Akce Rytířov 2021

Akce Rytířov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-05-01.

:: Mapa a profil :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020

• Dreamer – Rytirov pod rozkvetlymi stromy
  
  Rytirov je tradicni vrchol slapkovskeho zimne jarniho objizdeni. V normalnich casech se kona na zacatku brezna. To letos ovsem neslo a tak to vypadalo ze zustaneme o tuto klasiku ochuzeni. Netreba ale hazet flintu do zita a tak je Rytiron naplanovan na prvni kvetnovy den, ze bychom si dalsi pekny svih pod rozkvetlymi stromy? Asi i na tohle dojde, ale realita je takova, ze v patek odpoledne zkoumam Aladina, Nory a sleduji kudy pujde nocni a ranni srazkovy mrak. Bude to hop nebo trop. Vecer tak obaluji klicova mista na kole izolepou a jsem pripraven na nejhorsi. V noci bubnuje dest na parapet, ale rano to vypada o dost lepe. Sice mokro, ale srazky presly a tak nic nebrani rannimu startu vstric celodennimu dobrodruzstvi.
  
  V Praze jsem docela dlouho nebyl, ale na kruhac na Jizu jeste trefim. Setkani s Kolikacem, zahy se prida Otas, Luke, Turista a uz valime smer Kostelec. Silnice oslizle, ale tohle pokryje blatnicek pod sedlem. Hlavne ze neprsi. Dostavam hlad, protoze k snidani jsem jen zhltl jeden krajic s maslem a ledovym salatem a je mi porad docela zima. Za to ale ten ledovy salat nemuze. Pritom mam zimni bundu, ruce namazane hrejivkou, ale tak je kolem 8st, coz moc neni. Takze vlastne jakoby nam priroda chtela vynahradit ze jsme Rytirov nemohli jet v breznu a podobne pocasi nam nabidla i o dva mesice pozdeji. V Kostelci se pripoji Mlhos, Kapr, Trungy, Cespa a to je zda se cela sestava na dnesek, jestli jsem na nekoho zapomnel, tak se omlouvam, psat report pul hodiny po dojeti 300km neni trivialni.
  
  Mirime do Kokorinskeho udoli, silnice stale spis mokre, ale nenahazuji, coz je klicove. Zato kvalita povrchu setrvale klesa, kdyz jedeme po trase Doksy zavodu. Za coz zahy zaplati Kapr defektem jeho bezdusaku. Pak zacina byt zima Mlhosovi, tak rekne ze se jede projizdet a v tom zjisti, ze ma taky defekt. Mne je taky zima, tak delam na miste drepy a prekvapive to zabira. Nekdo to komentuje ze jsem jako skokani na lyzich. Tohle misto je uplne nezajimave, ale cimsi je magicke. Zatimco kluci opravuji defekty, vyriti se cyklista v kratkem kratkem, jede jako dabel a je to Ryba, ktery nas stiha! To je moc, ja tady mrznu v zimni bude a drepuji a nekdo si prijede jako kdyby bylo slunce a teplo. Snazim se zahrat i jidlem, ale tycinka kterou jsem v Praze mel v byte ma uz zda se svoje nejlepsi leta za sebou, je tvrda jako kamen a tak musim davat pozor, abych si neulomil zub.
  
  Pokracujeme dal a blizi se okres Decin, silnice konecne zacinaji pripominat povrch pro silnicni kola. Prvni kopecky, prvni rozkvetle stromy, jednou nesmele vykoukne i slunce zpoza mraku. Padame do Hrenska, euforie vrcholi. Fotka u hranice s Nemeckem a hura na pumpu na kafe a dalsi pochutiny. Po 150 km zaciname byt znacne okorali, ale neda se svitit, Rytirov ceka. Jedeme dal, Decin, posledni curaci pauza pod kopcem a jde se na to. Vlastne nevim, kdo dnes prvni nastoupil, asi Kapr, ale tak nejak se jelo setrvale tempo. Ceska na spici, Luke s Kolikacem a se mnou za nim. Zahy jsme ve trech, Cespa dal brutal nastup, ale zase zpomali. Drzim tempo, Luke tise prohlasi ze toho zacina mit dost, coz me vydrazdi a i kdyz nemuzu, jeste pridam. Joo tohle na ROUVY nezazijes! Zustavame s Cespou, ktery podruhe nastoupi v odbocce ke kasne a kosteliku. Tak tohle uz nedavam a Cespa si zaslouzene s mirnym naskokem jede pro prvni misto nahore. Zahy dorazi zbytek, dame tymove foto a jedeme nahanet Otase, ktery jel napred.
  
  Uz to vypada ze jsme ho ztratili, ale nastesti se o par desitek km dal objevi. Ted uz je profil klesavy ci rovinaty, mirime na Steti a Melnik. Kapr ma dalsi defekt bezdusaku, ja se vyjizdim, protoze chci dat trikilo, coz znamena nad puvodni plan asi dvacet km navic a jelikoz se blizi podvecer, nechci jezdit do soumraku. Jedeme dal, vsichni basnime o parku v rohliku na pumpe v Melniku. Nase prani je vyslyseno, parek po 240km je to nejlepsi jidlo na svete. Zbyva posledni usek domu, prvni louceni, jak kazdy miri do sveho domova. Jelikoz Otas konci s Mlhosem v Kostelci, zaver se promeni v "250w" peklo v podani dvojice Turista / Ryba a posleze Luke na spici, ktery ke konci nejak ozil. Ja uz toho mam dost s Kolikacem, ale statecne se drzime. Praha je tu, Jizo je tu, pocasi vydrzelo a byt je zatazeno a teplo porad moc neni, prijde mi to jako krasny jarni den. Dotocim posledni km kolem byt Rytirovske dobrodruzstvi je u konce. Skvela parta, pocasi presne takove, jake jsem ocekaval, nezbyva nez dodat, ze i dnes to bylo epicke, Rytirov je jenom jeden!
  
  
• Kolíkáč – 10.ročník rytířské bitvy
  
  Letos 10. ročník objížděcí legendy Rytířova, safra toto letí… již 10 let se chceme trápit málem celý den v sedle a užívat si sílu skupiny. Trasy a účastníci se různě měnily, ale ty základní kameny zůstávaly. Letos tedy k ikonické kašně, dobít ceduli Rytířov a oslavit tak její jubileum. Mělník při cestě tam vynechat, ať máme trochu změnu a navíc, když kus trasy Doks vede pro nás příznivým směrem. Letošní závody od kostela v týdnu mě začínají fyzicky ubíjet, marně hledám nějakou povolenou obnovu organismu. Takže sobotní ráno je hodně těžké, navíc počasí znovu úplně nepřeje, povrch země je mokrý s kalužemi a naděje na sluneční záření malá. Tak znovu do zateplené výbavy a zašít se do grupy kamarádů, kteří mě snad nikde nenechají zdechnout.
  Na Hájích se střetnout na sekundu přesně s Dreamerem a marně v paměti pátrat, kdy jsme se viděli tváří v tvář Oťas na kruháku, Turista a Luke na T, tohle už je základ, který jen tak nic nezboří. A když to doplní v Kostelci Kapr s Mlhošem a Trungym nálada se hned zvedá. Do Všetat ještě myslím na Čespu, kde vlastně měl podle plánu přistoupit, a když tu otázku vnesu do skupiny nahlas, tak se zezadu ozve hlas z Čábuzi, jsem tady! Po trase Doks, marně vyhlížet mávajícího Orlíka, stejně tak v Byšicích slibovaného Vlčáka. Luke překecal v pátek Oťase na tento výlet a teď jede předpisově kopce tak, aby to všem chutnalo. A je to dobře, dnes nás čeká pořádná šichta a netřeba plýtvat silami.
  Řepín, Vitasova prémie a pak před sjezdem do údolí Malinovo křoví, do toho moje sbírka zvadlých duší v příkopu, v údolí chcaní čela veteránů… jo jo, tahle trasa snad na každém kilometru něco zažila. Údolí se z počátečního slušného stavu povrchu mění v tankodrom, brdek střídá brdek, ale Oťas skvěle drží. Co nedrží, je ale Kaprovo mlíko v předním bezdušáku, které se snaží prorvat skulinkou v plášti ven. Vítanou pauzu využívá kouzelník Turista k předvedení svého čísla, jak dostat vajíčko ze skořápky a doplnit tak energii a pak jak rychle dostat duši do bezdušáku. Mlhošovi je zima, tak chce objíždět, ale defekt předku mu vystavuje stopku a mění taky. Dreamer dělá dřepy, tohle údolí je opravdu hodně mrazivé. Ale jak pro koho, znenadání se zezadu přiřítí cyklista v krátkým-krátkým a on to Ryba vítající vesnu! Poklona za ten sjížděcí výkon!
  Bidon chrastí, zadní kapsy též a zoufale začínám vyhlížet pumpu. Ona dnes nebude někde na 120 kilometru, ale až na 150. Ale zase za ten průjezd Českým Švýcarskem to stálo, kolem Jetřichovic je to podmanivé. V Hřensku vysmátý Basko, takže společné foto na nejnižším bodě ČR nesmí chybět. Atmosféra kvete, pumpa to jen podpoří, bageta do mě zaplula a plave v té kofeinové srajdě v mém žaludku. Jen ty nohy marně hledám v lepší kondici, ta bitva o ceduli bude setsakra bolet. Dreamer se konečně dočkal pěkného asfaltu a úsek Hřensko – Těchlovice je snad bez jediné díry. Navíc stále kolem řeky, tak to hrozně rychle letí, tohle jsou strhující chvíle. Pod Vrabincem odhodit tepelné izolace těla a narvat do zadních kapes, Kapr jde do holátek, stejně tak Ryba, který v nich jede už od Prahy.
  Povzbuzen Sebuzínem z minulého týdne od sebe čekám, že se to nakonec nějak zlomí a dokáži hákovat nejlepší. Chvíli se mi to daří, ale můj motor začíná vařit a já kypět. Trio Čespa, Dreamer a Luke odskakuje a dnes s tím prostě nic neudělám. Nejsem schopen ani vykouzlit na budíku čísla začínající 3, tohle nevypadá dobře. Ryba jde přes, chvilku s ním, ale zase si vystoupit. Tak kdo další přijede? Turista! A s ním to již jde. A sjíždíme si Rybu. Tak to díky Míro, ten úsek k odbočce jsi jel parádně a já Tě tak zneužil. Zkusit za to ještě cuknout, odbočka k ceduli již není tak prudká, jde to! U cedule brát bramboru, ale ke kašně být ještě ztrestán nástupem Ryby. Čespa to dokumentuje, vylezl jsem ze sauny a hledám ochlazovací bazének. A to asi všichni, tak si vlézt do prázdné kašny a vyfotit se. Díky bejci, tohle místo u kapličky má svůdný génius loci!
  Ale stoupání ještě nekončí, sletět k odbočce a ještě se drápat na Rychnov a polykat dvojciferná procenta sklonu. Do Verneřic za Šmicerem, tedy za Oťasem, který je stále v nedohlednu. Když si ho ani nesjdeme v brdku za Verneřicemi, začínám pochybovat, že je před námi. Ale Srdov nás dává do kupy a v kompaktním složení letíme pod Malešov. Tohle je úsek, který zase stojí za to, bezva asfalt, klesající profil a tvrdá závodní lajna díky našim velešpicařům! Pak ještě kousnou brdky před Štětím, ale vše zachraňuje Kaprův defekt pro změnu na zadku. Můžeme znovu vyprázdnit kapsy, protože úsek Štětí – Mělník si vzal na starost Čespa a dotáhl nás k roštu na pumpě, kde se už otáčí prvomájové párky. Jsou to asi kouzelné párky naplněné nejenom masem, ale i nějakou čarovnou přísadou, jelikož jsme po nich silní jako býci. Těch 50 kilometrů do vany se proměnilo v závěr, který zažíváme na maratonech, především pak Ryba a Luke udávali zběsilé tempo. Přepisovaly se tak díky tomu PR časy na tolik woježděných úsecích, posílat tam poslední zbytky sil a řvát u toho jako puberťáci, tohle si budu hodně dlouho pamatovat. Nohy na to vzpomínají i dnes v úterý, kdy to nakonec ze mě taky muselo jít ven, vždyť 10. ročník Rytířova se zase zapsal hluboko do orange historie, děkuji, že na to máte stále chuť!
  
  
• Luke – Až na hranice, aneb wobjížděčův sen
  
  Odložený Rytířov, na který jsem se moc těšil. Jel jsem sice už loni, ale to se jel Rytířov bez Rytířova. Tentokrát se zajíždí i ke kultovní kapličce. Výhoda odložení má být relativní teplo. Na květen sice zima, ale proti březnu to je plus. Další výhoda je delší den, takže Kolíkáč zběsile kliká v mapě a výsledkem je krásná trasa, která slibuje wobjíždění od rána do večera. Prostě wobjížděčův sen.
  Takže ten sen začíná, jak jinak u mě, brutálním budíkem. Je 5:30, bolí mě z toho vstávání hlava. No nic, to se rozjede. Oblečení a kolo je připravené, dodělat sváču a pití, tradiční snídaně a jde se na věc. Spící Průhonice právě opustil poslední dešťový mrak noční fronty a já se, už bez deště, vydávám dobít bájný Rytířov. Jedu cestou nejmenšího odporu, chci vidět ceduli Freistaat Sachsen a zase se vrátit zpět. Navíc pořád cítím čtvrtek, nebo ještě úterý, nebo neděli? Prostě tu milovanou cyklistiku tak nějak pořád cítím. Ve čtvrtek už to bylo na hlavu trochu těžší, upínám se k dnešnímu výletu, kdy má stačit jen točit nohama, nepředvádět se, pokecat, kochat se krajinou, nebo jen tupě čučet do asfaltu či na galdu před sebou. A když se něco semele, kamarádi ti vždy pomůžou, nebo to rovnou vyřeší za tebe, vždy tě nějak dostrkají až domů a pomalu ponoří do horké vany. Po několika týdnech intenzit na závodech či v Kolodějích to je možná zidealizovaná představa zimních výletů, ale lze se tomu divit? Člověk prostě chce vidět svět tak trochu na růžovo, hodit za hlavu, že se to vždycky, tak nějak nedopatřením, může změnit v závod, které nemá limit kilometrů, cílovou čáru, hranice...
  Z Jíža ale táhnou samí zkušení wobjížděči. Dreamer, Kolíkáč, Turista a Oťas. Lepší společnost bych si snad ani nemohl přát. Silnice jsou ještě mokré, občas nahazují, tomu je uzpůsobeno tempo - ukolébávací. A mě se to líbí. Kolíkáč straší, že nestihnem sraz, ale nakonec to klapne akorát. V Kostelci jen Kapr a Mlhoš, ale v zápětí se dál rozrůstáme. Po hlase poznávám Čespu, je tu i Trungy. Přejezd, Všetaty, Čečelice, Byšice, každý vjem tu vybízí k útoku. Trochu zaprovokovat, připomenout monument amatérské cyklistiky. Přesně takovéto nedopatření a výlet se pak třeba mění v závod. Ale je klid, všichni jsou na wobjížděcí vlně. Počůrat pumpu v Byšicích, vyhlížet Vlčáky, ale nikde nikdo tak vyrážíme dál. Trasa Doks je nekonečná kniha příběhů. Vypráví hlavní, vypráví Řepín, sjezd do údolí... Kapr navrhuje dát i Romanov, ale údolí ještě spí a mlčí. Míříme tedy po trase dál, kvalita asfaltu bídná a nestoupá.
  Před Holany hlásí Kapr defekt. Přichází chvíle poučení, nejdřív jak správným polohováním kola opravit díru v bezdušáku a nebo taky ne. Potom jak vyfouknout vajíčko ze skořápky. Turista je dnes hodně plodný. Mlhošovi je zima, ale místo pár koleček ala Dreamer si taky radši vymění duši. Já sním bagetu a přemýšlím, jestli už není čas sundat bundu. No není. Pak se přiřítí Ryba v krátkým. Tak to jsem neviděl, asi si chtěl přispat a věděl, že si to stejně sjede...
  Po chvíli zas pokračujeme dál, cx vložkou z Rybnova kolem několika rybníků. Těsně mineme Kravaře a po luxusním koberečku stoupáme Petrklíčovým královstvím na Taneček. Nikdo naštěstí netančí, tak to zas jednou můžu ze špice pěkně brzdit. Vytrvalost v kopcích znamená, jet to co nejpomaleji a dlouho se tam trápit. Nemáte zač.
  Nastoupané metry přibývají, zbytečné ale krásné stoupání před Žandovem si užíváme. Jelo se i loni, z úcty k tradici bych ho zachoval. Basko nikde, přitom bod 14 je tu a 11:11 dávno pryč. Dál známou trasou z loňska, tam kde v březnu kvetly sněženky jsou květy narcisů a blatouchů. Rychlý táhlý sjezd a zase soustava brdků, pohled do kraje stále zamlžen, a tak se téma rozhovoru čím dál častěji stáčí k tomu otřepanému "už tam budem"?
  Budem, i když každý to vidí trochu jinak. Garmin k nelibosti publika slibuje ještě jeden kopec po tom, co měl být zaručeně poslední. Pak ale konečně táhlý sjezd a ve skalách sevřené a nebývale vylidněné Hřensko. U Labe pravá a nach 'tchland! U cedule opatrně, abychom nepřejeli, vyfotit se, a doma při pohledu do mapy zjistit, že jsme stejně byli v rajchu.
  Pumpa vypadá podezřele prázdná, ale není zavřená, jen prostě prázdná. Tradičnímu obžerství tedy nic nebrání, energie bude potřeba. Kolíkáč hlásí, že se mu nohy stále nerozjely, já mu od rána tvrdím, že to přijde, ale nad těmi svými taky pomalu lámu hůl. Stejně mám už od čtvrtka v hlavě, že prostě bitva o ceduli nebude na 100%. Z úcty k tradici to zkusit, hecovat to, ale výkon tam nejspíš nebude, to se nedá nic dělat.
  Přesun podél řeky v družném hovoru. Oťas hlásí, že loni to byla větší vražda a dnes je v pohodě. To já cítím, jak každý brdek po cestě nechal svůj otisk v mých stehnech. Nevím jestli se cítím líp jak loni, spíš ne, ale paráda to je, to zase jo. Projet Děčínem, přejet přejezd, kde se loni pokračovalo vzhůru k nebesům, ale teď míříme na Babětín.
  Na semaforech shodit bundu. Před přejezdem, kde je start letos, i rukavice. Kapr jde do krátkýho, nebo snad do plavek. Těžko říct, nějak mu to trvá. Zbytek netrpělivě vyčkává a ukrajuje první metry. Kapr se přiřítí zezadu a rovnou jede, tempo se zvyšuje a když se zvolní jdu na špic. Vítaná berlička pro případ pozdějšího wobložení. Čespa ještě přikládá a záhy jsme jen ve třech. Čespa nastupuje a pak zas čeká, Dreamer se ujímá špice a já si v hlavě sumíruju všechny argumenty proč je dobrý si z toho vystoupit. Blbější hláška než "mě už to nebaví" mě nenapadla a když Dreamer trochu přišlápne, tak se loučím. Ještě ve čtvrtek bych se asi zvedl a pak by se vidělo, jestli zemřu hrdině, nebo bídně, ale dnes ne. Nechávám je jet, za mnou dlouho nikdo, tak si to jen svižným tempem dojedu. Před Rybou, Turistou a Kolíkáčem to rozhodně ostuda není. Čespa ještě odpáře Dreamera před odbočkou a víc z boje nevidím.
  Pak společné foto a hurá na druhou půlku kopce do Rychnova. Tady citím, že mě to opravdu jede o dost líp jak loni, +50W na stejných tepech se hodí. Nahoře se zase seskupit a vydat se nahánět Oťase, který boj o ceduli vynechal. To se daří až po docela dlouhém závodním úseku, kde to neuvěřitelně letí. Závod pak pokračuje až před Tre Capi (Capo Malešov, Capo Hoštka a Capo Štětí), kde se zas vracíme do wobjížděcího módu.
  Ve Štětí klídek, protože únik dne se konečně vytvořil a Ryba, Trungy a Turista odjeli. Ještě větší klídek je na mostě přes Labe, kde probíhá další kapitola z knihy oprava defektu pomocí polohování kola. Ještě že má Kapr s sebou dvě duše. Do Mělníka si pak špic na starosti bere Čespa, takže Mělnická vyhlídka na soutok je tu hned. Párky voní Benzinou, kde čekají i uprchlíci. Dneska se neudržím a dávám "mega" verzi.
  50 z Mělníka už je klasika. Ryba s Turistou rozjíždí expres, který nestaví. Cestujicí se loučí a vyskakují z jednoucího vlaku. Na párek to vždycky dobře jede a je to tak i dnes. Už jen poslední pětice, blížíme se ku Praze a letíme každý brdek součtem snad 2000W. Přemýšlím jestli ještě jedu z Rytířova, nebo už spím a zdá se mi nějaký maratónský sen. Vždyť tohle by byla skupina snů. Ryba se loučí, s Turistou, Dreamerem a Kolíkáčem až na jížo. Letí to, vana čeká a přesto se nechce končit. Sen to je a přece skutečný. Sen wobjížečův.