Navázat na Beskyd a Krušnoton, kde se povedla skupina B, zažít několikahodinové oranžové opojení společně s Kaprem, Jirusem, Dreamerem, to byl můj cíl letošního posledního dlouhého matche sezóny. Vše probíhá podle zajetých rituálů, Koníku a Kapře díky za ubytování, ani necítím ten pravý starťák, vždyť letošní Král je znovu jen NEzávod
. S Kaprem roztočíme nohy a suneme se na náměstí, kde se v poklidu rozjíždí 20. ročník šumavské legendy.
Počasí klaplo, krátký-krátký, obhlížím soupeře, kteří by mohli tvořit čelo nezávodu. Na špici CK Záluží, pak náš Mišutka, ale před prvním brdkem si taky lezu do předních pozic, ať se připravím na první síto, které bude na dvojkombinaci Maloňičák-Zámyšl. Jirus jede se zatepleným krkem a s řečmi, že si vystupuje v prvním kopci. Mě se jede dobře, zatím žádný problém, o tempo se starají jiní, orange skupina B zatím číhá v závětří. Zámyšl již trochu bolela, hlavně Voryho zrychlení na horizontu, snažím se být u Jiruse a pomoci mu svou přítomností, aby zůstal s námi, opravdu nevypadal moc zdravě, a že bude mít nakonec na hlavě korunku, to by mě ani ve snu nenapadlo
. Síto zafungovalo, je nás kolem 30 lidí, ze známých tváří je tu skvěle jedoucí Šísťa (to asi ten Zlaťák
). Padáme pod Hartmanice, vyhoupneme se na náměstí a letíme do Sušice. Blíží se první bufet, zahlásíme, že se bude stavět, nikdo nic nenamítá ...
Tak to se povedlo, napojeni, najedeni a odlehčeni míříme k modle Krále, k Šimanovu. Největší pastorky jsou v permanenci, s menší dírkou jsem nahoře a v následující rovině si je dolítnu. Zase jsme se o kapánek ztenčili, ale oproti minulému roku je nás určitě více. Nebezpečný sjezd přes Nezdice, s Kaprem jsme se trochu zakecali a tak přípravu na Javorník jedeme svižněji a v Laznech jsme u špice. Tu dolní část nemám moc v oblibě, ale letos si to užívám, síly jsou, mám na každé zrychlení, pěkný to pocit. Za to Kapr trochu prská, stěžuje si na záda a dýchá dokonce pusou
. Vršek Javorníku je pro mě možná nej zážitek, je to parádní let, 4 oranžády pospolu tvoří nezávod
. Hlavou mi letí vzpomínka na Frantu Šraita, tady jsem ho někdy před 13 lety poprvé potkal, když jsme si projížděli, kudy vlastně vede ten slavný Král.
Stále to se mnou vypadá dobře, po úvodních kopcích mi narostlo sebevědomí a dostal jsem se do stavu, že se vlastně nemůže nic moc stát, za soupeře považuji jen Krále 2012 Voryho a věřím, že ve finále ho spláchne oranžová smršť. Ale to jsem se bohužel pěkně mýlil. Sjezd z Javorníku jedu lajdácky a zbytečně mrhám silami v protivětru při sjíždění skupiny, to Kašperky a sjezd do Rejštejna již naštěstí jedu soustředěněji a kontroluji dění vepředu. Přichází Zhůří, pěkně na prvním fleku si tam najet a slyšet letošní tradiční hlášku: „ móóóc!“
, dnes překvapivě ne z mých úst. Kapr vytahuje další průpovídku: „Za to dnes někdo zaplatí“ a opravdu, v půlce kopce již s námi není Vory!
Ale po chvíli si nás dolítne, ale asi to nebylo zadarmo. Dreamer s Kopáčem určuje tempo, já bojuji bok po boku s Kaprem a Jirusem, to jsou moje jistoty, že až se to narovná, zase stmelíme skupinu. Navíc je tu bufet, který obšťastníme svoji návštěvou. Po bufetu se dokonce ocitneme všichni 4 osamoceni vepředu, láká to za to vzít a odjet, ale bylo by to nečestné a nesportovní
, takže pravidelným tempem pokračujeme dále a skupina je zase po kupě, i když ve značně prořídlém stavu. Následující úsek přes Borovou Ladu a dlouhé, i když pozvolné, stoupání ke Kvildě nějak nemám v oblibě, a i letos, i když je trasa zkrácena o Churáňov a Zdíkov se necítím zrovna fresh. Trochu nás příjemně rozptyluje kamera televize, která okolo nás krouží a povzbuzuje, ale na většině je vidět útlum, to Zhůří zadarmo prostě nikdy není.
Nejvyšší bod trati, Tetřevská slať, a teď to už bude jen z kopce
, ne ne, ještě pár brdků nás čeká. Za Modravou je to rozbité, Dreamer hlásí problémy, že mu naskakují na skupinu díry a to není dobré znamení. To já jsem zvyklý, chvílemi se až moc kochám a zbytečně pak vydávám síly navíc. Srní bufet znovu se vším všudy, i točený birell přišel vhod. Předjíždíme borce a borkyně ze střední a krátké trasy a těšíme se na pořádný kostkový průklep. Nesmím nic ponechat náhodě a tak na rozeklané kočičí hlavy najíždím mezi prvními a musím pochválit švýcarský klenot a francouzské trubičky, že opravdu krásně žehlí. Tak takhle bezbolestně jsem to snad nikdy nepřekonal, vůbec jsem nevnímal díry mezi kostkami, jen se soustředil, ať jedu co nejrychleji. Stratég Kapr vybaluje svůj závěrečný plán, v posledním delším kopci na Vysoký Hřbet se mám držet Pavla Kopáče, ten se mu zdá nejsilnější a zkusit s ním odjet, Kapr to bude kotvit. Opravdu se necítím špatně, beru ještě magnesium a carboše, asi to zkusím, i když nechávat pokrevního bratra za sebou se mi moc nechce
.
Skelné a po chvíli odbočka doprava, nejdůležitější okamžik Krále je tu, Kapr to skvěle odhadl, Pavel pomalu odjíždí, já se zvedám a fixuji jeho zadní plášť. Po chvíli se otáčím a jsme osamoceni, za námi zeje již pěkná díra, a navíc se k nám dotahuje další orange Jirus. Tak teď vydržet! Ale bohužel po pár desítkách metrů se stalo něco, co do teď moc nechápu
Místo toho, abych soustředěně točil a hákoval duo Jirus-Pavel, začínám se otáčet a přemýšlet o tom, že to je stejně marné, že nás grupa sjede, že to je ještě do cíle přes 30km. A naskakuje díra, zpětně si myslím, že síly ještě byly na to jet s nimi, ale ta má zatracená hlava to vyhodnotila špatně. Na kdyby se nehraje a já v tuto chvíli nevědomky vzdávám boj o Krále Šumavy
.
Nechávám se sjet Kaprem a ještě pomateně řvu, že si je sjedeme, zdá se mi totiž, že větší část grupy zůstala za ním, ale to je další mýlka. Kapr správně velí, že orange na špici nepůjdou, a tak asi v 5 lidech pokračujeme dál, včetně Dreamera a Voryho. S Dreamerem se dostáváme do svého spícího stavu, jen se motáme na konci grupy a navíc, když přijde sjezd, jedeme zase až moc svoji brzdící jistotu. A tak se nesmíme divit, že díra naskočila, Kapr se veze v luxusním háku za střídající trojicí, a my marně hledáme menší pastorky, abychom si je dolítli.
Najednou se před námi zjevuje oranžový mega flek a ona je to Ivča a její melody boys! Silnice je nám malá, do toho pár aut, je to dost nepřehledné, nejdříve si myslím, že Kaprova skupina jede společně s tou Ivčinou, ale když se propracuji na čelo, zjišťuji, že s Kaprem mi nebude souzeno dnes dojet. S Dreamerem ještě zkoušíme zoufalý pokus na sjetí, ale je to marné. Přepínám se tedy na mód pomoci Ivče a potáhnu jí špic, po chvíli lezu dozadu něco zblajznout, zase jsem se kochal a pak mám docela problém se dostat do závětří skupiny.
Konec, hlava vypnuta s myšlenkami na to, že to je jen nezavodní vyjížďka, kecám s Quitem a Ivčou a užívám si poslední kilometry letošního Krále...
Šlapky zase byly nepřehlédnutelné, srdíčko plesalo nad tou krásou, díky všem co dorazili a velká gratulace Královi Jirusovi, který si korunoval svůj skvělý maratónský rok! Na tomto místě chci poděkovat letos hodně viditelné skupině B, Kaprovi, Dreamerovi, Jirusovi, kluci, prožít s vámi ty nezapomenutelné chvíle, to bude ta spásná komůrka v mé hlavě, kam si vždy zalezu, až přijdou ty podzimní dny šediváci, a já si znovu a znovu budu omílat ty letošní maratónské velkofilmy!
A myslet na to, co máme vytetováno na kralovskych trickach
Moje radost
Moje trapeni
Moje euforie
Moje muka
::
Propozice ::
Profil ::
Mapa ::
Diskuze :: Celkové výsledky ::
Foto
), Jirus salu kolem krku a ze poboliva v krku, do toho Voracek ze na kole vubec nesedel v poslednich x dnech, proste porad stejna pisnicka, nikdo nema natrenovano, je nemocnej, jenom ja trenuju hodne a stejne me pak vsichni porazi. Ale uvidime jak to dopadne dneska!