, nejlepsi na tom je, ze na zacatku roku jsem nic takoveho neplanoval, protoze pak by to v mych ocich ztratilo prirozenost a ja rad v tomhle nechavam vecem volny prubeh. At je i rok 2020 podobny a plny zazitku jako ten letosni, ve finale je to o nich a ne o cislech, i kdyz je na ne nekdy tak krasny pohled!
  
  
• Jirus – Anketa 2019
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2019?
  V roce 2019 jsem najezdil nejmíň kilometrů za několik posledních let, zestárl jsem o další rok a výsledkem byla asi moje nejúspěšnější sezóna. Co na to říct, že stáří a lenost vede k lepším výsledkům?
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2019?
  Těch krásných bylo spousta, ale který byl nejkrásnější? Asi když jsem stál před třiceti lidma a nechal se opájet potleskem za druhé místo v největší soutěži ve vesmíru o Šlapku roku.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2019?
  Na jaře to vypadalo, že to bude nedokončení Sázaváku. Prostě neopravitelný defekt. Ale nejhorší pak určitě bylo, když jsem v Rakousku při Salzce měl sto chutí to po šesti hodinách v lijáku a zimě vzdát. Nakonec jsem to po dalších více než šesti hodinách napůl slepej dokončil. Ale to vědomí, že jsem o tom uvažoval, to bylo asi to nejhorší. Nedokončit, protože to objektivně nejde je jedna věc, vzdát se je jiná. Mám s tím prostě problém. Ale třeba z toho vyrostu
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2019?
  Vzhledem k tomu, že se s vámi moc nepotkám, tak toho moc nezaslechnu. Ale na Valné hromadě mě dostala hláška, že skořice je dobrá na hubnutí od někoho, kdo by potřeboval propagovat minimálně tlačenku zakousnutou chlebem se sádlem.
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2019?
  foto
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2019?
  jméno člena - název reportu
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Tloustnu, běhám, tloustnu, jezdím, tloustnu. Jo a taky trochu žeru.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2020?
  Mám v plánu objet tři seriály a pokusit se v nich o nějaké slušné pořadí. Ale víte co se říká: Když chceš pána boha rozesmát, tak se mu svěř se svými plány.
  
  
• Luke – Anketa - Ohlednutí z orange expresu
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2019?
  No sezóna by se měla hodnotit v kontextu cílů, ty jsem si v prosinci 2018 napsal do deníčku následující: účastnit se víc závodů (v 2018 jsem jel jeden, první), najet 7000 km (v 2018 to bylo 4900) a najít si skupinu nebo tým a zvykat si na jízdu ve skupině. Výsledek je 23 závodů, 13238 km a tým, o kterým se mi ani nesnilo. Ne, lepší to opravdu být nemohlo. Jenže to není všechno, poznal jsem zimní výlety, pak jarní, letní a podzimní výlety, Koloděje a tu atmosféru na závodech, kde se vždycky najde někdo v oranžovém dresu. Užil jsem si skvělý soustředění na jižní Moravě a neumím si představit, že bych tam letos chyběl. Skoro z každé vyjížďky bylo tolik zážitků, že reporty se psaly samy a v důchodu ušetřím za knihy. Navíc, když jsem na jaře viděl, že se dost zlepšuju, začal jsem si malovat sezónu 2020 a jak pojedu na Zlaťák a dám Krušnotona 250km. Pak mě Iceman přesvědčil, že Krušnotona dám a nakonec jsem neodolal a i na ten Zlaťák se vydal i když "jen" 200km z Nymburka.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2019?
  14.ledna jsem napsal do formuláře žádost o členství (mimo jiné, že rád jezdím rychle - teď se tomu řechtám, protože to co jsem si představoval se nerovná ani Turistovu hlemýždímu tempu) a 16.ledna jsem v Modleticích potkal Kolíkáče s Icemanem a hned se jim představil. Věděl jsem prd, kdo to je a snažil se vypadat, že si můžu v pohodě povídat, hned mě na víkend do Polabí a od té doby ten nejkrásnější zážitek trvá, zimní výlety, Ješťěd, Orlík, Zlaťák, peklo na Luční i pohoda v Kruškách a mnoho a mnoho dalšího co následovalo...
  A kdybych měl vybrat něco co nějak pozitivně pohnulo mou myslí, tak určitě Krušnoton, ukázalo mi to další možnost pojmutí závodu, kdy se nemusí tolik řešit čas, dalo se pokecat, pomoct si navzájem a stejně si zazávodit a mít dobrej pocit z odvedený práce. A trochu podobně ještě pouťák před Extraligou ve Svijanech, kde jsem si poprvé vyzkoušel opravdové závodění s tím vším hlídání si úniků, přemýšlení, kde nastoupit a kde rozhodnout a bylo z toho druhý místo, vyhlášení a vůbec zážitek o kterým jsem ani nesnil, že bych mohl v životě zažít, ten průlet přes pásku, když hlasatel hlásí vaše jméno a tým.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2019?
  Původně jsem si myslel, že to bude Bechyně, kde mi to kvůli rozpojenému řetězu odjelo 400m po startu a já jel zbytek sám přesto, že jsem si věřil, že tady pojedu s čelem až do cíle. Ale zpětně jsem za to byl taky rád a ukázalo mi to, že i sám umím jet pěkně svižně a předjel jsem hodně lidí. Takže asi nic není, pády drobné, zranění pár modřin, za mě pohoda.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2019?
  Sjedu ještě zadarmo do Skalice, odpojím se a pak už jen údolím a Habrem k domovu pěkně za své, v komfortním módu, tak, jak se na můj ročník sluší.
  Pak jsem ztratil mozek. Moje GP 4000 totiž drtí kostky ve Skalici. Před Sázavou se vzpamatovávám a jímá mě děs a hrůza.
  -- Iceman, Koloděje 15.8.
  Hlášek bylo spoustu, ale tohle je pro mě krásnej příběh, kterého jsem naštěstí mohl být součástí. Navíc Koloděje se pro mě staly společenskou událostí a nepřijít podzim, asi by se ze mě stal alkoholik, dvakrát týdně na pivo, to normálně nepraktikuju.
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2019?
  Z Krušnotonu, kluci si práskli 300 km a bylo to na titulce Chomutovskýho deníku.
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2019?
  Vážím si každého reportu a rád čtu i ty starší z okénka historie, už jsem takhle zabil pár hodin, takže pište, má to smysl!
  Pro mě nejhezčí od Kolíkáče:
  Kolíkáč – Dycky Posázaví! - poutavý popis, emoce a euforie v závěru, to chcete jet příště s ním.
  A nejužitečnější od HotGeorge:
  HotGeorge – Hromadak po peti letech - festival bolesti! - krásná možnost nahlédnout jak to vypadá na čele závodu i pro obyčejné smrtelníky včetně wattů co jsou k tomu divadélku potřeba.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  No, jezdím dnem i nocí. Pořídil jsem trenažér, abych mohl jezdit i večer po práci a zatím docela objemy naskakují. Ani se moc netěším, až to z jara začne bolet, ale doufám, že mi to démon rychlosti trochu vykompenzuje. Zatím to vypadá, že by to mělo být lepší jak loni, tak snad jsem na dobré cestě.
  Přihlásil jsem se na etapák o 6ti etapách v Alpách, tak se snažím trénovat bez zbytečných dnů volna, ten mám jednou max dvakrát v týdnu a chodím i do delších vyjížděk z únavy. Na jaře uvidíme, jestli to mělo požadovaný efekt. Jo a začal jsem zas běhat, ale to jste si asi všimli...
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2020?
  Aneb ušij si na sebe bič... no chtěl bych se dál zlepšovat, hranice 15000 km láká. Stejně tak jaké má mít člověk cíle, když už byl třetí i druhý ...
  Jenže místo pouťáku ve Svijanech, který jsem opravdu letos chtěl vyhrát, bude asi mistrák SAC a ten nevyhraju... takže to moc nevidím.
  Ale chci důstojně dokončit Tour de Korutany, to bude samo o sobě těžký. Věřím, že letos padne tříkilo a v závodech se posunu o pár skupin vpřed oproti loňsku. Hlavně si ale chci dál užívat výlety a rád bych se stal i platným domestikem pro některou z našich star...
  
  
  

Fotografie