Akce Král Šumavy 2017

Akce Král Šumavy patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2017-08-26.

Nejdelší varianta má délku 185 km.

:: Propozice :: Profil :: Mapa :: Diskuze :: Výsledky :: Foto :: Česká televize

Historie: 2000 :: 2001 :: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016

• Dreamer – Král Šumavy a nohy z nebes
  
  Leto se chyli ke konci a tak prichazi tradicni cas legendarniho Krale Sumavy. Pravda uz peknou radku let to neni zavod od zacatku do konce, ale i varianta co se jezdi ted, ma co nabidnout. 180 km, 4 merene useky do kopce, zahrnujici tezka a zajimava stoupani v srdci Sumavy. Kdyz se k tomu pripocte tropicka predpoved pocasi, slibuje to zase paradni den, kdy si kazdy hrabne na dno sil. V noci se zda par snu o zavode, tak to je asi znameni. Rano resim jestli pojedu do Klatov autem nebo na kole. Jedu na kole, ranni dest se nam nastesti vyhnul, ale kluci na startu hlasi ze prselo mezi Prahou a Plzni az do Prestic, tak jeste ze tak. 20 km na rozjeti a dorazim akorat par minut pred slavnostnim startem. Kapr s Kolikacem uz me nervozne vyhlizeji. Pozdravit se s ostatnimi a uz se po cyklostezce vyrazi. Po dlouhe dobe v baliku Peta Kohlbeck, dal je tu Jirka Voracek, ktery hlasi ze nejvetsi favorit bude klatovsky biker Honza Benes. Vidim i Kamila Ackermanna z Axonu, Risa Lobl pry vyrazi pozdeji.
  
  Uz uvodni kilometry do Strazova maji neprijemny stoupavy charakter, brdek strida brdek a docela se jede, jsem rad ze jsem se rozjel v klidu z domova tak mi tempo zatim velke problemy nedela. Ve Strazove mala objizdka kvuli sterku na silnici a uz se blizime prvnimu merenemu useku do vesnice s nazvem Sukacka, ano pisu report bez diakritiky a tak nad pismenem S chybi znamenko. I takove nazvy na Sumave mame. 6km, prevyseni pres 300m. Hned za zacatkem udela brutalni nastup Jirka Voracek, chytam diru, ale nezbyva nez si ho docvaknout. To se dari, ale jsem zavareny jeste nez najedeme do nejprudsiho zacatku kopce. Z baliku doleti par dalsich lidi a prudkou cast ve vesnici se tak modlim, abych na cele vydrzel. Jirky se udrzim, ale Honza Benes + 1 odjizdi, do toho se tam "mota" nezavodici Jirka Reeh. Na hakove pasazi se v podstate vezu za Jirkou v haku, na vic neni. Dojizdime +1 a na konci mereneho useku tak jedeme za Honzou Benesem, +1 jsme mezitim ztratili, ale je tu kolega Jirky z teamu, Kamil Jezek. Premii jasne vyhrava H. Benes, Jirka mi taky odjizdi, ale jen o par vterin. Potesi moznost doplnit vodu a iontak, zacina byt velke horko. Cekame na ostatni a mirime dolu na Javornou a Keply. Jsem spokojeny, prvni premie se mi povedla. Jirka hlasi ze ho boli zada, ale jak ho znam je to velky bojovnik, takze uvidime dal.
  
  Do druheho useku jedeme asi 50km pres Hartmanice a Susici, postupne se sjedeme v mensi balik asi 15ti lidi, moc se nejede, ale neni kam chvatat. Na druhy usek kterym je Javornik se nikdo netesi. Horko je vetsi a vetsi, bude to narocny den. 11 km, prevyseni pres 400m. Ted za to vezme Honza Benes, hakuju ho, za mnou Jirka Voracek. Zahy jedeme jen ve trech. Pritom Kapr i Kolikac jedou moc pekne, ale tohle je na ne moc. Zacinam odpadat od Honzy, ale vidim, ze Jirka taky chytil mensi diru. Tak se zmacknu a docvaknu leadera a jedeme 2/3 kopce spolu, ja tedy opet "jen" prilepeny na zadni kolo. Az ke konci uz toho mam dost, navic Jirku za sebou nevidim, tak nechavam Honzu jet. Premii tak vyhrava o 20vterin, ja davam Jirkovi kolem minuty a razem jsem na celkovem druhem miste. Na Javorniku je obcerstvovacka a tak neodolam a davam marmeladovy i tvarohovy satecek. Vic ne, ceka na nejtezsi stoupani na Zhuri. Jedeme dolu, opet se sjedeme do mensi skupinky. V Kasperkach Jirka pres mobil kouka jestli neni na mezicasech nekdo lepsi, kdo s nami nejede ve skupine, ale vypada to ze ne. Je fakt, ze je to asi jedno, ale zas skoda nevedet o souperich, kdyby rozdil byl treba par vterin.
  
  Sjedeme k Otave a uz je tu nejtezsi stoupani na Zhuri. 9km, 560m. Honza Benes odjede hned dole, ja si jedu svoje tempo, Jirka hlasi ze s temi zady to dneska opravdu nejde a tak si take jede svoje tempo. Ja jedu porad srot, dneska mi to proste jede, konecne zase jednou nohy z nebes. Honzu vidim porad pred sebou, az na konci mi trochu poodjede. Za mnou ale siroko daleko nikdo, takze to vypada ze jedu na celkove druhe misto, to by byla bomba! Nahore mam asi minutu ztratu, Jirka dorazi za dalsi dve minuty, to uz je dost. Na Kvilde stavime na doplneni vody a i kdyz tam stojime pres 5min, Kolikac s Kaprem porad nikde, tak jedeme do Srni na obcerstvovacku v asi peti lidech. Citim se porad dobre, ale kdyz tam vidim ty rohliky se syrem, salamem a legendarni chleba se skvarkami, tak neodolam a dam si asi dva. Sam se divim jak to do me pada a klidne bych mohl jist dalsich 10 minut. Takze jsem z nabidky obcerstvovacky vyzkousel letos vsechno, krome sekane. Zbyva posledni usek, kam mirime pres Prasily, kde jsou ty lehci kostky, ty tezsi se nahrazuji asfaltem a tak uz vetsinu useku muzeme projet po nem, byt protijedouci auta moc tolerance neprojevuji.
  
  Posledni mereny usek na Vysoky Hrbet, 3km, 150m. Cekam ze uz se moc nepojede, ale chyba lavky. Vsichni predtim rikaji, jak uz nemuzou a ze je vse rozhodnute, ze se pojede v klidu, ale jak se prejede cipovy koberec, leti se opet na plno. Coz pro me s nejakymi 180km v nohach, chlebem se sadlem v brise, je uz docela vyzva. Honza odjizdi, Jirka taky, ale drzim si ho na dohled. Nastesti je kopec kratky, ale o to prudsi. Nakonec na Jirku ztracim jen par vterin. Cekam na Kolikace, ktery slibil ze se mnou da Pancir. No popravde sam si rikam, ze v tom horku a kdy se uz sam citim slusne receno okoraly, to neni nejlepsi napad. Kolikac dle ocekavani rika ze Pancir neda, naprosto mu rozumim. Ja ale poslechnu srdce a jedu tam tak sam. Moc uz to nejede, ale nejak to tam vylamu, nejake dite rika mamince, ze "ten pan jede pomalu" nacez dostane od maminky vynadano, ze taky jak je ten kopec prudky a ze vubec tu jet je umeni. Ve sjezdu si ale trochu orazim a kdyz sjedu z Hojsovky do Nyrska, vim ze to dneska uz zdarme dokoncim. Musim ale jeste opet do Klatov, na vyhlaseni vitezu. Tam dojedu asi pul hodiny pred nim, coz je tak akorat oplachnout se ve vode v kasne na namesti a probrat dojmy s klukama. Vyhlaseni, druhe celkove misto potvrzeno, to je parada! Honza Benes jasne prvni, vyhral vsechny useky. Jirka Voracek za mnou, ale kdyby byl zdravy, tak to asi dopadlo jinak. Den utekl jako voda, je 18h vecer ja v tropickem podveceru dotacim posledni kilometry z Klatov domu, s poharkem v kapse, jsou to moc krasne pocity po tech 250km, i kdyz oficialne byl zavod o dost kratsi. Ale driv mela dlouha trasa presne takovou delku, takze se mi libi si ji alespon takto pripomenout. Verim ze za rok Kral probehne opet alespon v tehle podobe, tahle maratonska legenda musi existovat dal!
  
  
• Kolíkáč – Třeba za rok s tím správným starťákem!
  
  Pondělní podvečer, vařím si kafe, konečně ustává pracovní stres. V hlavě Král. Už jsem si ho přehrál v hlavě od soboty několikrát. Jen to poslat přes klávesnici. I to nějak začíná bolet. Ale musím. Odkaz a vzpomínka pro mě, pro příští roky.
  Naposledy jsem vycvakl tretru z pedálu po Krušnotonu. Pak 14 dní dovolené, vrátit rodince, o co jí ubírám po celý rok. Válet se na hausbótu a věnovat se hříchům světa. Taky to není safra špatný. Co vlastně na tom kole vidím? V pátek návrat autem přes půl Evropy do Prahy. Ve 20 h. doma a zase mě ta milenka stahuje. Balím si tašku na Krále. Po kolikáté již?
  Od roku 2000 jsem nevynechal. Doteď mám před očima, když mi na jaře před 17 lety ukázal Smith výstřižek z nějakého časopisu. 160 km na kole na Šumavě. Hrozivý profil. Velká výzva, abych to vůbec ujel. Jó, tam se zaselo semínko, ze kterého vyrostl pěkný kůň Škoda, že z toho nemám report, s chutí bych si ho přečetl, já vím, jsem dobrý úchyl. Poslední bufet pod Korábem, Smith mě dojel a valíme do sebe jeden točený iont za druhým. Proč jezdit do cíle, když tady se točí zdarma Safra to byly doby. Teď mě oranžová banda honí po maratónech bez zastavení. Tak to je jen jedna epizodka ze stovek dalších, které se mi vybavily při letošním Králi.
  Nemůžu usnout, stejně jako v hotelu Beránek, plně obsazeném Šlapkami, když nám zezdola hrála peprná muzika. Je to jako sen, ranní vstávání, u Berouna mlha jako mlíko, v Plzni leje, že není vidět na krok. Ale předpověď snad nezklame, Kapr potvrzoval krátký - krátký! I kvůli němu jedu, tradice musíme držet. Klatovy a Beránek, zkouknu ho, jestli tam náhodou nevlaje šlapkovská vlajka jako za starých časů. Je to trochu pochmurné, vzpomínám na Frantu Šraita v Sokolovně, když mu poprvé ti nahoře zatrhli toho pravého Krále. Prezence ve škole a setkání s cyklistickým bráchou. A na parkingu CK Záluží v plné síle, i Mirek je tu s námi, určitě se na nás dívá seshora, Krále miloval.
  Na startu Frištenský a mnoho známých tváří, Dreamer na poslední chvíli, legendy Krále Strejda, Kolbaba, Koník ... a to už zní The Crown and the Ring od Manowar, Kapr mi ukazuje husí kůži, taky mě mrazí, jdeme na to!!
  Moc jsem nestudoval trasu, vlastně jsem přípravu totálně odflákl, vždyť je to jen vyjížďka. Rozjezd je ale pěkně vlnitý, nohy jako by nebyly moje, nějak nechápou, co po nich chci po těch 14 dnech. A je tu první měřený úsek, Kapr ještě hlásí močení, já do něj nalítávám v závodnickém stylu s úmyslem hákovat čelní grupu, kde je Dreamer, Vory, Kamil Ackermann a další. Chachá panáčku, tohle nedáš!
  Tělo se orosilo smradlavým potem, nemůžu to udýchat, nohy se zastavují. Top grupa odlítla, motám se v další grupě, cítím, že bych snad i mohl jet rychleji, ale hned nacházím výmluvu. Ten travnatý pruh uprostřed bude nebezpečný, pěkně se drž na těch asfaltových kolejích. Pak ale jeden borec předjíždí, tak to taky zkusím, ale vůbec nevím, jak ještě dlouhý bude tento úsek. Ještě si nastoupím, ale nějak to bolí, tak zase jen tempo A tak když se přiřítí zezadu brácha brutální rychlostí nejsem schopen zvednout zadnici! Peklo na zemi, všechno neskutečně bolí a oranžový zadek se mi vzdaluje. To jsou zase pocity. Hlava se chce bolestí snad rozskočit! A kopec graduje, pěkná to Šukačka! (tak se to tam opravu jmenuje)
  Nahoře naštěstí bufet a čekající Kapr. Na Keplech pak tvoříme již krásnou grupu, kde jedou i dnešní pódiové star. Já vlaju na konci a vzpomínám na všechno a na všechny. Vždyť Hartmanice, Sušice, vpravo monumentální Šimanov a úpatí Javorníka, to jsou tak památné silničky. A další měřený úsek je tu, epický Javorník!
  Hákuji pozdějšího Krále Šumavy, ale jen chvíli, jeho trhnutí loktem na vystřídání je pro mě opačným znamením, pěkně se zašít dozadu a vydržet co nejdéle v top grupě. Kapr tam drží jako přibitý, o Dreamerovi nemluvě. A jdu do kytek, totálně zahlcen si prožívám svůj příběh. Ale Kapr to taky přehodnotil a vystoupil si chvíli po mě. Tak to se zase mám mačkat, abych si Tě brácho doskočil? Bojuji za naším juniorem, ale to dnes nestačí. Po pár minutách je konec a pomalu mi odjíždí. Tak aspoň za oči, ale i to v závěru již neplatí, zmizel mi v zatáčkách. Nahoře luxusní asfalt, narvat tam velkou, vždyť to po něm jede úplně samo. Ale po chvíli ještě zhoupnutí a znova tam frnknout malou, nohy na to nejsou.
  Kapr se nahoře ptá, kde jsem. Já to vím náhodou úplně přesně, a je to hodně sprosté slovo. Vrhli jsme se na bufet, zmordované tělo hlásí varovné signály, musím začít hodně pít a jíst, jinak to ani nedojedu. A to ještě je v plánu určitě Snílkův Pancíř. S Martinem Čurdou míříme na Kašperky. Pěkně na kochačku. Na náměstí čeká Dreamer, Vory a jejich seskupení. Pak slítnout po rozdrbané zadní cestě do Rejštejna. Moje krize vrcholí, nadávám, proč jsme nejeli po hlavní, kde je krásný asfalt. Vůbec si nedokáži představit, že se vyškrábu na symbol Krále Šumavy, na Zhůří.
  Martin najíždí před námi do měřeného úseku. S Kaprem se ještě vyprázdnit a pípáme na koberci. Kolíkáči je to o hlavě! Nevím, kde jsem to vyhrábl, ale háknul jsem Kapra. Zpětně si myslím, že jel tempo na mě. Ale bůh ví, nepoví V prudších úsecích dokonce jdu přes Kapra. Tahle se kočkujeme na tom nej kopci Šumavy. Vzpomínám na Miki, jak jsem ji tady taky hákoval a stoupal k nebesům
  Parádní to kopec a nahoře znovu luxusní asfalt, Kapr rozjíždí časovkářské peklo. Jůva, tak tohle se povedlo, v duši to tak hřeje, ještě nejsem úplně K.O. A k tomu to luxusní počasí, teplota kolem 25 stupňů, kolikrát v roce tady tak je? Vzpomínám na letošní Glockner, tam bylo obdobně. Počkáme na Martina, užít si té krásy skupinově stojí za to!
  A luxury asfalt nekončí, přes Kvildu, Vysoký Hřbet, Modravu až do Srní to je reklama na silniční cyklistiku. Jak v nějakém počítačovém simulátoru v tom nejvyšším rozlišení. Na Srní bufet a sekaná. Dreamer se ptá na Pancíř. Láduji zadní kapsy, kdyby mě náhodou ještě dnes jeblo a jel bych s ním.
  Ale to už se nestane, s vítězem nad 50 let pokračujeme na Prášily a pláčeme nad vytrhanými kostkami. Poslední měřený úsek a znovu kolabuji. Už se vidím ve sprše, já ten hrbek snad ani nepřejedu. Kapr mi naděluje pěkný zásek. Kutálím se dolů do Klatov. Kluci mi jedou špice, konečně vykukuje Černá věž. Vjíždíme na náměstí, Jana to dokumentuje. A nejenom Jana
  Sprcha v Sokolovně, jak na Paris-Roubaix. Ta toho musela zažít. Ale hned je mi lépe, birell a guláš to potvrdí. Dojezd legend, Strejda, Kolbaba, Koník bere za srdíčko. A pak i pohled na pódium, kde je Dreamer a Kapr, pěkný borci! Šumava si Krále zaslouží, stále věřím, když to jde v Krkonoších, v Krušných, v Beskydech... že třeba za rok s tím správným starťákem!
  
  
• Radim – Král Šumavy ROAD aneb sejdeme se na Šukačce
  
  Předposlední prázdninový víkend bylo ve znamení Krále Šumavy, sice se stále jedná v uvozovkách jen o vyjížďku se čtyřmi měřenými úseky, ale mně to takto celkem vyhovuje – čtyřikrát je potřeba pořádně zabrat, ale na přejezdech se zase dá v klidu pokecat, dojít si na záchod a hlavně na bufetech se dá i na pár minut zastavit a pořádně si vychutnat nabízený sortiment. Počasí bylo ještě krásné letní na krátký-krátký, sluníčko hřálo, po pravdě tedy bylo skoro až dost vedro, ale v kopcích to ještě celkem šlo. Na prezentaci jsem sice přijel trochu později, ale obdržel jsem moje oblíbené číslo 33, tak to mě potěšilo. Na místo startu jsem dorazil asi dvacet minut po oficiálním startu, ale nijak to nevadilo, vyrazil jsem v klidu sám. Zpočátku se po stezce, a pak přes Týnec do Strážova, silničky úzké, místy i dost rozbité, Král se tady, aspoň co pamatuji, nikdy nejel, příliš jsem nechápal, proč trasa vede zrovna tudy, ale asi to bylo kvůli prvnímu měřenému úseku z Divišovic. Ten byl takový zvláštní – stará úzká lesní asfaltka, po krajích dost bordýlku, uprostřed rostoucí zelený pás trávy, volně ležící šišky, no dobrého pomálu. Navíc jak jsem vyjížděl za hlavní skupinou, tak tady v kopci při jízdě naplno najednou dost pomalejších jezdců předjíždím, a jak někdo jede vpravo a někdo vlevo, tak to znamená pořád hledat stopu a přejíždět po prostředním zarostlém pásu, několikrát mi to na něm docela klouzne, v závěru pak docela krváček, a pak ještě z kopce ke koberci, takže za mě osobně tento úsek nic moc. Ale aspoň mne zaujal název první osady za cílem - Šukačka, to zní docela poeticky, ne? Následný přejezd přes Chlístov a Jesenný na Keply je zpočátku parádní, uprostřed je ale asi 200 m dost hnusné šotoliny a dál lesní asfaltka opět nic moc, takže celkově za tuto část moc vděčný nejsem, nicméně pod Keply se přes Zámyšl napojujeme na trasy dřívějšího Krále a od této chvíle až do cíle již nemám žádných zásadnějších námitek, snad jen že ten přejezd přes Hartmanice a Sušici mezi prvním a druhým úsekem byl až moc dlouhý, takže pro příště bych zvolil úvodní měřený úsek někde blíže, třeba loňská Zámyšl nebyla vůbec špatná a kdo chce, může si to klidně někde natáhnout individuálně (jako třeba já loni z Horské Kvildy přes Pláně a Borovou Ladu), ale takový nucený přejezd ze západu na východ ještě před horami, navíc mnohdy po cestách s diskutabilním povrchem, ten bych příště klidně vypustil. Ale jinak jsem byl s průběhem dne celkem spokojen.
  
  Druhá erzeta na Javorník už byla klasika, dlouhý tempový kopec mi celkem vyhovuje, opět dost lidí jsem tu předjel a s časem pod 30 minut jsem byl taky spokojený. Na bufetu na Javorníku pak celkem dlouhá pauza a doplnění tekutin i živin, pokec s kluky z CK Záluží a následný přejezd přes Kašperky a Rejštejn pod Svojše. Ještě předtím v Řetenicích mě dojela čtveřička, do Kašperek se vezu na konci pěkně v háku, ale prokaučoval jsem průjezd městem, původně jsem chtěl jet hned na kraji do leva a po přeponě pod náměstím pěkně po asfaltu, ale jak jsem byl zašitý na konci skupinky, tak jsem to s nimi projel normálně rovně na náměstí a jeli jsme tak dvěma odvěsnami a ještě po kostkách – takže poznámka pro mě: když už to tu znáš a je ta možnost, tak si to příště taky lépe pohlídej! Za Rejštejnem pak začíná královský úsek přes Svojše na Zhůří, loni jsem to jel něco málo přes 38 minut, ale letos vidím už odspodu, že to tak dobré nebude, tepy lezou tak o 10 níže, než normálně, možná to způsobuje to poměrně velké vedro (určitě větší než loni), možná nějaká větší únava, kdo ví, ale je fakt, že snad poprvé v životě se mi ten úvod kopce nejede moc dobře. Pak mě však předjede jezdec s číslem 4, dole byl kousek za mnou, teď mě předjíždí a má tak 100 m náskok, tak se trochu kousnu, odstup udržuji a najednou se mi jede lépe, navíc v posledních dvou kilometrech mu trochu dochází, takže jdu zpátky přes něj a beru si svůj náskok zpět. Nahoře je z toho nakonec čas lehce přes 39 minut, takže to jsem ještě celkem zachránil, co se dalo. Úplně čerstvě se ale necítím, trochu se mi začínají třást nohy, tak na Kvildě zastavuji v pekárně a dávám nějaké koláče a kofolu. Při čekání ve frontě se mi najednou doslova podlamují kolena a kdybych se včas nechytil rukou pultu, tak jsem snad upadl – no prostě pauza je na místě, dokonce si položím ve stínu hlavu na stůl a asi i chvilku usnu, ale pak už je to naštěstí lepší. Fotím si místního kocoura v cyklostojanu a vyrážím zpět na trať, většina lidí už mezitím asi projela, takže mám co dohánět. Celý úsek z Filipky přes Modravu, Antýgl až na Srní jedu sám, ale je tu všude nový asfalt (dokonce už i ve sjezdu na Modravu), tak je dobrý bonus. Moc dobře se mi nejede, ale je to lepší než před chvilkou. Na Srní se mi pak zvedne nálada ještě víc, protože jestli jsem si myslel, že na to nejsem moc dobře, tak na zdejším druhém bufetu to vypadá spíš jak v trampském lágru – lidi se povalují různě, kde se dá, kolem poházená kola, Hrabosh si leje vodu z hadice do nosu (omylem), no prostě sranda. Potkávám se opět s CK Záluží, chvíli kecáme, a pak společně vyjíždíme na Prášily, kde to hned na začátku bereme doprava po stezce. Sice jsou to taky kostky, ale vede to aspoň celou dobu z kopce. Ty druhé kostky, které bývaly vždy postrachem, jsou nyní v rekonstrukci, beru to radši stejně jako loni vedle po šotolinové cyklostezce, ale příští rok už by zde mohl být normální asfalt. Na jednu stranu s tím zmizí kus historie Krále, ale já osobně zrovna kvůli tomuhle plakat nebudu. Poslední měřený úsek na Vysoký hřbet už mne zastihuje celkem v únavě, ale kousek za mnou vyjíždí trio z Axonu, dva mě předjedou, ale i já se kousnu a třetímu odolávám až nahoru, takže ve výsledku je z toho i podle výsledků celkem slušný čas, aneb tady jsem trochu na lidi z mého okolí ve výsledkové listině něco nahnal. Dojezd do Klatov pak už jedu sólo, z Běšin si ještě odskočím asi 2 km pro jednu vesničku, a v cíli na náměstí v Klatovech jsem právě včas na gulášek a vyhlášení, ve kterém mě překvapivě na pódium nikdo nezve. Ale pokud jde o celkové výsledky, mohu být celkem spokojen:
  
  Mé dosažené časy v jednotlivých erzetách:
  
  MÚ1 0:24:11 h (Divišovice-Suché Studánky)
  MÚ2 0:29:09 h (Lazny-Javorník)
  MÚ3 0:39:06 h (Svojše-Zhůří)
  MÚ4 0:08:58 h (Vysoký hřbet-Stará Huť)
  
  V součtu měřených úseků to pak dělá 1:41:26 h, celkem to dnes dalo necelých 195 km (průměr včetně přejezdů 25,2 km/h), a ve výsledkové listině pak 24. místo z 69 absolutně a 9. z 28 v kategorii.