Premiéra v Extralize Masters se jaksi moc nepovedla, dilema před víkendem, jestli dát nedělní Koloděje a nebo se zprasit na závodě a zkusit se zase adaptovat v balíku, za mě vyřešily dcery, kterým jsem udělal program u mých rodičů na chalupě poblíž Poděbrad, a to by byl hřích si nešvihnout poblíž závod.
Vyrážím a na rozjezd si dávám pohodových 25km na start, ale už tuším, že nazpět po 100km závodní dardě, to bude pěkně bolet
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
. Prezentaci nalézám bez problémů, jen se prodrat přes ty naleštěné carboňáky a masírující se závoďáky, sedící na židličkách okolo svých doprovodných vozidel, no dnes to moc výletně nevypadá …
Ke startu je potřeba vyjet brdek, který vůbec nechápu, kde se tady vzal v tom krásném Polabí, a toho máme dnes ještě 5x dát, ještě slyším, jak se všichni dohadují, jestli ho dají na velkou
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
Pln optimismu se řadím do první brázdy, abych aspoň na fotkách byl vidět. Chtěl bych uviset Miloše Krejčího z Endurainingu a zkusit zavzpomínat na báječnou spolupráci na Sázaváku, v prvním okruhu se to daří, spolehlivě trpím v balíku, chvílemi sice někdo odskočí, ale je jasné, že to nemá šanci na úspěch, rozhodovat se bude v jediné stojce na trase, a to na "Mceláku". Na začátku stoupání mám zase problém s řazením, chytám menší díru, kterou za cenu krve sjedu, ale kopec je to pěkně se utahující a před horizontem jsem znovu odpojen, ještě za mohutného fandění "Kapřích žen" a Orlíka se snažím docvaknout, před sjezdem v lese se zdá, že by se to mohlo podařit, ale nakonec to vzdávám a čekám na další odpadlíky zezadu. Moc jich není, slovy jeden
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
(Vladimír Michálek-Veloservis), zkoušíme časovku dvojic, ale při pomyšlení, že se za námi musí za chvíli přiřítit balík nad 40 let, rezignuji na spolupráci a jen vytáčím nožky. A jsou tu, Kapr s Radkem v exkluzivní společnosti, tak hup za ně, do kolotoče se jim plést nebudu a tak jen slastně koukám, jak jim to funguje. A zase Mcelák a zase stejný problém, dole přeskakuje řetěz na lehčích převodech a znovu mi to odjíždí. Musím přihlížejícím divákům připadat jako dobrý exot.
Zase se sjíždím se svým soupeřem z Veloservisu, taky je neuvisel. A další grupa čtyřicátníků je tu, hup za ně a tady už musím vydržet. A podařilo se dva okruhy uběhly jako voda, ale je vidět rozdíl mezi čelní a touto skupinou, spolupráce vázne, kolotoč se nekoná. Pak si zaspurtovali do cílového brdku a já se vydal s Vláďou na poslední okruh a na cestu nám svítila pověstná červená lucerna, za námi už opravdu nikdo jiný asi už nejel. Pěkně jsme se postřídali, v Mceláku chytli smrdící autobus a tím tak zakončili příjemný závod
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
Pokecám v cíli a vydám se na zpáteční cestu, ta tam je ranní lehkost, každé sebemenší stoupání je nepřekonatelnou překážkou a ještě že mám v baťohu musli tyčku, která mě jakž takž zachránila od mistra hlaďáka. Podařený to den