report
Původně jsem si myslel, že nadpis bude znít něco jako "Křivoklát poprvé" nebo "Jak jsem přežil Peklo" apod. Místo toho musím volit poněkud méně vzletný název. Hlavní tématem reportu měl být popis boje na Křivoklátských etapách, jak jsem nemohl popadnout dech při časovce, kde jsem koho uvisel a neuvisel a podobně.
Všechna tato "běžná" témata reportu však zastínilo moje "ustlání si" v posledním kole II.etapy.
Nicméně, vezmu to postupně.
Už ve fázi logistického zabezpečení jsem s potýkal s problémy. Protože se jednalo o etapák, potřeboval jsem zajistit přespání někde v dosahu závodu. Nakonec vše vyřešila nabídka Alánka, která na diskuzi visela již delší dobu a já ji z nepochopitelných důvodů přehlédl. Přespal jsem kousek od Zdic, v Bavoryni, cca 18km od Křivoklátu. Rád bych tady Alánkovi poděkoval za poskytnuté přístřeší a příjemné prostředí.
Časovka - I.etapa
V sobotu ráno vyrážíme po vlastní ose směr Leontýn, kde je registrace. Máme slušnou časovou rezervu na pokec i projetí trasy úvodní časovky. Polar mi ukázal 13km. První polovina vedla z kopce a po větru, za obrátkou to samé, ale s obrácenými znamínky: do kopce a proti větru.
Co říci k časovce? Byla to moje první vážná časovka. Jel jsem ji bez zkušeností a bez nástavců. Nevím, jak se absence nástavců podepsala na celkovém výkonu, ale pár vteřin to určitě bylo. Skončil jsem 90. ze 132 závodníků s časem 21:39.
Po časovce nám řádně vyhládlo a bylo potřeba doplnit spálené kalorie. Vydali jsme se po trase odpoledního závodu a vyhlíželi otevřenou hospodu. Až v Otročiněvsi jsme se náležitě posilnili. V klidu jsme po obědě dokončili prohlídku okruhu a v prostoru registrace jsme očekávali věci příští.
Hromadný závod - II.etapa
Začínáme se hromadit v prostoru startu. V balíku jdou řeči, že Vitáček musí útočit, protože není v celkovém vedení. Neznalý poměrů v UACu nevím o koho jde, až později vysleduji konkrétní osobu. Je zajímavé, že všichni se řídili podle něho. Pokud byl zašitý v balíku, nejelo se. Jakmile se dostal na špici a vzal za to, hned se balík natáhl začaly starosti s uvisením. Jenže se nikomu moc nechtělo jet a za chvíli jsme zase byli pohromadě. Tímto stylem se jely dvě kola. Před koncem druhého došlo k rozhodujícímu dělení. Odpoutala se asi desetičlenná skupina, která si zaspurtovala na prémii na konci druhého kola. Na nás už nepočkala a zmizela v dáli. Já se tím pádem ocitl poblíž čela druhé skupiny a závod mohl začít. Stoupání na Leontýn jsem ustál a začíná sjezd. Poblíž je Diablo. Snažím se na špici rozjet trochu ostřejší tempo, ale nikdo další nechce moc pokračovat. Je to nesouvislé a bez dlouhodobějšího úsilí. Občas to zkusí někdo jiný. Já sám si nejsem jist, jestli se mám snažit, nebo ne. V první skupině jsou Radek a Kapr a zvyšovat tempo znamená je sjíždět. To jde proti týmové taktice. Zase snaha zazávodit si mě žene dopředu. Takže chvíli jedu a chvíli se vezu.
Před odbočkou na Otročiněves Diablo zavelí a jdeme dopředu. Je to dobrý nápad. Do zatáčky najíždíme na čele a spurtujeme na horizont. Do následujícího sjezdu bych rád jel na špici. V předcházejících kolech se ve sjezdu jelo zbytečně pomalu. Na špici si můžu jet to svoje a využívám toho. Chci si vytvořit přijatelný náskok do krátkého kopce, který začíná za sjezdem v Otročiněvsi. Prosvištím několik zatáčet maximální rychlostí. Zatím mi to vychází. Blížím se k poslední. Je to vracečka, se zrcadlem. V prvním kole tady lehl někdo z KC Brno.
Jsem jak v transu. Snažím se minimálně brzdit a zatáčky projíždět s co nejmenší ztrátou. Najíždím do téhle poslední zatáčky a už vím, že je zle. V euforii jsem zapomněl včas brzdit. Rychle skočím na obě brzdy a než se nakloním pouštím přední. Zadní brzdou lehce přibržďuji. Snad to vyjde. Tvrdý náraz do přilby a následně i do obličeje je odpovědí. Nevyšlo. Smýkání po asfaltu končí na krajnici. Rozervaný dres, kalhoty, lýtko, loket. Další drobnosti nepočítám. Rychle vstávám a zvedám kolo. Míjí mě skupina, ze které jsem odskočil, doslova. Řvu, ať jedou dál, že jsem v pořádku. Kontroluji kolo, je-li provozuschopné. Pravá páka otočená, ale jet se s ní dá. Proč pravá, když jsem spadl na levou stranu nechápu. A ještě roztržená omotávka. Při sklánění nad kolem ze mi z obličeje teče krev, naštěstí ne moc. Nasedám a celkem bez nálady pokračuji dál. V posledním stoupání, do kterého jsem chtěl najet s náskokem, dojíždím Hrušku. Postihly ho křeče a jede volně. Dává mi bidon s čistou vodou, abych si mohl opláchnout obličej. Díky. Ve sjezdu chci přibrzdit, ale rány v zadním kole mi velí zastavit. Kontroluji znovu kolo, ale nic nevidím. Pokračuji tedy dál (večer Kuře zjistí příčinu: otřep na brzdné ploše ráfku narážející do gumového špalku brzdy). Na jedné křižovatce míjím fotografa s teleobjektivem. Kouká na mě poněkud překvapeně. Když mi na řidítka zase kápne krev, ani se nedivím :)
Najíždím do cílové rovinky s bránou, kterou projíždí Hruška. Nikdo mě neohrožuje, takže v klidu protínám cílovou čáru, projedu koridorem. Tam už je Diablo a ostatní. Mají starost jak na tom jsem. Pominu-li, že vypadám jako z porážky uteklé prase, cítím se celkem dobře. Asi je to nějaký stav organismu umožňující se jedinci dostat z nebezpečné situace do bezpečí. V mém případě do cíle :)
Diablo zařizuje sanitku. Navrhuji, že k ní dojedu, ale už je na cestě. Takže čekám. Po příjezdu sestra hned navrhuje odvoz do nemocnice. Starosti o kolo mě zbavuje Alánek a já se tak v klidu svěřuji do péče zdravotního personálu jak sanitky, tak následně i rakovnické chirurgie. Ale to je na další povídání.
Největší překvapení mě ale čeká až doma, pár dní po návratu. Ze zveřejněných výsledků zjišťuji, že jsem ve své kategorii příchozích skončil druhý
Závěr
Je na místě poděkovat pořadatelům. Zorganizovat takovou akci dá určitě spoustu práce a starostí. Za to jim dík určitě patří.
Asi bych měl taky vysvětlit název. Proč Greenhorn na UACu? No, protože v tom sjezdu jsem se choval jako blb. Místo abych jel na max, ale s rozvahou, jsem jel na max jako smyslů zbavený. A to udělá asi skutečně jen zelenáč.
První etapák v životě pro mě skončil dříve než jsem plánoval a jinak než jsem plánoval. Nicméně vše zlé je k něčemu dobré. Zjistil jsem, jak je fajn, když kolem sebe máte lidi, kteří vám v nouzi pomohou. Díky vám všem.
