Akce Zlaťák 2021

Akce Zlaťák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-08-03.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020

• Dreamer – Zlatak za 350
  
  Zlatak nesmi v sezonnim cyklistickem menu chybet a dnes na nej doslo. Kolo pripravene, hlava take, takze to nejtezsi bylo jako tradicne vstat v pul pate rano a po pate hodine vyrazit jeste skoro za tmy vstric dalavam. Garmin jeste v nocnim modu, ale protoze je jasno, brzy je docela dobre videt a blikacky vlastne ani nejsou potreba. Na Jizu sraz s Kolikacem, v Netlukach s Lukem a VT a nase ctverice miri smer Lysa a Nymburk. Po ranu frisno, ale z Livigna jsem ready, cepice, dlouhe rukavice, vetrovka, je mi fajn, protoze je kolem 12st, coz proti 8st v Italii je jeste docela komfort. Na srazu s Kaprem a Otasem jsme o neco drive, takze jim jedeme naproti. Cas taky neco posnidat a napit se, preci jen rano jsem do sebe dostal jen jeden rohlik se sunkou.
  
  Mirime do Nymburka, kde jiz ceka Sukes. Konecne se otepluje, sundavam plastenku a navleky. Po ranu se mi moc dobre nejede, vzdycky si tu rikam, jak me na Zlate Navrsi vsichni oblozi, kdyz jsem rad, ze jsem tady ve skupine. Ale jak se otepluje a km pribyvaji, nalada stoupa a clovek tak nejak doufa, ze se nakonec rozjede. Kapr chatuje s Alzou ohledne lednicky, stacime na curaci pauzy a veskrze si uzivame si prijemny letni den. I kdyz se trochu zatahuje a Kolikac strasi s destem na Zlatem Navrsi, ja verim, ze se mu vyhneme. Pred Jilemnici trochu zakufrujeme, opravuje se silnice, takze si zajizdime par km pres vesnici s prihodnym nazvem Kruh. Ssamoska v Jilemnici nesmi chybet, davam colu a suchy rohlik. Ne ze bych byl suchar, ale pred kopcem nechci davat nic divokeho. Kolikac mi venuje kousek makove buchty, oklepu cukr abych nepribral a muzeme jit na kopec dne.
  
  Ten ma dnes necekany prubeh! Luke za to vezme hned za kruhacem a mne se rozsviti v hlave cervene svetlo. Pozor, tohle neni radno podcenovat. Chytim odlepa, ale nastolim tempo a vidim ze se odstup nezvetsuje. Kolikac visi za mnou, zjevuje se tu i Jarda na biku, ktery nechape, co tu vyvadime pod kopcem. Ale holt zmena je zivot. Kolikac pote odpada z haku, ja se dotahnu na Luka a spradam plany na kopec. Dojizdime Kapra s Otasem, nicmene Luke zastavuje u curajiciho Kapra. Ja take zvolnim v domneni ze jako budeme zavodit dal, ale nejak to nevypada. Tak jedu dal, ohlizim se, ale Luke jak rychle a necekane zacal, stejnym zpusobem si i z kopce vystoupil. Takze jedu sam dal a protoze hlava byla nastavena jet kopec naplno, tak ho tak jedu. Samozrejme motivace o neco mensi, kdyz jedu sam, ale i tak vyjizdim na Zlate Navrsi o 2minuty rychleji nez pred rokem a zda se ze o minutu si zlepsuji svuj rekordni cas. Takze vykon slusny, unava ze Stelvia konecne zda se odezniva. Nahore tradicne pofukuje, cekam na kluky, uz obleceny opet do vetrovky. Postupne dorazi zbytek, spolecne foto a valime dolu.
  
  Ve sjezdu jeste jedna zastavka u pana policajta, ktery zna nekoho od nas z klubu, ktereho ale my ovsem nezname, zajimave to setkani. Sjezd do Jilemnice me boli paradoxne vic nez vyjezd, hakovat kluky z kopce v plastence neni moje oblibena kratochvile. Jilemnice a zaslouzeny obed. Kureci polevka, lehky testovinovy salat a kafe. Tajemny sponzor plati utratu, na damskem WC si ulevim a doplnimt bidony a hura na druhou cast zpet. Vedle nas se formuji prehanky, ale tak nejak proplouvame mezi nimi. Rvacov, Dracov, to jsou nazvy malebnych vesnicek, kterymi projizdime. Mirime dolu, dalsi pauza v Libani, kde si Otas bere mensi krizi, ale spolecne tam za pet minut dojedeme a jde se na pivo. Krome me, ja si jdu koupit neco do potravin a vracim se s panakem zelene a slivovice v plastovem kelimku, nic lepsiho me nenapadlo koupit, protoze tohle jsem videl poprve v zivote, ze se prodavaji takhle panaky na ex. Nabizim klukum, ale nikdo si ted dat nechce, takze tyhle nakopavaky schovavam do dresu. Pak jdou nakupovat kluci, zatimco ja s Lukem si dame mensi Lopatarnu na namesti v Libani.
  
  Legrace ale bylo dost a my mirime na Nymburk, preci jen se blizi vecer, prehanky stale hrozi a sily ubyvaji. Doprovodime Kaprika do Sojovic, dame se zavirackou v 19h zmrzlinu a zbyva dotocit posledni km do Prahy. Pred ni konecne chytam na chvili krizi a hladak, ale staci se napit a snist obradne posledni dva gumove medvidky a jsem zpet v tehle realne virtualni hre, protoze ted uz je to trochu videohra. Netluky a rozlucka s VT, ktery to objel famozne, stejne jako vsichni ostatni. Na Jizu rozlucka s Kolikacem a Lukem a to uz vim, ze dnesni ucet bude za 350 prosim pekne. Garmin se opet prepina do nocniho modu a moje rekordni ujeta vzdalenost za jeden den se objevi na displeji, cimz mohu dnesni jizdu na Zlatak ukoncit. Diky vsem, co dnes prijeli, kvuli tomuhle dni se vyplati vzit si dovolenou. Je to nezapomenutelny den, ktery kazdy rok prinese neco noveho, co cloveka obohati. A to je na tom to nejkrasnejsi!
  
  
• Luke – Zlaťák a milion brdků
  
  Jsou prostě dny, na které se člověk těší celý rok. Tak začínal loňský report, a tak začne i ten letošní. Vstávám trochu později, snídani dám až na kole. Mám to letos na háku. Loni jsem se pořád cpal. A to je základ úspěchu, tak nějak by to mělo být i letos. Do Jilemnice to chci na standardní stravu, ani pití nějak neřeším, prostě dovolená a užívačka. Pak se uvidí, ale rezervní gely beru.
  Před půl 6 vyrážím, před Uhříněvsí vidím východ slunce a v 5:45 jsem v Netlukách, stejně jako vt. Za chvíli dorazí i Kolíkáč s Dreamerem a letíme do Polabí. Bundička a rukavice se hodí, ale dalo by se i bez. Jenže stejně na sjezd ze Zlaťáku to člověk radši veze. Do Mstětic se letos nikdo nepřihlásil, tak míříme rovnou do Lysé. Dávám první housku a i tak jsme tu dřív, tak Kaprovi s Oťasem míříme naproti. I když nás za Koloději trochu postrašila mlha, pořád svítí sluníčko a vypadá to na hezký den. Kolíkáč sice občas postraší přeháňkou, ale třeba bude štěstěna na naší straně. Ostatně jako už tolikrát...
  V Nymburce padne další houska, přistoupí Sukes a valíme kolem Labe dál. Pak trochu nové trasy, Dymokury, Jakubský rybník, tudy jsem jednou jel, ale dál už je to neznámá. Před Hlušicemi další pauza, nikde nikdo, jen osvoboditelé silnic. Letošní léto se povedlo, všechno je zelené, krásné. S oranžovou to hezky ladí. Pokračujeme dál, pořád se kecá, nálada prázdninová. Hlava taky na prázdninách, tak i předem hlásím, že Zlaťák chci s někým na kecačku, pohoda... asi to zapadlo, ale o tom později.
  Kapra nahání zelenej skřet, tak zastavuje a řeší ledničku. My jen volně valíme dál, Kolíkáč to prý sjede. No moc to zatím nevypadá, tak brzdíme čím dál víc. Mineme Vysoké Veselí a chvíli jedem po trase zdejší časovky. Už to chci otočit, ale Kapr s Kolíkáčem a Dreamerem jsou konečně zpět. Butoves nastolí otázku, co je to za pěkný kostel v dálce a Konecchlumí na ní odpoví. Trochu mi připomíná kostel ve Všeni, polohou i architekturou. Krajina brdkovatí, ale na náladě nám to neubírá. Ostatně má jich být milion, tak aspoň to rychle naskakuje. Na Heřmanice už je to docela kopec, ale co už čekat před Pakou.
  Nová Paka a Kapr po chvíli hlásí, že je to tu všechno hrozně starý. Jak to musí vypadat ve Starý Pace? No stejně, vlastně už tam jsme. Napojujeme se na klasickou trasu směr Jilemnice a za Karlovem Kapr klasicky nastupuje. Sukese má v háku, já to ze špice chytnu tak tak.
  Je to v místě jako loni, než nás zastavila objížďka. Ta už tu není, valíme dál, skoro se bojím, že chtěj být kluci první v sámošce v Jilemnici, ale rekonstrukce silnice z loňska pokračuje o kousek dál a tentokrát to mapy.cz nezaznamenali a objet to přes ves nejde. Ještě se ptáme místní paní, ptá se, kam a odkud jedeme. Že chceme do Jilemnice jí nezarazí, stejně tak info, že jedeme z Prahy. Zpětně mi přijde, že jí asi nedošlo, že na kolech... Každopádně praví, že jedině přes Kruh, což je trochu zajížďka, ale nám to určitě neublíží. Spolknu něco o 300 km a pokračujeme. Místo pár km údolím to je trasa přes 3 pořádný kopce, takže nás to trochu zabrzdí, ale aspoň trochu roztočíme nohy před Zlaťákem (teda kdybychom už neměli 140 km za sebou). Sámoška je tak na 150., což na večer slibuje zajímavá čísla...
  Před výjezdem na Zlaťák dávám Magnum, protože to přece chci jet na pohodu... Oťas s Kaprem si dělají bezpečák, a tak trochu trnu, jestli mi tu vůbec někdo na pokec zůstane. Konečně vyrážíme i my, kruháč za Jilemnicí se jede nějak moc opatrně a přímo si říká o nástup. Když se proženu kolem Kolíkáče, tak se usměje, jak kdyby si myslel, že to nemyslím vážně. No, až nahoru bych takhle jet teda nechtěl, ale pocuchat trochu nervíky, to si neodpustím. Držím pro mě ostrý tempo, zpětně koukám pořád 300W. Po chvíli koukám, že mě jet asi nenechají, rozhodně nekecaj. Skoro 3 km se větrám a jsem rád, že nemusím dýl. Trochu to narušilo moje kecací plány, protože přijel jen Dreamer a ten si moc povídat nechce. Místo toho valíme dál, prostřídáme si a vyjde to akorát, že na konci hákový části dojíždíme Oťase a Kapra. Kapr staví na wc, já taky, přeci jen to chci jet na pohodu, že jo. Dreamer letí dál, já pokračuju v klidu, dojíždím Kapra, pak Oťase. Kapr si jede svoje a odjíždí, my chvíli kecáme a čekáme na Kolíkáče. Pak už Oťas moc nemluví a nejspíš ani nechce abychom mluvili my. Tak prý se přesuneme ke Kaprovi. No tak to ani náhodou, vůbec se mi nechce, ale Kolíkáč nevypadá, že by o tom chtěl debatovat. V nejprudších částech tam tak nějak dojíždíme, ale že by mě to nadchlo, to se říct nedá, stejně jako když kluci zkouší hákovat mlaďocha, co tu asi jezdí intervaly. Na nic nereaguju a přes 300W nejdu. Vlastně jsem docela v háji, no možná jsem to jídlo neměl brát tak úplně na pohodu.
  Konečně vrchol, foto a sjezd. Je tu chladno, ale na zdejší poměry docela hezky. Ale větrovka se stejně hodí. Z Horních Míseček pěknej technickej sjezd a pak se jede tradiční šrot směr Jilemnice. To už se ale docela vařím, což je spíš tím, že jsem už solidně prošitej, takže když si sundavám bundu vypadám z háku. A obětavý Oťas mě v tom nenechává samotnýho. Sice jsem byl smířenej s tím, že si tam nějak dolítnu, ale tohle je mnohem přijatelnější varianta a v klidu si dojíždíme do Jilemnice sami. Tam navíc kluci nedrží trasu, která je kliknutá přímo k hospodě, takže vím, že po hlavní to bude lepší, než jejich zkratka přes centrum a taky jsme u hospody první. Teda první tu je Sukes, kterej si tam místo výšlapu vzhůru udělal "sun office" a ještě stihl obsluhu instruovat, že je vše na jeho účet. Ještě jednou díky!
  Tradičně dobrý oběd, ale hlad mám minimálně na dva. Zkouším to zaplácnout ještě zmrzlinou s malinama. Děsím se zbytku trasy, ale po jídle se cítím líp. Začíná se hned přes dva kopce, co jsme jeli v protisměru objížďkou. Pak Kundratice a Košťálov, chvilku podél řeky Olešky a poslední velký kopec dnes na Stružinec. Začíná zvolna ale stoupá se pořád. Nikdo už nemá moc energie na blbnutí, tak se jede v klidu. Cpu do sebe závodní želé se správnými cukry, přeci jen už není čas na hrdinství. Ve Stružinci uvázl traktor s vlekem, prý ať jim pomůžeme. Bohužel musíme konstatovat, že v rukou sílu nemáme ani normálně, natož na 210. km. Kopec ale nekončí a utahuje se pěknou stojkou na zdejší cyklostezce.
  Konečně jsme nahoře, za odměnu tu jsou výhledy na všechny strany a luxusní asfalt s mírným sklonem dolů. Pohled zpět na Krkonoše, vlevo Tábor a z lesa čouhající skokanský můstek nad Lomnicí. A při klesání výhledy na Kozákov, Ještěd, Valdštějn, Hrubou Skálu i Trosky. Prostě Český ráj, to jste mohli čekat, že vás takhle nějak protáhnu. Rváčov a Dráčov se vryjí do paměti jako jméno tohohle kousku luxusního asfaltu za evropský peníze. Díky EU!
  Pak ale návrat do reality, tankodrom! Holenice si asi nepodali žádost, nebo měla formální vady. Bohužel. Libuň a známá trasa směr Mladějov, tam zas zavzpomínat na Jičínskou ligu, dát si kousek časovky a vyzkoušet stezku přes Hubojedy a Plhov. Ta je zase povedená a dál do Libáně je to z kopce, kousek zas proti směru časovky Střevač. Tady už se všichni těší na další pauzu, jen Sukes je nějak moc v pohodě, zalepuje po ostatních díry a vůbec si to užívá. Že on měl ty obědy aspoň dva?
  V Libáni dáváme místní pivo, večerku a kritérium s Dreamerem na náměstí. Když on tu chce být lokální legenda, tak já chci KOM . Jo, náladička už pěkná, já bych to mohl hodit na to pivo, ale Dreamer ne... no prostě cyklistika.
  Míříme dál, vyzkoušet opravenou silnici z Dětenic. Rekonstrukce se povedla a svezení je luxusní. V Prodašicích ve snaze najít něco k jídlu mi padá poslední houska na zem. Salámem na asfalt... Normálně bych jí vyhodil, ale na 250. km jen ofouknu s tím, že stejně ten bordel piju, když se závodí v dešti...
  Dál panuje dobrá nálada, Sukes se loučí, v očích nadšení jak to parádně wobjel. A zbytek souhlasí s tím vzít to přes Sojovice, aby Kapr s Oťasem nemuseli jet sami... V Sojovicích ještě stihnem zmrzku těsně před zavíračkou a pak už valíme do Prahy. Do Koloděj jakž-takž v tempu, pak už jen na kecačku. Já tradičně přes jížo, dyť Zlaťák má být od úsvitu do soumraku. Chvíli se ještě s Dreamerem hecujem, že jestli dá 350, tak já chci mít o 1 km víc, ale nakonec spíš potřebuju na wc, a tak hlavně doufám, že dojedu. Tyhle řeči ale namotivovali Kolíkáče, který chce 333, a tak se mnou netradičně točí na Újezd kolem Vendyse.
  Tam se loučíme a já mám doma krásných 336,6 km, taky pěkný. Navíc hned jak zalezu začíná pršet, takže dobře, že mě ta 350ka pustila... Takhle to byl celý den na suchu, jen za Plhovem na nás spadlo pár kapek, ale silnice se nestihla namočit. Při pohledu na radar jsme měli to potřebný štěstíčko, ale to si tahle bezva akce a bezva parta prostě zaslouží. Díky braši, letošní celodenní oslava cyklistiky opět neměla chybu!