Akce Za jazykovými skvosty 2020

Akce Za jazykovými skvosty patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2020-03-12.

:: Trasa a profil :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2017 :: 2018 :: 2019

• Luke – Skvostné skvosty
  
  Prý je třeba zakončit trilogii reportem "Skvosty bez svostů", jenže takhle se to jmenovat nemůže, protože lhát se nemá. Skvosty byli plné skvostů, vlastně celá trilogie je jeden velkej skvost a tak to bylo stylové zakončení. Nedá mi to se trošku neohlédnout: 5 dnů, 603 km, 3 dny na kole a 2 dny s pocitem, že zítra na to nesednu, respektive jestli sednu, tak spadnu. Nakonec i poslední díl byl v rámci možností v pohodě, nikde se na mě nemuselo čekat a s tím jsem do toho tak nějak šel.
  Ráno trochu hlodá, jestli nevzít jednici, ale už v Benicích to nahazuje solidně, takže zimák je dobrá volba. Navíc ho mají všichni, i Basko vrátil blatníky a zástěrky, takže paráda. Ne, že by nebylo většinu cesty krásně sucho, ale i odpoledne byla místa, kde nám to připomnělo, že zimák byl dneska dobrá volba. Za to oblečení už bylo ryze jarní, zimní tretry zůstaly trčet doma, stejně jako bundička a termotriko pod dres. Člověk hned ušetří pár gramů, když se rozumně oblékne. Ráno 10 stupňů, takže není problém, jen ve stínu trochu mrznou nohy, ale brzy se to srovná.
  Míříme po hlavní z Uhříněvsi na Říčany a občas je to boj i když provoz není úplně strašný. Přesto třeba nechápu, proč troubí řidič protijedoucího kamionu, když za námi nikdo není a do jeho pruhu nezasahujeme. Ještě nám ukazuje, že jsme jedničky... asi nikdy nejel za Turistou na bočáku. A že vítr dneska řádí. Uhříněves - Vyžlovka 150 m nastoupáno na 14 km s průměrem 30 km/h, no to nám to hezky začíná. Pak zklidnění kolem pily a zas to Míra rozjíždí po hlavní až do Olešky (tady průměr 36), naštěstí vítr už fouká líp a dá se trochu oklepnout. Za odbočkou na Krymlov první ochutnávka protivětru. Myslím, že umřu, ale drží mě pocit, že nejsem sám. Tohle se ještě daří přečkat po kupě, ale jak se zas vítr opře do zad, jedeme každý za svoje.
  S větrem v zádech i zimák letí jak jednice, ale vidět na tachu 45 hm/h a před sebou Turistu s Igorem jak odjíždí stejně není nic mimořádného. Návrat bude bolet a vystřílet se tu úplně nechci, stejně mi přijde, že jedeme až až... Trasa velí pravá, ale Kolíkáč s Mlhošem vi, že po hlavní je to lepší. To já nestíhám, a tak se vracím přes dětské hřiště ve Skvrňově a nachytám trochu skvrn na dres, jak se brodím blátem. A ejhle, další vesnice je Bláto. A pak že to nebudou skvosty. Krajina už je pěkně zvlněná a za chvíli tu jsou Košice. Vyfotit a pokračujeme, teď už bude vítr spíš nepřítel. Začínají kopečky a já chci jet podobně jak v úterý. Bolí to stejně, ale ten úterní pocit, že to aspoň jede už tam není. Naštěstí nejsem jedinej, kdo už roztáčí nohy z velký únavy. Turista s Igorem mají stále dost chuti, ale vrátili nám aspoň Baska, a tak utužujeme vztahy v grupetu, kde Mongol není nadávka ale konstatování. Spojíme se ještě ve Zbraslavicích, a tak mám zas možnost zkusit uhákovat Turistu do kopce. Pořád čekám, jestli se třeba nohy ještě nerozjedou líp, ale to už bych chtěl asi moc. Nahoře díky náskoku úprava usazení helmy a pěknej zásek. Turista hlásí, že si je sjedeme a já nemám nejmenší pochybnost, že má pravdu (jen měl asi použít jednotné číslo). Krasoňovice tedy proletíme a chvíli po úterní trase Mostů. Jsem pěkně zašitej, ale když začnu přemýšlet, že bych mohl vystřídat, tak mě vrátí do reality nějakej brdek. Ne, tady bych Míru akorát brzdil. Už je vidíme na horizontu, ale za chvíli jsou tady Polipsy. Ptám se na Pivnisko, ale to už jsme prý projeli... no já zas koukal na zástěrku . Padáme do Kácova luxusním sjezdem a jdem vyrabovat pumpu. Je krásně a tak neváhám s první letošní zmrkou na švihu.
  Pak nás čeká těžké stoupání z Kácova v protisměru Kolem Posázaví, Kolíkáč cítí závod a hned se dere na špic. Nakonec nějak všichni chtějí být na špici a taky já se nechám strhnout, ale žádný spurt se nakonec nekoná. Měníme trochu původní trasu a chceme vyzkoušet brod přes Blanici. Nejdřív luxusní slepá silnice až k řece, jen úplně dole bylo třeba trochu opatrně na smetí od lesáků. V Blanici dost vody, ale je tam most pro pěší. Ten vede přímo k někomu na zahradu a cestu nám zahradí vrata. Naštěstí jdou otevřít, a tak můžeme vyrazit na poslední zastávku u kostela sv. Matouše v Hrádku.
  Pak opět nový asfalt, navíc vítr do zad, takže je ještě příležitost se proletět. Už i já jsem sundal rukavice a užívám si skoro letní cyklistiku. Do Všechlap další kopec na max, nahoře je Divišov, domov se blíží a není nač se šetřit. Vodslivy, Chocerady a na Ondřejov, to už je Kolodějská klasika. Mám toho dost, Míra odjíždí, jinak by to prý nevyjel. To já už bych hlasoval pro klid zbraní. Jenže ve vzduchu je cítit vůně pudinku, a tak zas najednou všichni zvedají zadky. Míra je náš a když už jsem mu v háku, tak visím až pod kostky. Ty už jen v klidu objedu po chodníku, za to Míra se ještě vybičoval k pěknýmu finiši - gratulace k PR na konci trilogie! To já už bych byl bez nároku. I tak mě ale těší, že pokud už jsem se rozhodl jet, tak jsem čelo (= Turista a občas Basko nebo Igor) uvisel.
  Pak už nejkratší cestou domů se zajímavou alternativou po nové cyklostezce ze Všestar. To nás navede na cestu přes Pruho, což je pro mě skvostné zakončení trilogie.