Týden po Sudetech pořád nejsem zdravej, respektive se cítím celkem ok, ale jakákoliv intenzita končí pokusem o udušení, takže se připravuju na variantu výlet. Užíváme si s Žábou hotel a pohodu spaní na místě, ráno v klidu a 10 minut před startem shazuju řetěz, ramínko hazky divně zkroucené, ale lehkým ťuknutím se vrací zpět, tak snad se to vyřešilo? No co už, stejně s tím nic neudělám.
Startuje jen dlouhá, takže se jede "v klidu", tj první brdek spraví 420W (loni to bylo 400W, takže asi v normě). Další brdek taky ok, jedu zkontrolovat Kolíkáče a zjišťuju, že zametá za balíkem, kde zůstala sotva půlka lidí. Takže se nejede. :) Do Bystřice tedy bez ztráty kytičky, ale mě to nějak bolelo dost. Asi nedostatek intenzit poslední dva týdny.
První Tesák, silnice se začíná zvedat, už by to mohl někdo rozstřelit, ať víme na čem jsme. Nohy se nechtějí roztočit, tak tam dávám vzadu nejlehčí, abych jim pomohl a zase shazuju řetěz. Nějak to zvládnu, jen odcouvám do doprovodný kolony. To naštve, nechci se odpálit návratem zpět, tak jedu dál stejně jak balík, však ono se to nějak vyřeší. No nakonec se to vyřeší dalším spadnutím řetězu, to už musím zastavit a je po závodě. Vlastně možná dobře, možná jen hlava odmítala poslechnout, že to po nemoci prostě nejde. Chvíli jedu a laboruju, stavím a zkouším přesvědčit hazku, že je třeba fungovat, to se zase nějak daří, respektive si zvykám, že je třeba sledovat kde zrovna řetěz je a dle toho řadit. Nejlehčí tam jde, občas ale dělá zvuky, že to nechci jet v záběru, 25ka je optimum, teda na Grapy asi ne, ale to budu řešit až tam budu.
Mezitím kolem projela první odpadlá grupa, včetně vt vlajícího na konci. Starostlivě se ptá co je, takže ho pak docvaknu a snažím se ho starostlivě vrátit zpět do grupy. Netváří se, že by o to extra stál (v cíli pak chápu, že jel radši s děvčaty a ne se mnou). Přes Troják a následný sjezd si tedy docvaknu vcelku v pohodě odpadlou grupu a nechávám se vézt krajinou. Tempo je příjemné, výletní, tedy závodními slovy by se řeklo, že se nejede, ale co. Loučím se s vidinou toho, že ještě uvidím někoho orange a připravuju se na dlouhé putování.
Je příjemně vlhko, čti chcalo a dost to nahazuje, ale tempo umožňuje jet si suchou stopu. Hadovna pěkně mokrá, výletní nastavení velí nikam se necpat a počkat jak to dopadne. Vyjeto na konci skupiny na nějakých 260W, pak probrzdit sjezd. Nezávodí se, jedeme pod Grapy. Dole stojí Martin Kubišta a zdraví, řikám si co tu probůh dělá, opatrně parkuju na konci grupy a ladím převod. Daří se a lámu se nahoru. Výjimečně to není nejhorší čas (v roce 21 jsme tu čekali na Kolíkáče :) ), nechávám grupu jet, protože bych jim ve sjezdu ujel a pak musel trapně čekat.
Nahoře zase zdraví Martin Kubišta (
), hlásí že Žába je démon, ale to víme... Ještě před vrcholem odjíždí, já padám do sjezdu a míjím jednoho z grupy za druhým. V Bystřici dojedu čelo a na výjezdu se opět tvoří naše kotvící skupina, 50 m před ní Martin. Jen houknu na ostatní, že by bylo blbý ho nechat jet a po dvou hodinách zas roztáčím nohy. Padám do háku se slovy, že bych se svezl. Následuje 30 minutový přesun, kde nevystrčím nos z háku, jen občas prohodím, že to je teda žrádlo. Chvíli si pohrávám s myšlenkou ještě hecnout Tesák a možná bych přece jen někde dojel Kolíkáče s Kaprem, ale nemám vůbec tucha, jakou mám ztrátu a trochu strach, že to vyjde tak blbě, že budu muset minout občerstvovačku. Takže Tesák číslo dvě nasazuji zase výletní tempo a nahoře stavím. Že i to výletování není zadarmo si uvědomuju na občerstvovačce, kde nejsem schopnej vysvětlit, že chci jen pití a nějaký gely jsou mi nacpány do kapes, čemuž nejsem schopen zabránit. Vlastně to je milý, že i o mrtvoli je tu postaráno jak o vlastní.
Mezitím projelo pár lidí, co jsem opustil v Bystřici a tvoříme grupu 4 lidí. Někdo prohlásí, loni jsem to jel odtud sám, to bylo peklo. A o 50m dál odpadá. Labužník.
Na vyhlídce na Lázech si neodpustím zařvat něco o parádě a dáváme se do řeči. Fakt je to tu boží. Dva společníky nechávám trochu odjet, výletuji a ve sjezdu dojíždím. Zbývá 30 do cíle, sice nejedeme, ale točíme. Nevadí mi to, popravdě jsem nějakej rozbolavěnej, tak jsem rád, že mě někdo netahá po škarpách. Zbývají poslední dva brdky, hlava by chtěla trošku je poškádlit a zkusit odjed, ale přijde mi to nedůstojné. Sjíždíme modrou mrtvolku a zrovna v místě kde se sjezd mění v brdek se akorát nabízí přišlápnout, aby se mrtvolka nehákla. Do se daří, ale kolegové mi nějak vypadli z háku. Chvíli přemýšlím co dál, ale nechce se mi čekat i na někoho kdo s námi nejel, tak už nesvěšuju. Zbytek si tak musím dojet sám, což úplně neprospívá plánům na vyjetí, ale ono to je na konci v zásadě z kopce, tak jsem se ve finále ani moc nenadřel.
Teda nenadřel, musím zkonstatovat, že pocitově jsem zmasakrovanej stejně, jak kdybych to celý odtahal Kolíkáčovi s Kaprem, takže je asi úplně jedno, jak to člověk jede. Jen jsem teda dost ušetřil na gelech a neměl tak prosolenej dres. Těším se na Krakonoše, snad budu ve stavu, abych si to už opravdu užil... teda ne, že bych si Mamuta neužil, že jo.
::
Propozice ::
Profil a mapa ::
Garmin ::
Diskuze ::
Celkové výsledky :: Foto :: Flyby ::
Report Standa Prokeš