Akce Mečeříž (Sojovice) 2009

Akce Mečeříž (Sojovice) patří do kategorie UAC. Datum: 2009-06-06.

Nejdelší varianta má délku 95 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto Racergallery :: Enduraining.com

Historie: 2003 :: 2004 :: 2006 :: 2007 :: 2008

• Cancellara – Já jsem na kaši a Vitáček na výletě
  
  Závod v Sojovicích byl super. V Prvním kole jsem se držela v prvním balíku, jela jsem hroznou kaši, pomalu to začalo odpadávat, Vitáček si tam vyprávěl, jako kdyby byl na výletě a já tam jela doraz, ve stoupání za Tuřicemi těsně před vrcholem mě vorvali :o). Ujela mi tam i Lucka Kočí a Dubová. Pak jsem to tam chvíli sama rozdýchávala a vzpamatovávala, dala jsem tělu pěknou ťafku, 191 tep vypovídal o svým, nemohla jsem popadnout vůbec dech. Za mnou jelo pár roztroušenců, tak jsem se pak chytla skupinky 2 chlapíků a Adély z Jablonce. Ale jak jsem byla mimo tak jsem nebyla chvilku schopna držet tempo, tak mi kousek poodjeli a Adéla taky odpadla, pak jsem si ji sjela a navrhla jsem ji, že pojedeme společně. Střídaly jsme se a pak nás sjel jeden chlapík, tak jsme druhé kolo jeli ve třech, chlapík tahal víc a ve třetím kole už s náma nebyl. Pak jsme si sjeli ve třetím kole chlapíka z klubu ze Stodůlek, ale ten byl prošitej, tak jel chvilku s náma, ale v půlce kola odpadl a ke konci třetího kola mi začala odpadat i Adéla, že už nemůže, tak jsem ji řekla, ať se pověsí za mě a začala jsem tahat téměř sama. Ve čtvrtém kole mi Martina Saklová podala vodu, tak jsem pak dávala i Adéle, taky už byla na suchu. Neustále se jelo téměř proti větru, Adéla prostřídala ve čtvrtém kole jen minimálně, ale i těch pár vteřin mi stačilo trošku si odfrknout a pobrat zbytek sil, ve stoupání jsem ji vždycky trošku poodjela, ale před cílový kopec jsme to dojely společně a pak jsem za to vzala a z přehledem jsem jí ujela, byla vážně prošitá, ale bylo prima jet aspoň ve dvou, sama se plácat v tom větru by bylo šílený. Dojela jsem do cíle třetí, tak mám radost. Mám z toho dobrý pocit, protože jsem z toho pěkně zníčená a vyšťavená, tak a dnes už jen zasloužený odpočinek :o)
  
  
• Kolíkáč – Propadák
  
  Závod v Polabí, dříve v okolí Sojovic, od minulého roku v Mečeříži, kde jsem si zajel svůj rychlostní rekord, a i letos jsem nepochyboval, že se k němu přiblížím. Ale realita byla krutě jiná. Předpověď počasí naznačuje déšť, nabírám Léňu a řítíme se na prezentaci. Vůbec se mi nechce vylézat z auta, dnes bych raději jen fotil . Ale už jsou tu oranžoví blázni, kteří mě vytahují do sedla a zaklekávám do startovního roštu. Koukám, že počasí nikoho moc neodradilo a pojede se tedy asi zase pro mě peklo. Minutu před startem ještě sleduji, jak bookmaker z Kladna přerve řetěz (má šílenou sílu) a tím pádem asi pro něj závod končí. Vyrazilo se, hlava říká cpi se dopředu, buď pěkně zabudovaný v balíku, ale nohám se vůbec nechce, plápolám na chvostu a mrhám silami. Docela jsem se nabalil v předtuše deště a začínám se pěkně vařit, super vyhlídky k prvnímu a rozhodujícímu kopci v Kochánkách. A už je to tu, v sedle točím lehčí převody, snad bych to měl zvládnout, už jsme za nejprudší částí a jen gumujeme magnet, přede mnou zvednuté zadky a balík jako na dlani, díky doznívající zpropadené rýmě a absenci na květnových závodech (dobrá výmluva) supím jak lokomotiva a nejsem schopen to docvaknout. To snad ne! Do háje! Ten nejdůležitější okamžik jsem prokaučoval, navíc je tu slušný bočák, a je jasné, že závod pro mě skončil. Super den! Tak kdo tu je okolo mě? Jo pár jedinců jsme posbírali a jedeme dál zářným zítřkům Je tu i Novák z Královic, ten co si to s ním užíval Léňa na Bělči. A nekecal, roviny tahá furt přes 40 a v kopci parkuje, ale to mi dnes vyhovuje Po jednom okruhu si nás sjíždí čelo II.balíku, je tu Vitas, Krob + 2, točí se v kolotoči, chvíli se za nima vezeme, ale na ně nemáme, počkáme, co přijede za chvíli. A je tu druhý balík, Kapr na čele a za ním dalších 20-30 borců včetně Diabla a Radka, tady by jsme mohli vydržet. Ale není nám to souzeno, v Mečeříži se s Diablem hlídáme tak dokonale, až nám to ve sjezdu pomalu ujíždí a zůstáváme asi v 8 lidech, i s Robertem Turnerem (CKKV) a Novákem (Královice). A takto to dokroužíme až do cíle, pěkně spolupracujeme, jedeme tempo, žádné nástupy. Tak takhle by se mi to líbilo, díky kluci, jen kdyby nám v cíli ti ostatní nedali 20 minut :
  Zpětně jsem rád, že jsem si dobře potrénoval a zažil zase UAC atmosféru, a byl jsem hrdý na to, že Šlapky jsou vidět a stále vedou průběžně v týmech! Díky!
  
  
• Strejda – Sojovice podruhe
  
  Na trat jsem se stavel s jednoduchou taktikou: chvilku se udrzet s davem, odpadnout, dojet nejake další odpadliky a pak nejet o samote. A planu se drzim :). Na prvnim brdku, jakmile mne vykon splha přes 300 W, musim vystoupit, mam to totiž zakázáno od doktora. Mimochodem doktor je taky tady, jede ve stejnem baliku :). Koukam zpatky – nikdo, balik mizi v nedohlednu. Nenecham se rozhodit, nasazuji casovkarske tempo a v klidu jedu, vůbec nepochubuji, ze nekoho urcite dojedu. A taky uz na konci prvniho kola vidim před sebou tri jezdce. Tak trosku pridavam. Jde to tezko, prece proti vetru sam proti trem, ale jen tak-tak se dotahuji. A hele, krasna společnost: Zuzka Denigerova, Terezka Pinkavova a Honza Houška. Trosku se vydycham a zapojuji se do stridani. (Pozdej mne to Houška licil takto: Jedeme v klidu, vse nam vyhovuje, najednou se odnekud zezadu priritis ty, zacnes tahat uplnou kasi, az se to nedalo vydrzet… To vite vse je relativni :) ). Honza a Terka stridaji, Zuzka je rada, ze se vůbec drzi. Na koci druheho kola zjistuji, ze Honzu jsme ztratili. Skoda. Ve tretim kole před stoupanim z niceho nic me zadni kolo chyta smyk, coz je divne: Je sucho a ani nebrzdim. Pak slyším vzadu bum prask a Zuzka se tezce zveda ze silnici. Prej nedala pozor a prili se skrtla o moje zadni kolo. Nu jo, zrejme jela prilis dlouho nadoraz. Dobře vim, ze koordinaci tohle neprospívá. Zastavujeme se, zjistujeme, co se stalo. Nu jo, nemela rukavice, a ma sedrenou kuzi na dlani. Tak ještě ji narovnávám bzdovou paku a pomalu jedeme. Nemuze se drzet řidítek, a uz nemá chut jet poslední kolo. Terezka taky říká, ze nepojede. Nu to mne prece nemuzes udelat! Taham tady jako o život, a ona mne chce nechat na poslední kolo o samote… dobře, precvedcil jsem ji :). Az vyjizdime na poslední kolecko, tak slysime, jak zrovna první balik riti vzadu přes cilovou caru. Tak prece nas nedojeli, sice jen tak tak, ale je to pozitivni zprava. Z baliku se k nam pririti chlap (pritel, kamarad, bratr? Terezky), ze pojede s nami se vyjet. Cekam, ze zacne nas tahat, ale vůbec se k tomu nemá, jede pekne vzadu, a pak říká ze mu zima a ztaci to zpatky. Vitr se meni z čerstvého na neunosny, cekam az konecne prijde kopecek, jet tuhle rovinku proti vetru se fakt neda. Před cilem navrhuji Tereze, at jede dopredu, prece nebudu proti ni spurtovat. Nene, nechce to, dojedeme spolu. A tak to cinime. Když se podivam na vysledek, je horsi nez loni o 5 minut. I když odectu 2 minuty, co jsme stali při padu Zuzky, porad je to horsi. Budu muset to pripsat va vrub tomu docela silenemu vetru.
  
  

Fotografie

 

Předchozí fotografie

 

 

Nativní rozměry: 600x400 pixelů, Zobrazené rozměry: 600x400 pixelů
Název fotografie: img00025.jpg

 

Další fotografie