Pondělní ráno a děkovat nohám při doprovodu e-manželky do práce. Nohy bolí, ale hlava v nadpozemském stavu. Dali jsme to. Další oranžový Beskyd za námi. Podkrovní apartmán s týmovou vlajkou, jako v oranžovém chrámu, Kocot, Ric a Strejda a vzpomínky více jak 20 let dozadu, furt to nevzdali, tohle naplňuje. HonzaB jede ty vole velký bomby a Nemi mezi nás neskutečně zapadl. Starťáky a očekávání, jak to všechno dopadne. Tohle se musí zažít, aby pak vypukla pozávodní euforie. Zlatý Kapr, to už ani jinak nejde. A naše elitní trojka Žába, Vláďa a Luke vybojuje bronz v týmech. Tohle se prostě povedlo! Vše ještě doplňuje Jezinka a Balu na krátké, kde s minimem kilometrů si taky napsali parádní příběhy.
Nabitý závodní červen, není čas moc o ničem přemýšlet, jen v týdnu dobře regenerovat. Ledové koupele ve Vltavě a a dvě Mouchy jednou ranou s manželkou ve stánku jak někde v Thajsku. To je příprava! Zjišťuji, že vlastně vůbec nejezdím, jen se o víkendu vždy pořádně setnu. Zoncolan, Krakonoš, Etape končím v křečích na pokraji zhroucení, HonzaB mě letos pořádně vláčí. Proč mám vždy touhu viset za někým lepším?
Takže do Beskyd jedu s pořádným respektem, navíc vzpomínky na minulý rok, když jsem se potácel už od Soláně taky moc nepřidávají. Týmový Nemiho autobus je svědkem nekonečných rozborů trasy a plánů, jak to všechno zase dopadne. Chci zase s HonzouB, trochu držet na uzdě závodní srdíčko na Smrček a Pustevny, aby se pak případně naplno rozhořelo na Kasárna a na Bumbálku. Zajištujeme si kvalitní palivo díky tradiční moravské pizze od Anežky a vzhledem k časové tísni, mi už není dovoleno se zastavit v nákupní stodole, takže v tašce mám jen 3 piva a Fernet. HonzaB má ledničku, takže mi slibuje, že se se mnou rozdělí.
Roztočení nohou v oranžovém opojení, RiC mi dojatě sděluje, že tohle bylo pro něj nádherné svezení. Dlouhá týmová lajna, to opravdu dodává neskutečně sil do sobotní války! Takže fakt díky našim elitním jezdcům, že se dokázali přizpůsobit a všichni jsme si to užili. Ani jsem letos tu Hluchanku netrpěl, tak snad to bude stejné i při závodě.
Ráno sice 3x na záchod, ale přílišnou nervozitu moc necítím, Jenda mi dává snídani, já mu dávám krém na nohy, prostě všechno děláme jako jeden muž, dnes musím s ním až do cíle! Teplota venku kolem 16 stupňů, Verano je jasná volba, jedeme závodit! Na rozjetí noviny a pod startovní branou je předat Jezince k vyhození.
5,4,3,2,1 … start! Můj 20. ročník dlouhého Beskyda, srdce v krku, tolik vzpomínek, dnes si výročí jedu užít důstojně až do konce, hlavně bez křečí! Prosmýknout se kolem svodidel a na úzkou cyklostezku najet jako první. Tohle chceš, tady to nebude až tak cukat. Letos se Beskyd kryje s mistrákem, takže jsou tu jen amatéři a hobíci a moc se nejede

. Trochu se propadám, stejně tak i ve sjezdu, v hlavě furt záklopka, nechci nikde vydat ani o % více sil, než je nutné. Na Klokočov v balíku a cinkne mi tam PR. Přepravit se bez šlápnutí pod Kelčák alias Hluchanku a hlídat si šlapkovské kumpány. Jo podařilo se, i když to asi chtělo se více natlačit do předních pozic. Vysápat tu stojku s hlavou zabořenou před řídítky, pozdravit nahoře Libora Hrdinu a po divokém sjezdu v Bílé zapadnout do grupy s HonzouB, Rybou, Nemim a Lukem. Tak tohle nemá chybu, ty wado, co více si přát!
Vezu se na závodní vlně, s námi soupeř z kategorie Kamil Ackermann, ale hlavně naši orange boys. Co budu dělat, až tohle jednou skončí? Až nebudu schopen hákovat nějaký zadek v tom nej dresu na světě? Užívej woe!! Takže kolem přehrady bez problémů, i když občas euforicky do skupiny zahulákám móóc! HonzaB mi nadává, neprovokuj je! Smrček začíná gravel vložkou, díky strženému mostku z povodní. Slíbili jsme si, ať to nezačíná 3 a vcelku to dodržujeme. Luke odskakuje, Nemi trpí a hlásí, že to asi s námi nedá. Bidonuji, Pustevny se bude stavět, jak jsme se dohodli. Kolem nás ředitelské auto a veselá fotografka, pro kterou jsme vděčné objekty. Diváci povzbuzují, vrchol Smrčku má atmosféru, teď ho jen dobře sletět a nechat se odvézt pod Pustevny.
Daří se, Nemi jako zaváží jednoho borce a tvoříme pak zase pěknou grupu včetně našeho orange kvarteta. Stále s velkým respektem, stále za někým v háku, stále nechci vydat ani watt navíc, vždyť ty rozhodující chvíle teprve přijdou! Kolem nás motorka, která umravňuje provoz, tak tenhle luxus jsem snad na Beskydu nezažil. Před U turn auto v protisměru, ale vše zdařile projíždíme a já se cpu konečně nějakou pevnou stravou, sirup z bidonu pomalu dochází

.
Pustevny, Kamil o serpentinu výše, huba mi optimisticky jede, jo, rádio je stále dobře naladěno, tak teď vydržet! Nejedeme úplnou vraždu, je to stále tempo tak akorát. Skupina stále vcelku pohromadě, i když jsme možná někoho již vytratili. Většinou dojíždíme nějaké turisty, ale i nějaké závodní číslo se najde, tempo určuje především HonzaB. Vyhlížím Luka, jestli se náhodou před námi někde nezjeví, ale zdá se, že konečně prolomil svoje několikaleté prokletí a Pustevny dává přede mnou. V bidonech mám u dna poslední zbytky, ale HonzaB velí, že jedeme dále, že je zima, že on má ještě jeden plný bidon a dá mi případně napít. No tak to je bomba!

Prémiová brána, skvělá atmosféra, Ryba tam laboruje s bidonem, my se spouštíme dolů. Nějak mi ty sjezdy dnes nejdou, dost je probrzdím, ale dole se dáváme naštěstí do týmové lajny. Nohy nekřečují a furt tahají! Takhle to chci až do cíle! Solidní grupa se utvořila, a hlavně před námi na dohled skupina s Kamilem. Tohle je hadr na býka. Točíme! Já teda ne, jen špicí bez výčitek procházím, mám tu přeci týmové kumpány, kluci, tohle bylo fakt parádní představení, moc a moc díky!
Jsme u Kamila, euforie, boj v 50 se rozhořel? No nevím, jsem značně okoralý, a to teprve přišla ta prudší část na první Bumbálku. Vůbec mi to nechutná a HonzaB solidně přikládá pod kotel. I chvílemi skupině odjíždí, jelikož to tempo nikdo neakceptuje. Střední odbočuje a já v hlavě vymleto, vůbec si nevěřím, že to nějak důstojně dojedu. Jaký obrat, když před pár minutami jsem se cítil tak dobře. Trpím a trpím, a visím a visím.
Konečně to povolilo a valíme dolů směr Karlovice. Klikatý sjezd nám zpříjemňuje bus, který nás dobře brzdí. Ale mě to pomáhá, trochu si odfrknout a začít žebrat o pití. HonzaB mi skutečně dává bidon se slovy, už ho dojeď. Tak jo, zhluboka se nadechnout a polknout asi 2 kapky ionťáku. Ty wole, on mi tam nechal snad jen vlhké dno!

To Nemi je jiný kabrňák a mohu se napít z plného bidonu. Díky bejci! Kasárna jsou tu, Nemi nalítává do toho pekla, za ním Kamil a já shazuji na malou.
Doteď nevím, co se moc dělo, ale prostě už to moc nejelo. Navíc jsme se domluvili, že mi kluci na bufetu vezmou plný bidon a já se tak nějak ukolébal, že mi nemůžou odjet a nebyl jsem schopen je hákovat, natož Kamila, který odfrčel. Takže za oči se protrápit, vzpomenout na Malinu, jak tady psal Ježíškovi o trojpřevodník. Naštěstí mám zase 34x32, takže na převody se vymlouvat nemůžu. Chce to trochu jezdit no, i přes týden se trochu trápit, a ne jen o víkendových závodech.
Šotka a kostky, vrchol Kasáren je vždy epický a nezapomenutelný. Bufet jen projíždím, kluci se už pakují, Nemi se ještě vypouští. Valíme do sjezdu zase při sobě, já s plným bidonem, děkuji! Jen Ryba tam zůstal. Ale jel skvěle pro tým! Díky! Poslední kopec, z Makova na Bumbálku. Křeče nejsou, můžu hákovat, HonzaB rozjíždí znovu vrchařský koncert. Trochu nás vystraší v krajnici připravený E-méďa od Pavla P., který je ale naštěstí s Kristianem H. za námi v nedohlednu. Tohle jsem si přál, bez křečí a s kumpány! Kudla, na tohle budu vzpomínat.
Bumbálku jsme přejeli, na špici do sjezdu HonzaB, Nemi, a mezi mnou a jimi je ještě jeden borec, který ale udělá díru. No ty wado, ztráta pozornosti, už se vidím v cíli za ramena s klukama a teď taková lapálie. Lehám na rámovku, ale vůbec se nepřibližuji, šlapu, ale vůbec se nepřibližuji. Tak snad se otočí ne?
Ne, mají před sebou ještě jednoho borce a chtějí ho dojet. Takže si to dokroutím sám … Ale to je jen malá kaňka a moje chyba, že jsem takhle vypadnul z háku. Jinak to byla skvělá oslava mého 20. ročníku Beskyda, 4 orange ve skupině, bez křečí a nohy vcelku jely, co více si přát. A navíc celý ten víkend byl parádní, páteční roztočení nohou, sobotní závod, večerní tiskovka a nedělní ranní děkovačka nohám v dojemném pokecu s Kocotem. Maratónský sen jedné party kamarádů stále žije!
Prostě oranžový svátek! Beskyd se zase povedl se vším všudy! Díky přátelé! Hrdinové jsou všichni, co to nevzdali a přijeli a postarali se o parádní šlapkovskou podívanou, byli jsme vidět na všech trasách a ve všech výkonnostních úrovních. Já osobně děkuji HonzoviB, Nemimu, Rybovi... skvěle jste se o mně starali, neskutečně jsem si to užil s vámi ve skupině, 4 Orange to byl grandiózní dárek k mému jubilejnímu ročníku.