Kolíkáč –
Zase chci být u toho!
Na podzim zápasím s velmi malou motivací k nějaké cyklistice, Běhny mě jakž takž drží po kupě, ale i zdravotní stav nepřidává, děti to nosí ze školy, jak na běžícím pásu. S obdivem listuji v historii, u jakých zimních výletů jsem asistoval, vůbec si nedovedu představit, že bych to měl znovu zažít. Zase lovit ty zimní propriety, dělat si čaj do termosky a věřit, že by ta nadcházející sezóna mohla být lepší. Před Vánoci virózka jak vyšitá, loučím se s Cukrákem, leden strávím zase se svými oblíbenými dutinami v teple nad elektrickou troubou. Ale paní zima, která konečně přišla, mráz a sníh začíná pálit bacily a já koncem roku vybíhám s manželkou do křupajícího sněhu. Safra, já ten Cukrák musím dát, když jsme v Praze, Jean nezklame a kulíme si to k novoročnímu mostu. Tady se zastavil čas, známé tváře, které tu jezdí od nepaměti, mě znovu vtahují do hry. Uviset Pepu Vejvodu na MTB, trochu optimismu si vlít do žil, Kadlíni je již v půlce rozhovoru, mě pálí stehna, ale vyjel jsem to! S Jeanem si to protáhneme na Čísovice, a přes Davli na Petrov. Zástěrky jsou nutností, na hlavních černá srajda, na vedlejších průzračná voda prověřuje naše blatníky. Ale bylo to sakra dobré, v palici již všechny ty velké hity sezóny, zase chci být u toho!
::