Diskuze

Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003

Příspěvky k tématu: Sněženky a Machři a Bruslaři  (ID: 241)

Ostatní témata

Autor: Kolíkáč

Datum: 2026-01-24 18:08:37

Babaléjo la Mumuland! Bruslení rezonuje v orange komunitě v zimních měsících již několik let. Láká mě to, vzpomínky na hokejové matche na zamrzlé přehradě jsou příjemné. Ale strach mi nedovoluje se něčeho zúčastnit, sice jsem si před 2 lety půjčil Barbánkovi dálkové brusle, testnul na Hostivaři, ale na samotku z toho šel strach. Až letos, mrazivý leden, Barbánkova výzva před 14 dny, kdy mi zařídil krásný nezapomenutelný výlet. V euforii následovala koupě bruslí a vyprošťovacích bodců přes guru Turistu a lavina rad a zkušeností. Brusle zabalené v krabici a já zase řeším zdravotní problémy. Venku mrzne až praští, já zalezlý u topení anebo na sebe foukám ventilátor v autě. Další týden je tu a Turista láká na páteční výlet. Plánované povinnosti odpadly, že by znamení? Ve čtvrtek roztočit nohy na Šeberáku. Touha je veliká. Turista hlásí Tajemné jezero. Nesmím váhat, je potřeba přijímat nové výzvy. Starťák, celou noc se mi zdá o koupání, ráno ledová sprcha jako příprava. Termoska, hadry v nepromokavém pytli do baťohu, jen chrániče na kolena chybí, no snad nebudou potřeba. Rozmrazuji zatuhlé Berlángo a nabírám Míru. Znovu mi potvrzuje, že on se nikdy nekoupal a že to bude skvělé a bezpečné. Parkujeme pod dvojitým mostem. Už je tu narváno. Vzpomínky na cyklo kamarády. Sešup k vodní či spíše lední hladině. První opojné sklouznutí a panoramata. To půjde! Jen té plánované kilometráže se děsím. Setkání s elitou dálkového bruslení v ČR a hákovat a hákovat. Ale tempo není nějak zběsilé, prozkoumává se každá zátočina, kde trochu oklepnu. Pochvaluji si zvolené oblečení, je mi komfortně. Teplota kolem -5 stupňů, kterou vůbec nevnímám. Stále je na co koukat, v liduprázdné krajině, připadám si jak dávní dobyvatelé. A největší pecka, že to je furt po rovině Navíc když chytneme vítr do zad, tak je to jakoby z kopce, no nazpět to asi štípne. Kostelík, který jsme před pár lety zdolaly na kolech. Nikdy bych nevěřil, že ho uvidím takhle z ledu. Je to naprosto bezpečné, žádné zpívaní se nekoná, máme pro sebe málem nekonečnou ledovou plochu. Hodně opojné! Navíc, když jsou tu převážně úseky čerňáku, kde to ani nedrncá. Nalézáme vykuchanou srnku od ptáků a nějakých větších predátorů a přemýšlíme, jak se dostala doprostřed ledu. V jedné zátoce borci předvádí přeskoky přes vodní příkop. Tak to už je pro mě vysoká škola. Stejně tak pak i zkoumání ledu, kam až se dá dobruslit. Led je tenčí a zpívá, což už moje nervová soustava nedává. Nohy a záda tuhnou, energie ubývá, hold každý sport potřebuje trénink a já už mám natočeno přes 25 km, což jsem nikdy nedal. Turistovi hlásím, že se budu pomalu přesouvat zase k autu, tam nechaná termoska a traťovka láká. No najednou na samotku to není až taková zábava, a navíc fouká proti. Bylo to nekonečné, ale dal jsem to. Škrábu se k autu a docela se motám. 45 km na tacháči a mám slušně posekáno. V autě bufet a uvědomění si, kudla já to dal a byla to pecka! Po chvíli zjišťuji, že je solidní kosa. Slézám znovu dolů na led a jedu jim naproti. Naštěstí jsou tu za chvíli, tak tohle klaplo. Těším se domů, ale ta nej pecka má teprve přijít! Máme na programu ještě jednu lokaci, nedokončený most! Přesun autem na místo, kde jsme již taky párkrát jeli na kole při jarních výletech. Místní průvodce nás táhne znovu na led. A tohle je tedy naprosto vymazlené. Hektary ledu bez chyby! A navíc ikonický most! Babaléjo la Mumuland! Bruslíme přímo pod mostními pilíři s výhledem do velké hloubky pod průsvitný led. Magické! Zastaví nás zase až voda, Turista otestuji okraj ledu a dá se po okraji dokonce pádlovat tyčemi na průzkum ledu. To si zase odpustím a raději si uživím další kilometry sklouznutí. Nechápu, kde jsem to našel, ale síly furt jsou a nic moc nebolí. Ještě v závěru pozorovat dírou v ledu akvárko pod námi, jak vychází bahenní plyny. A pak se mi povede malá černá kaňka, asi 100 metrů před cílem, kdy bruslí chytnu škvíru v ledu a hodím nádhernou tlamu, úplně stejně, jako když se fotbalisté rozjedou po trávníku, jak mi radí AI tzv. "slajdování". Tuhle oslavu jsem si mohl odpustit, jelikož led není trávník, a naražená kolena cítím ještě teď (jo, proč jsem neměl doporučované chrániče? ). Necelá hodina od baráku autem, spektakulární zážitek, pro který někdo letí přes půlku světa. Přes 60 km na dvou nožích ve skvělé společnosti, atmosféře a krajině. Splněný sen. Nezbývá než poděkovat, Turisto, Barbánku, Kájino, Jíťo, Bobku, díky, že jste mě k tomu dokopali!

Autor: Bobek

Datum: 2026-01-24 01:03:28

Celý týden 19.-22.1. sleduji vývoj na Labi, o to víc díky předpovědi. Od rozbruslení v plavební komoře Brandýs alias Baikal, se akční radius během dvou dnů rozšířil na cestu do práce na bruslích, DPNB. Ve středu podvečer už lze podjet most D10 a čtvrteční ranní -10 už retušuje chycenou středovou část protkanou kry, tak lze hopkat od mostu níž po celé šíři, na jednom místě i nad mostem. Dokonce jetelně zamrzl výtok z Toušeňské čističky - večer, i když jsem jej lehce prošlápl, byla náleď sjízdná až pod tenisové kurty v Čelákovicích, jen se musel obejít výtok čističky. Na druhou stranu bylo možné (vzhůru k Čel jezu) přejet pouze u lávky Toušeň s velkou opatrností a hledáním cesty. (Jizera a kachny si nenechaní nic namlouvat). Přes malé povolení mrazů to je dobrý počin na zhmotnění pátečního dobrodružného plánu, bruslit dokud oko dohlédne. Předpověď nočních -5, přes den 0 a zataženo nezní na řeku příliš, ale velká oblačnost je zn fajn, navíc při větší oblačnosti by se snad mohl udržet mráz. Pohledem z okna mi stále zásadně chybí mrazivý šedivák na oknech zaparkovaných aut a vzduch nijak do tváře neštípe, přesto uzlíček kouzelných želízek pokukuje u batůžku v koutku. Večer ještě píše bruslař ze sousední vesnice, jestli se nechci projet, že má zkušenosti se slabým ledem, jezdil s Hrochem. Má mě to varovat, nebo spíš být dobrou zkušeností nad zlato? Odepisuji páteční plán, bruslař ale nemá tolik času; což jsem trochu rád, protože ztrácet čas přílišnou rozkoší na slabém ledu, nebo sušením v případě příznivých podmínek se mi nechce. Také celodenní akce na první setkání nemusí být "on the ice". Ráno je dlouho tma a auta stejně nezešedivěla. 6:45 stále temno. Poplácám 4 chleby, bidon vody s medem a pár tyček naházím to do batohu s tím že když bude málo, příležitostí cestou dost. Nedělám si velké iluze a vyrážím s cílem na oběd do Nymburka. Z bytu vycházím rovnou v přeskáčích, na plochu to mám 500m. Pod jezem se bližští krásně bílý sněholed, tak těch 200m roluju před komoru, roztočím nohy. To už po mě pokukujou projíždějící kluci z městských služeb. oběhnu komoru a nad jezem si užívám fantas hladký led jak přejetý žehličkou. Náhon do mlýna nekazí dojem, řádit lze po celé ploše, nastavuji kormidla rovně a brousím podél přístavu. V jedné třetině šíře mimo defekty házečů, stále krásný silný blbuvzdorný led. U železničáku proti podjíždí bruslař. První a hlavní dobrý, podjíždí železničák. Ten jsme před 14 dny obcházeli. Druhý dobrý, i když má kanady, na krku má bodce, tedy asi něco o bruslení ví. Sází hned info o situaci, ve které zbystřím, že u Výmoly to nejde a musí se na druhou stranu, opodál se může zpět. A sakra, co asi bude víš. Popřejem si, rozloučíme se a už to klidní podjezd železničáku po krásně vrstveném ledu. Samo zajedu až k Výmole kde to opravdu nejde a musím kousek zpět, hledat cestu přes. Na druhej už staví chalupář a očuchává situaci, udivuje se dá až k Brandýsu. Frčím dál, a za Hradama už mažu zpátky k levému břehu kde je komora a lepší dosah i kratší obchůzka. Nad jezem opět krásné silný led. Kouknu z skrz stavidla a valím k Litolskému mostu, který lze krajem bezpěčně podjet. Led se ještě vylepšil, až k Ostré si lze užívat v prostřed po krásně vyžehleném kousku, pak už je potřeba se uklidit k břehu. Jestli se dobře pamatuji, vtok od Ostré nebyl zamrzlý a dobře sem zvolil levý břeh. Po Hradištkem se cosi děje, osvětlení, mikrofony, a už se na mě dělá pantomima "drž hubu" s tím klapáním. Chvíli čekáme, chlápek tam co si vypráví s mikrofonem nad hlavou a projev končí: teď pojede Sáblíková. Načež se všichni otočí , rozesmějou a děkují. Na jeden z nejdelších úseků, navíc lesem, se tak setkávám s pozorností. Oběhnu jez Hradištko (bohužel vynechávám známé krápníkové útvary mistrů bruslařů z Prahy pod jezem; bylo by potřeba jet po protějším břehu) kde s úžasem pokukují dřevorubci nad ladným skluzem a já nad zaplocenou oblastí v březích k výstavbě lávky. Jsme na krátkém úseku s jednou zákrutou k Výrovce, ze které mám obavy co nadělí. Držím se tak levého břehu, ale nechá se projet až za ní, ikdyž není zamrzlá. Nicméně dle očekávání vystupuji na soukromém zaploceném pozemku a obsluha elktrárny už pokukuje z okna. Vyšlapuju k mostku před kterým je ale až k Výrovce plot, nicméně nechá se celkem ladně oblézt. Obsluha je už venku a číhá. Slušně pozdravím a omluvím se za procházení z ledu na led. Dostane se mi upozornění, tak se omluvím že jedu až z Čelákovic, načež se pán rozesměje a pokývne. Lepší pro příště vystoupit před Výrovkou a obejít po přilehlé neoplocené cestě. Kostomlátky zdolány, je jasné že Nymburk už se nějak dosáhne. Led brzy slábne a tak se stahuji opět k levému břehu, kde brzy zbystřím slabý led a předvídám Sladovnu s čističkou. Mažu kousek zpět hledat cestu napříč k pravému břehu. Bohužel před Malými a Velkými Valy se led kazí a je nutné obejít lávku i silniční most do centra až pod hradby. Trochu sem koumal přejezd nalevo, ale led a osazenstvo na protějším břehu nevěstilo nic dobrého. Navíc nemám kámoše na slabý led (asi se to přejet dalo, ale...) Přes Nymburskou marinu se protahnu k elektrárně, kolem které je obchůzka opravdu kousek. Opět na ledu, trocha občerstvení a okouknoutí situace nad jezem a už na mě volá kolem jdoucí pár jestli je to unese. Ujistím že tady rozhodně ano, ale kamarád je cizinec a dáma nevypadá ustrojena na dálkovou plavbu, tak jí to rozmluvím, že bez bodců vstup nemůžu doporučit. Ocení radu i trmácení z Čelákovic sem a valím dále. Na oběd v 10:30 je brzo, led stále dobrý, náledě i přes vodu ve středové části byly min 2m šíře, často zapřeny novým ledem na který se nechalo min 1m bez obav zašlápnout. Brzo za Nymburkem jak se řeka stáčí začal pravý břeh slábnou a v dáli se klepala voda. Nechal se m natáčení videa podéljedoucího cyklisty a hleděl si přejezdu na levý břeh (pravděpodobně také kvůli Lánské strouze) pod obchvat, kdy bylo nutné z poloviny mostu přejít po břehu. Pokračuji dál a brzy se ukazuje hodně dobře zvolený břeh jelikož na pravém valí do řeky neskutečné množství vody z čističky a náleď v tomto místě skoro líže vodu. Ale jsem tu, Poděbrady za 3h. Bez přestupu stavím u lodiček před mostem a obcházím až nad jez. Konec tak je možné opět odsunout, stále je dost času. Že by ten Kolín...? Nadchází neznámý úsek. Se soutokem Cidliny ještě nebyla ta čest. Automaticky se řadím k levému břehu. Jak vážený bruslař ví, soutoky bývají peklo. Šmrdlám si tak levou náleď a v klidu jsem za chvíli na soutoku u známé hospůdky, před kterou se třepotá kachní jezírko obsypané diváky. U začátku soutoku za jezírkem se ale nechá po krách přejet a kousek zajet do Cidliny, nijak valně, po chvíli je ve středu voda lemovaná hubenými náleděmi. Točím zpět a rozmýšlím břeh. Levý stále vypadá bezvadně, na pravém lze v dálce vidět vyčuhující větve Libického luhu. Přeskáču po krách, led ani neprdne, kloužu po přemrzlých vrstvených náledích, objevují se přesunuté a přemrzlé desky. Bohužel nemám teploměr, ale pocitově i podle ledu mrzne. Brusle se nezařezávají, přestože se občas od břehu přelévá voda a rozpouští sněholed, nechá se celkem slušně vyhnout. Komplikace začínají u přívozu Oseček. 2x obcházím rozmočenou slabou náleď po asi 10m, a také díky lodičkám. Kousek za přívozem přibývá větví a tím jak se blíží elektrárna, mizí led. Trochu se vracím a hledám přejezd na pravý břeh. Led na 3 rány s bílým květem, úhledným skluzem ani nepípne, ale od břehů to cinká jak poklička. Černému ledu se doposavad zásadně vyhýbám. Nezbytně obejdu dva stromy a pak je možné obejít komoru Velký Osek. Přemýtám který břeh, při tom lemuji pravý, překážkou jsou větve, párkrát obcházím, protější břeh není z dálky čitelný. Klavary potřebuji obejít pravým břehem, abych nemusel oklikou přes ves. Bohužel nebo snad dík, na konci Veltrubského luhu je nebruslitelný úsek. Voda, shnilé, úzké náledě ve větvích. Nastává obchůzka cca 1,3km pak krátký skluz ke komoře a její obchůzka. Nad Klavary už je líp, zase se dá jet chvíli středem a nehodnotit led, cesta ubíhá. Celou cestu ani luhem se žádné zvláštní ptactvo ani zvěř neukázaly. Pusto prázno. Vjezd do Kolína volím po pravém břehu. Objet Kmochův ostrov úzkým ramínkem by nemuselo vyjít, navíc by asi byl problém s obejitím jezu a hlavně nástupem. Pod komorou jsou vody klidné proto se v těchto místech lépe obchází (ne vždy kvůli délce na souši). Kolín překvapil, časem 12:30. Jídlo pití stále v pohodě, boty suchý, kalhoty suchý, co víc... Týnec? Zkusíme to, případně zpět, času dost. Přes Podskalské nábřeží oběhnu zdymadlo, nutně až za silniční most, krátko popojedu k železničnímu na Velký Osek který je také nutné obejít po souši a pokračuji po náledi. Uprotstřed se třepotá mladý led skrývající velké napětí. Chtěl bych se dostat k levému břehu ale je to velmi riskantní. Zkusím sukovicí sílu ledu, uvolní se prasklina a letí až k protějšímu břehu, začnou se uvoňovat další a další, led u toho krásně zpívá jako by jel bruslař. Poslouchám ten orchestr snad minutu, dvě, než se led uvolní a dohraje. Nádhera, na druhou nejedu! Aź kousek za Klejnárkou se daří nalézt klidný přejezd starším jistým ledem se zvukem pokličky a dostat se ke žluté turistické a krátce oběhnout jez Veletov. Mazácky nad jezem přejíždím opět na pravý břeh kvůli soutoku, ale nedaleko u slepého ramene se to vymstí a objevuje se nepřekonatelná šlupka s prosakující vodou. Mažu zpět a abych přejel, protože Doubrava je na tom pohledem přes celou šíři řeky mnohem lépe a vskutku se nechá nejen přebruslit, ale i prorzkoumat a šlo by to dál. V Týnci je tedy potřeba obejít celou délku jezu po silnici cca 1,5km. O břehu už není potřeba přemýšlet, vyhrává ten se železnicí, každý kousek je za odměnu. Led nad jezem se rychle rozpustí, náleď lemuje slabá šlupka, po chvilce prosakuje vodou, ale náleď pevně drží a je v celku široká. Před Chvaleticemi se objevuje několik vtoků, do jednoho zašlápnu, chytnu špičkou až zalehnu a čumákem zastavím před vpustí ze které se valí voda pod shnilej led. Rozložená váha těla tak evidentně zabránila kachně, zaplazím tak k břehu a obcházím, ufff... ikdyž 2km před zamýšleným koncem by to už tak nevadilo. Kousek před lávkou a přístavem pod vlakovou zastávkou ještě obskočím jednu vpusť, ale po chvilce mizí náleď a led je jen šlupička. Nemá to cenu pokoušet, ani obcházet další 1-2km. Je 15:30 a na tydle hovadiny je potřeba pořádný světlo. Boty suchý, kalhoty suchý, vycvakávám a přebíhán na vlak. Povedlo se víc než sem myslel, přestože informace o Pardubickém 10cm ledě velmi lákala. Ale úsek Chvaletice Přelouč věřím bude skrývat jistá tajemství, které budou chtít své, tak zas příště.

Autor: Barbánek

Datum: 2026-01-19 07:45:31

Lov 🦆 na Lipně 😅 Včera domluva na Lipno,ráno už jedem ve 4 na krásný mladý led. Noční teploty prý - 16 🥶 V Dolní Vltavici - 12 🥶a 8 bruslařů těšící se na dnešní ledy. Jedeme směr Horní Planá,druhy ledů se mění,ale celkem pozitivní pocity👌 Modrá obloha, sluníčko v celé své kráse začíná hřát , nás hřeje pocit, že nikde nikdo není .Přejíždíme pár bariérových prasklin úplně na pohodu. Pasáže se sněholedem nebaví, tak nás Míra s Tomášem vedou k náledi. Jedeme směr za železniční most, po pár ujetých metrech to otáčím a jedeme s Kájou užívat krásný černý led. Po chvíli se vrací zbytek skupiny, pokračujeme po bezpečné trase zpět jako tam. Jenže pár hodin sluníčka udělalo z pohodových prasklin široké vodní pasti. Hledáme místa bezpečného přejetí a to se daří, když né po ledě, tak po souši. U jedné přejíždí jen Míra,Tomáš, Vláďa pod kterým se to utrhlo, ale měl rychlost, tak to dopadlo 👌 Hledáme Teda další bezpečné místo pro nás ostatní. U praskliny se zdržím moc dlouho a jen slyším, Míru jak volá jdi pryč, pozdě,přijíždí výtah do suterénu 😅Voda není ani,tak studená, tak se hned chytnu ledu, který se okamžitě láme. Chytám se dalšího a chci se vytáhnout ven, ale problém začal díky hliníkové ortéze, která má ostrou hranu na přední straně stehna, která se zachytí o hranu ledu a nejde se vytáhnout, znovu se to láme. Vyndávám Hroší tesáky a tělo se snažím přetáčet na levou stranu, aby pravá z ortézou byla co nejvýše a hrana se nezachytávala, to se povedlo rychle před zraky kamarádů 😉 Když se postavím vypadám jako když jsem se p.chcal 😅😅😅 Tomáš jen pronese ty si umíš vybrat místečko kousek od auta 😅 Prasklinu se teda daří zdolat všem a já mířím k autu převléknout si namrzající hadry. Nejvíce mě mrzelo, že se mi rozmáčel chleba, který se vážně nedal jíst, tak jsem ho vyhodil 🥲Mobil ač byl celkem dlouho pod vodou v kapse,makal okamžitě 👌 Převlékám se,jelikož máme už zpoždění a další způsobuji, nepokračuji s Kájou dále. Ostatní jedou k Frymburku💪 Když se konečně převléknu, dám svačinu, igelitové pytlíky na nohy, což jsem zjistil, že není špatná varianta, ale na příště si koupím neoprenové ponožky, to bude jistota tepla 😅 Jdeme s Kájou znovu na led, že natočíme ještě nejaké km, ale Frymburk nás ani nenapadl. Jenže to nějak jelo krásně po bílém tvrdém ledě,když koukneme do mapy Frymburk je kousek od nás, tak pokračujeme na Téčko , kde začíná hodně mladý led na který se už nepouštíme a točíme to zpět. Sluníčko líže horizont,když se schová je rázem větší zima, tak se snažíme jet co nejvíce po pravém břehu kam ještě svítí. K místu nástupu přijíždíme a slunce zapadá. Jdeme do auta, čekat na ostatní, ty přijíždí pozdě, ale z ledu osvícený měsícem se jim nechce, tak ještě chvíli řádí na ⛸️⛸️ Všichni se loučíme, každý si z dnešního dne něco odnesl, což je důležité.V autě Jíťa s Turistou řeší jaké to bylo tam dál po tenkém a nadšení z nich jenou stříká 👌👌Já si odnáším respek a další cennou zkušenost, protože jsem nikdy nic s velkou vodní plochou takového nezažil!!!! Díky ještě jednou za fajn den.... 👌 Dnešek byl takové bruslařské porno, krásně fotogenické 👌👌

Autor: Bobek

Datum: 2026-01-08 00:16:58

Blanice Vlašimská Nedalo mi, a vyrazil jsem prozkoumat tento koutek na který mám zálusk od minulého roku z výšlapu Posázavím, Ledeč-Hvězdonice. V neděli večer probruslím celý tok prstem v mapě, v pondělí z ničeho nic Petr Špůrek podplazil 14 mostů ve Vlašimi, tak se myšlenka nezdála tak marná. Dnes na dolním toku, pod mostem D1 nahlížím na led až o půl 12. Na první dotyk se led jeví přívětivě, další dva údery značí nerozbitný monolit, širým pohledem kompletně skluzný. Kousek pod mostem je jez s přilehlým mlýnským náhonem, tak je tu voda klidná a Blanice zamrzlá i pod D1. Pro jistotu beru batoh s vícero ponožkami a dalším. Vyrážím; opodál se objevuje první komplikace lávka s nezamrzlým krátkým úsekem, lehce se dá obejít a za lávkou ihned nasednout a pokračovat dále. Led je ale hodně různorodý. Převážně sněholed, hlavně v krajích, dále od jezu se uprostřed objevuje černoled odhadem 5cm. Čím výše po proudu tím více a různorodě slábne, u krajů se objevuje dvoják. Asi v půli délky k dalšímu jezu je nutné vystoupit a pokračovat pěšmo. Naskýtá se cestička přilehlými chatkami až k Novému Mlýnu. Pro notorické bruslaře lepší započít tůru zde (na 3,6km); nicméně se připravíte o jeden podjezd lávky vycpané naplaveným dřevem a možný záznam Bobra Od Nového Mlýnu vede led 1,2km s doslova pár překročeními odbobrovaných stromků a jedním malým přestupem u konce. Následně je nutné ujít 700m nad další jez Libež (komplet velice živá voda s velmi úzkými náleděmi). Až sem relativně snadno schůdné. Z Libeže pokračuje cca 1,3km led, dále velký špatný, velice živá voda se spousty zákrut. Slézám na nepraktickou levou stranu stranu a stále nenacházím led. Proto už teď doporučuji jít zprava chatkami, po cestě, navázat na modrou značku (nutné obejít Srbův mlýn). Úsek Srbův-Kakosův Mlýn vynechávám, nasedám až nad jezem za mlýnem pod Hrádkem. Dole pod jezem je však vidět led - je možné, že úsek Srbův-Kakosův (zatím nejkratší) může být téměř celý jetelný. Pod Hrádkem opět velmi bytelný led. Dobruslím co to jde, za první zákrutou ubývá skalnatých ostrohů, led je nejistý, potřebuje detailnější kontrolu, nicméně se tváří stále celistvý. Jsem na 10. km, dávám čaj a sváču, zjišťuju, že jsem zapomněl světlo v autě. Na okraj Vlašimi jest nějakých 3,5km, což je zhruba 1h. S nastalou situací volím otočku zpět, bo cílem má být návrat, nikoli lopotit se křovisky s mobilem v ústech. Poskrovnu zkusím místní hloubku pod hladinou u břehu a ejhle, řeklo by se říčka či potok, navíc u kraje, sukovice zajíždí do vody bez odporu dna až k rukojeti, tedy dobrý 1,5m. Sunu se tak pozvolna zpět abych neprobudil Blanické hasiče, Vlašim zůstává nedosažena. Cesta zpět však zabere z předpokládaného času méně a také je snazší díky stopám bruslaře, přestože párkrát tápu. Řekne se 10km (celkem 20km), ale při neustálém ohledávání ledu a průlezů se vyplatí příště dorazit na začátek dříve, kupříkladu už na 8h ranní, aby si vážený bruslař mohl v klidu zajít posedět v přeskáčích a bruslemi pod paží třeba do zámecké restaurace na odpolední čaj. Závěrem čísly: 50 chůze, 50 bruslení; 2 ulovení bobři (nemysli kachny). (protože návrat byl rychlejší, pokusil sem se o přesun do Šternberka a dosažení soutoku Blanice se Sázavou po Sázavě. Pod hradem se ukázal velmi spolehlivý led, i když přikrytý sněhem, nechalo se jet. Na kraji Červánků je nezamrzlá část asi 10m s vyvěrající vodou, ale velmi snadno obejitelná. Nicméně pokročilý čas přinesl tmu, asi 500 m před soutokem se led zvrásnil a začal být nejasný, proměnlivý v síle a typu vůbec. Stejně by nebylo nic vidět, tedy i zde došlo na otočku a uvážený návrat)

Autor: Barbánek

Datum: 2026-01-07 13:56:12

Odjezd ve 12.30 hodin V pondělí odvážím PC ke Kolíkáčovi a zjišťuji,že když technika nefunguje není indor aktivita také v bezpečí 😂Kolíkáč mi vypráví jaké horké chvíle prožíval cestou do Štětí na ledu a mě napadá,že ho těchto horkých chvilek zbavím 😂 Přijíždím večer domů,volám Turistovi jestli by nepůjčil na úterý brusle a bodce,když mu řeknu pro koho,ještě brusle nabrousí,aby požitek byl dokonalý 😂 Posílám do Jažlovické sms s jasným vzkazem zítra ve 12.30 hodin tě vyzvedávám,jedeme bruslit,ráno pro tebe brusle vyzvedávám u Turisty,byl jsem nekompromisní,tohle musí klapnout 😂První odpověď,vytáhneš mě z vody,nechápu na co se ptá,když jedeme na led 😂Dám během dopoledne vědět je další zpráva z Jažlovické ve 21.32 hodin konverzace končí. Nemůžu se dočkat rána až na Téčku vyzvednu brusle a hroty,posílám foto do Jažlovické co držím v ruce. Odpověď dostávám po dlouhých 50 minutách,kde je napsáno,Ty si magoooor😊já furt nevím ,kam bychom jeli? Nemusí přeci vědět vše,když lokaci mám jasně danou ze sociálních sítí. Dávám poslední info, svačinu,teplé oblečení a hlavně hodinky ve 12.28 hodin přijíždím pro Prezidenta a odvážím neznámo kam. Miluji tyhle výlety,když člověk neví skoro kam jede protože tam nikdy nebyl,ale podle ohlasů kamarádů ví,že to bude pěkný. To Kolíkáč si nezvozitou kouše nehty,když vidí na mapách čas dojezdu 1,20 hodin. Vyzvídá,nejedeme někam na přehradu to ho ujišťuji,že na tyhle prvotní úvody bruslařů na přehradu tu máme jiného Magora,který s úžasem vypráví jaká je pod námi teď hloubka😂 Ne nejedeme,ale Turista nás požádal ať hodíme kámen ze Zvíkovského mostu,aby bylo jasné jestli už se může vstpoupit 😂 Kolíkáč nic nepodcenil rozdává horký jonťák,ten chutná jako nikdy,pomalu začíná starťák,když zastavuji auto na břehu malého rybníčku. Obléknout si ty nej hadry a už jsem na ledě bezpečným nástupem. Pomalu se dostáváme přes trochu sněhu na čerňák a užíváme si společné první bruslení. Kolíkáč se pomalu seznamuje s dlouhými noži a postupně se do toho dostává. Přelézáme z rybníku na rybník v krásné krajině,člověk si tu může představovat jaké to tu může být v létě,prostě nádhera objevovat nová místa tímto nenásilným způsobem. Led je od rybníku k rybníku lepší a lepší. Užíváme si takové malé divočiny bez lidí tech pár bruslářů nepočítám na velkých plochách nejsou skoro vidět. Projet Kaprov povinnost objet poslední z kaskády rybníků a vracet se zpět k autu šíleně nás tlačí čas,který nekompromisně utíká a já si v duchu nadávám,že jsem měl dát čas odjezdu na 9 hodinu😂 Sluníčko pomalu zapadá,nám zalézá mráz pod nehty i v plné zimní zbroji to jsou stavy,ale oranžové endorfiny stříkají kolem nás. Přijedeme k autu a musíme stihnout jestě Velkou Kuš a to se povedlo. Zapadající sluníčko se odráží od toho černého dalmatinového zrcadla,tenhle pohled si člověk schová na horší chvíle. Kolíkáč bez hůlek si užívá,každý hladký rychlý skluz jako nikdy a opět endorfiny stříkají. Jelikož je hladina odpuštěna vykukují z ledu balvany,které dělají neskutečné scenerie,Kolíkáč se cítí jako,kdyby byl v Thajsku jen do plavek se mu nechce😂 Odjíždíme spopkojeně domů a máme zase další společné téma,jsem rád,že vše vyšlo ,tak jak jsem si přál a věřím,že i Prezident si to užil,protože se klidně může stát,že už letos nic takového nebude,vždyť to je jenom led,který dnes je a zítra být nemusí………

Autor: Kolíkáč

Datum: 2026-01-07 08:52:07

Barbánek v pondělí nekompromisně píše, v úterý ve 12:30 Tě naberu na bruslařské porno. Hledám výmluvy, ale teploměr za oknem naznačuje. že by to mohlo být pro moji nervovou soustavu konečně schůdné. Úterní ráno znovu zpráva, půjčil jsem Ti brusle od guru Turisty, vezmi si teplé oblečení, čaj a traťovku. Touha v hlavě se zvětšuje a nemyslím na nic jiného. Potvrzuji! Vem si hodinky kvůli Stravě, ať nám věří! Zážitkové vozidlo přistaveno na čas, v navigaci čas jízdy přes hodinu, směr Strakonice. Kam jedeme? Nech se překvapit! S hrůzou čekám nějakou přehradu s 50 metry pode mnou, to nedáááám. Klid, budou to rybníky. Teplota -4 stupně, žádná voda u břehu, nastupujeme na hrbolatý led, který se po chvíli mění v čerňák. Tak tohle je tedy paráda! Hákuji Barbánka s mírným odlepem, až tam zahučí, abych to mohl nějak vybrat. Ale led nezpívá, je naprosté ticho, jen svistot nožů a naše euforické výkřiky. Barbánek neskutečně vybaven do posledního detailu, cítím se u něj velmi bezpečně Přeskakujeme z jednoho rybníka na druhý, připadám si jak lovec tornád z filmu Twister. Potkáváme pár bruslařů a sdělujeme si dojmy. Chvílemi to vypadá, že to je voda, ale je to jen čerňák nejvyšší kvality bez poskvrny. Barbánek občas zabuší sukovicí, ale spíše je to jen ze zvyku. Mrznou mi prsty na rukou, hůlky na běžky jsem si asi neměl brát, moc je nepoužívám. Dáváme čaj, to bodne. Sluníčko zapadá a je to neskutečná romantika, jen my a příroda. Soustavu rybníku jsme ztrestali a ještě přejdeme autem na jiný rybník, který je vyvrcholením. Uff fakt pěkný pocity, jak to bezbolestně letí. Sedáme do auta a endorfiny jen tečou. Barboši, kamaráde, fakt díky moc, tohle se nezapomíná! foto :: rybníky Hadí, Radov ... :: Velký Kuš

Rok 2025

Autor: Bobek	Datum: 2025-12-21 22:34:44
Průřez tvorbou posledního adventu lze shlédnout v šuplíku. Oberer, Untere Resenhofer Teich, Frauenwieser Teich a cestou zpět Pohořský rybník. Druhý den jsme obkroužili horní Lipno dle přírodních možností. Foto

Autor: Bobek	Datum: 2025-12-19 23:01:11
Pro zvědavé čtenáře a sledovatele tohoto spolku informujeme o kompenzačním tréninku: Sobota 20.12. 9:00 Modřany, s bruslemi na zádech směr Šumava. Návrat neděle Jíťa, Turista, Bobek,...

Autor: Bobek

Datum: 2025-03-14 01:03:55

Bob a Bobek neobsadili pouze Sedlici, ale prohnali se po Trnávce. 2. už téměř před 14 dny jsme využili fantas počasí které nenechá žádného cyklistu doma za pecí; jasná obloha, s táhlým ranním mrazíkem, odpo na slunci +25° vše házíme za hlavu a přesunujeme se s masnou výbavou na přehradu. K nástupu v kombinaci s pohybem hladiny je potřeba být obezřetnější, využíváme kotvené přimrzlé loďky a už si dupeme po pancéřovém ledu. Kroužíme podél přehrady, ometáme přilehlé skalky a kloužeme proti proudu k přítoku. Přehrady v tuto dobu nabízí ideální podmínky pro nedělní sváteční odpoledne a též začínající, či míně zdatné jezdce, ideální k výuce zdolávání prasklin. Cestou potkáváme několik bruslařů a to nejen kraso. Východní, více zakrytá strana, nabízí pancéřový skluz i v pozdních odpoledních hodinách. Přehradu 2x obkroužíme (jednou je vždycky málo), nad hrází dokroužíme prvních 20km a několikerých 25km; uchylujeme se pod pláž na odpuštěný břeh rozdělat ohýnek, opéct buřty. foto v příloze V průběhu týdne panuje stále parádní počasí, přes týden lze perfektně zabruslit ve ST Boleslavi na Starém Labi. Parádní mrazivý koutek, ledová perla v teplém středním Polabí, kde odpolední teploty šplhají k 15°. Výzvou jsou podmínky a páteční akce na Vranově. Hurá na Vranov Nechávám vše v klidu, vykresluje se volnější sobota a okopírování inspirativního velmi brzkého přesunu Turisty a Vládi tentokrát ale v sobotu ve 3:30 s nástupem na led kolem 6 ranní. Večer předem zabalím pár propriet, o 3 doháním s brouskem na podlaze zdůraznění ostří na bruslích. Snídaní s čajem v termosce do auta a batoh nacpán důkladnější svačinou, navíc lahev s vodou. I to se ukázalo v závěru nedostatečným množstvím. Cesta utíká svižně, takto brzy ráno je minimální provoz, pouze kolem Budějovic se již dlouhé řízení zajídá o to víc s promeškaným východem (za jasné oblohy se v tuto dobu světlo objevuje již kolem 5:30). Na led nastupuji v 6:30, s údivem zjišťuji že jsem v jiné zátoce než den předem Turista s Vláďou. Nicméně sukovicí prověřím břeh a pro jistotu využívám výpomoc řetězu loďky abych se přehoupl přes potátý okraj. Vláďa sepsal prý něco jako report; i z těch pár řádků bylo zřejmé, že nástup opodál v Chmelnici nebude lepší. Stojím na pevním ledě obhlížím břeh, již několikrát se mi stalo že jsem nepoznal místo kde jsem nastoupil. O to víc by to mohlo být dobrodružné, pokud by se vybil mobil s mapou ve spojení s neznalostí názvu místa nástupu. Farářka. ,,Akorát kostel ji chybí", ale na ledě jako by byl člověk uvnitř. Předpověď pravila -1 v Polabí, Vysočina cestou hlásila +3, nahoře nad vodou jsem zahlédl -4°C. Kolem je vše pěkně šedivé, o mrazu není pochyb. Led zvoní, Labutě pod chatkami nijak nerozhazuje lidská společnost. Mířím na konec zátoky, respektive ústí Dyje do přehrady, není pochyb že odpoledne mráz povolí a led ztratí pevnost, tak se vyplácí prozkoumat konec Jezovické zátoky, chaty pod Penkýřkou. Prozkoumávám místo z obou břehů, z levého se šlo dostat dále, už téměř na řeku samotnou. Točím zpět do vnitra, s opatrností dohledávám cestu a míjím tři ,,kachní hnízda". Opodál je led však už pevný a mažu pod Cornštejn kde vylézá slunce nad obzor. Nezdá se, ale kraj je velmi neznámý. Přestože jezdíme nedaleko do Dyje na soustředění již pár let po sobě, tento kout je velmi zanedbaný. To se týká i stavu silnic...ale zase je na co koukat. Proklepávám si podmínky pod Vysočanským mostem, trochu laškuju s přeskokem, ale raději svěsím a jdu to obejít. V návodu se praví u kraje je prkno na přechod, ale nefunguje, Štěpán se vykoupal... V klidu tak přelezu po molu, ocitáme se na soutoku Dyje s Želetavkou, jejíž samotné ústí ve skalách pod hradem Bítov je opět pěkně ukrytým mrazákem na nekonečné bruslení v pozdním čase. Želetavka . Probruslím zpět a to už na mě u Bítovské zátoky zpoza Bítovského mostu mává Štěpán. I když se vlastně setkáváme poprvé, jako bychom se znali. Opět pod mostem obcházím po skalnatém ostrohu bariéru a rozjíždíme se do vnitra přehrady. Pomalu začínám chápat Turistovo: sám rozhodně nebudeš! Snažím se vnímat okolí kolem, přehrada (řeka) bujaře meandruje, nejedná se o ,,unylou" klasickou přímočarou vodní nádrž. Všude kolem po břehu je spousta chatek, které nemají přirovnání. Celkově trampská osada se vším všudy, ba nad míru veleznámé Sázavě atp. Sonduju také břehy, odkud a kde se dá projet při soustředění na kole, přestože nevěřím že o ,,novotvary" bude extra zájem. Proti nám míří ještě jeden ranní bruslař, ale ten postupně mizí v protisměru. Dozvídám se spousty názvů vyhlídek, míst okolo vody a je jasné, že ke slovu se asi moc nedostanu. Ze břehů se začíná ozývat zdravení a povyků od chatařů. Přesně tak jak popsal Turista. Jedeš potkáváš, promlouváš, chataři zdraví, obdivují. Nejdále se dostáváme pod Petrovi skály. Trochu se snažím led proklepnout, Štěpán informuje že dále už místo je nejisté a prorazil na jednu ránu hokejkou. Není divu je sice kousek po 9h, ale pokročilé slunce dělá s ledem divy. Podaří se mi najít ještě kousek asi 100 až 200m, ale po chvíli vzdávám a jedu zpět do bezpečí. Turista s Vláďou mířili středem, ale ani tam se cesta nejevila dlouho sjízdná. Jak pravil Turista, zítra už poslední 2km jistě nepůjdou (možná ještě ráno za mrazu bez paprsků šly. kdo ví). Nic naplat, míříme nazpět. Potkáváme další chataře, než se Štěpán vykecá snažím se nakroužit cenné kilometry. Led se stále jeví dobrý, daří se nám objet druhé půlkolečko až k Petrovkám. Cestou zpět pod Chvalatickým vrchem fotíme dým od ohně který tu sedí jak pod pokličkou díky nízkému tlaku. Chataři se jeví vyjukaně zdali nejsme kontrola, tak je Štěpán uklidňuje že fotíme proti slunci dým a na břehu nic není v protisvětle vidět. Opět od mostu sem projedeme kolo navíc a přelézáme zpět za most. Aniž by se mi extra chtělo, i teď zamrzí že jsem v tomto úseku vynechal šněrovací klikatici mezi břehy, led nebyl zase tak problémový či zrádný...víc se po vyprávění o trojnásobném koupání bojím o Štěpána, i když jezdí skvěle, techniku má vymakanou, ve vztahu k ledu dělá základní chyby. Nicméně dnes míří na 200km. To já jsem v porovnání diletant, bez cíle. Chvíli po poledni přehazuju hadry za letní, jezdím v triku, i tak je velké teplo, obzvláště v polstrovaných skate tretrách. Lze i cítit, že slunce jaksi vykonává své a lehký úžeh je na místě. Veškeré jídlo jaksi zmizelo, voda se také blíží ke dnu, ve vyhlídkách kolem jsem se už dávno ztratil, nezbývá než dokroužit posledních několik kol a zbylé dvě nasucho, začít balit; i když led opět začal přimrzat a teplota s klesajícím sluncem po 16h klesat. Trochu bleskne hlavou poptat trochu pití u chatařů, ale po krásných 140km balím saky paky a loučím se, i když vzduch kolem voní atmosférou Dyje i Dyje... Je se proč vrátit, v nadcházející době na jaře, ale i později opět v zimě. foto v příloze ">null

Autor: Bobek

Datum: 2025-02-25 00:54:02

Není tak dávno co jsme se s Trungym prohnali filmově známou vískou Kojčice , kde jinde než u Pelhřimova. Pod Kojčicema protéká tenkrát neznámá Hejlovka a ta s Jankovským potokem plní nádrž Sedlici, po jejíž hrázi jsme se prohnali od známého Želivu. Krásné zalesněné táhlé stoupání vzalo s kůrovcem za své a tak se aktuálně z nového povrchu silnice na Kletečnou nabízí táhlé pohledy do údolí Želivky. V neděli se vracíme na přehradu ve dvou na bruslích, prozkoumat povrch při nastávající oblevě. Vyšší partie Vysočiny stále díky mrazu držely sněhovou pokrývku, hlavně na plochách ledu, kde se může sníh díky chladu ještě déle udržet. Sedlice ve stinném údolí nevyjímaje. Díky naplavené vodě z rozpraskaných okrajů však byl sníh po obvodu přehrady již rozpuštěn a přeměněn v relativně krásné náledi , nabízející možnost průzkumu celé oblasti. Mára je nejprve trochu skeptický, ale po chvíli zjistí, jak rozmanité dokáže toto období a místo oproti rybníkům nabídnout podmínky. Dostáváme se až na druhý přítok, Jankovický potok který byl ještě před silnými únorovými mrazy nepřístupný. Užíváme si zde krásné rovné plochy zalité vodou z drobného deště a tání, najíždíme drahocenné kilometry a brousíme techniku s novými skatovými tretrami. Po chvíli pokračujeme k hlavnímu přítoku Hejlovky kde zamrzí že jsme nebyli ráno, kdy se bylo ještě možné dostat do hlavního toku, pravděpodobně až k pouhé 200m vzdálené lávce. Pravděpodobně by bylo možné se dostat dále, ale místy nečitelný led (místy na 1 místy na 4 rány) velí zpět I tak jsme se dostali ještě dále , než zaznamenali při poslední návštěvě historikové. Pozdravíme do světa a podél protilehlého břehu valíme zpět k ošmrdlat zrcadlovou plochu u Jankovického, po chvíli s nadcházejícím setměním, zpět podél skalních ostrohů a skrytých chatek až k hrázi. Jak lépe a kdy se pustit do návštěvy přehrady, než právě z ledu...Na přehradě trávíme 1:40 až do soumraku.

Autor: Barbánek	Datum: 2025-02-24 23:12:20
K ranní kávě jsem nestihl, ale na dobrou noc ano! Mrzí mě velice, že mi tento skvost utekl Hezky sepsané.....

Autor: Bobek

Datum: 2025-02-24 02:03:16

Toulky Českou krajinou, Orlík Ráno budík, ale nikam se mi nechce. Přemýšlím raději o Malvínách a tůních kolem, přestože den předem vše klape a je vyladěno na první a možná poslední (s ohledem na počasí) celodenní skluz. Ležérně naložím propriety s hodinovým zpožděním do auta, naberu benzín a letmo prohlédnu zprávy. Míra 6:12: Jedu na Orlik, chci být v 8 v tom Pukňově! Zachovávám klid, po úterní zkušenosti vím, že nahoru proti proudu to je cca hodina, když dojedu opět na Zvíkov, krásně se sejdeme. Plán ale velí jinak: Doraž do Pukňova, jedeme po proudu, cestou zpět tě nabereme. To už nasedám na led a nikde nikdo, žádná zpráva. Vyrážím po proudu a se skupinou pod vedením velitele Honzi se srážíme u praskliny co jsem v úterý otáčel. Dál to prý stejně moc už nejde, k přehradě která je 4-5km se nelze dostat a ten kousek si po dohodě s Mírou můžeme projet po návratu. Dosah jsem si ověřil na jejich záznamu z předchozího klání, teda žádná zásadní změna. Tak kousek za prasklinou nechávám ležet až po návratu, ať skupinu nebrzdím ve vývoji. Máme tu Honzu, Turistu, Vláďu a Pavla, celkem v 5. Slušné na čtvrtek ráno...Vláďu si samozřejmě dovolím pozdravit více osobně, již jsme se setkali a měli si co říci. Skupina se schoduje že tedy vyrážíme směrem k zámku. Na kole co by cyklista klikou otočil, ale na bruslích se musí párkrát protočit, navíc všechny břehy jsou z prostředku hladiny tak nějak stejné, splývají. Nicméně mě napadá jedna zásadní věc. Pamatuji si, že skupina tak nějak pendluje podél břehu a projíždí jednotlivé zátoky, přítoky. Valím tedy do protisměru do Valtýřovské zátoky našmrdlat nějaké ty kilometry navíc a sleduji, že skupina kopíruje můj směr. Jo, když kluci tak jako kroužili kolem skal říkal sem si, že budu přejíždět a vymetat jednotlivé protilehlé zátoky po obou stranách a shodou okolností, to přirozeně beze slov spontánně proběhlo u všech. Zpátky pod Pukňovem, v zátoce stejně jmenného potoka najíždíme na zrcadlový led . Takový led, kdy přemýšlíš, jestli máš správně levou a pravou brusli, přestože obě jsou stejné. Všichni mlčí a systematicky objíždí kolečka a vstřebávají nekonečně hladký pocit. Vyjíždíme ze zátoky a na to že jsme na začátku dne, začínají se dít odvážné věci. V úterý pod zámkem kde byla voda, dnes je krásný černoled. Míra neváhá, místo zkušeně obouchá sukovicí, párkrát na něj z kraje najede a po chvilce se vydává napříč ním pod zámek v zádech s Vláďou. Objíždíme skalnatý ostroh zámku Orlík , lítá jedna fotka za druhou, tolikrát focená, stále stejná a přesto pokaždé jiná, 10 jich není dost. Na chvilku zastavujeme pod rozpadlým dřevěným můstkem turistické stezky, z mapy vidno E10 Sedláčkova. Frčíme dále a najíždíme do dlouhé Žebrákovské zátoky kde jestli se nemýlím, Míra oběma kachníma nohama prošlápne po kolena do potoka, přesto úspěšně bravurně se dostává na led. Vláďa hlásí hlad a tahá první soupravu . Honza s Pavlem stále někde opodál krouží. Na chvíli se posadím a přemítám, dnes by se 60km mohlo posunout na 70 možná i těch 80km, jen zásoby energie budou asi trochu podceněny. Hlavně polovina bidonu nebyla asi ta pravá hladina, přestože jsem se na cestu navíc napil do zásoby. Žďákovský most míjíme podél levého břehu ve směru toku, za ním se objevuje první velká bariérová prasklina. Stále nehodlám riskovat, místo si obouchám prohlédnu a v klidu překračuji, Honza bravurně na jeden pohled skáče, další za ním. Zátoky se nadále zmenšují, lemujeme tedy proti proudu pravý břeh k Jelenímu potoku, za kterým se objevuje charakteristická skalní věž Jeptiška. Nalézt lze na mapě, chybí pohled z bruslí. To už se blížíme jednomu z nejtěžších míst, něco jako pro horolezce převis, km 167 a 168. Říkám jednoduše tok pod obcí Varta. Nicméně pokud se dostanete od Jeptišky k Vartě, nebo obráceně, máte vyhráno. Věřím, že odborníci na Orlickou přehradu mi dají za pravdu, jedná se o stěžejní, nejtěžší úsek, část toku, který je z obou stran lemován skalními útvary po kterých se nedá nikam moc šplhat. V těchto místech tak nějak utichne vítr, akumuluje se teplo ze slunečních paprsků, led výrazně zeslábne. Po úterní návštěvě a dvojím úspěšně suchém průjezdu jsem si jednoduše odpověděl, toto je místo které prozradí, jaký je led na celé přehradě. Zpětně jsem se z odkazu dobrého kamaráda Barbánka mohl od doc. Stodoly dočíst, že ztroskotali na zpáteční cestě již u mysu Hradec a je nerozvážné kopírovat osu toku. Tento článek doporučuji všem začínajícím bruslařům a prvonávštěvníkům důkladně prostudovat; nejen pro svou zeměpisnou polohu ale jako studijní a poučný materiál pro další toky. Honza nás však kousek od Jeptišky s Pavlem nechává samostatně překonat další z bariér a odjíždí zpět. Věřím že hlavně kvůli časové tísni návratu. K plnému překonání průsmyku Varty kde se nám povedlo překonat další nečekaně velkou bariéru, zůstáváme tři. Míra s Vláďou a já; nacházíme se tak pod hradem Zvíkov na pevném ledě, zaliti slunečními paprsky s teplotou lehce nad nulou. Vláďa varuje další přijíždějící nadšence, že cesta tímto směrem není úplně snadná. Pokračujeme ještě pár délek směrem k železničnímu mostu, kde si obtížnost připomeneme nutným přeskokem další velké bariéry kterou již nejde lépe než za letu překonat. Mám tak možnost si prvně na živo vyzkoušet skok přes prasklinu s potopením okraje při nájezdu a dopadu na druhou část. Nicméně není nám stejně přáno a pár metrů za levým Zvíkovským mostem končíme před nepřekonatelnou bariérou. Možností je jen zdolání na Kamzíka po přilehlém skalnatém útvaru. Přesto není úplně jisté co by nás čekalo dále. Z úterní návštěvy vím, že další stěžejním místem je průsmyk pod Červenou n/Vl abychom se dostali k železničnímu mostu. Každopádně nechci plně opakovat pocity z průjezdu za tmy a nekonečné ,,datlování“ při hledání cesty k návratu, ani nemuknu k návratu zpět a točíme. Tzn k pravidlu zkušených dálkobruslařů: nikdy nejezdi sám, dodám, nikdy nejezdi za tmy. Necháváme tedy nekonečná dobrodružství přítoků a vracíme se pod most kde nás parta dělníků s radostí sleduje kdo skočí do vody jako první. Nacházím místo na překrok, kluci úspěšně skáčou a my tak frčíme zpět k hradu a na přítoky Otavy, Lomnice . Zde se dostáváme hluboko za mnou dosaženou pozici v úterý, na Otavě až pod Dědovice u Lomnice téměř k soutoku s Skalicí. Nicméně nejedná se žádný extra bod, vzpomenu si na vyprávění kdy se kluci dostali po Otavě do Písku a dále k Putimi. Na dnešní dobu bych přirovnal k době jako když zamrzne Labe, tj asi -20C , přes den stabilně -5 až -8 či hlouběji. Pár fotek z málo kdy opakovatelných pozic, vracíme se zpět. Pod hradem dáváme poslední sváču, dopíjím posledních pár kapek vody. Zpět už je to pouhých 25km přímou čarou po ose toku. Na budíku se usmívá nějakých 70km, je mi jasné, že kilo respektive 90 padne. Šněruji tak křížem krážem aby km nabíhaly svižněji, projíždíme hlavně protilehlý břeh od našeho příjezdu. Míra hlásí že se tu Pétě muselo líbit a potřebuje více rozbruslit, rozbruslení úplně nevnímám, jelikož se cítím přebruslen, také bych se do polo pita napil. Na prosbu k Mírovi jen koukám že s výbavou na tom nebyl o moc lépe, na celý den 0,25ml vody, Dreamer se má co učit říkám si... To už jsem zpět pod Vartou a těšíme se na setkání s Hrochama kteří vyrazili na přehradu po poledni. Úspěšně zdoláváme nebezpečné baraiéry, dlaždicový led pod Vartou stále drží pevné skupenství, suchou nohou se loučíme s cedulkou 167 říčního km. Je jasné že už máme vyhráno. Slunce hodně kleslo, padá i teplota, může být lehce pod nulou. Zpátky u Žďákovského mostu potkáme partu Kanaďanů nebo Norů v domnění že se jedná o Hrochy, Vláďa usedá na led a sundává tretry, aby ulevil nohám. Asi obdobně i mě bolí nohy, ale nemám sílu jít teď do sundání. Zpátky už bych asi nevlezl. Vymetám tak ještě jednu zátoku, kluci poodjeli, vidím je v dáli přede mnou pod Orlíkem, kde si pak odpísknu hotové kilo kilometrů. Značně sjetý, toužím usednout na molo a vyčkat Hrochy zde, ale prý jedeme ještě kousek naproti. Pár set metrů od Pukňova se setkáme na ledě, Vláďa chytil druhou mízu, ještě prý projede s Hrochy podél břehu a s nimi zpět domů. Míra ještě touží zamířit směrem k hrázi, ale jaksi už nemám vůbec sil. Otáčím se a došmrdlám nekonečný kilometr k molu kde si vystupuji. Tma spadla, je mi líto Míry že zůstal sám a doufám že má čelovku. K večeru bylo zataženo, tudíž ani nesvítily hvězdy. Zhltnu co jsem nechal v autě k pozdnímu obědu a pár doušků ledové vody. S kilem jsem opravdu nepočítal, až v průběhu. Čísly 106km, 14,9avg., 7:07; 8:30 strávený čas; 40min v horký vaně, místo bodovek rovnou svíčky. Vláďa a Míra dali 115, 130. Honza 90. Ne že by to bylo nějaké extra číslo, pocitově je kilo asi jako 200-250km na kole a samozřejmě záleží na podmínkách. Švéd při předchozí návštěvě najel 170km…(jezdili od úsvitu, což bude cca 6:30). Bruslení zdar, brzy na kole a nebo ještě chvíli na ledě.

Autor: Bobek

Datum: 2025-02-12 23:47:36

Sezóna, většinou víš kdy začíná, kdy končí, ale bruslařská taková sezóna (mysli ta naše dobrodružná) vlastně nemá pevný interval. Barbánek vzpomněl, přesně včera před rokem byl poslední den, zavírák. Letos tomu zatím situace nenasvědčuje, čistý led nám aktuálně zasypává bílý ,,neřád" mnohdy aspoň ten tak chtěný, po neděli se nám chystá předpověď propadnout teplotu o 10 schodů pod nulu. V kuloárech už se brousí meče na Rytířov přičemž není jasné zdali se v skutku ne/pojede po Labi na bruslích. Mno, není tolik od věci kdy závěr února kreslil své touhy a fantasie, ač z pohledu lední plochy světelné ručičky posunul o 1,5h vpřed, dokáže být v tuto dobu ještě hodně, hodně přísný. Nebude tedy od věci představit malou osvětu, střípek ze západních Čech, Středočeského kraje a větší míru Vysočiny. Směska uložena zde. Prozatím polovina sezóny hodně lákala jižním směrem. Orlík který nabídl širokou oblast rozsahu; tuto oblast by však nejlépe popsal Turista, a dále Tajemné jezero. Přestože jsme jej párkrát navštívili na kole (oblasti kolem), z vodní lední hladiny nabízí jiný, neokoukaný rozměr. Navíc s vyprávěním Vládi kterého bylo možné spatřit poprvé, o jeho dlouholetých zkušenostech a také o minulosti z této plochy kdy se bylo možné po ledě dostat až ke hrázi. Důvtip, šmrnc a trochu napětí podvečeru přinesla změna ledu za kostelem až téměř jeho vytracení a bedlivé zkoumání cesty, natož pak nalezení cesty zpět. Nicméně když aspoň trochu mrzne (můžeme říci po pár dnech na ledu při +7C) není to jako bruslit při těch +7C kdy se led mění z metru na metr. Kouzlo celé této oblasti dodá už jen svit měsíce který se o ledovou plochu tříští a rozprostírá jakoby to byla pod námi mléčná dráha. Pro jarní či letní cyklistické choutky stojí za velkou zmínku skryté perly opodál, Sedlice, Trnávka s kouzelnými stoupáními a velmi zvlněným profilem, vše s nádherným povrchem silniček. Východněji téměř neprobádaná rybniční chatová oblast mezi Třebíčí a Náměští. Stále je co objíždět a objevovat...

Autor: Kolíkáč	Datum: 2025-01-15 22:01:39
Krásný počtení! Závist, že nemáte strach! Soutok Otavy a Vltavy to muselo být neskutečné!

Autor: Barbánek

Datum: 2025-01-15 08:17:47

Nechat se zlákat na noční Zvíkov. Po dlouhém dni v Motole,trocha rozptýlení. Turista informuje a já se chytám. Honza nás nakládá v Modřanech a odváží směr Orlík. Mám zvláštní pocit a říkám Turistovi, že jsem si myslel, že budu jezdit jen přes den a né takhle v noci. Ten mě ale uklidňuje, že to je jako jít na ples 😅😅😅 Sestoupat po schodech k zamrzlé hladině, přeskočit jen kousek vody a prvně v životě se postavit na led Orlické přehrady, šíleně zvláštní pocit, který si budu asi dlouho pamatovat. Vysoké břehy odpuštěné hladiny nasvícené měsícem dělají atmosféru až pohádkovou. Jedenáct tanečníků vyráží proti proudu Otavy dokud se neobjeví voda a pak zpět k hradu Zvíkov který je také pohádkově nasvícen měsícem. Čelovky nejsou potřeba lehce pocukrovaný led sněhem a svit měsíce dělají dokonalé světlo👌Po chvíli mi Turista říká,tak a teď jedeš po Vltavě, další zvláštní pocit a zároveň to je fascinující. Dojedeme k tenkému ledu,kde se chvíli zkouší jeho síla a pevnost,ale to jen přihlížím. Pokračujeme zpět po proudu Vltavy a zkušení zkouší další pevnost ledu po kterém se dá jet. Pod nohama to praská a houpe,ale drží a tak pomalu následuji Borce jak otvírají novou cestu,ale pak to točím a jedu si užívat jistotu 😅 Pak už se na velké ploše pomalu nacházíme a ještě zkoušíme vytvoří vlny ať to pěkně houpe a praská. Moc to teda nehoupalo,ale praskalo pěkně 👌 Moc vám všem děkuji za tento pro mě silný zážitek a Honzovi za odvoz. Díky

Autor: Bobek

Datum: 2025-01-14 08:23:46

Zima přeje, tedy hlavně ne kolu, každý objíždí, tedy hlavně rybníky a na pár řádků nikomu nezbývá čas... Po minulé zimě s odřenými holeněmi na kost z kožených kanad už neváhám a před sezónou sháním kouzelná želízka. Barbánek umí dobře poradit a tak se ujišťuji u Turisty s ideální volbou, abych těmto dvěma sultánům bruslařství stíhal. Ale i když jsem vyzkoušel obojí, tato disciplína má více do zážitků než výkonů a tak každá volba je dobrá. Velkou část země zasypal sníh, i když jen pár cm, ale ten je pro bruslaře největší nepřítel jak praví Turista. Tuto nedli však s Barbánkem odhalili Padrťské rybníky a tak nějak v ranním Pondělku ladím pracovní kalendář do útěku o 13h. Však je v předpovědi jasná mrazivá noc s měsíčním svitem a co si víc bruslař může přát...? Kolem 16h šlapu po stopách v nástupním rákosí. Normálně bych šel od pevného břehu, ale třetí mrazivý den a prošláplá cesta je jasná. Sukovice tu samozřejmě má své místo a pár kroků je nutné ověřit. Nicméně za rákosím zacvakávám suché boty a kloužu první metry horního Padrtě. Jižní třetina u rákosí má výrazněji zvrásněný led od vytékající vody z prasklin, nicméně po pár metrech se dostávám na úžasně hladkou ledovou plochu a led v dály sytě volá. Dalmatíni už se napůl schovali před námrazou, přesto led jede krásně a plocha je nádherně prostorná. Beru to zprava po východní straně, dostávám se k nezamrzlým místům a míjím je s respektem z vetší vzdálenosti. Odpovědí na polechtání sukovicí je mi hluboké komrní F dur, které zní i z daleké druhé strany od projíždějícího Toma s Pavlínou. Obkroužím asi dvě kola, slunce akorát zapadá za obzorem, na východě se objevuje Měsíc. Pod nohama se vlní neskutečná masa ledu. Občas praskne ve vyšší tónině a když si poskočíš a pohoupeš je jak blesk z čistého nebe který jede s Tebou dál podle bruslí. Přelezu hráz kouknout na dolní Padrť, sukovice je tu v rákosí opět na místě. Pár bodů jde na první průraz a tak je dobré se jim vyhnout. Avšak pár krůčků za rákosím už stojím na statné ledové ploše. Podobně jako horní je vrchní část zvrásněná. Slunce už zapadlo, k hlavnímu slovu se dostává Měsíc. Celá plocha je nádherně osvícená, padá teplota. Zabalenej sem jak na kole a ještě je to málo, šikly by se podvlíkačky nebo teplejší kalhoty. Ale za pohybu to tak nějak jde. Prý je -8°C. Dámě dv kolečka, párkrát lehnu při přejezdu praskliny, ale díky větší rychlosti je to děsná psina že bych rád spadl vícekrát. Vracíme se na horní, žádná kachna nehrozí, s ochlazením tak tahám péřovku a klidně bych si nandal druhé čapáky. Projíždím křížem krážem, v závěru dáme společně pár koleček až se led krásně zavlní a zapraská. Dobře to Tursita s Barbánkem objevili...láká to k návratu, takže se asi bude v Košicích v klidu třepat. Za 2,5hoďky krásných 30km

Rok 2024

Autor: Čespa	Datum: 2024-11-18 12:02:08
Krásný den bando.....mám jeden volnej kod na Jizerskou 50 - běžky (objenán byl na vedlejší závody, ale možná půjde i na hlavní 50ku) tak kdo?

Rok 2023

Autor: Barbánek	Datum: 2023-03-05 21:52:40
No ty Woe,to jsem se pobavil a živě představil Loni když jsem ještě blbnul na Ischerkách,tak jsem si na klasiku věřil víc a víc no a když jsem byl ve stopě a píchal a píchal,tak najednou práva hůlka mě z neznámého důvodu se zapíchla mezi stopy a o komedii bylo postaráno

Autor: Kolíkáč

Datum: 2023-03-02 21:52:38

Zpestřit si zimní přípravu. Na čtvrtek předvídají slunce a mráz a skvělé podmínky v Jizerkách. Popíchnout machry a Kapr s Turistou to radostně vítají. Parking Bedřichov v 8h. ráno a na teploměru -7°C. Kapr maže modrým na klasiku, já se chystám bruslit v háku za Turistou. Hned od stadiónu je jasné, že to v háku nepůjde. Míra se jen vznáší, mně neohrabaně odskakují hůlky od promrzlého sněhu, někde jsem asi nechal bodce. Drápeme se vzhůru na Šámalku. Už bych tady dal nějaké lehké občerstvení, ale vracející se Míra od Hřebínku hlásí, že i tam mají otevřeno. Kapr to vytyčuje jako cíl a mydlí stopu soupaž. Je to orange koncert! Hřebínek a dva svařáky a fotky na sluníčku s Kaprem, je tu jako v pohádce. Turista zatím prozkoumal naši další trasu. Pod Ptačími kupami mi půjčuje svoje vyladěné Rosiňóly. Teď už není žádných výmluv. Na Knajpu letíme uhasit žízeň. Tohle pivo si dlouho budu pamatovat. Ten pohled vůkol na famózní zimní přírodu ve skvělém počasí. Pivo mi zatemnilo mozek a kývu na Turistovu výzvu, že ještě šoupneme Protrženku. Kapr volí cestu menší bolesti přímo zpět na Šámalku. Mně se rozjely nohy a zatemněný mozek vytěsnil únavu a bolest a bruslím před trenérem z Petrovic, který mi udílí moudré rady, jak ještě bezbolestně zrychlit. Jsme oba v laufu a moc si to užíváme. Protrženou přehradu neubrzdím a vletím přímo na hráz, jako když má kamion ve sjezdu únikový výjezd. Spadli jsme o 200 metrů dolů a teď je musíme zase vystoupat. Turista se vznáší i na mých nikdy nemazaných Fišerkách. Mně uhýbá jedna bežkyně a já se jí vyhýbám tak, že pravou lyží vjíždím do prašanu u krajnice. Pád je neodvratný, paní jsem připravil pěkné divadlo. Klepou se mi ruce, hořejšek těla odešel dávno do věčných lovišť. Připadám si jako robot a zoufale se ploužím nahoru. Míra se pro mně několikrát vrací a povzbuzuje. Konečně sjezd, stopa tě prý podrží, netřeba brzdit. Jasně! Letíme na Kristiánov parádním sjezdem, stehna odešly do věčných lovišť. Jak to dojedu vůbec nevím! Kapr už nás vítá a valíme společně k autu. No valíme ... valí Turista, my dva s Kaprem jsme jak zpráskaní psi. Konečně u auta, endorfiny tečou proudem, machři bylo to parádní! Díkes za společnost, díky Turisto za půjčení běžek a cenné rady! foto :: flyby

Rok 2022

Autor: Hrabosh

Datum: 2022-01-20 22:59:18

Mám dlouhodobě pronajatý apartmán v Krkonoších, na kopci mezi Harrachovem a Rokytnicí, kousek od bufetu na Studenově. Pokud byste chtěli přijet, rád vám půjčím klíče. Nechci za to nic, případně co kdo dá. V minulosti jsem Šlapky využíval, vozil se na závody, nechával si zařizovat ubytování, ale sám jsem skoro ničím nepřispíval. Teď mám příležitost to Šlapkám nějak oplatit, vizte tedy moji nabídku níže: Je to tady: Tady v zimě se tam nedá autem dojet vůbec, v létě ano, ale nerad bych aby tam lidi jezdili každý den do Rokytnice pro rohlíky. Nejlépe se tam chodí z autobusáku v Harrachově, jsou to čtyři kilometry a 200 metrů převýšení. Apartmán má 30m2, jedna palanda, jedna manželská postel, znovicírovaná toaleta a sprchový kout, malá kuchyňka. Je tam společná kolárna/lyžárna. Myslím, že pro čtyři to bude na týden akorát, na víkend i v šesti. Teď v zimě to je na běžky nebo sjezdovky. V létě to je fajn místo na výlet na kole z Prahy. Pokud chcete přijet na týden či více, tak pište s předstihem, zkusím to nějak poskládat. Jarní prázdniny a Velikonoce vám neslibuju. Na víkendy se chci domlouvat nejvýše dva týdny předem, to už zhruba budu tušit jestli tam chci být nebo ne. Některé tam nechám bydlet levněji či zadarmo a nechci je odradit tím, že teď napíšu za kolik. Já za to platím 7,5k fixně, v zimě 1,5k za topení a 5,5 kW/h podle vlastního elektroměru. Kdybych tu neodpovídal, shánějte mě na e-mailu. Snad si letos najdu více času na kolo. Ale to si slibuju už několikátou sezonu, a pokaždý jsem se sám před sebou vymluvil na astma. A koukejte přijet, třeba mě přimějete k tomu, abych zas jezdil víc.

Zobrazit všechny příspěvky

Témata za poslední 2 měsíce

Zobrazit všechna témata

ID	Název	Akce	Přísp.	Poslední příspěvek	Založil	Privátní
264	Závodíme v zimě		?	2026-01-26 21:56:42	D!ablo	NE
371	Soustředění v Jižních Čechách		?	2026-01-26 15:23:38	Quit	NE
632	Kladruby		?	2026-01-25 15:33:53	Kolíkáč	NE
402	Závodíme v SAL, UAC		?	2026-01-24 18:40:37	Alánek	NE
241	Sněženky a Machři a Bruslaři		?	2026-01-24 18:08:37	Marťas	NE
544	Společenské události		?	2026-01-21 00:37:31	Yetti	NE
619	Košice		?	2026-01-19 16:47:54	Kolíkáč	NE
19	Dresy, trička, bidony, samolepky		?	2026-01-14 12:52:02	Soused	ANO
100	Jarní Chorvatsko		?	2026-01-05 14:49:30	Gejza	NE
609	Štětí		?	2026-01-03 17:22:02	Pistachio	NE
244	Šlapky v seriálech (SAL, UAC, ELM ...)		?	2026-01-01 22:31:20	Kolíkáč	ANO
625	Novoroční Cukrák		?	2026-01-01 16:47:21	Kolíkáč	NE
107	Pokladna, adresář členů, fotogalerie		?	2025-12-30 17:51:40	Kolíkáč	ANO
384	Trénujeme na jaře		?	2025-12-25 08:53:23	Kolíkáč	NE
46	Kola - servis, nákup ...		?	2025-12-15 15:11:35	D!ablo	ANO
405	Praha-Doksy		?	2025-12-12 15:03:27	Kolíkáč	NE
97	Veselé Vánoce a nový rok		?	2025-12-12 14:53:09	Strejda	NE
364	Valná hromada a vyhlášení Šlapky		?	2025-12-10 13:14:30	Kolíkáč	ANO
645	Kouřim		?	2025-12-06 16:20:10	Kolíkáč	NE
231	UAC - závěrečný balík		?	2025-12-06 10:24:48	D!ablo	ANO
67	Soutěž Šlapka roku		?	2025-12-02 08:12:03	Jura	ANO
637	Nymburk		?	2025-11-29 15:37:12	Kanaďan	NE
403	Sudety Tour		?	2025-11-27 21:33:30	TinkTink	NE