Celý týden přemýšlím, zda s bolavými bedry má cenu v sobotu lézt na kolo. Žába mě ujišťuje, že je to rovina, z5 se jede kecačka a na Benecku slíbili s Lukem, nějaké sličné servírce, že se tam v sobotu stavíme na kávu. Pak doplníme vodu a jídlo v místním obchůdku. Ber vše na 2h jízdy, zněly instrukce.
Prosím, toto vše si zapamatujte při dalším čtení
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
Nevím jak, ale hloupě se ptám, jaké jsou tam silnice. Žába potvrdí, že podhuštěné 28cítky ideál a Vláďa, že je to na Gravel. Kouknu na předpověď počasí. Na Benecku přesně v době cíle má sprchnout. Takže mé závodní 23cítky na ráfkových brzdách zůstávají doma a vyhrává 9.5kg zimák, bo je na 28cítkách a kotoučích.
Ráno nabírám Žábu a už na dálnici povídá, 'sakra zapomněl jsem doma druhý bidon'.
Na startu jsme první, trochu se bojím, zda si s Žábou nerozdělím posty na bedně rovnou už teď. Ale nééé, začínají se sjíždět i další a další borci a znalým je evidentně do breku, že jsou to prý jedny z lepších jako Unlimited a Lenners ap. Neznalým pakům, jako mě, je to buřt a vím, že pozice mého hliníkového oře nebude dnes na špici, kde parkují jen Tarmacy. Ješte říkám Žábovi, hele, jaké mám super těžké MTB tretry a bikové pedály. Jen otočí oči v sloup, že proč jsem si aspoň pedály neprohodil...a zmizel se rozjet. Mezi tím dorazil Luke, Kolíkáč, Kapr a asi milion lokálních cyklistu ve stejných dresech.
Žávod začal. Už v prvních metrech jsem ocenil volbu kola. S motto: 'kdo neskáče není Čech' jsem se motal těsně za špicí s podezřením, že nástupy budou balík provokovat a že se to utrhne. Evidentně se to i stalo. Balík se rozdělil na dvě půlky někde za mnou, ani nevím kde. Na cestě nás čekalo několik vzrušujících zajímavých situací, kdy nás téměř zastavil autobus, pár lidi kufrovalo, traktor v křizovatce a to vše mohlo za to, že nás vždy pár odpadlých kusů dojelo. Místy se to pak pálilo a kopce naopak jely rozumně. Ani na svém Kamionu jsem však neměl problémy se držet. Žába říkal, 50km pojedeš v balíku a pak přijde Benecko...a taky to tak zatím vypadalo. V předu pár pokusů o unik bylo odsouzeno k nezdaru, když si špic kontroloval celý Unlimited a Lenners tým vyšvihaných borců, co se zatím zahřívali.
V jedné vesničce asi na půlce trati všichni, jak na povel sáhli do kapes a začalo se baštit. Zpomalilo se tak na 28km/h. Přicházející malý brdek a Žába na špici s KinderBueno v držce zrychlil tak na 30, aby v brdku nepropadl na chvost. Než všichni zase zabalili řízek v chlebu zpět do alobalu a do kapsy, Žába měl 10m a náskok se zvětšoval. Vzhledem k předchozím zkušenostem, kdy brždění kvůli autobusu, traktoru ap. nikdo nezneužil, jsem neočekával žádný drsný nástup ani tady. Jenže tady to ale úplně čisté a týmová práce. Žabu ještě doskočil borec s Unlimited a také Lenners. Takže trojička 20m před námi pěkně v lajně začala pomalu odjíždět. Na čelo balíku se hned postavil Unlimited Firewall a zabránil jakémukoliv pokusu o Download. Týmy měly v úniku své hráče a balík zpomalil, protože nebyl důvod se štvát. Usadil jsem se ve 3tí brázdě za špicí a nechal vrnět svůj stroj, bo závod byl rozhodnut a začít šílet na nejtěžším kole v balíku, aby mě po 400m sjeli, smysl nedávalo.
Přišel sjezd do Dolní Branná. Jééé tady to znám, tady je muzeum lyží
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
Balík po kupě pálí 65km/h a ihned přichází zlom a začíná to stoupat. Jsem v předu a věřím, že i tenhle brdek přežiju na svém místě. Podvědomě si říkám, že tu mají silnice fakt hlaďoučké, že to nedrncá. Kouknu na přední kolo a v zápětí už to začalo drncat a přešlo v kovové drncání. Zvedám ruku a parkuji v trávě, abych ráfek nedorubal. Stát se mi to o 200m dříve v 65tce, tak bych měl odvoz zajištěn. Teď jsem začal rychle kalkulovat, zda defekt opravovat nebo mám jinou možnost. Naštěstí jsem si vzal vercajk i když jsem o tom ráno silně neuvažoval. Opírám kolo o poslední dům ve vsi a snažím se sundat plášť. Mrcha nešel, bo ty tubless pláště jsou dnes upnuté jak tanga zachovalé 40cítky. Z domu vychází bodrý chlapík a kouká na mě jak na marťana. Díru v duši nemůžu najít, tak můj anděl přináší lavor s vodou a já hledám bublinky v letmo pusou nafouknuté duši. Mezi tím zdravím projíždějící druhou polovinu balíku a pak další odpadlíky. Duše zalepena, panicovu první zkušenost s bombičkou už mám také za sebou a s 'pánembohem' se loučím a jedu dál na Vrchlabí. Ještě stihnu poslat Žábovi zprávu, že defekt byl, ale jedu.
Sjíždím dva odpadlíky a vletím do deště ve Vrchlabí. Opět oceňuji zimáka a pláču, že nemám blatníčky. Benecko jedu na úsporných 300W, protože ždímat se víc o boji na poslední místo nemá smysl a Žába si snad dá o kávičku v cíli víc, než dojedu. Silnice schne a konečně sjíždím k cíli.
V restauraci za cílem vidím poházených 20 kol a parkuji, svlékám se a jdu na teplou polévku. Ono, když vyjíždíme krátký krátký a tady je 10stC a já deštěm promočený, tak to bramboračku fakt chce. Sedám si a hledám ostatní pomeranče. Nikde...a teď si vzpomeňme na začátek reportu. Říkám si ok, jsou v jiné restauraci. Volám Žábovi, kde jsou. Zvedá to a sotva za jízdy mluví, že jsou dávno někde za Jilemnici, že se nevracejí stejnou cestou, že byla zima tak pokračovali dál. Výborně, s díky to pokládám a přemýšlím o 75km na samotku a hlavně kudy vlastně. Vzápětí volá Luke z5 a uklidňuje mě, že na mě počkají, ať jedu do Jilemnice.
Padám tedy do Jilemnice a přichází velký kruhák. Potkávám jednoho borce, co také jede zpět a on mě posílá úplně jinudy. No ve zkratce po 20min nahánění nalézám promrzlé Šlapky a vydáváme se na kecačku z5. I když jsem zachráněn, peklo teprve začíná. Krásně v lajně jedeme ve 4řech a nikdo ani nedutá. Vykládám si to tím, že 5w/kg schovaný za Žabou není úplně běžné hákování a to hovado stále na jeden bidon řekne, že ho to bavilo
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
.
V Hořicích zastavujeme, já s úplně do ruda rozžhaveným řetězem a dáváme legendární trubičky a kávu. Zbylých 30km z 75 kilometrového vyjetí, jsem strávil zakousnutý do představce a pochopil, že max. za 40min jsme v cíli. Poslední km vypouštím, protože dostat křeč v autě do nohy na dálnici fakt nechceš a s Kolíkáčem dojíždíme na výpary do cíle na vynikající guláš.
Závod se povedl, silnice jsou opravdu bída, atmosféra a taktika týmů pěkná. Škoda jen toho defektu, co ovlivnilo více lidí, než bych chtěl. Na druhou stranu Šlapky mě nakonec podržely v nesnázích a věřím, že to nebylo jen kvůli klíčům od auta v mé kapse
![](./img/smilies/icon_smich.gif)
Altavista Grep