Akce Halounské okruhy 2009

Akce Halounské okruhy patří do kategorie CKKV Hobby Cup. Datum: 2009-10-03.

Nejdelší varianta má délku 60 km.

Propozice :: Mapka :: Profil :: Diskuze :: Racergallery :: Foto PeBe :: Výsledky UAC :: Výsledky CKKV :: Výsledky CKKV Hobby Cupu :: Report a foto Honzis

Historie: 2008

• Kolíkáč – Jako noc a den
  
  Pavel Chyský startuje, balík se dává do pohybu, pocit, pro který se jezdí na hromadné závody, je tu. Barevné dresy se různě promíchávají, tempo se zrychluje a zase uklidňuje. Blíží se Drahlovice a s nimi i plán od Míry, že si užijeme pár minutek slávy. Tempo, v kterém se ale jede mi moc pomalé nepřipadá a to ještě máme jít do úniku. No zkusíme to, prosmýknu se po levé straně a u konce vesnice najednou přede mnou Míra a já se zakusuji do jeho zadního pláště. Jedu cílový spurt, srdce v krku, cítím za sebou, jak se nám do zad zabodávají tázavé oči hlavních favoritů. Míra odstřídává, jdu na špic, poprvé v životě na špici I.balíku UAC, hůůů. Nohy skvěle tuhnou, protivítr dělá své, jdu na stranu a čekam nástup Mirka, když tu se vedle mě zjevuje PeBe. Tak to je mazec, taky se sem dostal, vůbec jsme o něm nevěděl. Zalezu tedy na chvost naší trojičky, ohlédnu se a balík je zlověstně kousek za námi, nemá cenu pokračovat a šťavit se dále, svěšuji nohy a poslušně zalézám do mohutné masy karbonu, hliníku, gumy …
  Blíží se Housina, kopec, který bude dnes hlavním trychtýřem. Shazuji na malou a začínám točit. No na rakeťáka ze Záluží zase nemám, ale okolo mě PeBe, Léňa, Alánek a překvapivě i skvěle jedoucí Technik. Na horizontu se dostávám konečně do stavu nadšeného cyklisty, okolo mě oranže zadky a hned se frčí do Bykoše. Alánek roztáčí pekelné tempo, ale Housina mě docela rozdýchala a tak úspěšně hákuji Fondriesta. Bykoší ještě prolétneme ve velkém chumlu, ale magnet na Koněprusy jdeme díky Alánkovi do úniku, na dohled vidíme Mirekgroupe, ale ve dvojici není moc šancí na sjetí. Před Litní jsme dojeti nejdříve PeBem a pak Kubajzem a Technikem, teď už jen čekám Léňu, Miloše Krejčího a další. Ale to se nekoná, ty už jsme nechali bohužel napospas osudu ...
  A znovu k Housině, teď už v méně lidech a protivítr si s námi pohrává jak s loďkou na moři. Špice točí většinou Šlapky, skupina s Mirkem už je definitivně v tahu, občas sjedeme nějakého odpadlíka. Housina se už jede o trochu rozumněji, bohužel se musíme rozloučit s PeBem a Technikem a několik dalšími. Nahoře povzbuzující Kazatel a Petronie, díky! Za Koněprusy nastupuje Alánek a jde do úniku, jede se značně neuspořádaně, tak to chvílemi i vypadá, že už ho nesjedeme, ale před stojkou v Litni je náš. Dopil jsme jeden bidon a říkám si, že bych ten druhý, stále ještě plný, nemusel tahat do cílového spurtu a mohl bych si ho tady někde cestou schovat do příkopu . Přejezd to vyslyšel a automaticky mi katapultuje bidon z košíku, uff naštěstí nikdo na něj nenajel. Ty vystouplé koleje, to je dobrý nakopávač Trochu mě to rozhodilo a rázem v bočáku je tu díra a Alánek znovu ujíždí asi se 4 borci. S Kubajzem bojujeme o holý život, najíždíme na rovinu k Halounům, vítr do zad, grupa 50 metrů před námi. Podaří se?
  Jóóóó, najíždíme do cílového brdku ve společnosti Alánka a spol. docela nás sjížděcí jízda nažhavila a Kubajz jde do ataku. Udělal si náskok, já jdu do háku jednomu borci, ostatní zůstávají za námi, nechali nám to si to užít až do dna Kubajz stále před námi, ale pomalu začíná vadnout, na značce 200 metrů nastupujeme a já se vyvážím za neznámým borcem. Kubajze jsme skočili, na větší zrychlení již bohužel nemám ...
  Paviána si nemohu nechat ujít, guláš, pivo, dojmy, smích ... tečou proudem a tleskáme závěrečnému vyhlašovacímu ceremoniálu. U srdce hřeje, že před oponou jsou i naši zástupci. Cyklistika dokáže být rozmanitá, jako noc a den, po čtvrtečním ledové lázni v Kolodějích jsme si pohrával s myšlenkou na špalky pro mého miláčka. Ještě, že jsem ho vyleštil, namazal a přijel. Bylo to dobré, velmi dobré!
  
  
• Malina – Podzimní Halounské okruhy
  
  Tak po týdnu jsem tu opět s reportáží závodu. Přes týden jsem na kolo, buď neměl čas nebo se mi už prostě a jednoduše nechtělo. Zima, vítr, ocelové mraky - motivace nulová. Byl jsem zvědav, jak se dnes v předposledním UAC závodě poperu s konkurencí, když mám v kapse 43km/týden....
  
  Pár lidí chybělo. Očekával se Novák, Zahrada, Kuře. Nahradila je poměrně zajímavá ekipa příchozích. Přijeli kluci z Mostu, Děčína, čtyři kousky Scott&Hadget, pan profesionál Okrouhlický a řada dalších. První dojmy jsou uspokojivé jen je mi před startem zima, jak psovi. Po startu hned vypálí Prochajda a s cca 5lidmi se hned vydávají skrz protivítr. Nemá to dlouhého trvání, ale balík se díky nim příjemně rozjede a docela to odsýpá.
  Hned jsme pod Housinou a už tempo pod kopcem značilo, že se nepojede žádný výlet. Fouká z leva. Při vjezdu do lesa vítr ustává, tempo roste, peloton se pomalu rozpadá. Postupem kopce se pomalu propracovávám ke špici, ale nemám chuť se pouštět do nějaké akce. Jen si v klidu sedím, čumím na wattmetr co jedeme a hlídám situaci. Zkouší to Kuchař ale tempo je od Kristiána Hynka tak vysoké, že to balík nechává chladným a hned ho sjedeme. Na vrchol se trochu zrychlí. Za kopcem se to natáhne ale pořád je tu cca 30lidí. Na mírném stoupáku na Koněprusy se na špici poskládají bikeři s Okrouhlem a začnou si tam špici přehazovat, jak kočka koťata. Mám toho dost, chci si vystoupit, nohy nejedou, začínám se prosýpat...když už jsem skoro vzadu, tak motor konečně trochu chytne. Pak rychlý sjezd, nástup za zatáčkou s rychlým tempem směr Liteň. Tu stojku mám celkem rád a vyjíždím ji vpředu. Tím neříkám, že si nedávám. Terezín při táhlém stoupání na hlavní. Po hlavní se jede trochu volněji ale točíme kolotoč. Je nás cca 20 a za chvíli jsme opět pod Housinským sedlem. Očekávám tuhý boj, ale jede se spíš tempo. Jen na vrcholu nastupuje Vítek a skupina se natahuje ale myslím, že bez ztráty kytičky.
  Děj se opakuje a na Koněprusy se jede opět hrana. Sotva hákuji. Scott&Hadget jedou své a my amatéři tady visíme za nudli. Už ve sjedu je to natažené. Za zatáčkou se spurtuje a pak jedu hranu a neskutečnou rychlost vedle Prochajdy, abych se dostal zpět do balíku. V Litni se jede fest ale balík už je vyselektovaný tak, že nikdo neodpadá. Vybagruji přejezd na tom nejhorším místě a skoro očekávám defekt. Přední kolo mě pouští dále. Po hlavní se spíše odpočívá a kousek před odbočkou na Halouny se odpojuje (Hudeček?) a nikdo po něm. Cílový kopec se jede hned od spodu. Dávám si jak kráva, když akorát míjím nápis 500m. Noooo, tak to bude zajímavý. Hlídám si spíše UAC závodníky. Příchozí mě nechávají docela chladným. Vítek Novák jede skvěle, balík opět zrychluje, já se motám někde vedle Prochajdy, Beedy a Kuchaře. Nohy jsou už dávno mimo provoz a začínám doufat v nekonečně velkou setrvačnost. Snažím se bojovat ale i Prochajda mi ukazuje záda. Jediné co v mrtvolném stavu dělám je obrana 3. místa v A před Koubíkem. To se nakonec povedlo. Jsem rád, že jsem v cíli...
  
  Takhle jsem se dlouho nespráskal, motá se mi hlava a nejsem schopen ničeho. Vycvaknout nohu z pedálu je pro mě nadlidský úkol. Přijíždím k červené dodávce a ramenem se o ni opírám...až cca po 1 minutě paralyzovanou levačku dostávám z pedálu. Hlava se pořád motá. Všichni už se mezi baví o závodě. To já sedím na mezi a čumím na padající listí. Za chvíli se sbírám. Cítím se jak ozřalý. Jdu pogratulovat Vítkovi. Ze Sázaváku jsme si vyměnili role. Jel dnes výborně, tak si to zasloužil! Až ve vyhřáté hospodě přecházím ze stavu fyzické trosky do stavu unaveného, pozitivně naladěného sportovce.
  
  
  
• Mirek – S orange v úniku :-)
  
  Sezona je zase za námi. Halounské okruhy byl můj poslední UAC, POSu se s těžkým srdcem nemohu zúčastnit, tak jsem si plánoval ten poslední závod trochu okořenit jako loni. To se mi neplánovaně povedlo odjet s Edou Pinkavou, dojeli nás až na Housině, tak jsem to chtěl letos zopakovat. Po ICQ jsem naťuknul Kolíkáče, zprvu mě měl za blázna , ale pak se mu to taky rozleželo v hlavě a že zkusí Kubajze a PeBeho, čtyři lidi je tak akorát. Ideální plán byl nastoupit za Drahlovicema, tam už je rovina, pod Housinu najet tak minutu a pak by nás čelo mohlo dojet až nahoře a s nima bysme se ještě svezli. Mělo to ovšem takový malý háček Balík by nás musel vyhodnotit jako neškodné nesvéprávné šílence a musel by nás nechat jet, jinak není šance
  
  Tak se tedy scházíme v Halounech, ještě to krátce probereme a honem na start. Hned od startu za to bere Prochajda k velké radosti většiny balíku, která to dává hlasitě najevo, bylo to ale jenom neškodné poškádlení a pak už v klídku pokračujeme. Držím se blízko čela, trať zatím pořád nepatrně stoupá až k Drahlovicím, ještě před tím už vidím zkoušet únik Kubajze, asi si spletl vesnice a pak už jsou tu Drahlovice. Pomalu jedu po levé straně balíkem dopředu, po očku mrknu za sebe,ale Kolkáče nevidno. Za vesnicí mrknu po druhé a ten starý lišák je za mnou i s Pebem. Tak super, právě začíná naše chvilka slávy
  
  Jdeme ze sedla a spurtujeme pryč z balíku, snažím se to pořádně rozjet, na tachometru 45 proti větru, za chvíli odstřídám, pak točí Kolíkáč a Pebe to zkouší, ale balík nás asi vyhodnotil jako veliké nebezpečí a nedává nám šanci, pořád jsou 20m za námi. Takže smůla,asi po minutce to balíme. Za pokus to ale stálo !!! V poklidu dojíždíme pod Housinu, těsně pod kopcem to fučí zleva a natahuje se to, ale po nájezdu do kopce to fouká proti, ještě se snažím schovaný nacpat co nejvíc dopředu, protože právě tady začíná závod. Zprvu se mi zdá tempo přijatelné, ale jak přibývají výškové metry, tak se to pomaličku trhá a pár set metrů před horizontem je mi jasné, že čelo je v tahu, ne že bych to nečekal
  
  Sjezd v šíleném tempu do Bykoše, kdy se jednotlivci a malé skupinky posjíždějí, za Bykoší 200m před námi již zformovaný čelní balík, ty už nesjedeme. Nás ve druhé skupině je taky určitě přes 20, kolem mě Humplík, Vítek Černý, Venca Cafourek , Honzis který dal celý závod na velkou (blázen ) ale o nějaké smysluplné spolupráci nemůže být řeč. Nikomu se nechce jet, jedině Honzis se to snaží rozhýbat, ale málo platné. Brdek v Litni ani nebolí a už najíždíme do druhého kola. Tam už to Vítek Černý nevydržel a bere si vepředu slovo, na chvíli se rozjíždí kolotoč, ale za chvíli tam někdo nechává díru a je veškerá snaha v háji. Takže jako stádo dojíždíme znovu pod Housinu. Tak nějak čekám, že se v tempu vyjede nahoru, tak se držím na konci skupinky. V půlce kopce ale odjíždějí Vítek, Honzis, Humplík a a ještě někdo, já zavřený vzadu nemůžu reagovat, takže na horizontu mají pár vtěřin náskok. Když koukám na záznam z Hacu, tak jsme druhou polovinu Housiny jeli stejně rychle jako v prvním kole, kdy se to dělilo.
  
  Takže podruhé sjezd do Bykoše kde si i z kopce musím dávat, abychom je sjeli a za Bykoší už zase jedeme pohromadě. Je nás ale o dost míň, pár lidí tam odpadlo. Před Litní ještě pár nástupů, kopec v Litni vyjíždíme plynule, za Litní si ještě podruhé skočíme přejezd a je tu nájezd ke křižovatce. Tady to zase fouká z boku, já jsem pěkně zašitý vlevo, Honzis to neúnavně tahá na větru, já už na to moc nemám. Kousek před křižovatkou zase nástup Humplíka a Vítka Černého, já jsem zase zavřený na druhé straně balíku, ale stejně jsem ve stavu neschopném reagovat, tak jen doufám, že se to na rovince s větrem v zádech zase sjede. A taky že jo. Do cílového kopce nás najíždí tak 15. Na nějaký nástup už nejsou nohy, takže si jedu svoje tempo, asi tři lidi nastupují, já na to vůbec nereaguju a snažím se jenom důstojně pokud možno ne poslední dostat do cíle. Na třístovce dávám velkou a zkouším to ze sedla dojet, ale síla už není, a tak někde v polovině naší skupinky projíždím cílem.
  
  Za dvě minutky je tu Kolíkáč s Kubajzem, do háje, tak ti nás museli mít celý závod nadohled, ale pár vteřin ztráty na Housině rozhodlo.
  59,2km, 36km/h, 720m nastoupáno. Na čelo ztráta 7 minut, na to jakou bídu jsme jeli po rovinách je to malý zázrak. Na závěr klasické posezení po závěrečném závodu CKKV U paviána, které prostě nesmí na konec sezony chybět, škoda že všichni pospíchali domů, já bych poseděl i déle
  
  
  
• PeBe – Halouny podruhé
  
  Všechno to začalo už ve čtvrtek, kdy mě Kolíkáč dráždil jakýmsi únikem v Drahlovicích po ICQ. Říkal jsem si cosi o horečkách a mdlobách, ale poté co jsme se s Alánkem přesunuli na Zbraslav a dorazil i Kolíkáč, začalo to nabírat na reálných obrysech. Říkal jsem si že asi má pořád horečku.
  Cesta do Haloun probíhala celkem v poklidu, dvě cyklokrosové vložky prošly bez remcání a tak jsme v poklidu ve složení Kolíkáč, Alánek, Fáfi, Technik, já a ještě jeden z Favorit Brno dorazili do Haloun. Poslední kopeček ke hřbitovu dal tradičně zabrat, říkal jsem si že se aspoň v té ranní zimě zahřeju.
  Potom už podepsat na list, pozdravit se se spoustou známých a okouknout konkurenci. No konkurenci, spíš jsem si říkal jak se asi pojede, když je tu Voklouhlický, team Scot&Hadget, Beeda, Prochajda, Malina a mnoho dalších. No pojede se asi už od začátu, pod prvním kopcem si vysoupim, jak jinak
  Takže sjezd na start, klepání zimou a veselé pošťuchování, vyslechli jsme si instrukce kdy se letos nepojede objížďka Bykoše. A je tu start. Hned od začátku vidím někoho v pokusu o únik, takže se jede kaše od začátku, jedu na max a doufám že se Kolíkovi ten nápad o pokus o únik rozleží v hlavě. Jsem zašitej poblíž Roberta asi v první 1/3 pelotonu, vidím ceduli Drahňovice a on se Kolík vážně sune ke kraji. Do prkvančic, on to fakt myslí vážně!
  Snažim se nějak probojovat za nim ke kraji, vidím před náma Mirka Zbuzka a taky leze ke kraji, no to je v háji, to bude můj konec A je to tu, Mirek se ohlíží, vidí nás a vyráží. Jedu šrot, za Robertem, jsem tak 20metrů před čelem a pokoušíme se to točit, Mirek odstřídá, Kolík odstřídá, dřu jak mezek a za chvilku střídám, Mirek jdem přede mne a Robert nikde. On si to v klidu zalez zase zpátky do balíku Tak to z Mirkem rozpouštíme, krásných pár vteřin na výsluní
  Chvilku tam ještě větrám poblíž špici, vidím Beedu na druhé pozici a raději se propadám někam dozadu. Stálo to hodně sil, ale miniúkol jsme si splnili Jak na závěr podotkl Kolíkáč, "ůkol jsme si splnili, jde to, příští rok to vyjde"
  Potom už sjezd do Lážovic, pod Housinu, pořád před sebou vidim Malinu a říkám si že tu není něco v pořádku. Aha už vím, přijde kopec, už nemůžu, proseju se dozadu, vnímám Honzise jak se sune vpřed, Kolíkáč, ale toho se snažim hákovat. Moc to nejde, na vrcholu mám už nějakou ztrátu, ale Bykoš a Koněprusy a jsem u něj, uff, to bolelo Ve sjezdu se už přicucávám, potom lehký štěrk v ostré pravé a už to svištíme směr Liteň. Ta parádní stojka mi letos nepřijde tak hrozná, jsem pořád v kontaktu s Alánkem, Kubajzem a Kolíkem, máme za sebou i Technika, na jeho první závod jede náramně!
  Sjezd a lehce v bočáku ke hlavní, bohužel musíme ještě doprava proti větru, fouká hodně, ale s Kubajzem, Alánkem a Kolíkem točíme kolotoč, jede se celkem svižně a tak jsme pod Housinou cobydup. Možná až moc brzo, nejsem moc v pohodě a po nájezdu do lesa odpadám. Moc bych chtěl zrychlit a potrápit Kolíka, ale není už z čeho brát. Postupně tam nakládám až kašpara, točim tempo abych nepřišel do křečí a jedu nahoru. Za sebou slyším nějakou lokomotivu, on to Technik, koukám jak vrána, jede parádně.
  V poslední zatáčce fandí Pavlík a Petruška, povzbuzuje že to nemáme daleko, tak se snažim vyždímat co to jde z nohou, rvu to do Bykoše, ale Kolík a jeho grupa jsou už daleka, sakra, nechybělo mnoho. Hulákám dozadu, že makáme, že to zkusíme dojet, ale dostává se mi od Technika něco o křečích. Zkouším ho povzbudit slovy" to nevadí, jedéém" ale nějak to nefunguje Promiň A tak nahoru na Koněprusy a na Liteň, jedeme ve 3 s jedním zHICu a ještě s jedním, to si nevybavuju. V Litni si jedu svoje tempo a nahoře koukám mám náskok tak 30metrů. Tak jo, já to teda zkusim dojet sám.
  Myslel jsem si že si kluci pomůžou a sjedou mě, ale i při nájezdu na hlavní jsem sám, nikdo za mnou a vítr do zad. Po chvilce dojíždím někoho z CKKV, ale je bez čísla a jak mě v cílovém kopci ujišťuje, nastupovat mi nebude. To by klidně mohl, beztak bych se nezvedl ze sedla Jsem totálně KO, dojíždím asi 2 minuty za Kolíkem a jsem rád že jsem už v cíli
  Následuje pozávodní mlha a vzpamatovávání se, úklid k Paviánovi, povídání se Šlapkama, pojídání vynikající buchty od Barči, mňam, vyhlášení a hurá domu. Ještě bych chtěl vyzdvihnout pekárnu v Mokropsech, to byla krásná tečka na závěr.
  Děkuju všem za milou společnost, gratuluju všem přeživším a těším se zase příště
  
  
• Technik – Zážitky nemusí být pozitivní, ale silné!!!
  
  Po Kolikáčově pobídce jsem se rozhodl napsat o letošních Halounských okruzích něco ze svého pohledu.
  
  Den před závodem padá rozhodnutí zúčastnit se mého prvního klání s hromadným startem v životě. Večer ještě stihnu získat pár rad od zkušených borců z řad Šlapek a ráno vyrážím kolmo na místo srazu, Zbraslav. Alánek s Pebem nás pěkně dovážejí do Haloun, jen v tom kopci za Řevnicemi se radši držím Fáfi, která mi svojí jízdou vysvětluje, jak na tom po dvou měsících ježdění na silnici jsem.
  
  Pěkně propocen dorážím na registraci K Paviánovi, svlékám zpocené hadry, slupnu banán a mířím na start. Po cestě jsem si vzpomněl na komedii Blbý a Blbější a cestu hlavních hrdinů na minimotorce do Aspenu a přemýšlím, koho vezmu s sebou, abych dole kolem startéra neprojel ve stavu podobném posmrtné ztuhlosti (prostě byla hrozná kosa). Po několika radách o záludnostech na trati od pana Chyského zaznívá z megafónu povel start.
  
  První dojmy z jízdy v cca sedmdesátičlenném balíku jsou velmi silné. Při jízdě proti větru a do mírného kopce nabíráme šílenou rychlost. Zatímco mnozí zkušení matadoři se v pelotonu věnují diskusi, já jedu s vykulenýma očima a sleduju dění na všech stranách kolem sebe. Během jízdy s centimetry místa na obou stranách křečovitě svírám řídítka a přemýšlím o nápadu vylepit si na záda trojúhelník se zajíčkem, aby se mi radši ostatní cyklisté s rezervou vyhnuli. Jedu uprostřed balíku a všímám si, že ti, co jedou po stranách, se dostávají dopředu, zatímco se prostředek propadá. Stanovuji taktiku držet se na dohled od špičky, abych stihl reagovat na případné přiostření tempa, a nechám se vyvážet do předních pozic. Tak se stane ještě několikrát, než se přiblížíme ke stoupání na Housinu.
  
  Pod kopcem jsem naštěstí dost vpředu, ale přestože to rvu na krev, skuteční borci se kolem mě proženou jakoby nic. Díky své výhodné pozici pod kopcem se mi podaří udržet se skupiny asi 4 lidí, která se v následujícím zvlněném terénu, kde se tak tak na chvostu držím, snaží dojet početnější skupinku, čítající asi 8 závodníků, včetně 4 Šlapek (Kolikáč, Pebe, Alánek, Kubajz). Ve sjezdu do Měňan se nám podaří docvaknout a Kolíkáč mě otcovsky chválí, jak prý dobře jedu. Ale jak se říká, nechval dne před večerem. Sotva pochvala dozněla, následuje zatáčka doprava a přede mnou se zjevuje Liteňský krpál. Chvíli bojuju a snažím se od zkušenějších vyzvědět, jak je do p… ten kopec dlouhej. Kolíkáč odpovídá už ze solidní dálky. Morálka klesá na bod mrazu a já už už chci rezignovat, ale najednou vidím, že ve skupině mají problémy ještě další dva, a tak z posledních sil zabejčím a kousek pod vrcholem je mám, pak následuje sjezd a v něm zase pekelné tempo a světe div se, zase jsme pohromadě ve skupině, jako před Litní.
  
  Opět následuje pochvala od Kolíkáče, nebo já aspoň jeho zvolání: „Jé, ty jseš tady taky!!??“ jako pochvalu beru. Při otáčce do druhého kola jsem fakt hotovej a musím přiznat, že mě napadlo zatočit doleva směr cíl. V následujícím úseku do Lažovic se schovávám ve skupině a snažím se si trošku odfrknout, tempo není pro mě naštěstí tak šílené, ale kopec na Housinu se objevuje dřív než bych potřeboval.
  
  Prakticky ihned na úpatí kopce vystupuju z vlaku. Síly nejsou a já přemýšlím, jaké tempo zvolit, abych se dostal do cíle. Opět mě ale zachraňují nesnáze ostatních. Všímám si, že ze skupiny odpadá Pebe a já se s hekáním zakusuji do jeho galusky. Chudák Pebe se pouze udiveně ohlíží, kdože to za ním, vydávaje zvuky jak ze špatného pornofilmu, supí. Pod vrcholem dojíždíme ještě jeden kus a mě krásně píchá v boku. Že by amatérismus ve formě žraní před závodem? Následuje opět zvlněný terén nahoru dolů. Pebe nás dva pobízí, ať taky trochu táhnem a já dělám svojí první velkou chybu, jdu asi na 4 sekundy do čela. Moje lýtkové svalstvo jde ruku v ruce s mou snahou o tempo do křeče a já se zakusuji zpět do Pebeho galusky. Další výzvy ke střídání odmítám, ale jak se blížíme ke snad poslednímu brdečku tuším problémy. Po pár metrech stoupání upozorňuju druhý přívěs, že musí jít přede mě, jestli se chce Pebeho udržet a s křečemi v lýtkách vystupuji. Na vrcholu kopce jsem za pár vteřin, kluci jsou už ale v tahu.
  
  Následuje opět sjezd do Měňan a já jedu na výlet. Myslím, že mám halucinace, když před sebou v Liteňském krpálu vidím cyklistu. Jdu ze sedla a nahoře jsem u něj. Pak už následuje sjezd a spolupráce s mazákem z Agro Kolín. V rovných úsecích za sebou spatřujeme skupinku a v bázni, že se přes nás přežene čelo druhého balíku, fičíme, co to dá. V cílovém stoupání si mě pán s bříškem z Agro Kolín s přehledem vychutnává, ale já jsem rád, že jsem rád. V cíli s nadšením zjišťuji, že ta skupinka za námi není čelo druhého balíku, ale pouze konec prvního, a tak za sebou dokonce nechávám i několik Šlapek.
  
  Domů jsem pak dovezen Kubajzem, za což mu mockrát děkuji, ale aspoň jsem mu před krámem pohlídal kolo, než si koupil tatranku.
  S odstupem času jsem ze svého prvního závodu nadšen, ale musím přiznat, že byly chvíle, kdy jsem si za svoje rozhodnutí zúčastnit se pěkně nadával.
  Na závěr bych vedle poděkování organizátorům dodal snad jen jednu větu, která to vše dobře vystihuje.
  
  Zážitky nemusí být pozitivní, ale silné!!!
  
  Technik
  
  
  

Fotografie

 

Předchozí fotografie

 

 

Nativní rozměry: 640x480 pixelů, Zobrazené rozměry: 640x480 pixelů
Název fotografie: DSC02309.JPG

 

Další fotografie