Notně vyšťavenému ze včerejšího švihu mi na vstávání nestačí ani jeden a půl hodiny. Naštěstí se kruháku na Jížu neodjíždí načas, a tak mi nezbývá než vyrazit na dlouhou pouť na sever, na "Lukov". Včerejší letní počasí vystřídala mlha a chladno. Nic co by mohlo pokazit veselou náladu silné wobjížděcí grupy, která v maximu čítala snad 14 kusů. S výmluvou na včerejšek na špici ani nešlápnu. Ani není třeba, když je dnes oranžový vlak skoro samá lokomotiva. A tak se čerstvý nechám dovést pod Lukov. Vrchařskou prémii paradoxně prohrávám ve štěrkovém sjezdu před posledním zvednutím. Odpolední déšť jsme krásně minuli, ale potoky na silnici ne. Díky, kluci, bylo to epické!

Pobrukujeme si slavný hit z mládí od Burma Jones: "Kapkama se proplétám, Co rytmem samby zní, Hledám suché místo s teplým T!" Začínají ty pravé wobjížděcí stavy, když máte na budíky 90 km, na pumpu "Nový Bydžov" je to ještě poctivá dvacka a domů přes kilo. Je to ale krásná trasa, vesničky, krajina, asfalty, výhledy, to všechno se mění za každou zatáčkou. Utěšujeme se, že vítr změnil směr a začal foukat od východu. Jsem zralí na vanu, ale ta je ještě 4 hodiny jízdy vzdálená, no to je děs.

Peruc! Je to tam! Euforie, ještě šlapu a žiju! Sedlo to neskutečně a je to tam stále magické! Jen pumpa dnes úplně neklapla, paní zrovna čistila tu podivnou mašinku, která nám připravuje ten lahodný nápoj, na který jsme se těšili už od kruháku. Díky všem, co dnes přijeli i v tom nevlídném počasí, ale mně bylo vlastně celou cestu neskutečně komfortně, jak po těle, tak i po duši!

"Košice" bez Košic, nebo tak něco. Svítí sluníčko, nemrzne, tak to by šlo. Vytáhnu zimní hadry, přifouknu grvl a pustím teplo do rukavic. Vylezu ven a kde si mezi zbytky těch bílejch sr..., teď už černejch sr... a kusy ledu se nachází asfalt naší ulice. 40 na krku a je to znát, zas pár mozkovejch buněk chcíplo a tak se utěším hláškou z diskuse "Kvůli nevyhnutelné ranní námraze vyjíždíme později", bude 11h a svítící sluníčko mě uchlácholí, že je to dobrej nápad a na hlavní to bude lepší.

Už to bylo sice stokrát napsáno, ale rád si to zase zopáknu. Ležím ve vaně, všude spousta páry, testuji, co tělo vydrží za maximální teplotu vody. Slyším cinkat desetníky ze stoupačky, jak se protáčí vodoměr. Jo tohle si dnes zasloužím tenhle luxus. Myslel jsem na ni už od "Štětí".

Na konci roku se již naplno rozhořely boje v týmové soutěži a někteří z nás pilně sbírali body na závodech. Cyklokros "Litoměřice", na MTB "Vánoční Bezděz" a znovu cyklokros "Silvestrovský Terezín".

Krásné Vánoce a pohodový rok 2026 přejí všem svým členům, hostům, čtenářům a příznivcům Vinohradské Šlapky.