Akce Klikovy vrchy 2009

Akce Klikovy vrchy patří do kategorie UAC. Datum: 2009-09-20.

Nejdelší varianta má délku 71 km.

:: Propozice :: Mapa :: Profil :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto Racergallery :: Foto PeBe

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008

• Kolíkáč – Klikovy vrchy to je perla UACu
  
  Klikovy vrchy to je perla UACu, co si tak vybavuji, tak jsem měl vždy kliku i na babí počasí a nejinak tomu bylo letos. Září vcelku vychází a dokážu absolvovat klasický týdenní kolodějský dvojboj a i víkendový závod a tak jsem na Klikáče vyrážel s odhodláním tam nechat všechno a poprat se o co nejlepší výsledek. Ráno jsem se dobře rozjel s PeBem, i jsem rozpohyboval ruce při tlačení auta v Prokopáku, na Zličíně RiC a Honzis a před Hájkem se přicucneme k balíku Pinarella a nabereme Diabla s Bigmigem. Kecáme a užíváme si, stejně tak i před startem vládne u orange pohodová nálada , sešli jsme se v parádním počtu.
  Hned po startu se mi nejede úplně nejlépe, najednou to odhodlání jakoby vyprchalo a jedu údržbu na chvostu, ale rozum velí jeď dopředu, ať jseš blízko čela, tam se bude rozhodovat. První změna sklonu mě naštěstí probouzí a roztahuje plíce, kterým dnes dám ještě pořádně zahulit. Jede se příjemné tempo, špici okupují oranže dresy, Kuře a Malina jsou dokonce v úniku. Okolo Lán se silnice proměnila v luxusní dálnici, zpestřenou kruhákem, kde se to trošku zvedne, ale zatím se kule nejedou, zase jsme po kupě. Blíží se myší díra, první síto, kde to bude bolet. Cpu se dopředu, aby bylo kam couvat, ale v esíčku před myší dírou se dostávám k pravé krajnici, kde už parkuje Víťa Novák s defektem, pak přede mnou padá řetěz, jen tak tak se vyhýbám a gumuji se nahoru, teď nebo nikdy, tu placku do Městečka ještě musím jet s nimi. Auuuu to bolí, pomalu pomalinku to začíná ujíždět, ale na vršku se formuje stíhací komando, pár povzbudivých slov spolubojovníkům a jsme zpět. Paráda, povedlo se, i když drahocenné síly si myší díra nechala u sebe. Teď se regeneruje, cpu do sebe gel, zalévám to z bidonu a těším se na další gumovačku z Městečka. Před tím však ukázat dres, pokecat s Alánkem, Bobkem, Mírou či Honzisem, jsou to vzácné chvíle jet s nimi .
  Sešněrujeme to do Městečka a točíme to na Bukovou, železniční přejezd se přelítne s děsivými ranami, někdo brousí krajnici, já si nadávám, jak jsem vzadu, okolo mě se přežene Míra Zbuzek, zkouším hákovat, do háje, takový šrot už jsem dlouho nejel . Ale bohužel Míra ujíždí, né o moc, ale mezera se pomalu zvětšuje, točím jako zběsilej, ale více to prostě nejde. Je tu ještě Honzis, jedu s ním, dejchám jako stará lokomotiva, ale ani na něj nemám nárok. Kopec nekončí, probůh, už nechci, chce se svěsit nohy, sednout do příkopu. Je to v háji, ty už si nesjedu...
  Zoufale se otáčím, za mnou pusto prázdno, až na pestře vymalované kolo, jéé Eda Pinkava. Zvolil rozvážné tempo a v pohodě si mě sjíždí a je na něm vidět, že má dostatek sil si sjet i grupu před námi. Tak hup za něj a znovu šrot. Tupě čumím na jeho zadní plášť, nemůžu ani zvednout hlavu, jednou se mi to podařilo vykouknout před nás, ano, grupa se přibližuje a je v ní i Bobek. Je to jako slunce na konci tunelu, prostě sen.
  Ale bohužel zůstalo jen u snu, když už jedu zase hranu, že se neudržím ani rovně jet za Edou, tak on si přehazuje a jde ze sedla a mohutnými přískoky se přicucává do skupiny, čímž mě totálně odpravil do věčných lovišť, na to prostě nemám. Konečně svěšuji nohy a je mi krásně . Po chvíli ale střízlivým a začínám si nadávat, proč jsme to ještě kousek nevydržel. Ještě jeden odpadlík si mě sjel, hecujeme se, že to ještě zkusíme, ale nemáme nárok, grupa jede v 10 lidech a my ve dvojici jsme bez šancí. Konec, zase jako vždy, Buková mě odstřelila.
  Cpu do sebe zase gel, tyčinku a mohutně se zavodňuji. Užívám si alpského sjezdu do Roztok a výjezd na Leontýn. Jakmile si mohu jet svoje tempo, jede si mi skvěle. Báječný pocit doplňuje Léňa svým povzbuzováním. Ve škarpě do ruda vypěněný Honzis s defektem. Sjíždím do Zbečna a vnímám krásy zářijového počasí plnými póry, vybavuje se mi Kolbabova prohlídka trati a kontroluji jestli to správně vyfotil a popsal Jo závory nahoře a tak frčím přes Masarykův most a stoupám do své rodné vesnice. A hele za mnou něco jede, i oranžově se tam zablýskne a pro chvíli je jasno, on to Kubajz a s ním asi 8 kousků včetně Hovorky a Davida Marka. Hovorka si dovoluje machrovský kousek a vyšpurtuje si do Sýkořic a zapadne do hospody prý na malé pivo, aby si nás za odbočkou před Bělčí zase sjel. Sýkořičák uběhl jako voda a na rovině začínáme točit, Kubajz je k neutahání, jeho špice jsou dlouhé a rychlé. Rychle se přibližuje cíl a začíná se pěkně závodit, nástup stíhá nástup, ale vše je zažehnáno a tak do cílového brdku vjíždíme zase pohromadě. Pěkně jsme si zaspurtovali, prolítli koridorem a zapadli do orange klubka.
  Díky CFC Kladno, září měli pěkně nabité svými závody, ale vše zvládli s bravurou jim vlastní. Těším se zase za rok.
  
  
  
• RiC – Hamletovská otázka
  
  Co má hamlet společného s klikáčema? Více v reportu.
  
  

Fotografie

 

Předchozí fotografie

 

 

Nativní rozměry: 640x426 pixelů, Zobrazené rozměry: 640x426 pixelů
Název fotografie: img00076.jpg

 

Další fotografie