Akce Praha-Doksy 2023

Akce Praha-Doksy patří do kategorie UAC. Datum: 2023-05-25.

Nejdelší varianta má délku 0 km.

:: Propozice :: Mapa a profil :: Garmin :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Flyby :: Plakát :: Poděkování

Historie: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022

• Kájina – Krásná trasa, atmosféra, ceny
  
  🚴🏼‍♀️Praha-Doksy, 1. závod za Vinohradské Šlapky🧡Divně mi bylo celý týden, nespavost, únava, stres… obavy jestli dojedu v limitu… ale od chvíle co jsem si přečetla, že se jedná o legendární jarní klání cyklistů amatérů i samouků, tak mi došlo, že je to závod přesně pro mě “samouka”… a bylo🧡 na startu 140 závodníků, z toho 4 ženy a 100 startovalo ve druhém balíku… myslela jsem, že pojedu sama, že mi všichni ujedou, ale nakonec skoro celou dobu za a s Oťasem a spol. Krásná trasa, atmosféra, ceny:🥉 za ženy, Svijany🍻, 📚 z Paseky a 🧸, ten mi udělal největší radost🧡 … děkuji CK Vinohradské Šlapky za úžasnou organizaci, podporu, zázemí a zábavu! Díkes Filip Mikeš za odvoz n závod a ze závodu a pooodporu! Nejvíc díky Barbánek Luboš Rezek za zapůjčení dresíku, netušila jsem, že mi tolik oranžová sekne a sedne (i tvá velikost) a díky, že jsi mi tolik naslouchal…
  
  
• Kulhoš – Moje první Doksy
  
  Jak začít bohužel i když trasa nádherná 😘 tak přeci jen končí v Doksech takže to člověk musí nejak vymyslet s dopravou. U mě to vypadá tak že vstávám ve 4 ráno na kole do práce a po práci mě nabírá manželka a jedu směr Všetaty příjezd okolo 15:30 start v 16:00 takže jen tak tak ještě jednou velké díky Kaprovi za zařízení registrace 😉.
  Jen se dojedu vyčůrat a hned na start.
  Prvni brdek Jakš takš ale hned ve sjezdu na přejezdu mě padá řetěz takže ho za jízdy nahazuju rukou ano rukou mam jednoplacku.
  Naštěstí je hned po přejezdu křižovatka a ještě to zabrzdí autobus. Pak docela pohoda tak si najdu Luka a snažím se ho trochu schovat. Bavíme se co teď přijde za brdek a že prej Řepín . No jenže ono se to rozjíždí hned za odbočkou z hlavní vítr proti jedu skoro 50 ale ne a ne to dojet zjistuju že je za mnou Luk tak se ještě trochu zmáčknu ale nemam na to takže mě to odjíždí ☹️ Luk to naštěstí docvakl. Řepín tak nějak na pohodu a cekam kdo přijede naštěstí přijede 6 kusů. Nikdo nevychcava takže se hezky točíme a docela to odsejpa. Ten kopec z Ráje na Mšeno naštěstí nikdo nic nezkouší takže to vyjíždíme i v docela hezkém tempu a nikdo neodpadne. No takže pohromadě až do cíle vlastně ztratíme jen jeden kus. V cíly jsem teda docela popravenej i když slapky na každé křižovatce fandí a lejou krev do žil . Cílový brdek i tak překvapuju sám sebe vlastně mě dojde až 200m před cílem. Bohužel letos je to opravdu jen pro zábavu.
  Každopádně akce super velké díky každému kdo se o to zasloužil 💪👏👍🎩
  
  
  
  
• Luke – Spurt do křoví
  
  Květnový svátek cyklistiky ožívá. Hodit auto do Oken a s Vláďou roztočil nohy na start. Od Byšic potkáváme davy rozjíždějících se cyklistů. Ideální počasí, super organizace, tradiční trasa směr křoví. Těším se a vlastně bez obav z toho, že bych si to neužil.
  Je tu start, mám tu čest vyvézt balík za Všetaty. Nikdo mě ale nechce vystřídat, odjíždí Viťa Novák + 1 a s nikým to nehne. Mají 30 když mezi nás vjede autobus, takže trochu cukatury do Čečelického brdku. Autobus se postaví v Byšicích do křižovatky, takže trochu zmatek, ale naštěstí dnes poslední.
  Nájezd na hlavní a po hlavní se jede po kupě, přijíždí Kulhoš, schová mě před větrem a prý jestli chci jet, tak mám říct. Myslím si o něco o závodu jednoho kopce a jen říkám, že by bylo fajn v klidu přejet Řepín.
  Za odbočkou z hlavní ale bočák a solidní výbuch balíku, před Kulhošem se to trhá, bolí to i v háku a já si jedu mindset “klid, klid, klid”. Kulhoš se otočí jestli tam jsem a valí dál, to mě uklidní. Velkou část díry lepí, ale pak se hrozivě zakymácí jeho loket. Kouknu kdo chce jet dál, ale nic moc. Ještě přišlápnu ale vypadá to na dlouhou bolest, naštěstí je tu ještě Jirka Šorm, tak se zas kus svezu a jsme zpět. Ale hned musíme pospíchat dopředu. Je tu totiž sjezd a Řepín. Někdo z Lawi odskočil a TFD jede tempo, takže se to jede rozumně. Hlavní cíl dojet pod Romanov se přiblížil, můžu si vydechnout a trochu si užit svezení v balíku. Nakonec jsme půlku lidi už ztratili, tak beru zpět tu hlášku o jednom kopci… bylo to těsný a velkou zásluhu na tom má Kulhoš, díky!
  V údolí parkrát rozjezd přes 45 km/h ale jinak klid. Stejně rychle se ale najíždí na Romanov. Já bohužel na chvostu, ale kam bych se cpal. Odspodu se jede peklo, ve kterým bych se usmažil, tak si jedu svoje. Balík děsivě odletí, ale pak se odstup ustálí aspoň na ty odpadající skupinky a já se začínám blížit. Míjím prvního, úplně se zastavil, pak Olda Novotný, ty jo. Nahoře Kolíkáč, tak ještě zvedám prdel. Doskočím borce a na kostkách nás dovážím do grupy kde je i Jirka Šorm. Docela jedeme a dojíždíme další grupu s Radkem Vodvářkou. Je tu plno borců, tak moc nevykukuju. Musím se taky trochu oklepat. Ve sjezdu ze Žďáru odjíždíme s Radkem. Čekám jestli cukne loktem a bude chtít jet, ale nedočkám se. No mě se nechce, tak se neangažuju. Pak už je vidět, že všichni myslí na spurt do křoví. Bude to loterie, tak nemám moc ambice. 2 km do cíle za to bere Radek. Nikdo po něm nejde, tak to lepím, nohy se zdají OK. Ale v hlavě už je spurt, tak žádný blbosti. Nechám se přivřít v zatáčce, tak trochu stres a když je místo narvu to tam bez přemýšlení, trochu brzo a tak jen trnu kdo se kdy objeví, ale všichni pořád za mnou. Nohy překvapivě drží až na pásku a tak vcelku s přehledem 1. z grupy a 12. celkově. Mám z toho fakt radost. Na víc určitě nebylo. Užil jsem si to, stejně jako následný posezení, který by bylo na extra report.
  
  
• Vláďa – Doksy - závod jednoho kopce a pár lidí na špici
  
  Ve dvě sraz s Lukem v Oknech (jako fakt se tak ta vesnice jmenuje), ale Lukovo auto vidím před sebou už v Boleslavi. V rádiu hraje Gloryhammer - Hootforce: "...fight for fight, power of the glory, fight for the enchant stories", nějak mi to k dnešku sedí, ani nevím vlastně proč a tak si tou pouštím víckrát. Zaparkovat, sundat kolo, vzít věci a hurá na start. Cesta po větru docela ubíhá, takže to stíháme i v limitu. Na startu už frmol, ale všechno probíhá hladce, pozdravit se, potkat Kulhoše, předat číslo Žábovi a už je tu start.
  
  Snažil jsem se startovat někde vepředu, ale úplně to nevyšlo. Ale nakonec jsem se zabudoval někde kolem 20tého místa. V Čečelicích se klasicky cedím směrem dopředu na přejezdu po sjezdu chytám trochu díru, ale jsem pořád kde chci být, na hlavní se to tak už moc nemíchá. Na prémii na Řepín najíždím blbě zezadu a jsem tam zavřenej, takže se k čelu ani nepřiblížím, ale neva. S Žábou jsme se domluvili, že si to dneska jedem hlavně užít a bavit se a já teda mám cíl se ještě úplně nezrušit před Mamutem. I tak za Řepínem pro zábavu zkouším nástup, nechci se celou dobu jen nechat vláčet balíkem.
  
  Takže chvíli jedeme s Pavlem Kwiecienem a Čespou, aspoň se to trochu rozjelo, ale balík je za chvili za námi. V jednu chvíli si říkám, že je divný, že tu není Sukes, ale při nájezdu do Kokořínského údolí se to spravuje. Tak ho pozdravím a on mě za odměnu před výjezdem na Romanov posílá dopředu. V tu chvíli najednou balík začíná nabírat rychlost, čelo se dost přesýpá a v kopci se nakonec zvedá Míra Horváth. Dělá si díru a pak se drží zbytek kopce kus před námi. Chvíli mi přijde jak když jedeme o prémii, asi jsem blbě přečet rozpis, ta přeci byla pro první balík. Za prémií mi přijde, že Míra svěšuje a tak ho nějak vypouštím, čelo původního balíku pokračuje a dělá se grupa cca 15 lidí.
  
  Kus za Mšenem si vzpomínám na Míru Horvátha a přijde mi divný, že tu s námi není. Pak mi ještě o kus dál přišlo divný, že už před námi není ani zaváděcí auto ani policie. Ale tak nějak mi to celý nedošlo až do cíle.
  
  Za Mšenem mám pocit, že už se vlastně jelo po rovině, sem tam nějakej brdeček, někdo občas přišlápnul, ale nic zvláštního se neděje (cestou na start to vypadalo hůř). Kromě toho, že se špice ujímá David Šulc, kde střídá Čespu a Pavla Kwieciena a víceméně nás přiváží pod kopec (aby se nakonec nechal ospurtovat hromadou lidí, co jeli celou dobu někde na konci). Po nájezdu na hlavní se ještě ptám Žáby, jestli chce nějak rozjet dojezd, ale říká, že ne, že je KO. No KO u něj asi vypadá jinak než u mě, protože velkou část dojezdu valí někde u špice.
  
  V cíli se taky vysvětluje záhadou s Mírou - Čespa to za ním úplně nehrotil a tak nám úplně jednoduše ujel o víc než dvě minuty - klobouk dolů.
  
  Nutno též podotknout, že Kolíkáč s Kaprem odvedli obrovský kus práce a organizaci měli fakt zmáknutou do posledního detailu, takže všechno šlapalo jak na drátkách. Nezapomněli objednat ani ideální počasí - sluníčko, ale ne moc vedro, prostě tohle byla reklama na totální cyklistiku a krátký-krátký. Díky borečci a všichni co jste se jakkoliv na organizaci podíleli, dnešek jsem si fakt užil mnohem víc než jsem čekal.