Akce Sázavák 2016

Akce Sázavák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2016-04-30.

Nejdelší varianta má délku 74 km.

:: Propozice :: Profil a mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Poděkování :: Foto

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015

• Barbánek – První opálení v tomto roce
  
  V úterý na třech kopcích mi Kocour prozradil tajemství,že jede Sázavák jen,tak na pohodu a hned mi bylo jasné,že pojedu také a budu mu dělat společnost.
  Je sobota ráno a obloha je vymetená,meteorologové slibují velké teploty,ale studený vítr mi stále motá hlavou co na sebe,nakonec volím krátké krátké a vyrážím směr Úvaly,při sjezdu do Dolánek sice zima ale v zápětí výjezd na Doubravčice zahřál,vítr foukal jako kráva já přijíždím po startovní startovní rovince do Úval,hned vidím Alfa,Jardu a další další,oranžovou se to jen hemžilo a já se přivítal s ostatními, Koník nechyběl s foťákem
  Všichni čekají na pojízdnou kancelář prezidenta a jeho doprovodu,která přijela a byla v obložení cyklistů,registrace proběhla na výbornou a pomalu se přejíždí na start.
  Jsem v předních řadách,pár slov z doprovodného vozidla a je odstartováno zvuk cvakání kufrů do pedálů je božský a masa závoďáků se hnula kupředu.
  Snažím se držet tempo což ze začátku šlo a představoval jsem si co příjde hned v Přišimasích,nikdy jsem netušil,že ten kopec jde vylítnout v takové rychlosti metry ubíhají pod žiletkami,po odbočení ve Štíhlicích na Vyžlovku mi po chvilce padá řetěz z velké placky na malou na zkouším řazení a nejde to nahodit na velkou a tak se mi balík začíná lehce vzdalovat a kadencí vysokou nedokážu udržet tempo,zkouším to znovu a znovu a chytlo se to ale už jsem tam měl díru jako prase,ale díky doprovodnému Renaultu který mě vzal do závětří a já jsem se vrátil DÍKY
  No a pak už se letělo údolím přes Jevany,Hradec,Skalici kde trefím předním kolem díru,ale vypadalo to OK,za chvilku jsme Sázavě a po přejetí mostu to začíná,tempo se zvedá a silnice také a už se začíná dělit zrno od plev a já jsem plev jak vyšitá snažím se točit jak to jde,ale tempo nestíhám ani náhodou.
  Tak se nám to hezky natrhalo a tak jedu to své nad Dojetřicema mě dojede Czenda a po chvilce i Turista a tak se snažíme dojet dva co jsou před námi a točíme to co to jde a povedlo se ale ale co se děje přední guma pomalu měkne ale jedu dál sjezd do Chocerad už není,tak v pohodě a výjezd na Ondřejov už jen v sedě na horské prémii myslím,že vidím v dálce Hulise u rodičů a on Kolíkáč,když se přibližuji akorát sedá na kolo a s Turistou jedou dál snažím se je dojet ale ani náhodou,potom vidím Kolíkače jak roztočí nohy a pomalu odjíždí Turistovi.
  Guma na kostkách v Ondřejově už je fakt dost měkká,ale mě se nechce zastavovat po chvilce mě dojíždí opět Czenda a tak si říkám,že dojedeme do cíle už společně,ve Zvánovicích mu říkám,že musím dofoukat ať jede a tak rychle pumpičkou tlačím vzduch do té proklaté duše a vyrážím k cíli,ale díra se zvětšila a vzduch utíká rychleji takže jsem nucenej zvovu a znovu dofukovat rovina od Zvánovic je dlouhá a já měl Czendu na dohled ale né už na dojetí a tak se ohlížím jestli mě nikdo nestíhá a nikde nikdo,drtím to tedy co mi nohy točí a při výjezdu z Přišimas směr Škvorec hypnotizuji přední gumu která byla opět prázdná a přehlédnu šipku a zajíždím do Škvorce kde chvilku bloudím než mi cvaklo,že musím jinam,do cíle tedy dojíždím v uplným klidu a bez zvednutí zadku,ale stálo to za to!!!
  Děkuji všem za krásně prožité odpoledne,bylo to nádherné,pestré a barevné, ta krásná ORANŽOVÁ byla vidět všude!
  Veliké poděkování za organizaci,není to jistě nic jednoduchého,klobouk dolů!!!
  Všem gratuluji za nádherné výkony a vítězům,máte můj veliký obdiv!!!
  Když se po ukončení závodu přesouvalo do Úval na vyhlášení,tak jsem se rozloučil a se svou pochroumanou duší jel přes Masojedy domů,doufám,že pudink ochutnám příště
  Díky Bejci
  Doma mě čekalo překvapení, když jsem svlékl krátký krátký sluníčko už mělo sílu a první opálení v tomto roce je na světě
  
  
• Honzis – Dojetřickej rozřazovák
  
  Jarní mistrovství vesmíru, hezké počasí, hodně lidí včetně pár borců z českýho poháru, to zas bude poblitejch 30Kč bezahlt und fahren Sie bitte ... Zívačka že bychom snad ve škvorci spadli z kol, tak na špici vyprázdnit z nádrže pár wattů. Tvl jako jede to, ale jakmile mě vystřídá Jonáš, tak rád hledám hák. Masojedy, díra - křup, co to?? Asi zajela sedlovka, nějak hůř se mi šlape. Hup z Doubravčic, rozsekaný úsek na Vyžlovku a potom další zívačka v Jevanském, moc se nejede, hlídám si čelo a díry, kterých je fakt dost. Au au, ráfky zvoní. Kostky ve Skalici, dám 53/17 a pěkně zprava sjíždět uniklé duo, podle vody se nikomu nechce. Jako fouká, jako máme před sebou kopce, ale jako to budeme furt parkovat?! Most v Sázavě, tady začíná pravý mistrák! Pravá, zúžení, zvýšení sklonu silnice a zvýšená wattáž Není to tak strašný, takže nasadit poker face, okupovat první flek a natáhnout jim držky Brzo se však dostavuje varování o snížení wattových zásob, takže ještě tvrďácky shodit z 53/21 na 19ku a to už si to lámu ze sedla a vyhlížím vesnici. Nedočkám se, vystřelí Jonatán, pak Krupička, Dudek, Líba, ... Oops, ceding začal, tvrdej ceding. Sedim jak Kreuziger a pozoruju vzdalující se postavičky. To zas bude divadýlko na Stravě \ Technik, Kolíkáč ze sedla! No jako vopatrně pánové, nenechávejte mě tady! Posmrkanej Garmin, poblitej Honzis, pár vteřin ze sedla, pár bolestivých vteřin a hákuju prezidentovo BMC. Pak se srovnám a chvíli i tahám, jenže top 5 má 150m náskok a to prostě nejde, i když se gumujeme až nahoru nad Vodslivy. Lehám na řídítka, točíme ve 3, Kolík už říká, že je to marný, ale třeba, třeba ... Tak nic Za náma Bartoš group, tudíž ve sjezdu do Chocerad už nás školí nymburský veterán a je tady i rakeťák Maliňák! Zatím vyznává dreamer's style - chlupy vlajou Je tady i Bonzo, já si rovnou najedu dopředu a nějak se kolegům nechce. Co s tím vymyslíme? Dáme 53/21, pak 23 a jedeme, žádnej stres, jen tak "aby se neřeklo a vodpadli". Daří se, v dáli vidím top 5 mušketýrů, za mnou asi 5 mírně poblitých Jedu, co mi zbývá, nejsem na vejletě. Před Ondřejovem kontroluju odstup - čelo nevidím, za mnou jsou kousek. Jedu furt, v Třemblatu mě sjíždí, ale hned jim jedu špic. Lehám na řídítka a drtím to ke 40km/h, pár pokusů o prostřídání oplácím 5km špicí Jako nebudeme výletovat! Struhařov, už mě to neba, navíc dolítneme do kolony aut. Do Mukařova na brzdy, hnus. Za kulaťákem už vybízím ke střídání, sil nějak ubylo. Sólíčko z Chocerad zabolelo \ Moc nám ta spolupráce nejde, ve Škvorci rozjíždím tempo podle sebe, neřeším výsledek v dojezdu. Ostrá levá, přiložím na 53/17, kontruje Maliňák, je přede mnou, ostatní s dírou. Ještě se koušu, ale nejde to, úplně poblitej, ale Malina asi taky není zrovna fresh, tak to ještě nevzdám a daří se. Zkusím dát 53/15 - neřadí to, tak 14, ne, na to nemám, zpátky víc zubů, kroutíme se jak žížaly a před páskou přelezu rakeťáka asi o metr. Jsem na sračky, od Jonáše asi 4,5min a jak tak koukám na stravu co předvedl z Chocerad nahoru Na víc prostě není, vození si prdele do práce nestačí na vesmírná esa, ale kucí díky, zase někdy na podobným hnojáku za 30Kč! Ty mám nejradši! Valím dom, za 8dní mě čeká PIM, to bude bolet jinak, asi víc
  
  
• Hulis – S čelem, ale bez čela!!
  
  Těžko říct jestli se mám těšit nebo se toho bát! První zkouška v pořádnejch kopcích. Když přihlídnu k tomu, že za celej tejden jsem jel jen ve středu s klukama z Vela z Č. Brodu, tak z toho mám trošku obavy, jeslti to přecijenom nebylo málo. Sobota, párádně vyspanej, start až v odpoledních hodinách, takhle by to mohlo bejt pokaždý. Při cestě na prezentaci se mi jede krásně, těžko říct jestli to je tim, že mám dobrý nohy a nebo tim lehkym větrem v zádech! V Úvalech přejíždíme světelnou křižovatku... Hmm, nikde nikdo... Když v tom koukneme do vedlejší ulice, kde už stepuje hromada šlapek. A bohužel, nejen šlapek. Je tu randál raketáků jako např. L. Janoušek, Jonáš, Honzis, kterej nám povidá, že tu zná někoho z Nymburka, kdo minulej tejden tahal českej pohár... No to mě zas p*ser, tohle že je vyjížďka? Hnoják? Ještě před tim, než se jdu prezentovat si dělám prdel, že je tu 30 lidí, z toho 29 z ČP a třicátej jsem já... \ Je mi blbě, jen tu sestavu vidim, takže moje cíle jsou jasný, uviset na Sázavu pod kopec. Chvilku po prezentaci přijíždí support v podobě rodičů, ségry a přítelkyně. Jelikož se dělá pěkně a sluníčko začíná mít tu správnou sílu, sundavám termotriko s dlouhym, poslední hudlan na cestu a jede se na start. Po startu se jede klídek, kterej ale nebude mít dlouhýho trvání. Hned v Hradešíně na nás čeká krátkej brdek, ve kterym čekám, co se bude dít, vyklepe mě to nebo ne? Jede se slušný tempo, ale nedělá mi to nějaký větší problemy, takže si přišlápnu a posouvám se o pár míst dopředu, aby se náhodou něco neposralo. To je to poslední co chci, když se mi jede pěkně, abych se plácal někde vzadu a koukal, jak týpci předemnou vadnou a já si musim sjíždět vzniklý díry... Nenééé, žádný takový. Točíme levá - Masojedy - Doubravčice, kde vidim, že to táhne brácha... Po závodě mi řikal, že tam jel okolo 33km/h. No je pravda, že o tréninku tam takhle nevalíme ani omylem, ale pořád je to tempo který se dá přežít. Na konci levá na Žernovku a vítr proti... Díky mojí blbosti si vybírám dost debilní stopu na levý straně, jako jeden z mála, takže na mě dost nepříjemně fouká a začíná to dost bolet, ale řikám si, no kurva přeci mi to tu teď neodjede. V Žernovce si řikám, že je to dobrý, jsem tu a do Sázavy se v klídku sklouznu. Za Jevanama od baliku odjíždí jeden borec v černym, Technik ve snaze dovýst mu balik na záda skáče do úniku. Tak trochu omylem, ale i to se počítá. Hned, jak jsem to zaregistroval, vyjíždim na čelo vedle Kolíka a po jeho pravici jedoucího Jonatána, aby jsme to začali betonovat... Takže žádný velký úsilí a kecačka s prezidentem. Za Hradcem už to ale Jirus nevydržel a začíná to rozjíždět, bratr je hned za nim. Když to vidim, tak jedu taky. Jirus střídá, bratr pokračuje v tempu. Kousek před Skalicí střídá i on. Jo chtěl jsem jet kostky nahoru někde zepředějš, abych se vyhnul motání se, popřípadě nějakejm pádům, ale že je pojedu ze špice, by mě fakt ani ve snu nenapadlo... Okolo Marjány se polevuje, rychle zalovit do kapes, narvat do sebe gel, zapít jontákem a za chvilku to začne. Sázava, přes most a začíná se stoupat. Začátek se mi jede luxusně, řikám si, takhle kdyby se jel celej kopec, tak to bude fajn a snad to tu i přežiju. Jenže pak to přišlo, první nástupy a tempo se začíná rasantně zvedat. Těžší, zesedla, zkusit to pochytat, ale hodně rychle si sedám a podřazuju... Můžu jen sledovat, jak to odjíždí... Nahoře jsme se sformovali ve skupině myslím 6ti kusů s Technikem. Práva na Vodslivy, zalehnout a hukot ze sjezdu... V dálce před námi vidim šlapku, řikám si, kdo by to mohl bejt? Koho to vyklepalo? Ve sjezdu se mu přibližujeme a je to Kolík... Řikám si, to neni možný. Vidim, jak netočí... Co se děje? Snad to tady někde nelehlo a je v pohodě... Nebo že by jen svěsil a čekal než ho někdo sjede? To se mi na Kolíkáče nezdá! Ze sjezdu valim první a když se přibližuju, tak řvu, aby o nás věděl a chytil se... Z Chocerad už to bolí hned odspodu... Ten sled kopců Sázava - Dojetřice a Chocerady - Ondřejov je dost přísenej... Do půlky kopce držim, pak ale kroutim hlavou a začínám zpomalovat... Na Horizontu mě dojíždí jeden kousek a ptá se mě, jestli čekáme na třetího (Kolíkáče). Povidám, že jo, když se ale znovu otáčíme, tak zjišťujeme, že Kolík slejzá z kola... Okej, tak jedeme. Ještě před Ondřejovem nás ale ještě s dalšíma dojíždí, hákujeme a snažíme se udržet, ale jde to ztuha. Pak kostky nahoru, Už toho mám celkem dost a na náměstí mám dobrejch 30-40m díru... Kurva Hulis, co je s tebou, to chceš jet až do Hradešína samotku..?? Vzpamatuj se...!! Ždímu to a ve sjezdu na konci Ondřejova (u pily) jsem zpátky... Brdek na Třemblat byl taky dost jedovatej, v tom stavu, ve kterym jsem byl a aby toho nebylo málo, na dálku vidíme skupinu před námi... Domlouváme se na krátkejch špicích, rozjíždíme kolotoč jak sviňa... Dávám si parádně na prdel, ale nedá se nic dělat, pomoc skupině musim... Jeden týpek nestřídá vůbec, už toho má asi taky tak akorát... Pár špicí a jsem taky vysosanej, občas střídajícího ze špice pouštim před sebe, abych si mohl ještě o pár sekund prodloužit jízdu v háku... Ale úsilí naší skupiny se začíná vyplácet, pár kousků jedoucích před námi začínáme stahovat... V Žernovce u odbočky na Doubek už to máme jen na kousek (+- 100-150m). Kolíkáč hlásí: tady je parádní asfalt, tady to dotáhneme. A taky že jo. Kousek před Doubkem je to pohromadě. Nepočítám-li prvních 5-6 kousků (únik), tak jsem zpátky v prvním balíku?? Wohoooo, cože? Jako fakt? A navíc tu je bratr... Tak to jsem mega rád, že dojedu s bratrem, Kolíkáčem a Technikem. Kousek za Přišimasama se začíná nastupovat a já bohužel nemám z čeho. Ani se nezkoušim zvednout, takže bohužel mi opět o kousek odskakujou... Výslednej rozdíl je ale do minuty, takže za mě i tak maximální spokojenost... Vylepšení osobáku o víc než 10 minut. Dneska na víc nebylo! Škoda jen toho průměru, kde mi nevyšlo o 5 vteřin 36km/h. Díky za zorganizování super akce. Byl to vážně mejdan!
  
  
• Kocour – Návrat na místo činu - po šesti letech Sázavák.
  
  V roce 2010 jsem si v reportáži liboval, že už zvládu jízdu v háku, letos prostě jenom napíšu jak to bylo skvělý.
  Pravda za těch 6 let jsem ujel asi jen 7t km a absolvoval již jen jeden ryze cyklistický závod, ale co. Prostě tak to je.
  Tři kopce mě vždy připravují na krutou cyklistickou realitu, ale když jsem si dal v pátek trochu voraz a šel jenom plavat, byla sobota před závodem pro moje nohy reletivně bezbolestná.
  
  S Profesorem se do Úval příjemně rozjedeme a po registraci a pozdravení všech kamarádů se vyráží na start. S Profesorem jsme na konci startovního pole a tak jsme odpáráni, prakticky již před křižovatkou na Masojedy. Než dojedeme na Vyžlovku je nás asi 8kusů, včetně Alfa, Pepína, Profesora a Pumpičky. Před Stříbrnou Skalicí sjíždíme ještě jednoho a pak se příjemně točíme a míříme před první velký otazník a to stoupání na Dojetřice. Zde síto oddělí Pepína a pro mě překvapivě i Alfa. Pumpička jede obdivuhodně. Dávám si dost, ale zatím nejsem na odpárání. Alf s Pepínem se sice blíží, ale moje úmyslné zvolnění je odhaleno a tak prostě točíme dál a jsme v polovině. Sjezdy mi nejdou a tak nestačím pořádně vydechnout a je tady výšlap z Chocerad na Ondřejov. S Profesorem brbláme, že tenhle kopec nemáme rádi, ale nikdo v naší skupině nejede krvavej šrot a tak je to jenom bolavý, nikoliv nesnesitelný. Profesor po 2km říká, že na to prdí a já přemýšlím, jestli mám jít ze sedla a zkusit docvaknout posledního ve skupině - Pumpičku, který stále jede do kopce v pohodě a plný sil. Rozhodnutí bylo správné, kdyby to nevyšlo a jeli moc velkou kudlu, tak bych při nejhorším spadnul zpátky k Profesorovi. Takže riziko žádné - go Kocoure go, je to jenom 20m! Bolelo to, ale tak nějak se to dalo vydržet (přestávám mluvit a ignoruji Pumpičkovy komentáře: "dáváš si, co?!)
  V Ondřejově úplně nahoře mám malou krizi a házím do sebe gel a pomalu dopíjím bidon (ionťák nebyl a já si udělal ten dětskej sirup strašně sladkej).
  Profesor je na dohled, ale je samotnej a moc šancí mu nedávám :( Zase to roztočíme a já vzpomínám na Gavoše, jak nás před 6ti lety organizoval a dotáhl rozumně, rychle a správně do cíle.
  Pumpička občas vlaje, ale není to tím, že by nemohl, spíš si dává fóra.
  Málem se poseru, když na mě při střídání na rovině zatroubí auto a profrčí zbytečně blízko.
  Pak stíhám Pumpičku, který nastupuje v malém sjezdu za Doubkem a už je tady jediný nepříjemný okamžik závodu a to je můj přejezd odbočky do cíle. Bohužel jsem na druhé pozici a tak hloupě nesleduji cestu a úhybným manévrem jen tak tak zabraňuji kolizi se závodníkem předemnou, který také přejíždí a pak jde na brzdy. Tím si ale přidávám několik desítek metrů navíc, musím skoro zastavit, otočit a sjet si asi 200m díru, což se mi na oko daří, ale reálně dávám jenom jednoho a tak na plánovaný spurt pro diváky nedojde, škoda.
  Jsme skoro poslední a po pár minutách přesouváme do Úval, vyhlašujeme Jonáše, Jiruse, Honzise, Alfa, Pepína, pudinky a další vítěze...
  Následuje svoz do Phy za účasti rychlodráhy Turista alias Petrovický Šinkansen (vytočení to teda nebylo...). Doma zjišťuji, že jsem pěkně vyndanej, ale zandavat se nehodlám.
  Oproti třem kopcům to bolelo vlastně méně, ikdyž to bylo rychlejší (mě ty intenzity směrem nahoru nejdou a mooooc bolej).
  
  Rád jsem všechny viděl, jelo se mi dobře, užil jsem si to a mám na co vzpomínat.
  A téměř nakonec velké díky zainteresovaným šlapkám za organizaci!
  Sliboval jsem po valné hromadě, že letos musím dát nějaký závod a teď mám splněno.
  
  Hele, dost keců, bylo to bezvadný!
  howg
  
  
• Kolíkáč – Pořádně štiplavý hnoják
  
  Trochu dilema, jestli pošetřit síly na nedělní kostkové peklo a nebo se naopak pořádně rozjet s borečkama na Dojetřicích. Nakonec se to organizačně zvládne, do toho skvělé jarní počasí, 25.ročník Sázaváka, ne, nemůžu odolat vůni balíkové cyklistiky.
  Hned po startu dopředu, kolikrát jsem již zažil, jak to bolí, když se na začátku zapomenete. Přišimasy tvrdí Honzis muziku, Masojedy po hlaďounkém povrchu, tady již bidony lítat nebudou. Na Vyžlovku v dírách, pošetřit síly na pravé straně, kde tolik nefouká. Hlavní silnice skvěle ohlídaná a tak se vrháme do údolí. Zkontrolovat stavy čelní grupy, a srdíčko se tetelí blahem, je tu krásně oranžovo! Technik se vydává ještě s jedním do úniku, trochu to pokotvíme, aby si užil pár kilometrů slávy. No kdyby možná trochu střídal , mohli odjet s větším náskokem, takhle je semelou skalické kostky.
  Skalice obsypána diváky (dík Jean+ Twister!), kolem vody klid před dojetřickou bouří, prošmátrat zadní kapsy, ocucat bidony a jde se na to. Viadukt, správně zařadit a pozorovat ty vrchařské blechy. Honzis na špici, drak Malina se sune dopředu, hlásím, ať ho pustí, že má jen 500km, Jirus jen valí oči, že má 10x více a ztěžka oddychuje. Ale pěkně kecá! Cedule Dojetřice, esíčko mezi domy, kde za to bere Jonatán made in Český pohár! Vlasta Krupička jde po něm, Tomáš Dudek, Líba a náš Jirus!! Ostatní nemají nárok, ztěžka se zvedám, do háje, to nesmí ujet. Vzpomínám na minulý rok, kdy jsme si to dolítli s kapřím bráchou, letos je tu Honzis a McHamer, ve třech si gumujeme tlamy, jsou na dostřel, ale pomalu vadneme, hold čekat na nás nebudou .
  Honzis to burcuje, točíme kolotoč, zatáčka nad Vodslivy, otáčíme se, za námi grupa, Honzis správně velí, necháme se sjet na Choceradech. Leháme na to ala Sagan a v esíčku ve Vodslivech děsivá rána, snad to byl jen kamínek do rámu, ale nééé, moje přední kole se vlní jak užovka! Game over! Roztahuji brzdy a pomalu sjíždím k řece. Grupa s Malinou, Bonzem, Technikem a Hulisem mě předjela, najíždím k pudinku, drát mi mlátí o vidlici. Zastavuji, vyndávám drát a zjišťuji, že to ještě půjde, brzda roztažena, nic neškrtá, jedeme o body do Šlapky, jak kdybych v dáli slyšel Léňu .
  Turista s Michalem Běhounkem jsou tu, ještě to zkusíme. Hulise jsme dojeli a skvěle zalovil, je nás asi 6 kusů a Franta Novotný to hecuje, musíme dojet grupu, která je na dohled i s Technikem a Bonzem. Pěkně jsme to roztočili a před Doubkem je máme. A jdeme do finále, Franta to nevydržel a nastupuje ještě před cílovým magnetem, já si vybral Technika, jako svého pilota. V půlce to ale taky nevydržím a jdu přes něj, ale cíl je ještě strááášně daleko, to byla chyba, Technikovy zippy zlověstně sviští vzduchem, Bonzo kouše, Frantu již nedáme, za to Technik z tohoto mini oranžového souboje vychází vítězně. Pěknýý!
  Sázavák za námi, 13 Šlapek nešlo přehlédnout v té jarní parádě, byl to zase pořádně štiplavý hnoják, vždyť o den později Líba vyhrál Pavé a Jonatán přišel o 30 cm o dlažební kostku ve spurtu!
  
  
  
• Turista – Obnovena premiera v zavodeni
  
  Turista byl dnes marnej. Dnesek byla moje obnovena premiera v zavodeni, asi po patnacti letech. Kdyz jsem ten Turista tak jsem si rikal, ze zavodit nebudu, ale nedalo mi to, s vami se tak pekne jezdi, ze jsem neodolal!
  Clovek mini ale bacily meni. Nechci se opakovat ale deti zase pritahly minuly vikend ze ZOO nejaky od Hrocha, a to se pak tezko odolava kdyz vam cely tyden doma kaslou a psikaji. Snazil jsem se ale neodolal. Vcera mi zalehlo ucho, plny nos, rano 37,0
  No nejedte na krasny vylet v takovem krasnem dni. Anairobni sirky jsem vypalil uz v nastupech pri vyjezdu na Vyzlovku. Dolu udolim pohoda, az na momet kdy mi nekdo namacknul na svodidlo tak ze jsem si rekl uf to bylo o chlup, kdyby z nej trcel nejaky sroub bylo by to Au Au
  No a ze Sazavy zacal boj s bacilem a vetrnymi mlyny. Nazacatku jsem si hned vystoupil a bez pocitu viny nasadil svoje nezavodni tempo. Nahore jsem dojel nekolik supicich kusu, vytvorily jsme malou skupinku a spolecne sjely do Chocerad. Tam se skupinka ztratila, asi sly na pivo. Znovu od vody nahoru, kde se predemnou zjevila vetsi skupina, asi prvni za hlavnim polem.
  Svitla ve mne jiskricka nadeje ze snad nepojedu zpatky sam. Nad Chocerady se nelogicky najednou zjevil Kolikac coz se zahy vysvetlilo kdyz do kapsy muchlal praskly drat. Chvilku jsme jely spolu, ale pak za neustaleho povidani zrychlil a dojel sve verne. Mne se to uz nepodarilo a jako osel co pred nej daji na klacku oranzovou pampelisku se snazil stale vpred.
  Ta predstava zavetri a pohodli vzadu v baliku je velice silny magnet ale take neuveritelne uciny mucici nastroj. Skupinu se mi dojet nepodarilo, naposledy jsem je zahledl nad Mukarovem.Dojizdeni mi stalo spousty sil tak zbytek do cile uz to bylo jen na taktiku malo ale porad, hlavne dojet.
  Celkove to bylo dost tezke. Doma jsem koukal na cisla a uz vim proc. Ze Sazavy do cile pres hodinu temer na samotku, s prumernou tepovkou 180. Podotikam ze moje maximum je 187. Avg power pouze 244W, hluboko pod FTP, normalne tak na 165 tepu. Bacil si vybral svou dan, na druhou stranu takhle vysoke tepovky si"uzivat" pres hodinu jen tak nebudu. Nevim jak jsem to dokazal ale je to tam.
  Diky Vsem za vylet, zvlaste organizatorum, byla to parada. Pudink snad priste, nechtel jsem vam do nej plivat.