Letos to nějak nechce všechno skončit, chuť stále je, připíchnout číslo na záda a pustit se do boje v Brdech. Navíc když brácha jede o zlato v celkovém UAC seriálu, tak je hned o motivaci více. Brdy jsou zrádné, bude to hlavně o štěstí nechytnout defekt. Dorazit s rodinkou, která si udělá menší výlet v nádherně nasvícené krajině. Ten podzim, tedy vychází neskutečně, i když dnes to bude hodně o nízké teplotě, ale slunce září a bude nás snad lechtat svými paprsky. Prásknout si pěstmi s Dreamerem a Kaprem u auta, pozdravit Oťase s Pilounem a vyfotit se Jirusem, který dnes jede jako vrchní domestik své dceři. S Jirusem ožívají vzpomínky na všechny ty maratónské bitvy, jó to byly časy
Úzká cyklostezka je před startovní čarou již narvaná k prasknutí, tak lezeme hodně dozadu a budeme tak nuceni se probíjet startovním polem dopředu. Chvíle pěkného asfaltu a pak hned přes louku na tvrdý tankodrom. To se ani nedá nazvat kočičí hlavy, to je prostě jen pro těžká obrněná vozidla. Ale přežili jsme to, je to krásně natažené a dá se bez problému předjíždět. Takže levá strana silnice, cítit za sebou bráchu a držet ručičku wattmetru stále přes 300. Kosíme jednoho po druhém, už jsme v lese a začínají první brdky. Ale stále to jede, má to náboj, poslintaná brada, tohle je pro mě tak naplňující, když jedu na někoho.
Čekal jsem, že nás někde Dreamer přežehlí a již ho neuvidíme, ale dnes jede s námi, tak to jsou pohledy na orange vyrovnané dresy. Ve stoupáních přizpůsobit tempo pro Kapra a na horizontu zase za to vzít, spojujeme korálky ve větší skupinu. Přichází kostkové stoupání, jede se mi navýsost dobře, moc si to užívám. Ale euforie nebude mít dlouhého trvání, měkne mi zadek! To snad ne! Defekt, fakt že jo! Dreamer s Kaprem staví, chtějí pomáhat, ale já je vysílám dopředu, všechno mám, to snad zvládnu.
Situaci, kterou nechcete, projíždějící borci kolem a jen smutné pohledy na to moje neštěstí. Ale beru to sportovně, vím, že v tomhle závodě se to ještě může pěkně přesypat v pořadí. Duše, bombička, všechno se povedlo a valíme dál. Teď jsou tu již jen jednotlivci, motivace ale je, dostat se dopředu, tak to nešetřím. Jsem tak rozparáděný, až nezaregistruji ostrou pravou, která je do nechutné stojky, mám tam slušně naloženo po sjezdu, takže nestihnu vůbec přehodit. Tak z toho slézt, zabzučet si s řazením a shodit na kašpara. Teď se rozjet je taky oříšek, ale nakonec se sápu do té hrůzy. Dojel jsem si Pilouna, přebrodil se v prachu a ve větvích přes nejvyšší bod trasy a padám k padrťským rybníkům. Je tu parádní příroda, tohle snad není hodinu autem od Prahy, to jsme v nějaké přírodní rezervaci!
Silnice jsou místy pěkný tankodrom s ostrými hranami kolem děr. A po jednom takovém úseku v krajnici náš Dreamer. Nemáš pumpičku, ptá se? Ne, jen bombičku, pojď to dáme! Tak si dát tyčku a bidon, mezitím to Karel sundává, nandává a já tam pošlu bombu se vzduchem. Zase se povedlo, zase nás předjelo mraky lidí, ale my si ten dnešek už nenecháme zkazit. Lezu na špic, táhnu Snílka do cíle, ten na pár chvilek taky vystřídá, ale ty jeho špice to chce zlepšit, to cítím dokonce i já!
Cíl se nezadržitelně blíží, ještě se vysápat po tankodromu a předvést pro nás vítězné kolečko po hladké cyklostezce a za ramena se chytnout do cíle. Kapr to nakonec zvládl a bere zlato v celkovém UAC poháru, paráda brácho! Jo pěkné to bylo, i přes defekty a celkové pořadí v hloubi startovního pole jsem si to moc a moc užil, a an to vlastně nešlo jinak, vždyť to byl můj poslední hromaďák v kategorii M40…
::
Propozice
:: Celkové výsledky
:: Diskuze ::
Foto ::
Flyby