Akce Nový Bydžov 2024

Akce Nový Bydžov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2024-02-18.

:: Trasa :: Garmin :: Foto :: Diskuze :: Flyby

Historie: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023

• Luke – Zámek Hrádek
  
  Všechny výlety už jsem wobjel, dokázal si, že na to mám, v mrazech už radši nevylejzám, a tak nějak sem si myslel, že už mě nic nepřekvapí. A vůbec mě nenapadlo, že mě to tak vtáhne a budu o tom doma básnit jak malej kluk.
  Ráno mažu na kruhák, mrzne, ale v očekávání prudkého oteplení mám jen jedny rukavice a jen vestičku. Hned vychází sluníčko a tak za Uhříněvsí je už teplota v pohodě. Usazuji se s Vláďou na špici a ospalým ránem míříme na hlavní sraz v Mochově. V Jirnech už čeká Kapr a z Mochovské pumpy už se to rozjíždí, takže ani nestavíme a valíme... Akorát se nějak nemůžu dopočítat ohlášených borců a vypadne mi z toho chybějící Čespa. Stojíme, čekáme, ztrácíme HonzuB, ale získáváme Čespu. No nakonec jsme všichni a můžeme vyrazit. 8 dvojiček míří na Poděbrady a kromě lesa do Sadský už je fakt teplo a pohoda. Ani moc nefouká, takže se jede svižně a hák funguje tak nějak optimálně. Díky tomu je i slyšet cvrkot v balíku a o zábavu je postaráno. Za Poděbrady pak jde dolu vestička a dávám snídani, protože nějak cítím, že včerejší švih s Žábou a Vláďou úplně jízdě na lačno nenahrává. Paradoxně se mi pak po doplnění cukrů začne jet hůř než před týdnem, ale žádná trága to není. Bohužel zjišťujeme, že jsme si s Vláďou párkrát přepinkli dnešní trasu, ale nikdo jí finálně nezkontroloval, takže se tvoří zmatky a finální legrace nastane, když před Chlumcem jedem nějakou super truper delší cestou, kde navíc chybí most. Snažíme se to uhrát, že přece chybí jen jeden most ze tří, ale tak nějak stejně musíme přeskákat po prknech a kamenech, blátem s kolem na zádech. Přitom sezóna cyklokrosu už končí.
  Tímhle manévrem taky padá možnost si to zkrátit rovnou do Bydžova a tak musí dnes všichni full trasu. A musím se přiznat, že jsem si to večer u tý mapy taky představoval jinak. Dost dlouho vidíme Chlumec, místo abychom se vzdalovali, a pak dle cedulí se zase pořád vzdalujem od Bydžova, místo abychom se blížili. To ve skupině nedělá úplně sluníčkovou atmosféru, přitom svítí parádně a trase je, stejně jako okolní krajina moc pěkná. Jen to očekávání nebylo asi takový. Navíc kopec, sakra kdo to sem dal. Konečně jsme v Hrádku, fotíme se u zámku (nebo Zámku Hrádku?) a vyrážíme směr Bydžov. HonzaB doplňuje Abfáááhrt ještě o Vááámos, aby rozumněla i nová posila Javi. Ten si užívá první letošní kilo a čeká ho ještě druhý domů, parádní entrée.
  Pumpa z téhle strany Bydžova je luxusní, výběr párků široký, co víc si přát. Navíc poklábosit venku na sluníčku. Vidět jak si Vláďa míchá "pro elite ultra race beta fuel" explozivní směs do bidonů, to hřeje na duši víc jak sluníčko. Řikám si, jak to s Čespou odtáhnou a pohoda jazz.
  A taky že jo. Na špic si jdu jen odpočinout na chvíli, potom co jsem půl hodinu dělal větrolam (nebo se zbytečně větral?) Oťasovi. Vlastně se ani neřve moc, přitom průměr se drží velmi bezpečně nad 30... Jak to do Bydžova trvalo, tak domů to utíká neskutečně. Předpověď totálně nevyšla a sluníčko furt svítí, tohle je naprostej luxus. U Lysé se loučí Kapr a v Mochově se dělíme na jižní a severní větev, pěkně půl napůl. HonzaB už asi nevnímá a se sklopenou hlavou to drtí furt dál a dál, lidi na který se běžně berou ohledy už tu nejsou, tak to začíná bolet i v háku. To mě překvapivě probere, takže se snažím trochu potáhnout, když sem se ke konci hlavně vezl. Pod Kozovazy nejdřív skupinová halucinace, kdy na nás nějaké mladé slečny cosi halekají a mávají. Pak si chci protáhnout trochu záda, což Vláďa okomentuje přibližně jako "takže nezpomalíš, to mě sereš..." načež ale přitopí mnohem víc. Mám co dělat, abych nezůstal stát opodál. Navíc v půlce stoupání povídá, že má dost, že se mu vypnul i Garmin. Při vzpomínce na včerejší "Žába žere, jedem!" si radši přišlápnu, protože čekám podobnej atak.
  Trochu počkáme na zbytek a valíme dál, HonzaB mě pak zas vyloktuje ze špice, v Úvalech na mostě začne couvat Tomáš, že už si to dojede sám. Co je vtipnýho na tom, že mi přišlo, že už to je zbytečný, když zbytek je po rovině? Nevím... Nicméně jsme ho tam nejdřív trochu vyvětrali, pak počkali a byli naprosto upřímný: Odpadnout nemůžeš, musíš si to užít až do konce!
  Až domů se mi pak jelo moc pěkně, což podtrhlo tenhle parádní den. Jako že jsou ty výlety super, to už tak nějak vím, ale stejně sem si to užil, jak kdyby to bylo poprvé. Naprostá paráda. Díky moc.
  
  
• Vláďa – Bolavé první dvoukilo
  
  Po sobotním rozjetí s Lukem, Sukesem a Žábou valím brzo do postele, abych se ráno probral na cestu do Bydžova.
  
  Teda letos to vlastně je cesta na Hrádek u Nechanic, kde jsme před lety měli s Jezinkou svatbu.
  
  Budík klasicky hodinu před odjezdem, Garmin po včerejšku hlásí připravenost k tréniku 8/100 - ještě, že to je jenom wobjížděcí vejlet.
  
  Oblékací oříšek nakonec řeším sexy kalhotama, dlouhým dresem a vestičkou. Do kapes rvu hromadu jídla, dvoukilo není zadarmo.
  
  Když vylezu ven trochu znejistím - místo avizovaných 7 stupňů Garmin ukazuje nemilosrdnou jedničku. No snad se cestou oteplí. Díky chybějícímu Žábovi je příjezd do Koloděj mírně opožděn, tak aspoň čas na pokec s Camrdou o lyžování.
  
  U Nehvizd nabíráme Kapra a po staré Poděbradské šustíme směr východ. U Mochova to chvíli vypadá, že jsme ztratili Jendu, ale zase jsme místo něj získali Čespu. Jenda se nakonec taky vrací. Za Poděbradama najíždíme na tak dobře známé trasy v Polabí a pak i trasy Polabských klasik.
  
  Lukovu trasu jsem se snažil trochu upravit, akorát v Pamětíku tak trochu chyběl most. Ale tak gravel v dnešní době frčí, tak kola hezky do teplejch, teda do rukavic a po improvizovaném mostku přenést na druhou stranu. Projíždíme Písek, Kosice, Kosičky, Babice, Trnaovu, Boharyni, abychom v Homyli vystoupali na první kopec dnešního dne. Následovaný zkratkou na Hrádek, kterou jsem nikdy nejel. A už stoupáme k cíli dnešního dne - Hrádek u Nechanic. Park otevřený, rychlé foto před zámkem a hurá na Benzinu v Bydžově.
  
  Dávám si velký párek, ale když ho vdechnu, vracím se pro druhou porci. Před odjezdem malý chemik, akorát jsem si do bidonu nalil moc vody a ten cukr se tam ne a ne vejít. No vypadá to jak když jsem tam šňupal.
  
  Za hřbitovem "chčijeem" na poli, kde se dá jednou za mnoho let i běžkovat a po větru valíme směr Městec. 100m po trase Nepoliské 100. Za Činěvsí se na špici trochu kufruje, takže průměr nejde tolik nahoru.
  
  Od Lysé se skupina začíná postupně zmenšovat, v Přerově se loučí Kapr, který natahoval trasu na dvoukilo, v Mochově směr Kozovazy, na Jednu tam mávají děvčata u cesty.
  
  V půlce Kozovaz mi Garmin nekompromisně oznamuje, že už mám fakt dost a vypíná se. Luke mi to něvěří - určitě je to finta, abych mu mohl nastoupit a tak pro jistotu lehce přišlápne. Zjišťuju, že mám fakt asi dost.
  
  Slabší kusy ve stádu nemají co dělat a tak Luke s Jednou nemilosrdně pokračují a řádně mi natahují držku. U Úval před nadjezdem přes koleje hláška, že už je to přeci jenom po rovině a nemá cenu odpadat.
  
  Milosrdná Sibřina, loučím se s jižní sekcí a motám nohama domů.
  
  Jo první dvoukilo sezóny nikdy není zadarmo. Jsem mrtvej, ale happy. Čespovi, Jendovi a Lukovi díky za čas na špicích, které bolely jen přiměřeně, zbytku za milou společnost, díky které to dnešní dvoukilo utelo, jak kdybysme měli průměr přes třicet.