Luke –
Pocta nohám
Týden dopředu se drbe můj program, Sudety, JCL, Doksy, Mamut a Pocta, za 8 dní. Jedna paní v Doksech prý i povídala, že v pondělí zemřu... Pravda je, že nejhůř mi bylo v úterý po Sudetech, kdy jsem si to asi pustil do hlavy a cítil se, jak kdybych už to všechno odjel. Od čtvrtka mi ale bylo fajn a pak už to byla vlna euforie.
Do Choustníku jsem přijel včas, pozdravil se s pár lidma, vzal si číslo a přiměřeně se rozjel. Nohy rozhodně zatuhlý nebyly. Na startu jsem se postavil do druhý řady, protože tam nikdo nebyl. Po chvíli koukám, že jsem asi 40 míst před Michalem Kollertem... funny :)
První lajna mlaďasové a od startu jak když střelí... no ono střelilo, že jo... Každopádně jsem zacvakl na jedničku, nabombil to tam a stejně se propadal. Ale super, žádná tlačenka, jede se tvrdá lajna, tak se snad nebude padat. Uběhla asi minuta a Michal je na čele, závidím. Trochu se zvolni, na čelo se ženou další a kdo se nechce loktovat (já), se samozřejmě propadá. Ale je mi to fuk, dnes neřeším, ten sjezd pojedu radši vzadu, než někde ve trojici čtveřici, to opravdu nemám rád mít v 70 kolem moc lidí. Navíc kopec bude dlouhej, tak ten nájezd asi hrát roli nebude...
No hrál, ale kdo ví, co by kdyby. Najíždím tam na chvostu lidí co maj zájem se dnes pořádně zgumovat. A začínám stejně jak Romanov, na co mám. Teda o dost víc, 400W to celý nepojedu, ale i tak mi všichni ujíždí. Ale hned se trousí první odpadlíci, já si zvolňuji na tempo co vydržím až nahoru a už se to rozjíždí. Občas se svezu v háku, fouká proti a místy to je rovnější, ale jede se mi dobře, tak nemám problém vystřídat a naopak mi nevadí, když na pokynutí loktem nikdo nereaguje. Proletím dvě skupinky, jeden borec dost pomáhá, tak když svěšuje v další grupě, jen houknu, že to ještě můžem zkusit. Lezu na čelo a valíme dál. Jo tak tohle mě baví, i když to není moc taktický, vyndat se v prvním kopci. Bohužel ztrácím borce, další míjím, až další dva aspoň zaloví hák. Pěkná grupa na dohled, stejně jako horizont. Tam doletět, tak je to sen. Ale nikdo mi nevystřídá. Dle flyby to nakonec bylo těch 20s co jsem si mohl najet ve sjezdu, ale zdraví a nervi mám jen jedny.
Navíc to co přišlo... Odtáhnu většinu rovin a brdků ke sjezdu do Černovic, celý sjezd, vesnici a výjezd. Trochu jsem si zvolnil, abych neumřel, takže jsme v 5ti. A borci si pěkně odpočinuli, vítr do zad a mírné klesání každýmu přidalo elánu a letíme zpět na start. V brdku občas přibrzdíme pod 50, jinak je to kosmickej let. Moc nechápu, kde to borci vzali, když před chvíli vypadali mrtví, ale asi prostě na mistráku jalky se chce každej zrušit, já vlastně taky, tak jsem za to rád. Dojíždíme pod cílový trojbrdek a pár lidí ochotných se zvednout tu je. Zbytek musí akceptovat tempo a když už tak hezky jedeme, ty rovnější pasáže potáhnu, abychom zbytečně nevychladali. Fakt docela kalup, až si řikám, jestli fakt všichni počítaj s tím, že takhle pojedeme celých 90 km.
Do druhého kola rozhodně tempo neupadá, párkrát se zhoupnout, sjezd, vylámat úvodní stojku a pak si užít zbytek hákového kopce proti větru. Snažím se přizpůsobit špice tak, abych netahal větší díl než zbytek. Přeci jen to tempo se podepisuje i na mě a rozmlsán ze čtvrtka, chci tuhle grupu vyhrát... Navíc jsme se rozrostli na 7 lidí. Jen mě trochu točí jezdec co neustále dělá díry a pak je nástupem zalepuje. Zrovna jsem vyfásl místo za ním, takže mám o čem přemýšlet. Před sjezdem do Černovic je takovej brdek, nazval bych ho "Vyhazovač", kde mi přijde hodně nepraktický odstřídat. Pak už se totiž člověk nemusí do grupy vrátit. V prvním kole jsem si na to dal pozor, a zrovna se blížíme, když cukač rozpojovač chce pod ním odstřídat. Tak trochu přišlápnu, pak sjezd, průlet obcí, další brdek a povětru směr cíl. No cukače jsme tak na 10 minut vyvětrali, ale měl tuhej kořínek a myslím, že pár lidí na špici na něj záměrně počkalo. Nicméně nemá cenu vést žabomyší války, jde se do třetího kola a je třeba vyřešit celou skupinu a ne řešit nesympatický jizdní styly. Překvapivě, ještě před sjezdem pod hlavní kopec dne, odjíždí dva lidi. Jen tempem a tím, že zbytek si řekl, že se mu už prostě nechce. Nebo nevím. Přidám a dojedu je, a když už, tak podržím tempo. Dyť ve 3 by se nám taky jelo dobře. Jenže koukám, že jsem sám a mám tak 50 m. Nechci se ale vyndat před kopcem, tak nejančím, navíc sjezd bude hrát spíš pro skupinu. Dole mě skoro mají, ale náskok mám, v úvodní stojce taky, doskočí si mě Kuba Štastný, ale jede jen když je to prudký, tak zvolňuju, pak jsme chvíli ve 3, ale po prudkých částech zas jen s Kubou. Jeho cukatura mě moc nevyhovuje, tak zbytek kopce jedu svoje tempo. Zbytku odjíždíme, nahoře začínáme točit. Jako sice se musím psychicky srovnat s tím, jaký bomby se jedou a že po každý špici mám ještě nástup, aby mě to neujelo, ale co mám dělat, když chci jet pryč od zbytku grupy. Ale letí nám neskutečně. Dojíždíme někoho, koho vyklepala velká grupa před náma, ale brdek "Vyhazovač" ho rychle vyřešil. Dál jen ve dvou, hlavou mi letí cosi o totální cyklistice. Brdky 400-500W, k tomu špice přes 350 a jako furt dobrý. Tvl, tohle jsou asi ty slavný nohy z nebes. Já o tom slýchal a četl, ale vždy mi přišlo, že se mi třeba jelo dobře, ale nebyl jsem si jistej, jestli to bylo ono nebo ne. Nebylo, tohle to je, to je úplně jinej rozměr. Když se po 20. na 85 km člověk zvedá a letí další brdek 500W. No ale dochází mi, ne že ne. Už nevím jestli jen letíme, nebo už si nastupujeme, ta hranice je vlastně děsně tenká. Každopádně mi teď už přijde, že se spíš bráním. Ale úspěšně a jsme pod cílovým trojbrdekm. Ze špice, jedu preventivních 380W, ale čekám nástup. A čekám dobře. Tak na to nemám, říkám si a držím si svoje. A vracím se. A teď si přijdu teda vostrej. Rovnější pasáž se snažím dejchat tiše jako myška. Jsem v pohodě, ne? V krabičce asi už jen jedna sirka na spurt do cíle, ale aby na něj došlo. Druhá prudká část, čekám další nástup, reaguji, oplácím. Teď nebo nikdy. Dalo to jen 600W, ale na díru přes horizont to stačí, pak gumovačka kilák do cíle, dalších 600W do poslední stojky. Ty wado! No ten konec jsme si udělali vyloženě pěknej, brutální, ale hrozně to bavilo. Co na tom, že to bylo o 39.místo.
Jo a vyhrál Fiala, stejně jako Mamuta, takže na tý kombinaci není nic divnýho... A napíšu to i letos, tedy už potřetí: Sakra jak to, že na tenhle super závod ze Šlapek jezdím jen já. Grupa pro každýho, naprosto nádherná krajina, jezdivá trať, perfektní organizace, hodina z Prahy... no nic, tak zas za rok zkusím někoho nalákat.