Potvrdit si trasu a přesvědčení, že dvoukilo musíme dát. HonzaB a Nemi jsou záruky, že to nikde neotočíme a že držíme trasu

. Silnice plné vody, ale seshora avizovaný déšť zatím nepřichází. Camrda je sice sám doma, ale nechce tak dlouho sdílet společné utrpení, tak nám to potáhne aspoň směr Poděbrady. Zástěrky jsou nutností a máme je všichni předpisové. Čespa dokumentuje místo srazu, Igor nastupuje sice s blatníkem, ale bez zástěrky. Zato Kapr má všechno, a dokonce i omotanou pláštěnku kolem řídítek. Jedeme lajnu, ať prý šetříme síly. Nejede se mi moc dobře, tak jsem hodně sobecký. To Nemi do toho dává, jak je jeho zvykem, zase všechno. Před Poděbrady se brodíme stavbou. U Jiříka na náměstí se loučí duo Čespa a Camrda. Děkujeme za špice a fotky! Za Poděbrady se loučí Kapr, že má v hlavě hlavní do Bydžova a nepojede ty okliky kolem. Pobrukuju si slavný hit z mládi od Burma Jones:
Kapkama se proplétám
Co rytmem samby zní
Hledám suché místo s teplým T
Luke včera chtěl Kosice, když jsme nebyli letos v Košicích. Dnes tu s námi není, čeká asi až to oschne. Začínají ty pravé wobjížděcí stavy, když máte na budíky 90 km, na pumpu je to ještě poctivá dvacka a domů přes kilo. HonzaB se stává hodně upřímný a prohlašuje na moji adresu, že jedu howno, ale vnesl jsem do skupiny ten správný duch. Je to ale krásná trasa, vesničky, krajina, asfalty, výhledy, to všechno se mění za každou zatáčkou. Nemi je neúnavný, já s HonzaB spíše na jistotu, Igor je odkázán do poslední lavice, jelikož chroupat od něj písek mezi zuby nechceme. Bydžovská Lhota naznačuje, že už jsme blízko párku. Utěšujeme se, že vítr změnil směr a začal foukat od východu. Jsem zralý na vanu, ale ta je ještě 4 hodiny jízdy vzdálená, no to je děs. Na pumpě nás vyhlíží Kapr, který ještě nešlápl a čeká na nás tam již půlhodiny. Atmosféra kvete, Jenda se shání po porno časopisech u paní pumpařky. Doplnili jsme útroby a košíky na zimácích. Za Bydžovem zjišťujeme na vlastní ksichty, že vítr směr nezměnil, fouká stále tvrdý západ a nese tak od našich domovů vůni tepla a horké páry stoupající k bodovkám. Tohle nebude vůbec zadarmo, v háku se to dá a člověk si říká, proč se nejede. Pak však přijde na špic a hned má tuto hádanku vyřešenou. Městec a šipka nás vede doprava. Řvu néé, rovně, přeci nemůžeme vynechat legendární hřbitůvek u Podmok. HonzaB je kyselý a špačkuje, že neví kudy jet a že trasa se nemá měnit. Tak na hlavní na Jičín to dáváme doprava na Činěves a zpátky na trasu. Silnice nádherná, ale koleje plné vody a navíc bočák, který strhává vodu z předního blatníku na moji pravou tretru, která začíná nepříjemně vlhnout. Seshora už to taky padá a nebe je solidně šedivé. V této pochmurné situaci se v dáli před námi zjevují dva oranžové body, ne to nejsou cestáři, to jsou naši!! Žába a Luke! Tak to je velký. Mám chuť je obejmout. Žába leze na špic, jelikož má zástěrku podle normy, Luke nás baví jen svými výkřiky zezadu, jelikož stříká na všechny strany. Rozjelo se to, síly jsou, hákujeme v pevné lajně. Tohle je sen, jen tiše plout čvachtající krajinou a nemuset na špic. Skláním se před Žábou, že tam vydržel až do Lysé. Skvěle to uteklo. Pak trochu prostřídat, a na Nehvizdy zase na druhém fleku za protivětrným štítem. Netluke rozlučka s kamarády, co čekali až to oschne a takhle nás zachránili. Doma se dát do kupy a těšit se na to, co z koho vypadne na sociální sítě:
Kudla dnes na okraji vany musela stát i kuželka Svijany!
Ted sem se konečně vrátil od lednice. Díky – sem zmasenej jako dlouho ne. HonzaB