Od pořadatele:
Beskyd tour 2021 ve znamení generační výměny
Přesně po deseti měsících jsme se poslední červnový víkend opět sešli na Bílé, abychom vzdali hold cyklistice v jejím širokém pojetí, tedy na open závodě Beskyd tour pro všechny bez rozdílu věku, výkonnosti, pohlaví. Stačí jen mít rád silniční cyklistiku a aspoň občas jej osedlat. Ve skiareálu Bílá to byla po nuceně mrtvé zimní sezoně se spoustou přírodního sněhu jedna z prvních sportovních akcí s větším množstvím účastníků. Na startu se jich sešlo opět o něco více než loni. Po čtvrteční bouři bylo nutné aspoň nejhůře zanesená kritická místa uklidit a zajistit bezpečnější průjezd kolem narychlo prořezaných popadaných stromů. Obavy o bezpečnost závodníků však zůstaly. Avšak paradoxně, jak už jsme za léta vypozorovali, když je na trase zjevné objektivní nebezpečí, závodníci jedou rozumněji, a tak letos měl záchranný tým naštěstí málo práce. Start obou nejdelších tras proběhl za doprovodu dakarského speciálu kategorie kamionů ostravského FeshFesh týmu. Po zahřívacích kopcích na Bílý kříž a Konečnou a dvacetikilometrové přípravě na Slovensku přichází první zkouška 24 procentní Kelčov. Na jeho vrcholu se za povzbuzování početných fanoušků první objevuje Michal Kollert s minimálním náskokem před početným hlavním polem. Vše se opět sjíždí a až pod Pustevny je relativní klid. Prémie na nejvyšším sedle závodu, 1024 metrů vysokých Pustevnách se po spurtu stává kořistí Kollerta, který po sjezdu odbočuje vlevo a po dalších dvaceti sedmi kilometrech protíná jako vítěz cílovou pásku střední trasy na Bílé. Pro odbočivší vpravo závod pokračuje dalšími šedesáti kilometry. V dalším stoupání, na 800 metrů vysoký Soláň se tvoří čtyřčlenná skupina Andrle, Helcel, Říman a Šíbl. Pokračuje až pod Kasárne, ale na dohled je má stíhající šestičlenná skupina s matadorem Beskydu Petrem Hudečkem. Prémie naznačila stupeň únavy borců a první projíždí mladík Andrle před Helcelem, Šíblem a Římanem. V posledním stoupání na Bumbálku se osamostatňuje dvojice Andrle, Helcel a na Římana se dotahuje Hudeček. Šíbl ze závodu odstupuje, ve spurtu na Bílé vítězí, šestnáct let po svém otci Reném, i David Andrle před Helcelem a třetí místo nakonec před Hudečkem udržel mladý cyklokrosový reprezentant Říman. Po dvaceti devíti minutách protíná cíl vítězka ženské kategorie, Šárka Macháčková. Další dvě místa obsazuji Kateřiny Palová a Hollá Lindnerová. Beskyd má i nováčkovskou trasu 53 km dlouhou, obsahující ovšem stojku na Kelčovské sedlo. Na ní si vítězství odnesl Petr Herman, vítěz dlouhé trasy před jednadvaceti lety. 27. Beskyd tour nevybočil z pomalu vznikající tradice po přestěhování na Bílou. Skvělá, i když těžká trasa přitahuje stále více hobby cyklistů, má štěstí na počasí a skvělé zázemí poskytnuté obcí a ski areálem. Doufejme, že i nadále budou tyto parametry v plusu a můžeme se těšit na další vydařené ročníky.
Vyzobano ze Stravy:
Vita Novak CFC Kladno:
Na startu zas moc vzadu, ale nevytrestalo mě to tak jak na Krakonoši. Trať jsem vůbec neznal. Překvapilo mě, kolik toho vedlo po úzkých lesních silnicích. Na pohled krásné, ale ve větším počtu lidí dost o nervy. Naštěstí po startu nikdo neblbnul až na nějaký 40.kilák se jelo v pohodě. Pak přišla nějaká šílená stojka a dost jsem se tam vycedil. Zpětně vzato hloupost- měl jsem se víc máčknout a kdyby se vpředu jelo, mohl jsem za to zaplatit. Přejel jsem to těsně za Dreamerem. Následoval úzký a hrbolatý sjezd. Tam jsem vysypal plný bidon. Kousek za Bílou jsme se dolepili zptáky do 1. skupiny. To už mi začla dost docházet voda. Občerstvovačka ve sjezdu v Bílé nebyla použitelná. Následoval celkem složitý úsek s úzkými cetami a 2 kopci. Stálo mě to dost sil a každou chvíli mi to cuklo a docvakával jsem se zpět. Před Pustevnama jsem se naposledy dotáhnul do čela, ale věděl jsem, že budu muset nahoře stavět pro vodu, tak jsem se ani nesnažil tam za každou cenu zůstat a jel si svoje. Z Pusteven jsem to pálil co to šlo, ale dojel jsem jen 2 lidi z krátké, co se po sjezdu odpojovali. Na dohled byla trojička z dlouhé, tak jsem si máknul a pod Solání je měl. Bohužel byli už dost vyšití. Chvilinku jsem si orazil, vzal špici a zbyl se mnou jen jeden. Vyhodnotil jsem, že není na co čekat, tak jsme jeli ve 2 s tím, že jsem většinu tahal já. Stoupání na Kasárny jsem zvolil špatnou taktiku. Nechtěl jsem zůstat sám, tak jsem jel tak, abych neškubnul kolegu. Navíc jsem nevěděl, že je nahoře bufet a myslel si, že musím šetřit s jídlem potažmo energií. Na prémii jsem kousek za náma zahlédnul velkou skupinu a to mě dost vyděsilo. Odtud jsem jel co to šlo a do cíle jsme jim dali skoro 5 minut- museli úplně zastavit. Sebrali jsme pár drobků- poslední kilák a půů před cílem. Bohužel v 40 ti vteřinách před námi bylo dalších 6 lidí. Začít makat už na Kasárnách, mohl jsem se asi mít- rezervy ještě byly. Celková ztáta 15 minut. Na 10 (3. v béčku) 79 vteřin. Abych to shrnul, platil jsem trochu za neznalost tratě a smůlu s občerstvováním. Musel jsem si to jet mnohem víc za svoje než Krakonoše. Opticky je to pořadí podobné jak před týdnem, ale tam jsem něco předvedl jen poslední 3 kiláky a umístěním bylo maximum možného. Tady při troše lepší konstalaci hvězd nebyla nereálná ani top 10. Hodně mi pomohla i příjemná teplota.Trať krásná a celkově moc fajn zážitek.
HotGeorge
Report dneska hned. Dneska to byl festival bolesti. A to hned z nekolika ruznych duvodu. Tyden po Krakonosovi se poustim do dalsiho zavodu - shodou okolnosti jsem na Morave a tohle by mi mohlo sedet. Vcera jsem se byl podivat na trat a teda takhle uzoucke cesticky s bordelem po bourkach, casto hodne rozbite cesty, no mam z toho respekt. Na startu jsem asi ve treti lajne, ale v najezdu do uzke casti, cca 3km po startu jsem az tak na 30-40. figure. A tady se dopredu fakt moc posouvat neda. Specialne nahovno je to pri sjezdu, kde se nastesti nejak silene neblazni, ale teda pocity z toho mam hrozny. Sterk, bordel, sem-tam mokro, parkrat celkem ostry brzdy, fuj!. Prejezd pres pas na Slovensko v tempicku, ale nikomu se moc nechce nastupovat. Tady je sance se dostat dopredu, coz se dari, ale ono se to stejne jeste tak 20x prelije. Prujezd nejakou vesnici, kde frezuji silnici, ve znameni "netrefit kanal, ktery couha ze silnice", ale prezili jsme snad vsichni. A uz je tu najezd na Kelcvoske sedlo, zacatek kolem 3-4% a poslednich 550m asi 14% stojka, kde mame za ukol zautocit. Horko tezko se mi podari pred najezdem do te stojky najet dopredu, ale byly to nervy. A uz to zacina. Na budiku mam 400W, kdyz za to Michal tvrde bere. Vim, ze to ma asi 2 minuty, takze nahazuju kolem 440W a davam si jak zvire. Tady jsem toho nechal dost. Michal cuka, za nim se formuje nakonec skupina cca 8 lidi vcetne mne, ale ostatni jsou nadostrel. Z tohodle asi spis nic nebude. Rozjebanej sjezd jedu ve skupince prvni, ale kluci jsou za mnou 3 vteriny, Michal na mne pocka, ale nema to smysl. A nakonec nas sjede dalsich aspon 30 lidi. Prejezd kolem nadrze Sance je regulerni peklo. Ze zacatku par lidi zkouse nastoupit, sem-tam se snazim reagovat, ale tohle mi teda moc dobre nedela. Kdyz sjedem na mimohlavni cestu, zacina byt mokro, cim dal vic bordelu, sterku, je to fakt o strach. Je nas odhadem tak 30-40, docela cumim. Kdyz tuhle asi 10km pasaz mame za sebou, fakt si oddechnu. Najezd na hlavni, je potreba najet dopredu, protoze zacne dalsi stoupani na Smrcek. Tam se tempa ujima Michal, dneska je rozhodne nejsilnejsi. Ja jedu z druhe pozice a fakt si davam. A rikam si, ze tady se to proste musi nadelit, ze tam musime byt tak v 5 lidech. Hovno! Je nas aspon 20 a mne zacina dochazet. Zacinam skupinou couvat, tesne pred vrcholem prebiram 2 bidony a tak tak tak mi to neujizdi. V hlave se zacinam smirovat s tim, ze na Pustevnach odpadnu. Mam dost. Ve sjezdu se to zase sjede, ale nebylo to uplne zadarmo si to dotahnout. Koukam, ze Tomas Dudek je na tom podobne jako ja, ve sjezdech se mi vetsinou dari jet o kousicek rychleji. Prichazi takova houpava, klasikarska, dost bolava sekce. A cca 5km pred Pustevnama se zase nejede. Docela nenapadne odjizdi jeden z borcu dopredu...a ja si rikam, ze si ten bezpecak zadarmo muzu udelat taky. Chytne se mne jeste jeden borec z Polska a najizdime dopredu ve trech. Za nama se nikomu nechce, takze si trochu prislapavame a delame si tak 8 vterin naskok. Kdyz prichazi takova minutova stojka, pocitam, ze nas to zezadu prezehli, ale jsem rad, ze muzu jet "jenom" (v tenhle moment uz to tak malo neni) 360W a nespurtovat tu na max. Slysim zvuk kol a najednou je vedle Michal Kollert a za nim nikdo! Udajne mu to rozjel Honza Hrstka a on si z toho jeste nastoupil a docvakl nas. Zustavam tam s nim ja s Polakem a poustime se do uniku! No ty vole! Jsem dost posekanej, ale snazim se tu uviset a i potahnout, Michal tohle urcite dotahne. Zda se, ze za nama to moc nejede. Delame si naskok odhadem kolem minuty a zacina stoupani na Pustevny. Prvni pulku se drzim silou vule, ale po pulce si z toho musim vystoupit. JSem za hranou. Kricim na Michala, at jede...nemame moc predstavu, jakej naskok mame a bylo by skoda, aby nas kvuli mne dojeli. Kopec jsem vyjel v podobnem case jako peloton, ale ja si daval o dost vic predtim, nez jsme tu najeli  Nahore projizdim treti, cca minutu za Michalem s Polakem, kteri do toho jeste prislapli. Rozhoduju se to zkusit dojet osamocene, uplne hned za sebou nikoho nevidim a tak to sjizdim, jak to jde. Jednu serpentynu radeji s vycvaknutou nohou, ale dobry. Posledni 3km jsou slapave, je mi uplne jasny, ze v tomhle miste na balik za mnou vyrazne ztracim. Ale jedu. Zacinaji nabehy na krece. Doprdele, no to snad ne! Dopiju bidon a najizdim na hlavni cestu, na 2-3% stoupani dlouhe asi 8km. Tady prekonam jednu krecovou krizicku a jedu koem 240W. Siroka cesta, jde hodne videt dopredu, opravdu idealni byt v uniku Cca 2km pred koncem kopce mne dojizdi Honza Hrstka s Tomasem Dudkem v haku! Tohle je teren Honzy, taha mocne jako kun. Tomas mu nastesti nemusel stridat, ale myslim, ze ho to muselo bolet i v haku. Ja jsem rad, ze to chytam, preckam par nabehu na krece a jedem ve trech. Jsem ale na hrane. A Tomas taky Honza si toho vsima a 500m pred koncem stoupani nam nastupuje. A ani jeden s Tomem na to nemame odpoved. Ja horko-tezko uvisim Tomase a Honza nam bohuzel neuprosne ve slapavem sjezdu ujizdi. Tady jsou kila vyhoda a my s Tomem je rozhodne moc nemame No tak jo, nevadi, rikam si. Tohle si Honza zaslouzil a my s Tomem dojedem spolu. Pekne se prostridame, za sebou nikoho nevidime, domluvime se, ze spurtovat nebudeme, ze mi to Tomas necha. Uz zbyva projet jenom posledni 180 stupnovou zatacku z hlavni cesty do cile, a jsme tam. Najizdim tam hodne zleva, abych to pekne vykrouzil, zacnu zatacet a najednou se mi hryzne kolo a ja jdu pres riditka! Kurva!!! Jsem otresenej, chytam krec a nemuzu se zvednout. Chudak Tomas nechape, co se deje a ceka na mne, ale blizi se dalsi souperi. Nez se mi podari zvednout a sednout na kolo, dojizdi osamocenej mladas a jelikoz jsem v krecich, v klidu mne predjede. V hodne necyklisticke poloze dojizdim nastesti vterinu pred dalsim borcem, co mne malem skocil. V cili zjistuju, ze mam prazdne predni kolo  Tak to asi bylo tohle. Kazdopadne v tom urcite hrala roli i ztrata koncentrace, byl jsem fakt rad, ze jsme v cili. Takhle zbytecne lehnout, dodrit se, narazit si druhej bok, tyden po jinym zbytecnym padu. Vyfackoval bych si. Samozrejme dodreniny z minuleho tydne odrany Zadnej zavod chvili nechci videt. Nastesti to dava treti misto v kategorii. Na druhou stranu mne muze tesit, ze se mi podarilo vychytat spravnou chvili byt vepredu, dostat se do uniku a i pres to, ze vykonnostne to nebylo tak super. Ale ta bolest! Na Michala s tim klukem z Polska jsem proste nemel. Kdybych dokazal jet o 15W vic, asi by na mne pockali a dojizdeli bychom to ve 3. Ale ja je tam fakt nemel, verte mi - a to mne ten borec z Polska jeste v pulce serpentyn podporoval!
Tomáš Satke – Den, kdy s cyklistikou končily i legendy.
To, že jsem nohy nechal doma jsem zjistil už na Smrčku. Dnes absolutně bez náznaku výkonu. Vlastně jsem si ani nedokázal dávat. Na Pustevnách jsem reálně uvažoval, že si nastoupím.....do auta. Ale nakonec z toho byl pěkný výlet na kole v horách s jediným rozumným monumentem až v cíli. |
