Objížděcí trilogie pokračovala v úterý výletem "Mosty Želivka" a ve čtvrtek "Za jazykovými skvosty". A někteří ultra wobjížděči to dotáhli dokonce na kvadrologii prosluněným švihem na "Trosky", který byl zakončen monumentálním pohoštěním v Českém Brodě.

Důležité je, aby výplet v kolech byl správně naplý a rovný. Podobně tak i přátelství zůstane naplé, rovné a hlavně blízké jeden druhému, i když mu do cesty vletí několik závor. Krásný den, tak jako krásná hvězda, detail po detailu, vydává na celou knížku... tak to byl letošní hotel "Rytířov", skupina narvaná k prasknutí!

"Ústí nad Labem"! Sebuzín! Slova, která znějí nad skupinou málem na každém zimním švihu. Vzpomínám na svoje první Ústí. Dvoukilo v zimě. Byla sobota a večer se šlo s klukama z baráku na pivo. Ptali se mě, kde jsem byl na kole? No… jeli jsme do Ústí nad Labem. Co? Kecáš! Nevěřili, mysleli si, že si vymýšlím. A letos do toho jdu znovu. Tradiční bláznivina, bez které by březen nebyl březnem. A těch bláznů je letos zase požehnaně. Těch, co to již někdy zažili, ten pocit přejet most v Ústí a pak si dát Sebuzín na plný ceres. A i těch, co o tom jen četli a snili a teď si to plní.

Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušnou formu, nebude mít s výletem na "Prosek-Hrubý Jeseník-Prosek" problém. Naštěstí nemusím fušovat paní Austenové do řemesla, protože ze včera mám jednoduchý návod, tak to vyvrátit. Pokud nechcete mít Hrubý Jeseník za jednoduchou vyjížďku, je třeba se dobře připravit.

Sedáme na kolo, tretry zaklapávají do kufrů a vyrážíme vstříc "Nový Bydžov". Právě na tomto výletě, o nějaký rok zpět, jsem natočil první dvoukilo a byl šťastný. Být to v listopadu, byl bych nesmrtelný, ale tím nikoho nedojmu, nikdo se tě tu nebude ptát, jak se ti jezdilo v listopadu, jsi tu teď a tady a tak se ukaž! Já se neukazuji a jen koukám, jak každý ladně točí sobě vyhovující kadenci...

Bylo to fajn. Skvělá parta různých lidí, co se vydá přes půl kraje do zapadlého městečka. Na některou "Peruc" nemám dobré vzpomínky, ale i tak jsem se na dnešek hodně těšil. Krásná předpověď nadšení ještě podpořila a vidět tu spoustu rozesmátých tváří byla nádhera! A na akci "Rožmitálský cyklokros" začal sbírat první letošní vavříny stříbrný Jirus.

19. ročník KPO ankety "Kilometry 2019" se uzavřel a Vinohradské Šlapky znovu jednoznačně zvítězily v týmovém hodnocení, vždyť jsme společně našlapali 423 174 kilometrů. V průměru na člena to dělá 9 199 km, z jednotlivců musíme vyzdvihnout Dreamera, Žížu, Rybu, HonzuB, Bobka, Pepína, Strejdu, Vlčáka, Pistachia, Oťase, Jiruse a Kapra, kteří se vešli do Top 20. Gratulace všem členům za krásné výkony a poděkování za pravidelné doplňování kilometrů na web a do roku 2020 si popřejme další úspěšné porce metrů v sedle našich ořů.

Některý cíle se zdají být nedosažitelné, ale nakonec to zlomíte, urvete nebo máte jenom štěstí. Nebyla žádná dlouhá příprava a chystání, prostě jsem si řekl, že tu svojí první "Lysohorská 24" zkusím a hotovo... Na MTB se konaly první letošní závody s naší účastí "1.zimní MTB na Slovensku" a "Winter Hradec Králové".

Budík na půl sedmou je pro mě rasovina, ale dnes se stejně probouzím dřív. Z baráku před východem slunce, na teploměru dva stupně mínus a za tu čtvrt hodinku na Téčko jsem pěkně promrzlej. Už se těším, až se schovám do balíku při "Šlap okolo Prah(y)". Může to někoho ještě bavit? … Strašně! Vždyť 18 vagónků je toho důkazem!

Po krátké pauze ve "Štětí" míříme zpět po hlavní na Mělník a známou trasou dál na Prahu. Cestu nám zpříjemňuje konstantní přísun watíků navíc od větru do zad. Není problém držet rychlost přes 35 km/h, občas se letí i 40... ale bez škod na integritě spřežení, takže se nedá nic namítat. Svezli jsme se pěkně!

Teploměr ráno ukazuje dva stupně pod nulou, ale zaostřit na tu stupnici mi chvíli trvá. Nicméně moje největší obava se nepotvrdila, to nejtěžší mám dnes za sebou: vstal jsem. Ze stresu už mám vše připravené od včera, jednice stojí naleštěná hned vedle oblečení. Jen to na sebe nasoukat a vyrazit na "Novoroční Cukrák"!