Akce Rytířov 2016

Akce Rytířov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2016-03-12.

:: Mapa a profil :: Diskuze :: Foto

Historie: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015

• Barbánek – Ta veliká solidárnost všech je prostě fantastická!
  
  A je to tady v 5.15 zvoní budík a já vstávám bez potíží,připravuji si snídani,kávu a něco slaného na zakousnutí sebou.
  Do brašny nacpat gely,suky a jiné dobroty,které vám po delším užívání lezou krkem ale pomůžou.
  Ještě kouknout na předpověď jak to bude a zvolit oblečení nakonec jsem vzal teplejší bundu a udělal jsem dobře ve sjezdech byla kosa.
  V 6.45 vyrážím směr Český Brod kde mám sraz s Bonzem kroužím na domluveném místě a nikde nikdo,kouknu na mobil a tam zprava,byl jsem na Arakainech a jsem mrtvej Rytířov nedám,trochu mi to vzalo náladu a vyrážím směr Mochov kde má čekat Jarda.
  Cestou si přemýšlím, Rytířov co to je za zvláštní místo, vím jen,že to je za Ústím a představa těch km je pro mě šílená ,ale nejet tam by byla pro mě naprosto nepřijatelná věc a tak trochu zmatkuji a volám Kolíkáčovi,že max 5min budu mít zpoždění,ozvalo se počkáme což je naprosto geniální.
  Přijíždím do Mochova a Jarda už tam čeká,hned se mi zvedá nálada a cesta do Brandýsa utíká rychleji a u záložny jsme na čas,byl tam jen Alf a jinak nikdo až po chvíli to začalo najíždět známé i neznámé tváře ale výraz všech sliboval pěkný den.
  Vyrážíme a pro mě je vše nové,nové cesty,nový směr kam se jede. V Mělníce vidět duo Vlčáku s úsměvem na rtech slibuje další dobrou náladu v balíku,zjistit od Pistacia,že je po operaci v pohodě a Vlčák jak je vidět je v kondici.
  Špice se střídají pravidelně a mě je fajn,kilometry utíkají pod koly v Terezíně si černého Petra vybírá Mlhoš, aspoň si Dreamer může projet část tohoto města hrůzy a v Litoměřicích se stal zážitek na který jen tak nezapomenu VOBLOŽIT tam na zimáku jednice se nestává každý den valíme to dál a před Ústím si podruhé ve sjezdu vybírá černého Petra opět Mlhoš,věc je to nepříjemná,ale náladu to doufám nevzalo.
  Konečně benzína jak já se těšil na kávu a nějakou tu dobrotu jasně,že zase sladkost,ale kdybych věděl co za pár km přijde cpal bych se ještě více ale ve výkonu by mi to moc nepomohlo,Kolíkáč pořád říkal konečně kopečky a smál se ale za přejezdem to bylo jasné stoupání jako hovado a to jsem netušil jaké vlastně bude skupina A co jela bojovat o ceduli zmizela,tak rychle,že to bylo dobře aspon to trápení nebylo takové a tak jsem se trápil na největší pastorek přehodit nešlo ale ono by to asi k ničemu nebylo,přede mnou tedy kousek zůstal Jarda a otec nejen Fabiána ale i tří kopců Mlhoš a sjet tu malou díru byl nad můj výkon toto kousalo a kousalo a v hlavě se mi ještě honila myšlenka kdy mi dojde a k domovu to bylo sakra daleko,ale vrchol se přiblížil a radost byla ohromná stálo to za to!!! Hromadné foto a jet dál a zase do kopce je tam prostě krásná krajina a odteď až pojedu na Ondřejov nebo Nechybu si na Rytířov vzpomenu a řeknu si hochu jsou horší
  Konečně cesta domů ve sjezdech byla zima a dalšího černého Petra si vytáhl Alf hold to k tomu našemu krásnému koníčku patří a ta veliká solidárnost všech je prostě fantastická!
  Když se jelo a slyšet Kolíkáče jak křičí nezastavujeme nám jede vlak mě vždy pobavilo v Mělníce jsem myslel jak příjde loučení s Vlčákama a oni to valí s námi dál příště můžou rovnou přijet do Brandýsa a další černý Petr padl na jednoho z nich a loučení bylo hodně rychlé Ahoj.
  Konečně Brandýs,příjde rozloučení a poděkování za pěkný den a odjíždíme s Jardou k domovům už jsem byl utahaný a tak mu tímto ještě jednou děkuji,že mě dotáhl až do Vykáně Díky Jardo a pak už to bylo jen o morálce dojet v Tuchorazi začalo pršet ale to byl déšť štěstí a já šťastný byl nejen z toho,že jsem si udělal osobák v km ale za to,že jsem mohl být součást toho pěkného vláčku a zážitku který se nestává každý den,
  Děkuji Vám všem.
  Velký obdiv RiCovi za příjezd z takové dálky a bylo vidět jak si to užívá.
  A také siničáři z Ústí v bílém který se připojil o objel pěkný kus cesty, ani nevím kde se odpojil.
  
  
• Čespa – Dávka skupinové terapie
  
  Je tu Březen a sním další dávky skupinové terapie v podání společných švihů. Přeorganizovat týden, napakovat batůžek a dobít baterie nejen ve fotáku. Máme přezuto letňáky a tak začíná to ostré objíždění té české Palmy. Těším se, těším se moc. Ráno narychlo vyvenčit Káju a nafukovat se vším, co mi přijde pod nos. Mimořádně na sraz s klukama z jíža dorážím včas a vyvádím je ze severní Prahy směr záložna v Brandýse. Nohy jedou lehce,ale množství snídaně, kterou jsem pozřel k snídani dává o sobě vědět, ale díky klidnému tempu se pomalu vstřebává a vytváří tak velikou zásobu energie, která bude ještě během dne zapotřebí. (Kaprovi, mám ze čtvrtka co vracet a Rytířský spurtík na ceduli je tím nejlepším místem). Počasí je objednané, silnice vyfoukané a nálada obzvlášt veselá. Vkládáme kufry do pedálů a roztáčíme velké pily, tak abychom mohli ukrajovat tu naplánovanou dávku kilometrů směr Děčín. Cestou přibrzdíme na Mělnické benzince,kde se připínají bráchové od Vlčáků a pak už jen poslušně srovnaný ve dvojičkách kolem Řípu,Terezína,Litoměřic, překonat místní rozkopaný most po stezce, kam se dva kočárky nevejdou, dále si nechat umýt kolo od gejzíru vody z tryskajících kanálů a zakousnout se do prvních brdků před Ustím. Tady neodmyslitelná zastávka na benzínce, následuje káva a po krátké chvíli se vláček rozjíždí do překrásného údolí po pravém břehu Labe. Poklidná jízda ovšem netrvá věčnost, pravá,šranky a procenta začínají růst. Pohled nahoru bolí, začínají se opotřebovávat nejvědší pastorky a intenzity nádechů se značně zrychlují. Obdivuji zde jedince, kteří nepřezuli na letňáky a stále točí zimáky, drtí špic, jako by v tom nebyl rozdíl. Procenta náklonu rozbíjejí dosavad plynulé kulaté šlapání a nastává boj s převalováním klik. Peloton stichnul, nad každým se pouze tetelí vzduch, jak na rozpálené silnici. Ještě dvakrát,ještě kousek,už tam budem, tak se pozbuzujem a pomalu dojíždíme ke kašně, nikdo nemluví, jen šustí pytlíky od tratovek a praskaj víčka od gelů. Společné foto a ještě jednou se kousnout a vystoupat až na ten bod nejvyšší. Začíná to být nekonečné a pomyslný vláček se rozpojil na prvočinitele, žádná ój, ale každý pěkně za svoje. Na kopci se pěkně spojit, otočit se směrem z kopce a s větrem do zad se pohoupat po místních silničkách bez vědčích potíží až k domovům. Cestou si kupuji grilované kuře z Kaufu, které z půlky sním ještě v předcíni. Doma dávám koupel a mám pocit, že toho ještě nemám dost a pohrávám si z myšlenkou nočního běhu. Ten nakonec z důvodu úprav pořízených fotok nedávám
  
  
• Kolíkáč – 18 rytířů dobilo rytířovskou kašnu!
  
  Rytířové, tak to byl pro mě bouřlivý cyklistický večírek! Ani se mi nechce věřit, že to stále dokážeme opakovat a letos to bylo navíc podpořeno skvělou účasti! 18 rytířů dobilo rytířovskou kašnu! Sen, prostě oranžový sen stále žije. Pro většinu dvoukilo, pro někoho možná i plus minus 260km. Jak pravil Mlhoš, najeli jsme všichni dohromady určitě přes 4000
  Ráno klapne cesta společná cesta autem s novopečeným tatíkem a na Hlavním nádraží můžeme naložit vzácnou Šlapku v podobě RiCe. Jeho natěšení se přenáší i na nás, a když se u Záložny nedá projít je jasné, že to zase bude stát za to. Příjemně pokecám s RiCem, vyrovnané dvojičky pádí směr Mělník, kde ještě čeká bratrské duo z Nového Strašecí a jeden modrý borec ze Štěrbohol, který občas jezdí Koloděje. Vlak se rozjíždí, Čespa telefonuje a fotí a magnet kolem Řípu „Vlčáci“ táhnou na plný plyn. Průjezd kruháky přes Roudnici a terezínské kostky vystavují stop Mlhošově zadnímu kolu. Oprava díky ochotným rukám a Čespově bombičce je rychlá a mažeme dál.
  V Litoměřicích úzkým chodníčkem přes opravovaný most a pak si zimáky začnou chrochtat. Prasklo potrubí a po silnici se valí potoky vody. Na jedničkách se jede po suchých chodnících, auta a chodci moc nechápají co se stalo, to je snad cyklistická demonstrace A první vážnější brdek, kde nahoře Čespa znovu fotí a stříká na bus zastávku euforické nápisy. Mlhoš zjišťuje bulku na plášti, konzilium mechaniků rozhoduje jeď dál, doma to opravíš zásypem pro kojence. Jsme u Labe, teď by to mělo frčet, a taky že jo, Pistachio vysílá neskutečné watty do levého pedálu, který to bohužel nevydrží. Svléká pedál z osy a bezradně mává levou nohou ve vzduchu. Ale nevzdává se a dokulhá to k pumpě, kde vše spraví vteřiňák. Kafe teče proudem, pumpa vypleněna a mě potěšuje Barbánek, který mi předává pod skálou vánoční dárek, díky moc!. Člověk doma honí gramy a pak dole pod kopcem sezóny dostane takové závaží .
  Konečně nás vítá Vrabinec, je to jako brána do vrchařského pekla, nahoře na skále sedící Trenér Staříků, který vše pod sebou pozoruje (a nebo že by to byl Orlík?). Po čtvrtečních Doksech na zimácích, kdy jsem dostal pořádně za vyučenou, se mi nějak nožky točí o hodně lépe, kolo letí a mohu dýchat stejný vzduch jako Dreamer, Čespa, Kapr … óóó jak opojné! Ani mi nepřipadá, že jedeme do kopce, je to tak bezbolestné, tohle si uchovat do velkých matchů sezóny. Když Kapr nastoupí před vracečkou na Rytířov, není problém si ho doskočit, ale to již ukazuje svoji sílu Čespa, který nás nemilosrdně obkládá, ne, to už je opravdu jiná liga, ale Dreamera nesmím pustit! Tancuje totiž na zimákovi, to je výzva! Lišácky mu nehlásím, kde je prémiová cedule, tiše točím za ním v háku, abych v té nejprudší točce nastoupil, zavzpomínal, jak jsem tady běžel olympijský táborový běh málem před 35 lety, a dnes o pár centimetrů nechávám za sebou našeho Snílka. U kašny euforická nálada, ze všech se kouří jak z rozpálených kotlů, tleskáme přijíždějícím postavičkám, svačinky mizí v našich útrobách, foto týdne, tady se stáváme opravdovými rytíři!
  Ale velké pastorky ještě nebudou mít klid, sjíždíme na hlavní silnici a škrábeme se o dalších pár desítek metrů výše do Rychnova. S Dreamerem nějak nemáme dost a tak se kočkujeme dál, zadní kolo podkluzuje, nějak nemohu zařadit nejlehčí převod … a Šumavák dokazuje, že je znovu letos vyladěn do nebeských výšin! Nahoře se porovnat, obdivovat borce v modrém, který si to asi dnes pořádně práskne, zjistit od Turisty co je nulová izoterma a mastit to nehostinnou krajinou do rodiště štístka Vládi Šmicra - Verneřic. Za nimi znovu nechutná stojka, za ní nás míjí osamoceně trénující Radek Šuvada a pak již letět směr Štětí. Ještě pozdrží Alfova smůla s defektem, ale Mělník je tu velmi rychle. Síla skupiny je znát, tahají ostřílení zimní jezdci, takhle se nám to líbí, takhle to máme rádi . To prostě jinde nezažijete, to se musíte ráno sebrat, někdo si i pořádně přivstat a přijet vlakem, abyste se stali součástí takového mejdanu. Ta skupina nešla přehlédnout, ta stále euforická nálada se nesla švitořícími dvojičkami, navzdory tomu, že dnes bylo nějak více technických problémů. Trénink je sprosté slovo, to byl mejdan na okřídlených strojích s kočkováním se o ceduli Rytirov Kopec bolel, hlavně asi kluky na zimácích, ale nebojte, těstě se na jedničky a poletíte! Safra, ležel jsem v tý vaně vařící vody, pára stoupala k bodovkám v podhledů a já jako bych stále stoupal s Vámi až k někam k rytířským nebesům! Díky všem za tento den, budu vzpomínat!
  
  
• RiC – V Pendolinu s VIP statusem
  
  Sobota 12.3.2016 je ve znamení první letošní výpravy za cyklistikou. I když nejde o závod, má nádech výjimečnosti. V 8:00 h v Brandýse n.Labem startuje klasika Rytířov. Dlouho jsem si sliboval, že v rámci tréninku vyrazím do Prahy na nějakou dvoustovku. Pořád jsem se nemohl rozhoupat, ale konečně teď to vyšlo. Celý report