Cukrák nezklamal, nachlazen, ale přece jsem dorazil v Kolíkáčově společnosti pod Železniční most, kde se už šrocovalo kolem padesátky nadšenců, kde mi scházeli především ředitel Diablo, vodkový tlusťoch Mišutka, TV hvězda Fáfi a můj minuloroční pokořitel Michal Stark zvaný Šmajda. Dorazil klasický stěžovatel Jirka Humplík, který svou první větou nezklamal : " Je to v prdeli při výjezdu mi praskl drát v kole, dnes se na to vyseru a jedu jen pod kopec" kdo ho zná pochopí...
, super domestik Beeda, který těsně před výjezdem chytil defekt předku a bez týmové podpory ani nevím jestli si nás pak dojel, další překvapení byl Gejza se svými alkoholovými výpary z jeho kožních buněk a Ivča na slušivém zimáčku osazeném Sramem 2013. Všechny nás nezapoměl osobně pozdravit a vše nejlepší nám popřát pan Vršecký nestor české cyklistiky. Česká televize se opět činila, nemůžu se dočkat reportáže, jen škoda, že tady nebyla naše mediální silná dvojice Diablo, Fáfi.
Co se týká samotného výjezdu, který není tím hlavním proč se pod mostem sešlo tolik cyklistických hlav, vše proběhlo tradičně. Ze začátku jsme jeli jako standartní stádo, zařadil jsem se po bok Královny Šumavy Ivči a užíval si pohodové jízdy kolem 30km/h na chvostu balíku, v kterém byli bikeři na strojích od roku 1990 až po současné rakety, lidi co přivezli ukázat své vánoční dárky jako např. Zippy 1080, Spešla Venge, nové Colnago apod., cákajících bez blatníků byla také pěkná řádka (škoda, že mezi nimi nebyl náš Malina), plus pěkná přehlídka všech možných druhů blatníků, zástěrek od cyklistických kutilů jako jsou náši Laco s Bobkem.
Jak jsem se již zmínil chyběl jim tady Šmajda, kterému jsem chtěl vrátit prohraný spurt na vrcholu v minulém roce, taky chyběl Diablo s kterým bych to zase vyjel jalově, proto jsem jen tak šmrdlal nohama a způsob vyjetí tohoto kopce jsem nechával na oranžové intuici. Jak jsme se blížili k Cukráku tempo rostlo a začala selekce, pod kopcem mám na tachometru 45km/h a před čumákem Duklu, která je komplet bez blatníků a místo krásného háku si „užívám“ skotských střiků. V nájezdu na kopec se tempo uklidňuje na 25km/h, redukce balíku je už více drastická, začínám objevovat Vencu Cafourka, Petra Maška a další známé tváře. Jirka Humplík zmizel směr Zbraslav, Kolíkáč hákuje čelo tak třista metrů přede mnou a na letňáku točící Gejza těsně za ním. Při pohledu na Kolíkáče, který mi pomalu, ale jistě ujížděl z dohledu jsem si říkal: Jo bude dobrej, Kapr za něj bude rád a Kajman se bude potit J.
Sázím na stálé tempo, od doby kdy mi odjela Dukla jsem si shodil a držel rychlost 22km/h až na výjezd, tato rychlost mi zaručila, že jsem opět neviděl cílový spurt Milana Kadlece, Ti kdo byly lepší mi ujeli a zbytek kopce jsem si jen sjížděl jednoho odpadlíka za druhým, včetně Gejzy, který vypadal hodně povadle, sjezdářské démonky Lenky Sýkorové a Kolíkáče, který si těsně před tím než jsem jej dojel akorát vystoupil ze silného tria, s kterým jsem se na chvíli svezl, rovinatější závěr se už jel spíše třicítkou, z tria jsem odjel ještě s jedním borcem na krásném karboňáku Lampiere abych ho těsně před cílem vzal a tím si nahradil cílový spurt se Šmajdou.
V cíli již rozdávaly Milan Kadlec a Jirka Chyba rozhovory, byl to zase krásný pohled jak se ze všech kouřilo, škoda, že na vrcholu nebyl připraven groček. Byla to krásná první letošní kaše, až letos jsem pochopil proč se ten kopec jmenuje Cukrák. Protože se na něm ztratí všechny cukry!. Cestu domů jsme už vzali s Kolíkáčem výletně na čele vytvořeného vláčku, který jsme dotáhli až na Smíchov, přece když za námi jela luxusní dvojice Růžičková, Sýkorová nebudeme střídat ne, to je jasné. Takže asi tak.
::