Pohledy na veškeré dostupné předpovědi nevěstí sucho po celý den, a tak raději volím cestu na start v kapřím autě. Ono dojet Klikáče promočen a pak se tam někde klepat, na to jsem nějak zestárl, safra. Kapr se chlubí, co všechno snědl na Djerbě a že dneska vypadne v prvním kopci. To chci vidět, ty terminátore
Já jsem správně nažhaven, září u mě cyklisticky vypadá docela dobře, horší je to s hlavou, kde se honí pochmurné myšlenky, co všechno se na kole může stát…
Ale jak se to odpráskne, vše jde stranou, balík přes 50 hlav, skvělá konkurence, samé známé tváře. Elektrizující atmosféra hromadného závodu, ta to prostě všechno přebíjí, dnes v těch kopcích musím nechat všechno, neudělat nějakou hloupou chybu a nesklouznout ke svému, letos málem tradičnímu, výletování
.
K lánskému kruháku je to ve znamení nástupů juniorů, dnes je jich tu nějak podezřele mnoho, to my starší pánové nemáme moc rádi, to neustále cukání. Snažím se motat vepředu, občas se zapojím a protočím na špici. Okolo mě Kapr a i skvěle jedoucí Alf. Myší dírou jsme projeli jak elektrické myši, docela si dávám a oni jsou tady málem všichni! Horizont chci pro sebe, ukázat se na čele, ale po zatáčce na hlavní zase zalézt a pošetřit sil.
Točíme to na Městečko, ale letos se to střihne doprava na Pustověty, vím, že nás čeká úzký, pro většinu neznámý sjezd, dopředu, musím dopředu. Najíždím v Top10 do sjezdu, ale stejně mě pár lidí předjede. Je to škoda, jelikož hned po kostkách a průjezdu pod viaduktem začne na špici rozjíždět palbu Líba Janoušek. A jak všichni víme, každá ztráta ze sjezdu se v kopci krutě mstí. Hákuji Míru Kakače a dávám si jako bulhar, do háje, toto bylo zbytečné, proč jsem nejel ve sjezdu hned za Líbou…
No nakonec jsme si je dolítli, ale za jakou cenu, mám úplně posekáno a kopec nekončí. Odrážím se rukama virtuálně od dalších borců, ze kterých jsme udělali sloupy, z huby mi tečou sliny, veškerá energie z těla se soustředila do nohou a hořejšek je úplně gumový. Já snad neudržím ani řídítka! Bezmocně zvedám hlavu a vidím za každou zatáčkou další a další magnety před sebou, Líba nepolevuje a táhne si juniory, růžového Jeffa (Jarda Rendl), Míru, pár příchozích a našeho Kapra, jak kačery na provázku. Ne nesmím svěsit, Kapr visí, musím taky!
Mám parádně vymleto, ale jsem s nimi! Kam se ztratil ten balík před Pustověty? Skvělé pocity, toto dokáže přinést ten nejkrásnější sport na zemi
Míjíme skupinky z I.balíku, Radim Skála povzbudí, promiň, ani nevím jestli jsem něco prohodil, toho kyslíku bylo furt zoufale málo
. Dávám se do kupy, Kapr taky nevypadá moc odpočatě po té dovolené, ale moc si cením, že jede, to dokáže málo závoďáku, takhle nabízet svůj skalp po výpadku. Ale v tuto chvíli, si ještě stále myslím, že mi na Leontýn odjede a já se zase budu ráchat v bahně.
Sjezd do Roztok, trio skvělých juniorů na špici, za nimi Míra, ještě si ho předjedu a lebedím si, že toto jsem snad zvládl a dole na mostě bych měl být součástí grupy. Ve sjezdu mě dá Líba s Jeffem, ale furt jim jedu těsný kontakt. Most překonán, do top kopce Klikáčů zvedám zadek za Líbou a znovu si gumujeme držky. Po výjezdu z vesnice se poprvé otočím a za námi nikdo! Probůh, kde je Kapr a dalších 5-6 lidí? Hrkne ve mně, jestli se jim ve sjezdu něco nestalo, ale topoření kopce mě z hlavy vyhání veškeré myšlenky. Líba znovu vaří kaši, s ním junioři a „junior Míra“. Jeff odpadl, teď to vydržet, to by bylo snové!
Ale ne, tohle je vrchařská akademie, tohle mi už tělo nebere. Parkuji, motám nohama a čekám růžováka Jeffa, s ním už to musím doklepat do cíle. A daří se, chytil jsem jeho tempo a užívám si hák za vedoucím mužem UAC. Formujeme se do 4-členné skupiny, Jeffova manželka obětavě fotí a já si konec Leontýna neskutečně užívám. Dobře vím, že jestli se nestane něco nepředvídatelného, tak by pódium Klikáčů mělo mít i orange barvu. Padáme znovu k řece do Zbečna, hup přes most a zakusujeme se do mého privátního kopce, Sýkořičáku. Jeff určuje tempo naší čtyřky, nahoře povzbudí Mišutka, ještě zkontrolovat to liduprázdno za námi a pak na rovině roztočit kolotoč, abychom sjeli větší skupinu z I.balíku. Ta přijímá naše tempo a tak závěr jedu v balíkové euforii, nohy z nebes, to jsou chvíle!
Táhlý cílový magnet, nejdříve se mi ani nechce se moc tlačit dopředu a zbytečně si koledovat o nějakou kolizi, ale na 500m do cíle je po levé straně volno, přiskočím si vedle Jeffa na špici a mydlíme to k cíli. Jeff toho více odpracoval, růžový dres ve mně vzbuzuje úctu a tak zaslouženě bere stříbro a já si mohu zahrozit bronzovou rukou zatnutou v pěst.
Klikáče, Klikáče, Kolbabáci, Kolbabáci moc vám za vše děkuji!!
::
Propozice
:: Celkové výsledky
:: Diskuze ::
Foto