Píše se rok 2013, Břežanská osma, časovka dvojic. Trpím za Kaprem jako zvíře, furt řvu moc… Tohle mu musím někdy oplatit, taky musí za mnou skučet v háku a pak se v cíli společně radovat z úspěchu…
Zase se řítím brzkou ranní dálnicí, před Přerovem si musím odskočit do pole, už se to nedá vydržet. V hlavě mamutí nálada, letos přepnut do role superdomestika pro Kapra.
Konečně je to tady! Mamut! Po kolikáté už? Maraton! V hlavě se to mele, podaří se dojet pod Tesák s čelní grupou? Letos jedou všechny tratě pohromadě, bude to asi pěkný let. Jaké tempo se pak pojede nahoru tím nekonečným stoupáním? Přežiju začátek, abych si to užíval s bráchou? Nebo zase odletí jako na Varech se svými kamarády s lebkou na zádech a já pojedu s holkama? Ale tím to nebude končit, Hadovna, Grapy. Kopce, které v okolí Prahy nenajdeme. A pak odbočka na dlouhou, nepojedu sám? Povezu se na pozitivní vlně, že jsem v té správné společnosti, nic nebude bolet a budu se jen vznášet jako před rokem? Anebo naopak plná hlava zloby, proč to vůbec dělám, všechno bude bolet, všechno bude špatně ...? Foncky, Troják a sletět do Ratiboře. A co výhledy na Lazech? Ty zelené louky si schovávám na zimu do paměti, když je venku šedivo. Hubert, poslední stoupání, ale pak to ještě není vůbec jednoduchý. Kličkovaná v zahrádkách před Přerovem, a pak? uvaaa ...
Počasí na jedničku, krátký-krátký, flaštička v zadní kapse, krátké týmové rozjetí a jde se na to. Se štěstím držím stále TOP30, je to loket na loket, každý chce být vepředu. Za městem odmávnuto a hned se letí přes 50. Kapr krásně zabudovaný vepředu, McHamer lítá v balíku dopředu dozadu, podle toho, jestli jde do úniku anebo se něj chystá
. Společně glosujeme, že letos díky spojení tratí se opravdu valí. Trestá se každé zaváhání, ale naštěstí stále bez větších problému jsem součástí čela. S Kaprem obhlížíme soupeře, Roman s Pavlem jsou tu, takže je nám oběma jasné, kdo jsou naše vysněné magnety
Pokecat s Indiánem a Tesák je tu.
Svůj tempomat se snažím přizpůsobit svému leaderovi, nahoře si trochu přišlápnout, ať si sjezd sjedu na pohodu. V první točce vylítnou dva borci do pangejtu, no ještě že jsem si dal menší odstup, tady není třeba riskovat. Čelo nám odjelo a formujeme se do menší grupy, se kterou se dostaneme bez problémů až pod Hadovnu. A i tady jsme všichni podobně naladěni, takže do sjezdu si dovolím vlézt na špic a pěkně to slítnout jako pilot naší grupy. Hezký pocit, když nejde nikdo riskantně před vás.
Pod Grapy odlehčit Kapra od plného bidonu a zakousnout se do brutálního stoupání. Žíža fotí, Kapr trpí a grupa nám pomalu odjíždí. Ale stále věřím, že do rozdělení tratí je musíme sjet, byla by škoda pustit třeba Indiána, ten by se na dlouhé hodil. Kapr hákuje moje zadní kolo, dolítlo nás zezadu několik jednotlivců a my přijímáme jejich tempo. Je to povětšinou střední trasa, tak je burcujeme ke střídání, stále je cítit závan té grupy před námi
Na bufetu banán za jízdy a před rozdělením se husarský kousek povedl, grupy se spojily a jsme znovu pospolu. Paráda! Na dlouhou by mělo odbočit minimálně 6-8 kusů. Kapr hudruje, že jede furt hranu a že bude platit. Já mu říkám prdlačky, po rozdělení tratí se tempo zklidní a ve skupině si pomůžeme. Ale bohužel nezáživné brdky kolem Kelče směrem na Rajnochovice berou strašně fyzických i morálních sil a Kapr si začíná hrát na Icemana, který v obdobných místech skuhral při legendárním Mamutovi s Léňou a Mlhošem
Chytá odlepa a řve: „Vykašli se na mě a jet s nimi!“ Tak to panáčku ne, moje chvíle přichází, krutá odplata za ty minulé roky, kdy jsem Ti chcípal v háku je tu! Teď budeš trpět ty! Vždyť jedeš o podium, stále věřím, že před námi je jen Pavel a my tak jedeme o druhý flek.
Grupu opouštíme a dalších 100km si tak dáme časovku dvojic. Kapr stále jen hypnotizuje svoje přední kolo a tachometr, zkouším ho rozkecat a obveselit, ale všechno marné, jede si ve svém mikrosvětě a trpí a trpí. Kolikrát jsem to již zažil sám na své kůži? Dávám mu energetickou tabletu a jedu na větru, aby co nejvíce pošetřil drahocenných sil. Foncky je tu, dvě osamělé oranžové duše stoupají nahoru, aby se těsně před vrcholem setkali se třetí, s Žížou. Vodu, prosí Kapr, je mi to divné, vždyť bufet Troják je kousek, ale přání leadera je rozkazem, a tak zastavujeme. Obětavý Žíža dává Kaprovi napít ze svého bidonu, a když se chceme rozjet, tak Kapr se sklátí do strany a padne. Břink! Rána jako z děla, klepl si helmou o asfalt. Konec, bleskne mi hlavou. Ale naštěstí se hned sbírá, naštvaný do nepříčetna, tyhle nadávky si Foncky nezasloužilo slyšet
Loučíme se s Žížou, ale po chvíli Kapr zjišťuje, že se mu hýblo sedlo při tom pádu. Nahoře dva bikeři, kteří ochotně půjčují imbus, a my konečně můžeme valit na Troják.
Rukavičky nesundáváme, ale pivo nám musím nalít, trochu na něj zapomněli, prý nikdo před námi ho ještě nechtěl
. Dorazí i Žíža a konečně si uděláme s naším dvorním fotografem společné foto. A pak už nekonečná špice do Ratiboře, v mírně klesavé pasáži, ale stále proti větru. Jsem houby mašina, když se dívám na tachometr, to Roman tu valil určitě o hodně více. Vzpomenout na svoje předky, tady v Ratiboři rod Sýkorů má svoje kořeny.
Kateřinice, Lázy, panoramatické stoupání, kde ty výhledy do sytě zelených údolí a lesů opravdu stojí za to. Kapr se po tom pádu jako by vzpamatoval a probudil, už dokáže i pozvednout hlavu a obdivovat tu krásu
Nikdo nás nesmí dojet, stále si to opakuji, když zase brousím špice směr poslední bufet a poslední vážnější stoupání na Hubert. Kapr překonal krizi a parádně se rozjel, jsou to skvělé chvíle, když ho stále cítím za sebou. Konečně mu mohu trochu oplatit to, co za ty předcházející roky pro mě udělal on …
Přerov se nezadržitelně blíží, nejen díky nápisům na asfaltu, kde je 20km, ale i díky mírnému pocukávání ve stehnech, že by křeče?
Zažehnáno střídavou jízdou ze sedla, po Hubertu si nás doskočí ještě jeden borec, ale mimo naše kategorie, a i má v sobě duch fair-play , moc nestřídal, takže nás nechává s bráchou projet cílem se spojenýma rukama nad hlavou….
Je to tam! Po mírných zmatcích, nakonec opravdu stříbro pro Kapra! Brácho byl to sen, další nezapomenutelný zápis do vzpomínek!
Díky orange, že jsme byli vidět, že to držíme tolik let! Maratóny se nedají ničím nahradit, kdo zažil ví, kdo nezažil nemůže pochopit... Je to pokaždé jiné, pokaždé neopakovatelné a nesdělitelné!
::
Propozice ::
Profil a mapa ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Report Standa Prokeš ::
Foto
. V kopci zase zrychluju a společně s jedním týpkem odjíždíme a takhle to je až na vršek. Bohužel ale ještě jeden byl před náma, takže prémie se nekoná. Ze sjezdu ztrácím a pod Grapy si to šlapu sám a hned na začátku kopce jsem opět v balíku.