Kolíkáč –
Oranžové centrum duševního zdraví
Projíždím historii Ústí v naší online klubovně a nechce se mi věřit, že to je již 13 let, když jsme se poprvé zakousli do Sebuzína. Fotky vlastně stále stejné, rozesmáté tváře a ruce kolem ramen, jen pár vrásek na čele s přibývajícím věkem přibylo. Co napsat k roku 2026? Že mám zase od rána starťák, že se těším, jak se zapařím v těch hadrech v kopci a zjistím, že jsem zase marnější a dám si kafe na pumpě?
Počasí se rýsuje bez mráčku, ale teploměr se ráno a pak k večeru moc nahoru asi nepohrne. Takže noviny na hruď, na nohy pytlíky, to všechno půjde před Sebuzínem do koše. Na kruháku už se opaluje klubko wobjížděčů, kteří chtějí, aby to dnes začínalo 2. Pode mnou řehtají karbony, tak přesun do Mírovic je o něco lehčí než na hliněném těžkotonážním zimáku. Seřadiště Mírovice nás řadí do pěkně dlouhé lajny a obouchá nám pěstičky. Letíme směr Porta Bohemica, s větrem v zádech, ve skupině přes 10 kusů, tohle je furt famózní zážitek. Cestou přisedne ještě Grep a Pekusák s Petruší.
Přiletí také pár defektů, ale aspoň si můžeme vyhovět ve více výkonnostních skupinách. Litoměřice jsou tu neskutečně rychle, první brdek Kamýk a svlíkačka přebytečných vrstev. Sebuzín je ve vzduchu a chci ho s HonzouB a Nemim a sotázkou, zdali budou i letos mými etalony výkonnosti? No Nemi tu úvodní stojku pěkně nabombil a odskočil nám. S Jendou si hekáme do ucha a bojujeme na dohled Nemimu. Křížek chybí, jako by nám někdo naznačil, že dnes to bude až do sedla pod Varhoštěm. A tam je to tedy moc pěkné!! Stojky ala Zoncolan, vítr do zad a z čela vodopád potu. Ale tím to nekončí, po krátkém rozdrbaném sjezdu nás ještě potrápí pár brdků, které jsou ale s krásnými výhledy. Kocháme se a tleskáme Petruši, které to skvěle vydrásala.
Z údolí od Labe se již line vůně kávy, energeťáků a párků v rohlíku. Užít si ten sjezd, který je již po vyžehleném asfaltu a zapadnout do rozjařené party, která obsadila celou zahrádku. Bageta do mě zaplula jako nic, teď se nesmí nic podcenit, vlajky vlají proti a z boku, to ještě bude bolet. Rozvážně přejet most a zařvat si Vítej sezóno a kolem vody do Lito. Začínám mít plné ruce práce sám se sebou, a tak jsem sobec, co se bojí otočit hlavu, jestli jsme všichni. To Grep hrdinně tlačí Petruši, která prožívá premiéru v tak velké grupě. Ale bočák je nemilosrdný, stejně tak nízké ráfky, které jsou značnou nevýhodou. Ještě malý incident s Policí ČR, která naštěstí naši lajnu s terezínem vyřešila domluvou. Před Jižňákem již velká euforie, nějak jsem se vzpamatoval, kola jedou, bidony nechrastí, jo takhle to chceš!
Jóoo dnes zase Oranžové centrum duševního zdraví, 8 hodin v jiném světě mezi partou kamarádů, co nikoho nenechají na holičkách, vodopády smíchu a dobré nálady, a hlavně parádních výkonů. To, co předváděly naše dvě dámy jsem jen zíral, fakt moc pěkný. Prodloužený ikonický Sebuzín až do sedla Varhošť pohladil na duši a zejména na stehnech, jo takový malý Zoncolan. A pak ty výhledy, kouzelná krajina nad 500 metrů nad mořem a v dáli Buková Hora, která zvala zase k letošnímu zdolání. Nekonečný a zasloužený sjezd k Labi, pod most, na tradiční pumpu s výhledem na skálu. Rozvalit se na sluníčku na zahrádce, to nepamatuji. A pak už jen let do vany, v nepříjemném bočáku, kde to měl každý hodně za své. Byly ztráty, defekty, ale to k tomu bohužel patří ... Ale všichni v pořádku u lednic, tak to má být, užívejte dnešního wobjížděcího večera, tohle je na tom nejlepší! Děkuji všem, 15 kusů to je furt sen!
::
Mapa ::
Garmin ::
Diskuze ::
Flyby ::
Foto