Akce Soda III 2007

Akce Soda III patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2007-10-13.

Propozice :: Diskuze

• Malina – Soda nebo Fanta?
  
  Když jsem ráno vylezl z baráku a rozjel se po vlhké asfaltce s pohledem na zataženou oblohu, říkal jsem si: "Tohle bude buď zabalíme po prvních padesáti a nebo to bude prvotřídní očistec". Srážím se s podobně smýšlejícím Kolíkáčem a na Opatově nabíráme HonzuA s Icemenem. A valíme to na sraz do Radotína. Spadne pár kapek, foukne chladný severák...to bude boj! V Radotíně se chvíli bezhlavě ploužíme místními trhy.., že bychom to zapíchli tady!? Ne, ne nebudeme si dělat iluze a tak na nádraží se sjíždí celé grupeto ve složení už známém plus Alánek, Marťas, Marhi z KPO a Jirka Sladký se přijde omluvit ale pro zachování určitě oficiálnosti akce rozdá rozpis trasy.
  Šedé chmury mizí s mírným větrem a obloha se začíná protrhávat. Začínám mít menší starťák, před (zatím doufejme) báječným dnem a s menším zpožděním vyrážíme vzhůru do cyklistické soboty. Z počátku se spíše motáme než jedeme ale vše chce čas a tak od Zbraslavi, se už ví "co, jak a proč" a letíme do prvního kopce na Všenory. V Letech vzpomínám na kritérium, kde jsem poprvé poznal význam vět, že s Krobem nebo Vitasem to na rovinách nemá cenu. Ve stoupání na Mořinu se nejede zrovna stylem na 180km dlouhý výlet, tempo bych zařadil někam do zlatého středu UACu A dílo jest dokonáno rovinou na Srbsko, kde se cosi naoranžovělého s příměsemi červené řítí údolím podél skal rychlostí 45-50km/h. Za sebou tento přízrak nechává je šelest řetězů a sliny na silniciZe Srbska nahoru, tedy spíš regenerujeme ale vítr nám sem přivál samotného Mefista, který je plný elánu a rozdává jak nástupy tak úsměvy. Kopec střídá brdek, a s definitivním koncem oblačnosti se náš vláček sune skrze Berounem. Nabíráme Petra Okrouhlicu z CKKV. A když projede přes přejezd parní lokomotiva, už nám nic nebrání v tom, pokračovat do Křivoklátských hvozdů. Stoupá se do Hudlic, kde se začíná vybarvovat Alánek. Jedoucí, dle rovnice kopec=nástup. V Otčiněvsi se chvíli čeká a skupina se dělí, Kolíkáč, Marťaska a HonzaA, to valí zpět na Prahu. "Tvrdší jádro" emigruje na západ. Kolem se spouští listí z korun stromů, vítr vane, houbaři pobíhají po lesích...nějak jsem se zamyslel a skupině trochu poodjel, kousek za mnou Alánek. Uklidňující podzimní krajinou pokračujeme na Karlov, Broumy, kde se opět sjíždíme a pak dlouhý sjezd do Skryjí. Podél Berounky se opět řítí ten záhadný zjev co byl viděn za Karlštejnem. Nakonec se z toho stávají cyklisté jedoucí výletním tempem na svačinu k Rozvědčíkovi.
  Dávám si výborné škvarkové placky, držkovou do držky s kofolou. Alchimista Icemen vyrábí rozbuškový nápoj ve složení půl kila Maltodextrínu zalitého kofolou, Diablo trojitou kávu a jako třešnička na dortu-servírka, která dle mě má tak 4promile v krvi No nic, popojedeme dál. 4.vrchařská prémie na Městečko je docela výživa a po svačině docela problém. Pak hup dolů do Roztok, kde si můžeme vychutnat oblíbený i proklínaný Leontýn, sjezd do Zbečna a Sýkořičák...kombinace naprosto ideální aneb groteska: "Chyť si svého Říhu na Klikáčích" . Začínám cítit únavu a sluníčko co svítí do špic, už není tak uspokojivé jako dříve. Před Nižborem, čekáme na skupinu. My s Alánkem si dávali to co jsme nemuseli, nebo spíš na plánu byli Křivoklátské kostky a my omylem jeli Leontýn...prašť jako uhoď . Iceman nás opouští, blázen objemista futurista, už myslí na zítřejší Koloděje a tak to nechce dnes moc přehánět, že prý dnes 200km stačí!?? Já přemýšlím akorát jestli si dát tatranku nebo müslityčku. Nižbor, Hýskov, Beroun, skupina zase neúnavně brousí roviny ale v Berouně se odpojují další korálky (Marhi, Petr Okrouhlica). Tedy výsledné síto je Alánek, Diablo, Malina. Kochajíc se Berounským centrem a dlažebními kostkami se přesunují pod hlavní stage, tedy Koledník. Kopec je to pěkný...ještě nebýt tak prošitý a ztahaný. Promluvám si do duše, pro tolik intenzit na začátku?! Ale jo Koledník je fakt super, pěkný asfalt, procenta se zvyšují, Alánek se směje. Keine štres V Srbsku doplňujeme tekutiny. A pozměňujeme konec trasy. Nepojedeme na Radotín ale tak nějak nejméně bolestivou cestou do svých obydlí...Kopec ze Srbska podruhé, 7 a půl hodiny v sedle, ostrá levá Bubovice...to už vysloveně vychutnáváme a pěkně ve třech směřujeme na poslední vrchařskou prémii dnešního "maratónu". Diablo se kamsi vypařil do končin pekelných a s Alánkem pokračuji do Rudné a jízdou po staré plzeňské pomalu spatřujeme Prahu. Nakonec se ve Zličíně roztrhne, z mého pohledu, poslední skupina a mastím na Smícháč, přes Karlák, prostě nejkratší cestou domů.
  I když je zase, jako ráno když jsem vyjížděl, šero, zima a plno aut na silnicích nic mě nepřekazí dobrou náladu s vysokou koncentrací endorfinů v těle. Takovýchto " stoprocentních výletů" nebývá moc. Děkuji, všem zúčastněným. Nic není zadarmo, občas to zabolelo...ale od toho ten sport děláme Domů dojíždím naprosto v pohodě ale po té co vylézám z vany, vše chápu a na nic než rozestlanou postel nemám nárok. Velká říjnová sobotní revoluce končí.
  O názvu akce soda bych mohl polemizovat? Za prvé. Tohle by na čistou sodu objet a dojet nešlo a za druhé v účasti jasně převažovala oranžová. Tudíž název neoficiálně přejmenovávám na oranžovou fantu Fakta z trati: 217km, 8h:28min, z toho 51minut kaše a 13minut vážně krvesaj, 25,6km/h, cca 4000kcal.