Akce Ústí nad Labem 2020

Akce Ústí nad Labem patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2020-03-01.

:: Diskuze :: Flyby :: Foto

Historie: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019

• Hulis – El Classico
  
  El Classico jsem začal řešit hned potom, co jsem viděl na stránkách termín, tudíž týdny, ne-li měsíce předem. Obepisoval jsem kámoše a doufal, že do Ústí nepojedu sám. Každou chvilku se sestava měnila. Pavla, který se mnou jel předchozí ročníky, jsem bral jako pojistku, když ostatní selžou. Bohužel za poslední půlrok na kole neseděl a prý to tenhle rok vzdává. Naštěstí jsem uhádal Honzu a Matese, který v sobotu den před švihem panikařili kvůli počasí… Napadlo u nás pár cm sněhu… Já byl ale v klidu – předpověď hlásala 6-7 stupňů během odpoledne a plusové hodnoty i přes noc. Bude maximálně mokro, což mě od Sebuzína neodradí – srážky žádné hlášené nebyly.
  
  V neděli se mi vstává celkem dobře – po sobotní narozeninové oslavě budoucího tchána. Žádná divočina, pár chlebíčků, jednohubek a plzínek na dobrou noc – okolo půlnoci už jsem byl v pelechu. Na domluvený sraz vyrážím o něco dýl, než jsem chtěl, tak hned po výjezdu mě čeká kopec, do kterýho celkem dupu, abych minimalizoval ztrátu. K Matesovi přijíždím cca o 3 minuty dýl, to by šlo. Dál pokračujeme za Honzou do Chřibské, kde jsme domluvení, že naložíme kola do auta a valíme směr Děčín. V Děčíně ještě stavíme na benzínce. Beru colu a bagetu – oba se mi smějou, že jsem si vybral supr cyklistickou stravu… Na plánované parkoviště přijíždíme s rezervou tak 20 minut – nejradši už bych jel, protože je mi ve zpocených hadrech po ranním tempíčku na sraz docela zima. Ještě před odjezdem nás dorazí pozdravit další místní kámoš s čerstvě zlomeným palcem, který by možná taky jel, nebýt toho zranění.
  Přesně podle časového harmonogramu, v 11h vyjíždíme. Slibovaná předpověď je ta tam – 10C co hlásili, vážně není, není ani sucho a co víc, na cestě do Ústí nás občas chytne nějaká přeháňka, jinak se podél vody jede docela fajn. Ani ten protivítr moc nevadí. Na benzině v Ústí jsme okolo ¾ na 12, dáváme sušenky a vyhlížím balík na mostě, který se tam během pár minut vynoří. Parááda, tenhle rok se nemineme. Po příjezdu se se všema zdravíme a jdeme společně na káves trošku se ohřát. Sojovej suk už mám v sobě, hlad nemám, tak beru pepsinu a leju do sebe něco málo cukrů. Ještě si odskočit, abych byl co nejlehčí a můžeme vyrazit… Po opuštění benzínky je mi sakra zima v těch mokrejch věcech, naštěstí to ale netrvá dlouho a trošku se zahřívám. Po chvilce nás vítá Sebuzín a kruhák, který to vše odstartuje už je na dohled.
  
  Hned po výjezdu z kruháče jde na první místo Kolíkáč, druhej Mates, já z leva objíždím pár lidí a skáču na třetí flek. Zatím klídek, chvilku se jede furt stejně, pak Mates střídá Kolíka na špici. Vedle mě si vyjíždí Turista. Tak po půl kiláčku vystřelil z balíku Čespa dost ostrym nástupem. Je mi naprosto jasný, že když po něm půjdu, tak skončím hodně brzo… Jezdit venku jsem začal tak před 2-3 tejdnama, jinak hodinovky doma na trenažeru, takže v nohách toho zatím moc není. Ale řekl jsem si, že by bylo trapný, kdyby se otočil a za ním nikdo nebyl, takže, aby to neměl úplně zadarmo, letím za ním… Na první čespovo otočení ještě držím, netrvá to ale dlouho a tepy letí nahoru raketovou rychlostí a já si sedám. Na druhé otočení už ztrácim cca 20m ale snažím se furt jet jakš takš nějaký tempo, co jsem schopnej, abych se dal trošku dokupy… Po chvilce mě skáče Ryba s Karlem. (už si přesně nevybavím kdo první a jestli spolu nebo jednotlivě – asi jsme měl černo před očima ) Prostě jsem to přehnal no, ale tempo celkem držím. Před krátkym sjezdíkem si mě doskočil Turista, lezu mu do háku a po chvilce, když se to zase zvedá, jsme na zádech Ryby. Totálně vařim – až teď chápu Kolíkáče, kterej pod kopcem sundal rukavice. Nejradši bych je zahodil taky společně se šátkem i bundou… Turistu už bohužel přes klokotání krve nestíhám, takže si jedu svoje a za zadkem si vezu Rybu. Už jsme skoro nahoře a tak si řikám, jestli mi bude nastupovat nebo ne… S tím, jak funíme, to na přetahovanou úplně nevypadá. Ryba mi jen vyjíždí z háku a jedeme bok po boku, tak si na horizontu v klidu ťukneme pěstí a dál se netrápíme. Za mě rozhodně spokojenost a vcelku slušný překvapení, jak a kde jsem dojel, čekal jsem to podstatně horší. To mě potěšilo a docela naplnilo optimismem, že první jarní závody by nemusely být úplně ztracený, i když jsem začal celkem pozdě a dojezdit to doufám půjde… Čas zatím ještě je… 
  
  Cesta zpátky už pak byla za odměnu. Dočkali jsme se sucha a celkem i teplíčka. Kousek za Litoměřicema jsem shodil rukavice i šátek a hned se jelo líp. Občas jsem na rovině podél vody přiložil pod kotel, až jsme v jeden moment ztratili Honzu. Počkali jsme, dali krátkou pauzu, napít a valit dát k autu. V Děčíně najeto 86km, což je bída, tak ukecávám Matese, aby to se mnou dal po ose domů. Sice se na to z kraje moc netvářil, ale nakonec jsem ho zlomil… Posledních cca 15km už se docela kroutil, ale nakonec si myslím, že byl rád. Dal si osobáček v denním nájezdu. Mě to i s tím ranním rozjetím k autu hodilo necelých 160km, takže tak akorát. Uvidíme, třeba příště dám i cestu do Děčína na kole a hodím si tam dvoukilo… Díky všem kdo jste dorazili, rád jsem vás viděl! Sebuzín měl grády! Sezona se blíží, tak zas někdy někde možná že už v závodním duchu!
  
  
  
• Kolíkáč – Mimo pozemskou realitu!
  
  Ústí! Sebuzín! Slova, která znějí nad skupinou málem na každém zimním švihu. Vzpomínám na svoje první Ústí. Dvoukilo v zimě. Byla sobota a večer se šlo s klukama z baráku na pivo. Ptali se mě, kde jsem byl na kole? No… jeli jsme do Ústí nad Labem. Co? Kecáš! Nevěřili, mysleli si, že si vymýšlím. A letos do toho jdu znovu. Tradiční bláznivina, bez které by březen nebyl březnem. A těch bláznů je letos zase požehnaně. Těch, co to již někdy zažili, ten pocit přejet most v Ústí a pak si dát Sebuzín na plný ceres. A i těch, co o tom jen četli a snili a teď si to plní.
  Před akcí padá web, nevydržel ten nápor připojených uživatelů. Hold musím přes jiné komunikační kanály sdělovat místa srazu. Volá Pavel Trachta z CKKV, jestli by mohli taky jet. No jasně! S Pavlem se známe už přes 15 let, vzpomínám na maratón Vysočina, jak jsme jeli spolu a pak také sváděli líté boje na Doksech. Většina na zimácích si chrochtá za tahouny na skoro jednicích Turistou a Rybou. Je těžké je ukočírovat, aby jeli pro skupinu, a ne pro vzduch za sebou.
  Vlčák je plánovaný, ale Pantáta je milým překvapením. Strašně mu to přeji, že se může svézt v tomto vlaku, je to bojovník, který si to znovu vybojoval navzdory zdravotním těžkostem. Slunce žhne a Litoměřice jsou málem na krátký krátký. Ale vjezd do úzkého labského údolí připomene, že zima neskončila. Zástěrky plní svoji funkci a teplota šla rapidně dolů. Lezu drze na špic, tam to necáká. Foto se Střekovem je povinnost. Atmosféra vykvetla, tahle partička si tyhle chvíle umí náležitě užít!
  Most a pumpa pod ním, kde nás již vítá Hulis s dalšími dvěma borci. Tak to klaplo, tohle bere za srdce, že nás chce i z té dálky zase vidět a cítit oranžového ducha Pumpa ztrestána a jedeme přípravu na Sebuzín. Sundávám rukavice, kruhák, házím tam málem kašpara a roztočím to na most přes železnici. Chci se proset skupinou excelentních vrchařů bez blatníků a hákovat sobě rovné se zástěrkami. Zip bundy se taky musí rozevřít, tělo se začíná vařit. Hákuji Martina od Ivči, ale díra naskakuje. Za sebou cítím dech, počítám, že to je Luke s Baskem, Ti dva mě ještě nepředjeli. Ale ne, koutkem oka zahlédnu oranžovo, je to brácha! Tak nezklamal, zase si tradičně chceme užít horizont spolu. Luke se ptá, jak je to ještě dlouhé a pak už jen Kapr zahlásí, jsme sami dva. Směřujeme k horizontu a já si začínám uvědomovat, že jedeme o první fleky mezi blatníky!
  U křížku se poplácat po zádech, že jsme to zase dali, smeknout před Karlem, který všechny wobložil na MTB! Zapnout se a zabalit do všech vrstev a spadnout do Lito. Hulis +2 se loučí, a já se začínám těšit na mělnický párek v akci. Začínám dobře tuhnout a přestává mi to chutnat. Safra to je nekonečné, já už chci vidět aspoň mělnický zámek! Funí z pravoboku, a já sobecky okupuji levou stranu balíku. Konečně zámek a konečně párek!
  Cola teče proudem, hořčice s kečupem se maže kolem pusy, tady je všechno dovolené. Ještě pajda, ještě krutá pajda do vany. Ale pumpa pomohla, jede se mi lépe. Turista s Rybou jsou k neudržení. HonzaB trefuje jámu a spustí vodopád nadávek. Tenhle kabaret se nedá naladit ani na DVBT3. To se musíte ráno zašít do bezva grupy a švihnout si Ústí a Sebuzín!
  Děkuji všem za dodržení tradice, byla to paráda, kolem 20 kusů ve skupině, která pracovala jako jeden muž a jedna žena Obdiv Pantátovi a Ivče, kteří to parádně zvládli. Hulis nezklamal, a i v té mokré nepohodě dorazil. Oranžový duch zase řádil v tom našem oranžovém chrámu mimo pozemskou realitu! Dvoukilo na zimáku se prostě počítá.
  
  
  
• Luke – El Clásico v jarním hávu
  
  První březen si nemohl přichystat legendárnější otvíráky sezóny: Kurne-Brusel-Kurne a Praha-Ústí-Praha. Já samozřejmě volím ten delší (201 vs 226 km) a vyrážím ráno na Jížo. Tentokrát se snažím nic nepodcenit a cpu se už od večera. Je teplo, a tak bunda zůstává doma, teplý dres s termotrikem by měl dostačovat. Zadní kapsy váží snad dvě kila, abych se vyhnul případným problémům s jídlem.
  Tradiční pozdravy na jížu, před T nabíráme další cestující. Zatím všichni na smluvených zimácích, jen Turista na jednici – v balíku to jen zašumí. Přesun do Mírovic v poklidu, než vyjedeme z města a foukne do zad. Pak se splaší Turista s Rybou, rovinky letíme 45 km/h a HonzaB to trefně glosuje. Po některých hláškách mám problém udržet se na kole.
  Balík už se pěkně rozrostl a v Klíčanech se přidávají další. Napojujeme se na hlavní, po které se dostaneme až do Ústí. Před Veltrusy to s HonzouB brzdíme na špici, než tam pustíme Turistu s Rybou. Pak se nějak nemůžeme srovnat, místo ze špice se střídá z druhé pozice, občas se brzdí, když se náhodou podaří dojet první dvojičku. Basko se dívá za sebe na kruháči a opírá se přitom o Karla, uf… to zas bylo těsný a Karl má teda smůlu. Konečně se dostáváme k Labi, trochu mě děsí, že do Ústí je to ještě 20 km a já už mám najeto 90 km. Podél Labe je mokro a asi 7 stupňů (před chvílí bylo 12), což způsobí další přeskupení balíku. Po pár sprškách od Baska se taky sunu dopředu, ale tam je zas Turista na jednici, tak chvíli trvá najít si místečko za zástěrkou. Ještě foto se Střekovem, průjezd do nové sezóny po Mariánském mostě a vytoužená pumpa je tu. Garmin ukazuje 111 km a přes 2000 kalorií, tak se radši cpu, co to jde.
  
  A teď to přijde, první jarní šrot (teda plánovaný, ono už to párkrát bylo i v zimě za hranou, že ) na Sebuzín. Úkol od trenéra je jasný. Sice jsem plánoval, že cestou pod kopec trochu víc pošetřím, ale pořád se cítím v pohodě, tak mi ani moc nevadí jet přípravu s HonzouB na legendární kruháč. Dostávám ještě nějaké info ke kopci od Kapra s Kolíkáčem a jde se na věc. Kolíkáč za to bere hned v úvodní stojce, já se snažím, aby mi neujel. 600W na úvod bych si mohl odpustit, ale se sklonem se srovnává i tempo a já se snažím plnit úkol od trenéra. Pár borců odletělo, já tvořím skupinku s Kolíkáčem, Kaprem a Baskem. Bolí to víc, než jsem čekal, Basko parkuje a já si užívám sám s legendama, úplně na limitu. Nakonec jsem asi minutku a půl před prvním horizontem povolil a dojel si to v klidu… no trenér mě doma nepochválil, prý se to uviset dalo… ach jo, ta hlava.
  Nahoře se předpisově čeká a pak krásný sjezd za odměnu. Prý se to tu vleče a do Štětí daleko, natož Mělník, ale mě to vcelku odsýpá. Sluníčko hřeje, za chvíli už přelézáme Labe ve Štětí. Jede se klidně, všichni stíhají, prostě jarní pohoda. Jen Turista s jarními květy na helmě už dávno vykvetl a pravděpodobně už je na pumpě v Mělníce. My si ale ještě užíváme druhý břeh Labe, než klasicky kolem zámku zamíříme na zasloužený párek. Opět se cpu, ale asi to nebyl úplně dobrý nápad, protože za Mělníkem se mi už nejede tak dobře jako předtím. Žaludek trochu protestuje a já trochu propadám panice, jak to vlastně dopadne.
  V Mratíně jsem se ale nějak srovnal a jede se zas fajn. Jak se blíží km číslo 200 nálada graduje. Vlastně už nevnímám kudy jedeme. Vím, že tudy nejedu poprvé, ale vlastně nevím, kde jsem, ani jak daleko ještě. Jen spokojeně šlapu a poslouchám to švitoření v balíku. HonzaB tam hodí pěknou scénku na téma ukazování děr a najednou je tu Černý most a konečně vím, že domů už je to kousek. (teda v dnešním stavu, už jsem tu taky byl ve stavu, že to bylo pěkně daleko) Turista s Rybou mizí, Basko s nimi. Zbytek už jen poklidně dojíždíme. Baska nám ještě vrátili bez udání důvodu ve 14-denní lhůtě a tak si může zase zalézt do háku a pak nás pobavit spurtem v brdku v Hostavicích. Přeletět stojící balík, co řve, že seš blázen a zvedat ruce nad hlavu, to nevymyslíš! Měcholupy, Petrovice a abych to neměl stereotypní, tak to vezmu ještě přes Kateřinky a doma krásných 226 km. Kecám, jel jsem přes Kateřinky, jen proto abych od Kolíkáče slyšel “kluci miluju vás“
  
  Zas to bylo krásný. Společensky to nemá chybu nikdy a tentokrát myslím, že i osobně jsem to zajel dobře. Jídlo už bylo asi lepší, ale ještě to bude chtít poladit složení. Každopádně díky všem, užil jsem si to a gratuluji všem co to objeli, zadarmo to není a v létě se nám to snad vrátí.