Akce Novoroční Cukrák 2024

Akce Novoroční Cukrák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2024-01-01.

:: Segment Smíchov-Cukrák :: Diskuze :: Foto :: Segment Cukrák :: Flyby
Sraz u železničního mostu na Smíchově, odjezd v 9:00h.

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023

• Kolíkáč – Sůl ve vlasech
  
  Zírám do zrcadla na ten ksicht, už dávno jsem přestal počítat sůl ve vousech, teď už s hrůzou sčítám sůl ve vlasech. Zase rok v čudu, pro mě hodně blbej rok, starosti a problémy na každým kroku. A navíc zdravotní komplikace, které mi znemožnily jezdit, tak jako v minulých letech, na tom báječném létajícím stroji a čistit si průběžně hlavu. Poslední týden v roce se to trochu začalo obracet k lepšímu a troufl jsem si ven mezi nezlomné oranžové kumpány. Bolest nohy se nedostavovala a já si tak po dlouhé době začal kolo zase užívat.
  Cukrák po jarních ročnících v minulých letech se letos oblékl do zimního hávu, teplota a vlhkost vozovky mě odsoudila k zimákovi se zástěrkami, a tudíž v hlavě kód, jen to se ctí vyjet. Plácnout si s cyklistickými nezmary v ikonickém parčíku u železničního mostu, tradice od roku 1941 a i s tímto rokem narození se tu do sedla vyšvihli někteří borci. Fakt poklona! Je nás hodně přes 100 hlav, jo tohle nabíjí …
  Zástěrky plní funkci hned na Smíchově, kde nám cestu zpříjemní kropicí vůz, pak zamávat Sousedovi se Sousedkou, kteří se připojují v Chuchli. Letos se nejede žádné závodní tempo, příjemně se pokecá a kopec je tu. Není to v hlavě, ani v nohách, nejsem vepředu, přede mnou aspoň 30-40 lidí, u mě HonzaB, který se loučí, že mu prý lehce odjedu. Chachá. Všechno je jinak, na špici leze JendaB, za ním Turista a já to chci s nimi! Kde jsou ty opojné časy, kdy mě balík katapultoval bezbolestně aspoň k pumpě v půlce kopce, letos trpím hned odspodu a to fest!
  Koušu se, přece tuhle dvojku nenechám jen tak odjet, už je to dávno rozervané na kusy, někde hodně v dáli před námi Luke. A HonzaB jede skvělé nekompromisní tempo, které postupně spolyká pár odpadlých postaviček. Sliboval jsem si, že nebudu moc blbnout, ale zase mě to pohltilo, rozeplá bunda vlaje a tancuji v závodním kvapíku, co jen zimák pode mnou dovolí.
  Teď už jen nakloněná rovina k prémii, před námi snad Venca Cafourek, jdu na špici, HonzaB hlásí, že táhneme slušnou skupinu asi 20 lidí. Venca je náš, ještě zvednout zadek a zaspurtovat na lajnu, která tam není
  Poplácat se po ramenou, je to zase za námi, byl to zážitek! Týmové foto, sdílet tu vrcholovou radost a vydat se na cestu domů na novoroční čočku. Lukova inovace trasy nebyla špatná, netušil jsem, že se to dá projet přes Bojov na silničním kole. Parádní povrch a serpentiny přes Masečín, jako bych cítil vůni alpských dálek. Kolem vody do Davle a vystoupat si na Jílové. Chci s Oťasem na kecačku, ale ten bez problémů hákuje většinu grupy, takže u trafačky jsme všichni společně, moc pěkný Oťas!
  Po novém obchvatu to letí, je nás přes 10 kusů, tohle znovu naplňuje, ó jak si to užívám. Do vany pak ještě potrápí bočák a někdy příliš rychlé tempo na zimní objíždění, ale nakonec dáváme všichni bez problémů rozlučkový ceremoniál v Průhonicích.
  Díky všem, čočka doma chutnala jako nikdy, na Stravě jsem totiž skoukl, že jsem dal Pepovi Vejvodovi sekundu na segmentu Cukrák 😊
  
  
  
• Luke – A už v tom zase lítáme
  
  Mokro, zima, nejedoucí zimák. A stejně člověk s tou vidínou řídí budíka na 7 a před půl 9 už si ťuká s prezidentem dalšími účastníky pěstičkama na Chodovci. Na sváteční vyjížďce je sváteční snad jen to mokro a zimák, neb celý předchozí týden bylo tak pěkně, že člověk nalítal venku pomalu víc, jak za celou minulou zimu (kdy sem to teda dost flákal). Ale jak člověk přičuchne k závětří skupiny, nedá se prostě odolat.
  U železničního mostu ještě Vlčáci a spousta dalších tváří, tohle se taky neomrzí, i když na mokru je lidí míň, v zimní bundě se do intenzit nechce a srovnávat se s borcema na jednicích se člověku ani nechce. Aspoň to bude o to pohodovější, říkám si a celou jízdu pojímám velmi na pohodu. Pozdravit pár lidí a hledat zástěrku za kterou se zašít, aby člověk nechytal ty spršky od jednicářů.
  Najednou se začíná jet, je čas hodit tam malou a vyšmrdlat to nahoru, hledám ten správný okamžik, když se kolem mihne, několikrát vzpomínaný Kadlini, skáču do háku a frčím do čelní grupy, která asi jako bude závodit. Proč, no to sám nevím, ale tak snadný to bylo. Už jsme tam a už se jede, 450W na Garminu nebolí, no heeeej, malá tam v týhle rychlosti asi zařadit nepůjde, tak to vypadá na full gaz až nahoru! Borci přede mnou to odpojí a než se vymotám a obhodím si je, čelo fuč. Uspokojen číselným představením na displayi to drtím dál, zoufale se otáčím, jestli někdo nepomůže. Ne, jsem sám, ale blížím se, pak zas ne, záleží jestli se zrovna nastupuje nebo ne. To já si jedu svoje, watty lepší jak při PR s časem pod 11, ale to dnes na samotku proti větru je k ničemu. Nahoře aspoň docvaku pár odpadlíků a v zásadě jen čekám transport do cíle. Sice se to bez nástupu rovinářů neobejde, ale stačí párkrát škrtnout zadní zástěrkou o asfalt a jsem tam. Aspoń jsem to měl za sebou rychlejc než jsem plánoval, tak to možná ani tak nebolelo.
  Pak tradiční pokec a první výlet sezóny, jak poznamenal HonzaB "Bojovka přes Bojov". Vcelku pěkná zkratka, kdysi tu býval asfalt. Za to potom už je to jen po krásných asfaltech, Davle s větrem v zádech. Tradičně potřísníme trávu u trafačky nad Jílovým, vyzkoušíme obchvat, nový asfalt do Sulic a závodní rychlosti po větru do Petříkova.
  Krásný to bylo jako vždy, zima nezima, člověk je zas pohlcen. Díky a všem krásnej novej rok, pořádný watty a tak, protože to přece děláme jen tak pro radost.
  
  
• Vláďa – Novoroční obsese
  
  Večer se úspěšně vyhýbám panákové ruletě a skoro spořádaně padám do postele někdy okolo jedné ráno. Dávám si dva budíky, úplně nevěřím, že jeden bude stačit.
  
  Ráno se vypotácím z postele a hrnu do sebe kaši, abych vyrazil směr Chodovec. Oblékání je tentokrát trochu oříšek, ale nakonec vsázím na kombinaci jako sexy kalhoty, bunda, neoprén na boty a rukavice do 5st, snad se aspoň trochu oteplí.
  
  Na Chodovci ťukání pěstičkama bandičkou z jíža postiženou stejnou cyklisticko-masochistickou kopmulzivně obsedantní poruchou, které vidina nevyspání, zimy, mokra a pořádného Novoročního šrotu nedá spát a zvolna se snášíme z výšin Spořilova do Nuslí a na místo srazu na Smíchově.
  
  Na místo srazu příjíždíme tak akorát, balík se za chvíli dává do pohybu. Letos se snažím, abych se nenechal zavřít někde u krajnice. A tak za chvíli najdu Žábu majestátně se tyčícího uprostřed balíku. Maje na paměti, že jediný správný pohyb balíkem je dopředu, si pomalu razím cestu k čelu. Balík postupně zrychluje, držím se pořád vlevo, přitápí se. Žába trochu přivřenej vpravo. Přede mě se cpe týpek v červeným (asi Dan Turek). Nohy hoří, hákuju Žábu, tepy zůstaly u půlnočn sklenice sektu. Nakonec si na chvíli povolím a zbytek dojíždím s konstantním odstupem od Žábova zadku na 320W.
  
  Na Cukráku mi už ani není zima, vydáváme se vstříc dobrodružství v podobě hledání Lukovo zkratky uprostřed Štechovíckých lesů. Cestu doprovází Kolíkáčovo občasné "Moooc!" nebo "Mluvte na tý špici!". To když se HonzaB s Turistou na špici moc rozvášní. A tak jsme najednou v Petříkově, v hlavě počítám kilometry. Obsese může dnes být ukončeno jenom kilem.
  
  V Průhodnicích zase pěstičky a hurá dom, padnout aspoň na chvíli zpátky do postele.
  
  Bando - díky za tu magořinu a společnost. A už frčíme rokem 2024 jak namydlený Šlapky!
  
  
  
  
• Žába – jak celý konec roku, tak na Nový rok
  
  Nejsem Vánoční typ. Prosinec nemám ani obdobím hlubokého rozjímání ani vymetání nákupních center a pavučin v rozích pokojů. V prosinci spíš nejde nic pořádně dělat. Alespoň konstalace státních svátků a víkendů vyšla správně, Rouvy mám zaplacenou, trenažer funguje. V rámci prevence nudy se zapíši do několika Rouvy výzev, peníze na virtuální rám se samy nevyjezdí.
  
  První 3 dny pěkně spořádaně doma na trenažeru, včetně boží teamové vytrvalosti s rádiem v uchu. Jenže už 2. svátek vánoční padám s oranžovou bandou ven. Nejprve zlehka pod kilčo, pak 2x lehce přes kilčo, 2x přes kilotřicet. Musel jsem šileně rozjetý vlak zbrzdit na Silvestra se ségrou a pohodlnými 80 km, abych měl energii na Novoroční Cukrák
  
  První den v roce byl proti loňsku mokrý a studený. Navzdory počasí se ráno sešla veliká banda bláznů na kolech, popřáli jsme si do nového roku a hurá na mokrou silnici. Celý úvod jsem pozičně moc nezvládl a neschoval se za někoho s blatníky. Obzvlášť jsem litoval při předjíždění kropícího vozu ... tohle jsem měl jet z úniku. Naštěstí se začíná stupňovat tempo a na nějaké kapky bahna v obličeji není čas myslet. Pokrývám několik nástupů, pořád visím v řídnoucí skupince na čele. Bohužel už před přechodem další nástup nechytám a nechce se mi jít úplně na doraz. Neaktivuji berserker mód, z povzdálí sleduji spurt o Cukrák a dojíždím v háku na parkoviště. Cestu domu zahajujeme od Cukráku jako obvykle poslední, až všichni opravdu vychladneme. Letos jako novinku zkoušíme gravel zkratku, jede se příjemné tempo, žádné blbnutí v kopci z Davle. Prostě parádní přehoupnutí do roku 2024, díky!