Žába –
Slunění koz na výletě mezi sopky
Říká se, že neplánované akce jsou nejlepší. A je to pravda, moc díky oranžová bando! V týdnu Kolíkáč naléhal na přihlášení do SAL kvůli týmové soutěži. To dává smysl, a tak vyplňuji přihlášku. Beztak bych na většinu závodů jel. Krom 10 km časovky do kopce.
Strávit v autě 3 hodiny kvůli 20 minutám v kopci nechci. Jenže jsem přihlášený do týmové soutěže. A navíc Luke píše, že jedou 50 km rozjetí na závod a 50 km vyjetí ze závodu. To zní jako super výlet na sobotní dopoledne.
Vytahuji kozu z komory, spočítám zuby na kazetě a dochází mi, že to není ideální materiál na 12% stěnu. Prolezu vaky se záplety a hledám kde je jaká kazeta. Vyhrává 28 zubů, to mě snad donutí makat.
Ráno je zima, k Berlingu se nechám dovézt, naložíme kola, proložíme zipem a hurá směr Roudnice. Moc se těším na TTT před a po závodě. Tam tak nějak s citem, nechci Luka s Kolíkáčem popravit moc brzo. Svištíme krajem směr sopky. Nádhera. Občas dokonce zvednu hlavu a kochám se českou zahrádkou.
Přihlásil nás Vláďa, vyzvedneme čísla z jeho auta, dáme na záda a jdeme zjistit kdy jedeme. Za hodinu. Klábosíme, kvalitně vychladneme, dokonce na mě leze starťák při pohledu na úvodní krpál.
Konečně start. Rovinku rozjíždím asi zbytečně ambiciozně a zkusím se krotit, čeká mě první stojka. Nájezd dost ze široka, v klidu házím malou a jeden po druhém řadím větší pastorky až na doraz. A pak už jen držet kadenci a vychází z toho fakt prasecký výkon a hlavně to rozjet na horizontu. První brdek za mnou a nohy drží. Na krátké rovince moc neodpočinu a jde se na další stojku. Nejlehčí převod, zakousnutý do hrazdy a valím co to dá. Je to dlouhý, ale nesmím povolit a zastavit nohy. Ještě horší je začít sázet lehčí převody a nepřestat makat. Snad jsem to rozjel dost a zkouším odpočinout. Výkon 50W pod plánem, ale už jsem daleko za půlkou. To musím vydržet. Hypnotizuji waťák a válčím o 4 na začátku.
V poslední zatáčce svěsím a zkouším odpočinout. Za zatáčkou to jede překvapivě dobře v tempovém stoupání a vyhlížím cíl. Nikde nic, jen dolík a stojka s hnusným asfaltem. Tak to pěkně děkuji. V rozbitém klesání moc nejedu a jsem na sebe nasraný. O to víc zkouším v závěrečné stojce. Jsem prázdný, plíce pálí a ze setrvačnosti ležím v hrazdě a supím do cíle. Ani mě nenapadlo zvednout zadek.
Vyplivnu plíce a jedu pozdravit Pekusáka s Kolíkáčem a zafandit Vláďovi s Lukem. Zhodnotíme závod a bohužel asi musíme čekat na vyhlášení. A pak na opakované vyhlášení. Ale stálo to za to, 2 šlapky na bedně M40 a jedna v Ž.
No, a pak přišel zlatý hřeb soboty - cesta na kozách zpět. Ze začátku trochu rozpačitě rozhýbat nohy, ale postupně roztahujeme křídla a letíme krajinou zpět. Tohle se nikdy neomrzí. Díky.
::
Propozice ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Garmin ::
Foto ::
Segment