Akce Šlap okolo Prah(y) 2020

Akce Šlap okolo Prah(y) patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2020-01-12.

:: Mapa :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2019

• Luke – Orange klasika aneb může to někoho ještě bavit?
  
  Budík na půl sedmou je pro mě rasovina, ale dnes se stejně probouzím dřív. Z baráku před východem slunce, na teploměru dva stupně mínus a za tu čtvrt hodinku na Téčko jsem pěkně promrzlej. Už se těším, až se schovám do balíku. Dnes krásná účast, sluníčko začíná svítit ... počkat, tohle tu bylo přesně před týdnem. Může to někoho ještě bavit? … Strašně! Na téčku Camrda, Karl a Turista, řešíme jak dnes asi bude a s otevřenou pusou čučíme na balík co se přihnal z Hájů. Lidí pomalu jak na Cukrák a tomu odpovídá tempo, takže vzadu trochu kafráme, že je nám zima. Kopec do Xaverova je první ohřátí, hromadné močení tradičně rozproudí náladu. Zbývá vyzvednout Kapra s Alfem v Brandýse a můžeme vyrazit.
  
  To už se ale na špic cpou jiní koně a topení v kočáře začíná fungovat. Je vlastně stejně jak před týdnem, obléct se bylo snadné. Jen mě minule ráno mrzli ruce, tak jsem si vzal pletený rukavice do těch, co nosím běžně. A výsledek? Žádný rozdíl. Ty rukavice už jsou ale dávno v zadní kapse a já zas v módu očekávání, co se mnu bude. Volně se určitě nejede, navíc jsem po sobotním tréninku ještě trochu zatuhlý, fouká z boku a občas to zabolí. Zatím to je ale pro mě takové to otřepané "Jak se máš? Blbě, ale dobře to snáším." Kopec do Klíčan a první dělení balíku, pro mě dvě pozitivní zprávy: bez velké snahy nevlaju na chvostu a je tu dost lidí, kteří přeci jen chtějí jet dnes normálně
  
  V Kralupech to vypadá jak na silničním kritériu, ale aspoň zas člověk ví, kdo je na špici a nemusí se moc vyklánět z okýnka. V jednom místě nezafunguje navigace a splašené spřežení uhání jinam než kočár, ale prý to nevadí, všechny cesty dnes vedou ... asi na Točnou, že? Ujímáme se s Icemanem špice, on jako ten nejrozumnější, já jako ten s nejvíc respektem (strachem?) a ukazujeme zbytku, jak jezdí normální lidi. Podaří se nám pochytat splašené koně a na chvíli je zavřít do stáje. Vyvádíme balík z Kralup a pomalu (jako fakt pomalu, no) stoupáme z Polabí. Když střídáme, podle narážek na nefunkční topení v kočáře chápeme, že to některým nevyhovovalo, což chápeme, ale docela se bavíme představou, že některým zas nebude vyhovovat to, co přijde.
  
  Nebylo to tak těžké, ale ten příběh jsme si už za Kralupy popsali fakt přesně. Začalo to vcelku nevinně trochou té cukatury a na pumpě na to hned všichni zapomněli. Mě tak z téhle části v hlavě utkvělo jen to, jak najednou nikdo nechtěl jet, když HonzaB zahlásil, že tady se může závodit, čehož využili Basko s Rybou a vyrazili se srazit před balík. Oba naštěstí bez polibku asfaltu. Pumpa proběhla klasicky, to se nedá zachytit a musí se to zažít. O něčem ale svědčí fakt, že si tam naše dresy pamatovali z loňska...
  
  Hned za pumpou se navázalo na přetrženou nit a po chvíli se to prvně trhlo, Kapr křičí moc, HonzaB křičí klid, Kapr řve moc, HonzaB řve moc, já řvu za každou zatáčkou nástup v naději, že čelo teda dělá přesně opak toho co slyší zezadu ... nic není platné. Tady se musím pochválit, že jsem všechny brdky a nástupy opakovaně zvládnul, navíc s pocitem, že se to na mě extra nepodepsalo. Docela mi to jede na splašeném koni, jenže NEJSME! Otáčím se a v dálce utržený oranžový kočár, tak to teda ne! Nechávám splašenou společnost ujet a čekám na ten oranž povoz. Tady je mi stejně vždycky nejlíp, tady nohy nebolí a špice nepálí! Stejně uvažuje i zbytek squadra arancione: HonzaB, Iceman i Ryba se stahují zpět pomoct táhnout tu káru dál, tohle se vryje hodně hluboko. Když se konečně spřežení spojí, Kapr jede vyčinit Turistovi a já schválně brzdím, tohle slyšet nechci
  
  Nějak to uteklo a padáme zas k Vltavě, na mokrém sjezdu zas poslední... ne naštěstí je tu ještě Prófa, tak pěkně spolu na jistotu a pak trochu roztočit nohy před Točnou při návratu do skupiny. Krásně mě to rozjelo, emoce na max a tak Točnou nešetřím. S HonzouB to hecujeme, ať už to někdo rozstřelí, jenže nikdo zas moc jet nechce, takže i já dávám překvapivě Točnou s čelem a nepřekvapivě je z toho moje PR. Navíc vědět, že se na konci zvedne jen Basko s Rybou, tak se snad i zvednu pro bronz.
  
  Překvapivě pořád nejsem mrtvej, navíc plán byl dnes aspoň 150 km jako před týdnem, a tak sonduju kdo pojede doprovodit Kapra do Sojovic... Chybí mi tak dvacka, tak bych dal Klánovice a zpět, ale nikdo se k tomu moc nemá, jen Turista, který má už prej dost, a tak by to v Mstěticích otočil...
  
  Z Průhonic teda za plnokrevníkem z Petrovic, vítr v zádech a 40 km/h se stává běžnou cestovní rychlostí. V Kolodějích mám dost, v Klánovicích přemýšlím, jak moc trapný bude odpadnout z kopce nebo po rovině a před Zelenčí přemýšlím, jak moc trapný bude zavolat ženě, aby si pro mě dojela. V tom absolutním tichu, kdy mluvit je jen zbytečný výdej energie, zkouším telepatii. S Mírou to drhne, ale Kapr je na stejné vlně a velí pauzu na nádraží v Zelenči. Sežeru rezervní tyčku, rezervní bonbóny s kofejnem, dopiju jonťák, prostě v kapsách už není ani Joule energie ... v Mstěticích se loučíme a já se snažím nemyslet na to, co mě čeká. Snaha o kalibraci tempa se daří, nirvána přichází, nemyslím absolutně na nic. Míra jede nejpomalejc, co kdy jel a já to uvisím až do Uhříněvsi, kde se odpojuji. Nádhera!
  
  Doma zasvítí 180 km, shodit hadry, odmrazit se ve vaně a jen tupě zírat ze záznamu na toho 42-letýho blázna s křečí v ksichtě, co si bude za chvíli říkat mistr republiky (gratulace Emile!). Vypadá, že mu tvář možná jen trochu víc v křeči zacuká a bude po něm, děsný utrpení, no může to někoho ještě bavit?
  Dnes jsem si to užil maximálně, až do dna, do posledního km, na víc nebylo! Díky všem, týmu s velkým T zvlášť a Turistovi s velkým T speciálně za odtah domů!