Kolíkáč –
Komfortní Peruc, jak po těle, tak i po duši!
Aktuality na webu mizí do historie a dole se odkrývá děsivé prázdné místo. Foto týdne už je měsíc staré. Tento leden se tedy fakt povedl. Pravá zima. Lesklo se to tak, že jsem si musel požídit brusle a zažít trochu jiný sport. Skvělé, jaké máme to naše orange společenství multi sportovní.
V kalendáři na neděli visí Peruc a rosničky hlásí sníh a déšť. Nálada wobjížděčů je stále pod bodem mrazu. Kapr chce oběd doma, Vláďa chce 4 hodiny, HonzaB tady nebude, Luke chce virtuál. Přemýšlím o Bydžově. Ale naši velevážení hosté chtějí tradici, chtějí výlet do temné Peruce. Testuji ještě Nemiho, jak to má v hlavě. Odpověď je jasná: „Pojedu a rád!“ Taky to mám v hlavě, dokázat si, že ještě šlapu a žiju. Dobře se zabalit a nechat se vláčet v háku na dalekou pumpu a poklonit se profláklému památníku s orlem. Ráno padá mlha, ale stejně se těším jako blázen. S Nemim na kruháku si slibujeme, že chceme, aby nás zase po delší době druhý ráno pořádně bolely nohy. Abychom nastartovali tu lžíci v břiše, která nám bude vyhrabovat tukové zásoby aspoň 2-3 dny. Pocity, které se v normálním životě nedají zažít. Na silnici mokro a hnědočerná hmota, která nanáší na naše zimáky tu pravou wobjížděcí patinu. Ale dresy jsou krásně čisté, dnes je to tedy předpisové, každý se zástěrkou až na zem! Čespa, Martin s Ivčou a Kapr v Mírovicích doplňují stavy. Show s názvem „Peru to na Peruc“ může začít!
Kecat s Kaprem ve dvojičce v háku, to prostě chceš. A nohy se tak bezbolestně točí, tělo je v komfortu, nic člověka netrápí. Tak ať to jen vydrží až do konce! Máme dvě nevynucené přestávky, když Čespa s Martinem musí řešit technické problémy s uchycením svých lapačů nečistot. Kapr se loučí a plave na oběd. My za panem prezidentem a přes Lázně Mšené stoupat táhlým magnetem až k pumpě. Ivča skvěle drží, tahouni na špici jedou rozumné tempo. Nálada graduje, pole začínají bělat sněhem se stoupající nadmořskou výškou. Legendární pumpa Peruc je letos jiná. Vlajky se netřepetají, je bezvětří a automat na kafe je rozebraný, obsluha jej čistí. Stejně ale zalézáme do tepla a osvěžujeme se.
Orlí památník a foto nesmí chybět. Nápis z minulého týdne od srdcařů Vlčáků na silnici nalezen a taktéž zdokumentován. Do Velvar je to furt z kopce, brána do nové sezóny ve Vraném tentokrát z druhé strany, neodpustím si radostné zahalekání sezóno vítej! Tichá lajna si zaslouží průlet touhle podivnou krajinou. Zásobníky ropy a Miřejovický most z roku 1900, to už jsou tradiční kulisy této vyjížďky. Netradiční je ale parádní asfalt z Kralup na Máslovice do Klíčan. Jak příjemné! Martin se loučí, po chvíli i Ivča a v Hovorčovicích Čespa. S Nemim jsme si zbyli a víme, že už to dáme. Občas i vystřídám, když mně nohy stále překvapivě jedou. Sice to dnes nebylo dvoukilo, ale i tak Peruc zase stála za to!
Jó Peruc! Je to tam! Euforie, ještě šlapu a žiju! Těch vzpomínek, co mi vjelo do hlavy cestou. Sedlo to neskutečně, především díky mašinám Nemi, Čespa a Martin-O. Ivča parádně hákovala a bez problémů zdolávala každý brdek. Je to tam stále magické! Jen ta pumpa dnes úplně neklapla, paní zrovna čistila tu podivnou mašinku, která nám připravuje ten lahodný nápoj, na který jsme se těšili už od kruháku. Nemi to dnes chtěl úplně do zeblití a myslím, že se mu to povedlo. Kapr měl rozum a chtěl být na oběd doma. Ne jako před 13 lety, když jsme volali od pumpy v Peruci do svých domovů, že oběd asi nestihneme. Díky všem, co dnes přijeli i v tom nevlídném počasí, ale mně bylo vlastně celou cestu neskutečně komfortně, jak po těle, tak i po duši!
::
Trasa ::
Diskuze ::
Foto ::
Flyby ::
Garmin