Kolíkáč –
Týmoví kumpáni, díky!
Bělečské okruhy, závod, který mě bere za srdíčko. Rok 2002 a Adam nás tahá s Honzou na nějaký závod pro nás neznámé ligy UAC. Závodní premiéra, vyhrává nějaký Treml pro nás raketovým průměrem 37 km/h. Po 10 letech si v roce 2012 plním svůj pódiový sen a vezu se v úniku za Jirkou Sekerou a Mírou Kakačem.
Před rokem děsivá zpráva o úmrtí obětavého pořadatele Luďka Hykla, vypadá to na zánik jedné legendy. Ale máme naštěstí nezlomného Diabla, který letos oživuje tento závod. Narvané Bratronice cyklisty jsou mu odměnou. Od nás v 1.balíku překvapivý oranžový Kuře, červený Ruda, a v druhém balíku závodní stálice, Kapr, Pepíno, Pistachio, Kolíkáč a prvním rokem veterán Bobek.
Brdkem ke hřbitovu si poprvé dnes pořádně roztáhneme nozdry. Tlačím se dopředu, dodávám si odvahy, moc dobře vím, že tady hlavně rozhoduje sjezd k Nižboru. Letíme lesem přes 50 km/h. a já mám furt v palici, jak si někdo lízne a ležíme všichni na jedné hromadě. Safra, jak se tohoto pocitu zbavit?
Přichází první sjezd a pozičně to jedu špatně, přede mnou minimálně 20 lidí. Ostrá pravá a tobogán ještě o pár desítek metrů níže. A teď se gumovat do magnetu, kde čelo je už málem na horizontu. Pacient jsem. Tohle jsem si mohl všechno odpustit, kdybych jel pěkně vepředu. Nakloněná rovinka na Dřevíč, srovnat si trochu srdeční rytmus a znovu kopec!
Moc mě pomáhá přítomnost orange bojovníků. Bobek jede naprosto famózně, o Kaprovi nemá cenu hovořit. Pistachia stále cítím za sebou, taky ty sjezdy nedává podle představ. Uff, horizont mě pekelně bolí, ale musím, tady se to prosívá. Podařilo se, vezeme se v čelní grupě na Běleč, 4 Šlapky, paráda!
Ke STOPce se to ještě zvedne, ale dá se to přečkat. Ani bočák a protivítr nás nerozdělí a ke hřbitovu v Bratronicích zase stoupáme pospolu. Poučím se z předešlého okruhu a narvu se v tom sjezdu dopředu? Vždyť při rozjíždění jsem dolů nemusel ani brzdit, ale ve skupině je to jiné, nikdy nevíte, kdo co udělá…
Nepoučil, zase jistím zadní pozice. Zase si zbytečně dávám při sjíždění skupiny. A před vrcholem stoupání se mi to stává málem osudným, jen Kaprův zadek mě motivuje se kousat a kousat! Díky brácho! A povedlo se to znovu 4 pomerančům a blíží se rozhodující sjezd a výjezd.
Pistachia vytlačuje boreček do štěrku, proč to musím vidět v přímém přenosu? Už mám mega ďouru, Bobka nevidím, ale Kapr se stává magnetem. A poslední kopec se mi jede konečně lépe, pomalu ale jistě doskakuji za zadní kolo Kapra. A nahoře vzpomenout na Jirku a Míru z roku 2012. Sice jedeme o nějaký 10. místo, ale to nevadí. Ti nejlepší odjeli, před námi na dostřel dvojička a jeden z nich je náš Bobek. Václav Vodička zkouší nástupy, skáču mu do háku. Ta čelní grupa není tak daleko. Kdybychom poctivě všichni točili, tak možná, možná … Ale je to jak v televizi, každý asi šetří na cílový spurt.
Před Bělčí znovu Václav ukazuje svoje časovkářské řemeslo. Jedu zrovna špic a reaguji pozdě, marně se ho pokouším sjet. Nohy tuhnou, pokorně se nechávám pohltit celou grupou. A je to škoda. Václav to vydržel až do cíle nad Bělčí. Takhle se ještě chvíli vyčkává a pak už dlouhý spurt, který bere pro sebe náš Kapr!
Tak nakonec spokojenost, výsledkově nic moc, ale pocitově nohy jely, jen ta sjezdařská hlava zase nebyla správně naprogramována. Ale to už asi lepší nebude… ale proč si stěžovat, vždyť objet to se svými týmovými kumpány, to je vždy parádní pocit! Díky kluci, že jste přijeli si zazávodit, a poklona organizačním "diablům" do Sobína!
::
Propozice ::
Diskuze ::
Foto ::
Celkové výsledky ::
Foto Schneck