Luke –
Špatnej domestik
Vůbec se mi nechce jezdit dělat blbce do Polabí, ale intenzity potřebuju a tým se prý taky poskládá a pojedeme týmově. No co se dá dělat, trochu to vyhecuju a pro sebe plánuju sebezničující roli domestika pěkně od začátku. Navíc má fučet, tak by z toho mohl Žába něco vytěžit, Vláďa taky má formu. Beru je jako lídry, ostatní neprotestují, taktika domluvena. Nemi s HonzouB mě pravidelně dávají, tak čekám, že vystupňují tlak po první třetině až já odpadnu a Žába s Vláďou poprvní šlápnou za Žehuní.
Vyrážím z čela, v klidu, stejně ale mě překvapí točka doprava (vlastně asi každej rok) a nechci to shodit, tak radší postupná otočka. Vracím do balíku Žábu a velkou měrou pomůže i Javi, super, takhle to má vypadat. Nicméně na čele se začalo nastupovat, naštěstí netuším kdo to rozpoutal, tak si nikdo nepošramotil osobní pověst u mě, ale ty jo na hnojáku využívat toho, že někdo mine odbočku kilometr po startu, to mi přijde hustý.
Žába mi asi nevěří, tak to zalepí. Tím se to celý rozjelo a nějak se jede. Vlastně chvílema docela dost, takže žádný nástupy asi nebudou. Doletíme až do Žlunic, kde začíná legendární brdek. Nikdo nenastupuje, "jen" Matyáš Fanderlík rozjíždí ze špice solidní tempo. (Zajímavý je, že Nemi viděl nástup, ale Fandrlíka si prý nevšiml) Furt 500+W a začíná to docela bolet, tak si chci vystoupit, ale zjišťuju, že zbytek týmu se na to vykašlal a jsem na čele sám. OK, nechat ho takhle odjet podruhý už by asi bylo na ručník, tak tam za cenu totální smrti visím, nahoře ani nechce střídat a jede dál. Chjo, to sem se zas nachomejtl.
Pak si nás ještě doletí Kuře, tady už vůbec nerozumím, co jako tým jedeme, že přijel sám, ale snažím se teda aspoň viset za těmahle motorkama. Pěkný PR na 10 minut a to jsem skoro nestřídal. Doufám aspoň, že oranž lavina vzadu chápe, že má jet, že z tohohle vítězství nekouká. Nakonec jsem se docela srovnal a přežil pár brdků, jenže v Kopidlně se jelo brzda plyn, levá pravá, provoz a lidi kolem, to nemám rád. Nějak sem měl furt pár metrů díru, najednou to bylo 5, 10 a magnet z vesnice a já už neměl na to to zalepit.
Tak čekám na balík, ať můžem co nejdřív jet. Než se rozkoukám, zmatek s trasou a odjetých 5 lidi. Žába táhne špic a nemá Vláďu ve skupině. Navíc jsme tam rozházený po jednotlivcích, Zajíc to furt odpojuje a nějak se tam plácáme až do Libáně, než to sjedeme. Vlastně asi každej za svý, fakt pecka. Pak se snažím pomoc na špici, zjišťuju jestli se nezměnila taktika, protože jedou lidii co neměli a naopak kdo měl jet, tak šetří vzadu a nestřídá. Snažím se umluvit i Ghosta Michala, aby pomohl, že my už jedem všichni na max, ale když se některý šlapky furt schovávají vzadu, tak je to těžce nedůvěryhodný. Snažím se to organizovat, ale je to labutí píseň. Nebudu psát kdo co, loni mě to sralo, letos jsem to zkusil víc komunikovat, ale nic, takže na to kašlu. Já tam nechal všechno, tahal dokud jsem mohl, pak už jen visel a čekal na Žehuň. Tu jsem překvapivě přejel taky, zalepil pak ještě další díru, odjel poslední špic, protáhl náběh na křeče a po prvním závodním nástupu (btw v místě kde jsem říkal, že se začne závodit) si z toho definitivně vystoupil. Holt domestik co nedojede do cíle s lídrem je na prd.
Co k tomu říct, nechal jsem tam všechno, imho jsem to nikde extra nepo, jako trénink to bylo taky dobrý. Ale pocit, že by to k něčemu bylo dobrý nemám. Ve finále pak ještě v cíli zjistíme, že se mělo jet dle šipek a ne dle mapy z webu obce (ta zveřejnila jinou prý než organizátor poslal a než byla šipkama na silnici), takže vlastně DNF, nebo DSQ? No divnej konec, divnýho dne.
Nemi –
Letargický nespurt
Rekonstrukce bytu neprobíhá vůbec hladce, a tak i kvůli tomu už dlouho nejsem v nejlepším rozpoložení. Jezdím málo a nemám ani pořádnou chuť jezdit. Šlapkovský kalendář ale jasně velí k účasti na prvním letošním polabském hnojáku. Je to relativně blízko, startovné „obvyklé“ a díky absenci poloprofíků na téhle cykloturistické akci můžeme machrovat jako worldtourový tým. Několik kvalitních konkurenčních jezdců máme šanci udolat v početní převaze zvládnutou taktikou. Je chladno. 15°C v létě je pocitově o dost studenějších než 15°C někdy počátkem jara. Silnice jsou stále hodně rozbité, letos je kolem Nepolis i řada uzavírek. Po 18 kilometrech v brdku za Žlunicemi jsem zrovna na konci balíku, když nastupuje Kuře, Luke a Matyáš Fanderlík. Toho posledního jsem si ani nevšiml, takže jsem žil v domnění, že odjeli jen dva. Parkujeme, i když tušíme, že to Luke bude mít hodně těžké. Nabíráme ho až na 34. kilometru za Údrnicemi, v ten okamžik se vláček Šlapek řadí pěkně za sebou a začínáme jet. Bohužel hned vzápětí nastává chyba navigace. Zatímco dvoučlenný únik jede správně po šipkách o několik kilometrů kratší trasou přímo do Libáně, my to bereme podle trasy naklikané dle informací z webu objížďkou přes Bystřici a Sedliště. Ačkoli máme lepší průměr než únik, do cíle dorážíme později. V cílovém spurtu jde o to, abychom porazili Camrdu a Jana Malíře. Pár kilometrů předem už začínají nástupy, ale je to spíše takové oťukávání. Snažím se držet vpředu a tentokrát si nic nenechat ujet. Pěkný průvan způsobí nástup HonzyB a pak Vládi. Několik set metrů do cíle za to bere Žába a já mu naskakuji do háku. Za námi překvapivě díra, a tak se nechávám dovézt pro bramboru a Žábovi zůstane zasloužená bedna, protože toho jako obvykle odtahal nejvíce. Jsem trochu zklamaný. Ne z výsledku, ale ze svých letargických pocitů. Snad se bytová sága už brzy uzavře a bude lépe.
::
Propozice :: Diskuze ::
Flyby ::
Foto